230 C 168/2025
č. j. 230 C 168/2025-77
V PLATNOSTICitované zákony (5)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- o ochraně spotřebitele, 634/1992 Sb. — § 2
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 195 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 450 Kč za období od 29.3.2025 do zaplacení a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do částky 11 745 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 5 705,67 Kč za období od 18.3.2022 do 28.3.2025, co do úroku ve výši 11,75% ročně z částky 5 705,67 Kč za období od 18.3.2022 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 255,67 Kč za období od 29.3.2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 361,02 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 24.11.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě předala téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti, jež se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 7 245 Kč v 52 týdenních splátkách po 313 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení. Od uzavření smlouvy na dlužnou částku uhradil celkem 5 600 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 1.2.2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 705,67, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 4 989,33 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 361 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 705,67 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 5 705,67 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
2. Žalovaný v rámci jednání tvrdil, že 9 000 Kč v listopadu 2019 skutečně obdržel. Při sjednávání úvěru se ho však poskytovatel úvěru nedotazoval na jeho příjmy ani na jeho zadlužení. Pro časový odstup si nevybavil, zda mu bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k zaplacení. Platby ve výši 5 550 Kč na projednávaný dluh žalovaný potvrdil. Žádal, aby mu bylo umožněno hradit dlužnou částku ve splátkách, neboť žije z životního minima na ubytovně, kdy část úhrady za bydlení si odpracovává formou úklidu; aktuálně bude nastupovat do VTOS.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že dne 24.11.2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali v listinné podobě smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 9 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal za tuto půjčku zaplatit poplatek ve výši 7 245 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 560 %. Celkovou dlužnou částku ve výši 16 245 se žalovaný zavázal splácet v 52 splátkách po 313 Kč.
5. Z předžalobní upomínky a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.3.2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo odesláno na adresu žalovaného dne 21.3.2025.
6. Z výzvy k plnění ze dne 10.2.2022 včetně podacího lístku ze dne 11.2.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 17.3.2022. Výzva byla odeslána na adresu žalovaného dne 11.2.2022.
7. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24.11.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 245 Kč. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá zejména z předložené listiny smlouvy o úvěru včetně dokumentů dokládajících kontraktační proces a z prokazatelného připsání finančních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované.
15. V daném případě žalobkyně uvedla, že nejprve ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka.
16. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně netvrdila, že by zjistila a ověřila příjem žalovaného. Pokud příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalované řádně. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.
17. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
18. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, smluvní pokutě a splatnosti.
19. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 9 000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze 5 550 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 3 450 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 29.3.2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Lhůta k plnění stanovená výzvou uplynula dne 28.3.2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 450 Kč od 29.3.2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. S ohledem na tíživou finanční situaci a aktuální nástup do výkonu trestu odnětí svobody umožnil soud žalovanému hradit žalovanou částku ve splátkách po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, tj. nezaplacením byť jediné splátky dojde k zesplatnění celé dlužné částky.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.