230 C 120/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 23 022,27 Kč

I. Žalobní návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 23 022,27 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení úvěrové jistiny ve výši 23 022,27 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) s žalovaným dne 1. 1. 1950 uzavřel smlouvu o úvěru č. hodnota, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému „finanční službu spočívající v možnosti disponovat finančními prostředky ve výši 82 448,40 Kč“, když žalovaný měl oproti tomu povinnost řádně hradit měsíční splátky ve sjednané výši. Žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně, pročež právní předchůdce žalobkyně celý úvěr ke dni 28. 2. 2017 zesplatnil, čímž žalovanému vznikla povinnost jednorázově uhradit zbytek dluhu včetně veškerého příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný na účet právního zástupce žalobkyně uhradil po výzvě částku 1504,32 Kč.

2. Ve vyjádření ze dne 18. 12. 2023 žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným 16. 4. 2014 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na nákup vybraného zboží v celkové výši 17 024 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 879 Kč (vč. pojištění schopnosti splácet). Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 10. dni příslušného měsíce počínaje 10. 5. 2014. Zároveň žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 16. 4. 2013 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 23 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek ve výši alespoň 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr načerpal dne 30. 4. 2014; nad rámec účelového úvěru ve výši původně 17 024 Kč v průběhu trvání smluvního vztahu načerpal revolvingový úvěr v celkové výši 59 495 Kč. Dále byla dne 21. 10. 2014 žalovaným načerpána částka 365 Kč, a to formou převodu na bankovní účet žalovaného. Souhrnně tak žalovaný načerpal na jistině částku ve výši 76 881 Kč. Součástí jistiny byly poplatky za správu/vedení účtu a poplatky za čerpání hotovosti, které činily částku 5 806,80 Kč. Žalovaný souhrnně uhradil částku ve výši 65 341 Kč, která byla ve výši 46 572,30 Kč započtena na jistinu, ve výši 16 650,10 Kč na úroky a ve výši 2 118,60 Kč na pojištění.

3. Schopnost žalovaného splácet sjednávaný úvěr právní předchůdce žalobce posoudil dle tvrzení žalobkyně na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru i na základě způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně ověřil informace od žalovaného nahlédnutím do registrů Anonymizováno, insolvenčního rejstříku a kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmů, zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného, reflektovány byly i státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrových smluv dosahoval žalovaný měsíčního příjmu 17 000 Kč.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila.

5. Soud v rámci jednání provedl následující listinné důkazy a zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“) bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi společností právnická osoba., IČ IČO a žalovaným dne 16. 4. 2014. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí revolvingového úvěru s prvním čerpáním úvěru ve výši 17 024 Kč, kdy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 851 Kč v celkové konečné částce 20 424 Kč. Dále bylo předmětem smlouvy poskytnutí aktuálního úvěrového rámce ve výši 23 000 Kč s maximálním úvěrovým rámcem 100 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek ve výši alespoň 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. V části I. Identifikace smluvních stran bylo u žalovaného uvedeno, že bydlí v družstevním bytě, má jedno vyživované dítě, je zaměstnán jako Anonymizováno, jeho zaměstnavatelem je společnost právnická osoba., čistý příjem činí 17 000 Kč a náklady na bydlení 3500 Kč a ostatní závazky 2000 Kč.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla při uzavírání smlouvy o úvěru ověřena prostřednictvím dokladu totožnosti.

8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 23. 1. 2017 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. žalovanému oznámila, že od smlouvy odstupuje ke dni 28. 2. 2017 s tím, že dlužná částka ve výši 38 443 Kč se stává podle příslušných ustanovení smlouvy o úvěru splatnou.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno (viz poštovní podací arch ze dne 7. 10. 2020), že pohledávka ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru byla postoupena ze společnosti právnická osoba (dříve právnická osoba.) na žalobkyni. V oznámení bylo uvedeno, že o změně věřitele byl informován taktéž insolvenční soud a insolvenční správce.

10. Z výpisu úvěrového účtu (č. úvěru Anonymizováno bylo zjištěno, v jakých finančních částkách k jakému dni byl úvěr čerpán s tím, že ke dni 16. 1. 2017 bylo žalovaným na splátkách úvěru uhrazeno celkem 65 341,00 Kč.

11. Z potvrzení o čerpání úvěru bylo zjištěno, že ke dni 30. 4. 2014 byla ve prospěch žalovaného poukázána částka ve výši 17 024 Kč. Z výpisu Anonymizováno. - b. ú. č. hodnota bylo zjištěno, že dne 22. 10. 2014 byla na účet žalovaného poukázána částka 362 Kč.

12. Z výpisu registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 10. 11. 2023 lustrován prostřednictvím tohoto registru s negativním výsledkem.

13. Z výpisu čerpání úvěru bylo zjištěno, že se jedná o historii transakcí od 1. 4. 2014 do 31. 1. 2017, kdy byl načerpán revolvingový úvěr v celkové výši 59 495 Kč.

14. Z přihlášky pohledávky č. 29 přihlášené právním předchůdcem žalobce do insolvenčního řízení vedené pod sp. spisová značka bylo zjištěno, že byla přihlášena pohledávka za žalovaným ve výši jistiny 38 443 Kč a příslušenství ve výši 967 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 1. 3. 2017 do 23. 6. 2017) z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 16.4.2014.

15. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 11. 1. 2023 (zpracované v rámci výše specifikovaného insolvenčního řízení) bylo zjištěno, že žalovaný v rámci oddlužení formou plnění splátkového kalendáře uspokojil žalobkyni coby věřitele co do 41,4990 % - pohledávku žalobkyně č. 29 v celkové výši 39 410 Kč splatil v rozsahu 16 387,73 Kč. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že insolvenční řízení žalovaného bylo ukončeno dne 19.5.2023.

16. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že dne 16. 4. 2014 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru na základě, které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na nákup vybraného zboží v celkové výši 17 024 Kč. Zároveň se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ujednáním na téže listině dne 16. 4. 2013 zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 23 000 Kč s maximálním úvěrovým rámcem 100 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek ve výši alespoň 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Souhrnně žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru načerpal na jistině částku 76 881 Kč (59 495 Kč + 17 024 Kč + 362 Kč) a souhrnně uhradil částku 65 341 Kč. V insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka žalovaný z titulu pohledávky přihlášené žalobkyní ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru splatil dalších 16 387,73 Kč.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1 druhá věta zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Podle § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. je věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěry byly sjednány jako spotřebitelské ve smyslu § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně jako věřitel žalovanému v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení s § 420 občanského zákoníku) měl poskytnout spotřebitelské úvěry. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. plyne povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Porušení této povinnosti je sankcionována neplatností smlouvy. Podle ustálené judikatury přitom plyne, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, č. j. 28 Co 41/2022 – 134, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

23. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy způsobilé prokázat tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované před uzavřením smluv o úvěru. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

24. Žalobkyně tak neunesla své břemeno důkazní stran skutečnosti, že její právní předchůdce dostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Jelikož právní předchůdce žalobkyně spotřebitelské úvěry žalovanému poskytl, je smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný načerpal úvěrovou jistinu ve výši 76 881 Kč a uhradil na ni souhrnně částku ve výši 65 341 Kč. V rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka na pohledávku žalobkyně žalovaný ještě splatil částku 16 387,73 Kč, dlužná úvěrová jistina je tedy splacena. Nedošlo tedy k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku). Soud proto žalobu zamítl (výrok I.).

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 o. s. ř. podle procesního úspěchu ve věci. Zcela úspěšnému žalovanému však žádné náklady nevznikly, bylo tak rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.