230 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 691 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 5 500 Kč za období od 27.1.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 7 010,67 Kč, co do částky 109,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně od 27.1.2025 do zaplacení, co do částky 70,91 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 5 609,42 Kč za období od 23.8.2024 do 26.1.2025 a co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 23.4.2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 33 400 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy o úvěru. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované 18 746 Kč. Žalovaná správnost svých identifikačních údajů potvrdila ve smlouvě, nadto žalovaná byla jednoznačně identifikována prostřednictvím služby platby ověřovacího poplatku 1 Kč. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila a následně návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 23.4.2024 v částce 5 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 5 500 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 109,45 Kč a smluvního úroku 7 010,67 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 70,91 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 609,42 Kč od 23.8.2024 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ve věci se konalo dne 16.6.2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, neomluvila se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ ze dne 23.4.2024 včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, na základě které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované částku až do výše 33 400 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99% čerpané částky a smluvním úrokem 1,066 %, přičemž první splátka byla splatná 23.5.2024.

6. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti datované 18.4.2024 bylo zjištěno, že totožnost žalované byla ověřena a autorizována prostřednictvím zaslání ověřovací platby z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 23.4.2024 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 5 500 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalované splácet evidovala čistý měsíční příjem žalované ve výši 18 746 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 20.01.2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

10. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

17. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tvrdila, že zjistila a ověřila příjmy žalované prostřednictvím bankovního výpisu z účtu, k tomuto tvrzení však nenavrhla žádný důkaz. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů, resp. úvěrového zatížení žalované, učinila v rámci posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

18. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, smluvní pokutě a splatnosti.

19. Žalobkyně nicméně žalované bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 5 500 Kč, z nichž jí žalovaná nic nevrátila. Tyto finanční prostředky představují bezdůvodné obohacení (§ 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

20. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 20.1.2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Výzva byla odeslána dne 20.1.2025. Podle 573 § o. z. se má zato, že zásilka odeslána pomocí poštovní přepravy došla třetím dnem po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 23.1.2025, počínaje dnem 727.1.2025 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však žalobou požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 23.8.2024.

21. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 5 500 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 27.1.2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do smluvní pokuty, úroků z úvěru a prodlení) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).¨