230 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 21 589 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 2. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 6 589 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 589 Kč za období od 2. 1. 2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 586 Kč za období od 4. 12. 2023 do 1. 1. 2025, co do úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 2. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 509,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 21 589 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Emma´s credit s.r.o., IČO 03299309, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla dne 19. 12. 2022 úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 3. 12. 2023. Do uvedeného data však žalovaná poskytnuté finanční prostředky nevrátila. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www.creditgo.cz, kde se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů a po dokončení registrace zaslala právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaná odsouhlasila autorizačním SMS kódem , Anonymizováno, zaslaným na její mobilní telefon. Úvěruschopnost žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Úvěr byl žalované poskytnut dne 19. 12. 2022 na bankovní účet č. , č. účtu, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost De Vries Group, a.s. a následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 2. 6. 2025 se nedostavila, neomluvila se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, “ bylo zjištěno, že na listině je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný a je v ní uvedeno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 443,84 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru, který v případě překročení data splatnosti činí 6 145,16 Kč, a to do 30 dnů, tj. do 18. 1. 2023. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, na místě předpokládaném pro její podpis je uvedeno její jméno a příjmení a že podpis byl proveden dne 19. 12. 2022 v 15:16:44 hod. elektronickým kódem , Anonymizováno, .

5. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2022 je na bankovním účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, u Československé obchodní banky, a.s. evidována odchozí platba ve výši 15 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a se zprávou příjemci „, Anonymizováno6. Z listiny označené jako „Dodatek ke smlouvě o půjčce“ bylo zjištěno, že na listině je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel a je v ní uvedeno, že nové datum splatnosti je 3. 12. 2023, poplatek z prodloužení splatnosti činí 5 496,16 Kč, úrok za dobu prodloužení činí 443,84 Kč a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením s půjčkou, činí 109,15 Kč. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, na místě předpokládaném pro její podpis je uvedeno, že vytvořila žádost na prodloužení půjčky dne 3. 11. 2023 a udělila svůj souhlas s uvedenými podmínkami.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 25. 12. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Současně byla žalovaná dne 25. 12. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

8. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 19. 12. 2022 bezhotovostním převodem na účet žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila a pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 25. 12. 2024, odeslanou žalované téhož dne, k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaná však na dlužnou částku nezaplatila ničeho. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 19. 12. 2022 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaná zavázala jistinu ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč splatit v dodatkem prodloužené splatnosti do 3. 12. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, či „Dodatek ke smlouvě o půjčce“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s poplatkem a úrokem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle.

9. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

12. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

13. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

16. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, když na listině bylo pouze uvedeno její jméno a příjmení a že podpis byl proveden elektronickým kódem 41907. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalované (úvěrované) byla jejím elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť byla potvrzena za stranu úvěrovanou dle připojené doložky jen elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Co 10/2023).

21. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

22. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Kód zaslaný formou SMS na telefonní číslo, o němž není ani známo, zda se jednalo o číslo žalovaného, nebo k němu měl výhradní přístup, nemůže elektronický podpis nahradit. Telefonní číslo , tel. číslo, patřit komukoliv, proto mohl s takovým kódem disponovat kdokoliv, kdo měl k dispozici identifikační údaje žalované. Dostatečnou míru věrohodnosti poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni.

23. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

24. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

25. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. V daném případě žalobkyně pouze v obecné rovině tvrdila, že schopnost žalované úvěr splácet ověřovala její lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, NRKI a BRKI. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně však v tomto směru soudu neposkytla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla, jak bylo uvedeno již výše. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy způsobovalo její neplatnost.

26. Žalobkyně však žalované prokazatelně bez právního titulu poskytla částku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná dosud na dlužnou částku neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 15 000 Kč bezdůvodně obohatila a je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 1. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 25. 12. 2024 a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů. Ode dne 2. 1. 2025 je tak žalovaná v prodlení.

27. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 2. 1. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 509,38 Kč, přičemž tato částka představuje 19,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59,6 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,4 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“), sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., neboť tyto úkony právní služby byly učiněny před nabytím účinnosti této vyhlášky, z tarifní hodnoty ve výši 11 597 Kč, a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

29. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.