230 C 158/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 37 341 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 27. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 7 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 341 Kč za období od 27. 5. 2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 3. 1. 2025 do 26. 5. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 427,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 37 341 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 20. 7. 2024 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 6 000 Kč, když žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 1. 2025. Do uvedeného data však žalovaný dlužnou částku nevrátil. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde si žalovaný vybral dle vlastní volby dostupné parametry – výši úvěru a termín splatnosti a vyplnila registrační formulář se svými osobními údaji včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté se žalovaný seznámil s obsahem a podmínkami konkrétní smlouvy o úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila v období mezi 20. 7. 2024 a převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a byl právní předchůdkyní žalobkyně a následně i žalobkyní opakovaně vyzván k její úhradě. Pohledávka byla smluvně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná částka se skládala z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 5 991 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 350 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 341 Kč ve výši 12 % od 3. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný, navrhovala žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a ani se neomluvil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Na základě žalobkyní předložených listin („Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ včetně dodatků 1-5, výpisu z účtu vedeného na právní předchůdkyni žalobkyně, zprávy banky ze dne 7. 10. 2025, předžalobní výzvy ze dne 2. 1. 2025 včetně podacího lístku, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. ú. , č. účtu, částku v souhrnné výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný je jediným majitelem a disponentem tohoto účtu. Splatnost dluhu byla smlouvou o úvěru sjednána v délce 132 dnů, tj. do 29. 11. 2024. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopisem ze dne 20. 5. 2025, odeslaným téhož dne, právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ve výši 42 776,27 Kč na žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované zaslala dne 20. 5. 2025 předžalobní výzvu, kde požadovala úhradu částky ve výši 50 326,27 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 42 776,27 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 550 Kč, a to do tří dnů. Žalovaný uvedenou částku ani po této výzvě neuhradil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 7. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na základě které se žalovaný zavázal jistinu ve výši 30 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 5991 Kč vrátit, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ včetně dodatků ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč s poplatkem a úrokem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé, k důkazu předložené, listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

9. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

11. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

12. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru, když dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický, když na listině bylo pouze uvedeno, že k uzavření smlouvy došlo způsobem specifikovaným výše a na místě zamýšleného podpisu byly uvedeny údaje o tom, že žalovanému byl zaslán kód s uvedením času a data a telefonního čísla s e-mailovou adresou. K uzavření smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků je však třeba, aby byl zachycen obsah právního jednání a rovněž aby byl připojen podpis stran, který by v souladu s ustanovením § 562 odst. 1 o. z. umožňoval jednoznačně určení jednající osoby. Jednoznačné určení jednající osoby a zachycení obsahu právního jednání je umožněno prostřednictvím zaručeného elektronického podpisu, založeného (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaného elektronického podpisu, ostatní typy podpisu nezaručují jednoznačnou identifikaci jednající osoby anebo zachycení obsahu právního jednání, tedy nezměnitelnost obsahu dokumentu. Podle nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce stanovuje, že pro podepisování elektronickým způsobem lze použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), všechny tyto typy elektronických podpisů vyjmenovává i nařízení eIDAS. Dle této úpravy lze sice použít i další typy elektronického podpisu, nicméně tyto mají nižší důkazní sílu, neboť neposkytují záruku, že jednala konkrétní osoba a že nedošlo ke změně dokumentu zachycujícího obsah právního jednání. Tyto skutečnosti by bylo třeba prokázat na základě dalších důkazů. V projednávané věci však tyto dokumenty žádný elektronický podpis ani jiný údaj neobsahovaly. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni.

17. Vzhledem k výše uvedenému měl soud v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a že k němu došlo v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (z ustálené judikatury plyne, že poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

18. Dále je třeba uvést že žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Žalobkyně toliko obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovanému byla posouzena na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, nicméně netvrdila ani nenavrhovala důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem konkrétně (tj. k jakým konkrétním závěrům došla na základě jakých údajů) naplnila požadavky stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, tíží žalobkyni. O tomto měl soud opět v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání poučit a vyzvat ji k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla (jak již bylo uvedeno výše, z ustálené judikatury plyne, že poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. V tomto ohledu je tedy na místě konstatovat, že i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy, by v důsledku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně splnění povinnosti posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, bylo nutné na smlouvu hledět jako na neplatnou. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

22. Věc je však nutno posoudit tak, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím, která vznikla tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu částku ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes výzvu nevrátil ničeho, představuje tato částka bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalovaný vrátit.

23. Splatnost se u bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k jeho vydání, popřípadě uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Právní předchůdkyně žalobkyně anebo žalobkyně vyzvaly žalovaného k úhradě dlužné částky několikrát, soud však vycházel z výzvy, která byla prokazatelně žalovanému odeslána, což bylo učiněno dokumentem výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 5. 2025, který byl odeslán téhož dne. Ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 26. 5. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

24. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, kdy se žalobkyně domáhala částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 27. 5. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšná v části 80,3 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 427,20 Kč z jejich celkové výše 4 268 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 868 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 37 341 Kč, a to v částce 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

26. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.