230 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky Ph.D. sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 000 Kč se úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 000 Kč za období od 1.3.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 25,85 % ročně z částky 23 000 Kč za období od 27. 11. 2017 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 23 000 Kč za období od 28. 12. 2018 do 29.2.2020 ve výši 9 % ročně se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 23 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovaným dne 27.11.2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s příslušenstvím vrátit ve 13 měsíčních splátkách do 27.12.2018. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla jeho lustraci v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Na poskytnuté částce nic uhrazeno nebylo. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2018 byla pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, ., která následně pohledávku smlouvou ze dne 11. 12. 2019 postoupila na společnost , právnická osoba, , která pohledávku smlouvou ze dne 9. 6. 2021 postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 23 000 Kč, úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 23 000 Kč od 17. 5. 2015 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 27.11.2017 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 15.9.2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud tak rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z listiny nazvané jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 27.11.2017, předpisu splátek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně si sjednala s žalovaným dohodu, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 870 Kč vrátit formou 13 měsíčních splátek po 2 990 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 6. 2016. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,85 % ročně. Pro případ prodlení byl sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Listina obsahovala podpisy všech smluvních stran, svým podpisem žalovaný deklaroval, že převzal hotovost ve výši poskytnuté jistiny.

5. Ze smlouvy o prodeji části závodu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, . postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, pod hrozbou žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ihned. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2023 bylo zjištěno, že společnost žalobkyně pod hrozbou žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 7 dnů. Žalovanému bylo zároveň oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

7. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

16. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně obecně tvrdila, že zjistila příjmy žalovaného, již však netvrdila k jakým zjištěním o výši příjmů a výdajů dospěla, jakým způsobem pak zohlednila v rámci posuzování schopnosti splácet úvěr trvalé bydliště žalovaného na ohlašovně. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnila žalobní tvrzení, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů, resp. úvěrového zatížení žalovaného, učinila její právní předchůdkyně v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Stejně tak v občanském soudním řízení nelze žalobní tvrzení dovozovat z listin navržených k důkazu jedním z účastníků, procesní odpovědnost za úplnost tvrzení o rozhodných skutečnostech ve sporu nesou účastníci.

17. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, smluvní pokutě a splatnosti.

18. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 23 000 Kč, z nichž jí žalovaný nic nevrátil. Tyto finanční prostředky představují bezdůvodné obohacení (§ 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

19. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 26.2.2020 k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Výzva byla odeslána dne 26.2.2020. Podle 573 § o. z. se má zato, že zásilka odeslána pomocí poštovní přepravy došla třetím dnem po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 29.2.2020, počínaje dnem 1.3.2020 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však žalobou požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 28.12.2018.

20. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 23 000 Kč a úroku z prodlení z této částky ve zákonné výši (tj. 10% ročně) od 1.3.2020 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do úroků z úvěru a částečně i z prodlení) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť vyšší procesní úspěch měl v řízení žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly. Při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).