230 C 230/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 70 919,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 919,78 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 564,33 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 716,97 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 919,78 Kč za období od 18. 2. 2025 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 70 420,78 Kč za období od 18. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 396,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 70 919,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ., která zanikla fúzí sloučením s , právnická osoba, . a dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 3. 7. 2018 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 125 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet zápůjčku dle Smlouvy, Všeobecných obchodních podmínek a Produktových podmínek včetně úroku, a to ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 1 860 Kč. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zápůjčku poskytla, konkrétně 3. 8. 2018. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalované, přičemž žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků zápůjčky, když úroková sazba byla sjednána ve výši 12,9 % ročně. Žalobkyně uplatňovala smluvní úrok ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry. Žalovaná se též zavázala hradit další případné platby dle Smlouvy či Sazebníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná zápůjčku nesplácela řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně ji na tuto skutečnost písemně upozornila a poskytla jí lhůtu 30 dnů. V důsledku trvajícího porušení povinností právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku s účinností ke dne 17. 2. 2025 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 7. 2025. Postoupení bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 70 420,78 Kč, poplatků ve výši 499 Kč, smluvního úroku ve výši 5 716,97 Kč splatného ke dni 17. 2. 2025, úroků z prodlení ve výši 564,33 Kč splatného ke dni 17. 2. 2025. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvních úroků ve výši 12 % ročně z jistiny ve výši 70 4720,78 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z celkové částky ve výši 70919,78 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 25. 8. 2025.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně měla v období od 6. 1. 1993 do 1. 1. 2022 bankovní licenci od ČNB a mohla přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě a opatřena podpisy obou smluvních stran. Zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdkyně žalobkyně splnila na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Pokud bylo možno, příjmy Žadatele kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Započtené příjmy činily 18 900 Kč. Žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila 136 482,33 Kč. Naposledy před zesplatnění žalovaná uhradila dne 12. 6. 2024.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání nařízenému u zdejšího soudu na den 16. 2. 2026 a 16. 3. 2026 se nedostavila a ani se neomluvila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 2. 10. 2025, č.j. EPR , č. účtu, -5, který byl usnesením zdejšího soudu dne 30. 10. 2025 zrušen, neboť se nepodařilo doručit ho žalované do vlastních rukou.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, ze dne 3. 7. 2018 bylo zjištěno, že jako navrhovatel je označena žalovaná a jako banka potom právní předchůdkyně žalobkyně. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 125 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 12,90 % ročně. Celková měsíční splátka činila 1 860 Kč s tím, že počet splátek měl činit 120. Pro případ prodlení se splacením bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit zápůjčku a veškeré další dosud nesplatné pohledávky za okamžitě splatné a požadovat smluvní pokutu ve výši odpovídající 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/201 sb., a dále odeslat žalované písemnou upomínku o prodlení a v tomto případě účtovat žalované poplatek za upomínku ve výši 499 Kč. Návrh obsahuje vlastnoruční podpisy obou stran.

7. Z akceptace návrhu č. , hodnota, ze dne 3. 7. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně návrh akceptovala za výše uvedeních podmínek s tím, že splatnost první splátky nastane dne 3. 8. 2018 a bude hrazena inkasem z běžného bankovního účtu č. , č. účtu, .

8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že protokol obsahuje záznam schvalovacího procesu. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jak z údajů uvedených žalovanou, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž posuzovala následující oblasti: tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní a externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS), kdy výsledkem je tzv. BureauScore; schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu, kdy se zohledňují příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr (splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení, nákladově složky se stanovují porovnáním deklarované výše a aktuálních statistických dat, do výpočtu se berou vždy vyšší; vyhodnocení rizikových/anti-fraud kontrol (na základě identifikace IP adresy a autorizačního zařízení); celkový skóring klienta založený na aplikačním skóre, integrované skóre a BureauScore; kontrolou insolvenčního rejstříku – bez záznamu; kontrolou databáze neplatných dokladů- doklad nenalezený v databázi, kontrolou interního Black listu – bez záznamu, vyhodnocením externích úvěrových registrů – BRKI a NRKI bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), SOLUS – nebyl zjištěn dluh po splatnosti. Žalovanou deklarovaný příjem činil 37 800 Kč, na základě osobních předpokladů byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně započítán příjem ve výši 18 900 Kč. Porovnáním příjmů a výdajů získala právní předchůdkyně žalobkyně částku disponibilních zdrojů žalované, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru.

