230 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 22 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 20 000 Kč za období od 2.8.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 171,92 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 308 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, co do částky 2 900 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 20 000 Kč za období od 10.7.2024 do 1.8.2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1531 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 229 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 22 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou byla dne 11.4.2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž celkovou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím v částce 24 208 Kč se zavázala zaplatit do 9.2.2024. Smlouva mezi právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.zaplon.cz, kde žalovaná vyplnila registrační formulář s údaji o sobě (včetně čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie) a zadala parametry požadovaného úvěru. Následně žalovaná odeslala z bankovního účtu vedeného na její jméno poskytovateli úvěru verifikační platbu, která sloužila k prokázání identifikace žalované. Žádost o úvěr byla následně právní předchůdkyní schválena a žalované byla na bankovní účet, ze kterého byla zaslána verifikační platba, poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná však poskytnuté finanční prostředky neuhradila řádně a včas v době splatnosti. Pohledávka za žalovanou byla na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 13.11.2023 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, která žalovanou vyzvala ke splacení dluhu. Požadovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného k úroku ve výši 4 208 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 960 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 12.5.2025. Žalobkyně i její zástupce se z účasti na tomto jednání omluvili, žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11.12. 2023 a jejích dodatků č. , hodnota, a 2 z 18.12.2023 a 11.1.2024 (dále též „smlouva o úvěru“) bylo zjištěno, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni takto poskytnuté prostředky splatit včetně úroků do 9.2.2024. Současně žalobkyně předložila výpis ze svého bankovního účtu ze dne 3.4.2019, z něhož bylo zjištěno, že dne 3.4.2019 z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované bylo na účet právní předchůdkyně žalobkyně odesláno 0,01 Kč. Z výpisu transakcí z běžného účtu , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 11.12.2023 odešla na účet č. , č. účtu, částka 6000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , dne 18.122023 pak na stejný účet částka 14 000 s variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Z upomínky ze dne 15. 6. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru, kterou ke dni 15. 6. 2023 vyčíslila na částku 4 399, 06 Kč. Opětovně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu upomínkou ze dne 15. 7. 2023, ze které bylo zjištěno, že ke dni 15. 7. 2023 činil dluh již částku 8 839,79 Kč.

6. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 17.10.2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.7.2024 včetně podacího archu z 19.7.2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně současně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 22 900 Kč ve do deseti dnů.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

14. Žalobkyně v řízení netvrdila (ani nenavrhovala důkazy) stran zkoumání posuzování úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v rámci kontraktačního procesu. Soud tak měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů žalované učinila její právní předchůdkyně v rámci posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

15. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč, přičemž z žalobních tvrzení vyplývá, že ze strany žalované zaplacena z těchto prostředků nebylo vráceno ničeho. Žalovaná přitom netvrdila, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud právní předchůdkyni či žalobkyni vrátila více. Co do částky 20 000 Kč se tedy jedná o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), jímž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila a je proto povinna je podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

17. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 19. 8. 2023, neboť splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 18.7.2024, odeslaným na adresu žalované 19.7.2024, k úhradě dlužné částky do deseti dnů. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Počínaje dnem 2.8.2024 je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně dále řádně doložila účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 62,70 Kč představující poštovné za odeslání výzvy k úhradě dluhu. Ostatní žalobkyní požadované náklady soud shledal jako nedůvodné, neboť nevedly účelně k uplatnění nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.

18. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně za období od 2. 8. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 229 Kč, přičemž tato částka představuje 39 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 145 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., neboť honorované úkony právní služby byly učiněny před nabytím účinnosti této vyhlášky, z tarifní hodnoty ve výši 22 900 Kč, a to v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z ve výši 252 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

20. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 400 Kč, avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek 1 145 Kč. Soud proto výrokem IV. uložil podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek.