230 C 164/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 47 883,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 156,65 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 156,65 Kč za období od 13. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 11 727,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 727,32 Kč za období od 13. 3. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 059,3 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 754,05 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 938,45 Kč za období od 28. 1. 2025 do 12. 3. 2025, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 40 338,45 Kč za období od 28. 1. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 36 156,65 Kč za období od 13. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 573,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 47 883,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 19. 12. 2022 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 339 517,23 Kč, a to bezhotovostně na účet vedený ve smlouvě. V souvislosti s pokynutou zápůjčkou se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl dostupný na online účtu Creditea na www., Anonymizováno, .cz. Za poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě, poplatky a náklady. Žalovaný neplnil řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Na základě této skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, kterou následně ke dni 30. 6. 2024 zesplatnila. Pohledávka byla dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 325 398,48 Kč, od postoupení pohledávky pak neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 40 338,45 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 30. 6. 2024 ve výši 6 945,52 Kč, kapitalizovaných úroků od 1. 7. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 4 754,05 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 1. 7. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 3 059,30 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 338,45 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 40 938,45 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 40 338,45 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 17. 6. 2025, č.j. EPR , č. účtu, -6, který byl usnesením zdejšího soudu dne 10. 7. 2025 zrušen, neboť se nepodařilo doručit ho žalovanému do vlastních rukou.

3. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posuzování vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (v nebankovním a bankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný dokázal předložením dokladů, a to zejména výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě zkoumání a vyhodnocování transakcí na běžném účtu žalovaného, z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách získala právní předchůdkyně žalobkyně úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a ani se neomluvil. Žalobkyně se k jednání dostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako zákazník je na druhé straně označen žalovaný. V listinách je uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru činí 42 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 54 %, RPSN činila 70,81 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Smlouva neobsahuje podpisy účastníků.

7. Z potvrzení o provedené transakci a transakčního výpisu bylo zjištěno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo na bankovní účet č. , č. účtu, v období od 19. 12. 2022 do 23. 12. 2023 provedeno 12 plateb, a to v částkách 42 000 Kč, 761,85 Kč, 42 000 Kč, 42 000 Kč, 42 000 Kč, 42 000 Kč, 42 000 Kč, 42 000 Kč, 1 115,74 Kč, 42 000 Kč, 945,91 Kč a 693,73 Kč, celkem tedy 339 517,23 Kč. Ze strany žalovaného byly splátky postupně hrazeny, přičemž na poslední platbu bylo uhrazeno celkem 5 843,35 Kč.

8. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 26. 5. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 6 580,75 Kč, nejpozději do 30 dnů od zaslání upomínky.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o tom, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni. Oznámení bylo dle podacího lístku žalobkyní odesláno dne 27. 2. 202510. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 s podacím lístkem bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně poslal žalovanému předžalobní výzvu.

11. Ze zprávy banky včetně přílohy bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný a disponenty byl žalovaný a paní , jméno FO, . Rovněž bylo prokázáno, že dne 19. 12. 2022 byly na tento účet připsány peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. ú. , č. účtu, postupně částku v souhrnné výši 339 517,23 Kč, žalovaný pak v průběhu času poskytnuté částky postupně splácel. Částku 42 000 Kč poskytnutou v prosinci roku 2023 žalovaný neuhradil zcela, když uhradil toliko 5 843,35 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopisem ze dne 27. 1. 2025, odeslaným téhož dne, právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ve výši 50 039,70 Kč na žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované zaslala dne 16. 4. 2025 předžalobní výzvu, kde požadovala úhradu částky ve výši 59 079,15 Kč. Žalovaný uvedenou částku ani po této výzvě neuhradil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 12. 2022 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na základě které se žalovaný zavázal hradit minimální měsíční platby, to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ včetně dodatků ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit minimální měsíční platby s poplatkem a úrokem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

19. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru, když dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. K uzavření smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků je však třeba, aby byl zachycen obsah právního jednání a rovněž aby byl připojen podpis stran, který by v souladu s ustanovením § 562 odst. 1 o. z. umožňoval jednoznačně určení jednající osoby. Jednoznačné určení jednající osoby a zachycení obsahu právního jednání je umožněno prostřednictvím zaručeného elektronického podpisu, založeného (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaného elektronického podpisu, ostatní typy podpisu nezaručují jednoznačnou identifikaci jednající osoby anebo zachycení obsahu právního jednání, tedy nezměnitelnost obsahu dokumentu. Podle nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce stanovuje, že pro podepisování elektronickým způsobem lze použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), všechny tyto typy elektronických podpisů vyjmenovává i nařízení eIDAS. Dle této úpravy lze sice použít i další typy elektronického podpisu, nicméně tyto mají nižší důkazní sílu, neboť neposkytují záruku, že jednala konkrétní osoba a že nedošlo ke změně dokumentu zachycujícího obsah právního jednání. Tyto skutečnosti by bylo třeba prokázat na základě dalších důkazů. V projednávané věci však tyto dokumenty žádný elektronický podpis ani jiný údaj neobsahovaly. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni.

24. Dále je třeba uvést, že žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Žalobkyně pouze v obecné rovině tvrdila, že právních předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nicméně nenavrhovala důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem konkrétně naplnila požadavky stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, tíží žalobkyni. Soud z údajů poskytnutých bankou stran žalovaného v době uzavření smlouvy zjistil, že žalovaný v té době čerpal větší množství zápůjček. Z tvrzení žalobkyně však neplyne, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala náklady na splátky těchto dalších půjček či celkovou zadluženost. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s přihlédnutím k jeho dalším závazkům.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. V tomto ohledu je tedy na místě konstatovat, že i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy, by v důsledku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně splnění povinnosti posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, bylo nutné na smlouvu hledět jako na neplatnou. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

29. Věc je však nutno posoudit tak, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka odpovídající poskytnuté platbě s příslušenstvím, která vznikla tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu částku ve výši 42 000 Kč a žalovaný ji vrátil ve dvou splátkách celkem 5 843,35 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou a vrácenou částkou představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalovaný vrátit.

30. Splatnost se u bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k jeho vydání, popřípadě uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky několikrát, soud však vycházel z výzvy, která byla prokazatelně žalovanému odeslána, což bylo učiněno dokumentem oznámení o postoupení pohledávky dne 27. 1. 2025, který byl odeslán dne 27. 2. 2025. Ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 10 dnů, tj. do 12. 3. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

31. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, kdy se žalobkyně domáhala částky 36 156,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 13. 3. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější o 18 % (soud zohlednil jistinu i příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 573,30 Kč z jejich celkové výše 8 740,70 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 638 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 47 883,97 Kč, a to v částce 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a.t. v částce 3 020 Kč za účast jednání před soudem podle § 111 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 870 Kč ve výši 1 232,70 Kč. Za písemné podání ze dne 14. 10. 2025 soud náhradu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby.. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

33. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.