9. Z výpisu z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně má k dispozici záznam vyhodnocení kontrol, kdy v registru BRKI nebyla nalezena negativní informace týkající se žalované. Žalovaná má evidován 1 žádaný kontrakt splátkových operací.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) platí, že, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

13. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019 spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle judikatury však platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

18. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaná vystupovala jako spotřebitelka a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka podle § 420 o. z. poskytla žalované spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány toliko od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Žalobkyně uvedla, že žalobkyní uváděné příjmy ověřovala v úvěrových registrech, insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, v negativních záznamech jakož i ověřovala externí a interní dluhy žalované. Za tímto účelem doložila výpis z interního systému, ze kterého plyne, že předmětná zápůjčka byla prvním žádaným kontraktem žalované, žádné negativní záznamy, exekuce ani insolvence na osobu žalované nalezeny nebyly. Soud přesvědčen, že při posouzení splnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalované je nezbytné na věc nahlížet komplexně, tedy nejen podle rozsahu doložených podkladů, ale rovněž i podle okolnostem v řízení. V tomto případě tak přihlédl k okolnostem tohoto konkrétního případu, zejména k tomu, že šlo o první kontrakt žalované, která neměla žádný negativní záznam (toto ostatně žalobkyně doložila) a jistina předmětné zápůjčky činila 125 000 Kč. Nadto nelze přehlédnout, že jednotlivé měsíční splátky činily toliko 1 860 Kč a žalovaná je pravidelně splácela v období několika let (od 3. 8. 2018, kdy poslední splátku uhradila dne 12. 6. 2024), tyto okolnosti nasvědčují tomu, že finanční situace žalované v době uzavření smlouvy umožňovala závazek bez potíží plnit. Byť má soud za to, že tento případ je z pohledu prokazování splnění povinností žalobkyní hraniční, je přesvědčen, že posouzení povinnosti zkoumat úvěruschopnost nemůže být redukováno pouze na mechanickou kontrolu formálních podkladů, nýbrž je třeba vycházet i z faktického chování spotřebitele a reálnou míru rizika, která se v průběhu plnění závazku projevila. Určitý význam má i skutečnost, že zápůjčku poskytovala právní předchůdkyně žalobkyně v postavení banky jakožto regulovaný subjekt podléhající přísnějším požadavkům na řízení rizik a s ustálenými postupy souvisejícími s posuzováním bonity klientů. Je tedy na místě zohlednit, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala rozsáhlou interní metodikou a posouzení úvěruschopnosti probíhalo systematicky. Soud proto uzavřel, že smlouva byla uzavřena platně.

20. Soud tak po právní stránce shledal žalobu důvodnou a podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku odpovídající zůstatku jistiny ve výši 70 420,8 Kč a poplatků ve výši 499 Kč a dále přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 5 716,97 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 70 420,78 Kč za období od 18. 2. 2025 (den následující po zesplatnění úvěru) do zaplacení. Vedle práva na zaplacení jistiny a poplatků vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 564,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 919,78 Kč za období od 18. 2. 2025 do zaplacení. O lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29 396,50 Kč. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 2 837 Kč, a náklady zastoupení advokátem kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 70 919,78 Kč, a to za 5 úkonů po 3 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, účast na jednání před soudem dne 16. 2. 2026 a dne 16. 3. 2026) včetně pěti paušálních náhrad, každý ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 950 Kč ve výši 4 609,50 Kč. Za podání ze dne 29. 1. 2026 a 11. 3. 2026 soud žalobkyni náhradu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní již v době podání žaloby a za podání ze dne 3. 11. 2025 ji soud nepřiznal proto, že podání vzhledem ke svému rozsahu a obsahu nepředstavuje úkon právní služby.

22. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.