230 C 42/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 67 666,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 298,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 298,21 Kč za období od 21. 12. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně splátkách vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 37 594,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 594,27 Kč za období od 9.9.2025 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 298,21 Kč za období od 9. 9. 2025 do 20. 12. 2025, co do částky 1 773,59 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 67 666,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 17. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 39 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 9. 10. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 17. 4. 2025 v částce 16 000 Kč, dne 10. 5. 2025 v částce 3 000 Kč a dne 10. 5. 2025 v částce 10 321 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 1 022,79 Kč. Žalovaný se s úhradou pravidelných denních splátek dostal do prodlení, a proto žalobkyně smlouvu dne 8. 9. 2025 vypověděla. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 31 299,20 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 265,11 Kč a smluvního úroku ve výši 34 328,17 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 10. 6. 2025 do 8. 9. 2025 v částce 1 773,59 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 564,31 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně posouzení nároku v části jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že dluh vznikl v důsledku jeho velmi špatné finanční situace, kdy neměl dostatek finančních prostředků na splácení. Dluh nezpochybňuje, přičemž jeho aktuální finanční situace mu neumožňuje uhradit celou částku a žádá o možnost řešení formou splátkového kalendáře.

3. K jednání se žalovaný nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , hodnota, “ ze dne 17. 4. 2025 soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, na základě které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku až do výše 39 500 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 1,016 % denně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky se splatností první splátky do 17. 5. 2025 a koncem doby kreditního rámce dne 9. 10. 2026. Listina nicméně neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis je uvedeno toliko datum a údaj „Klient“.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet evidovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 322 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 7 800 Kč. Disponibilní příjem vypočítala na částku 12 100 Kč.

7. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, (AISP).

8. Z přehledu identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala příjmové transakce žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu. Tyto transakce byly ověřeny ze dvou bankovních účtů. Výdajové transakce ani počáteční a konečné zůstatky na těchto účtech v dokumentu obsaženy nejsou. Není ani patrné, o jaké konkrétní příjmy se jedná.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.

10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 2. 4. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Na tento účet jsou pod stejným variabilním symbolem evidovány příchozí platby ve výši 16 000 Kč ze dne 17. 4. 2025, ve výši 3 000 Kč ze dne 10. 5. 2025, ve výši 3 000 Kč ze dne 10. 5. 2025 a ve výši 10 321,99 Kč ze dne 10. 5. 2025.

11. Pokud tedy žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem úvěrovou smlouvu dne 17. 4. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně žalobkyní vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být žalobkyní jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Elektronické jednání účastníků nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně, že tomu bylo tak, jak tvrdí, nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

12. Soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V daném případě bylo na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Žalobkyně nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalovaného. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 20 322 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 7 800 Kč. Disponibilní příjem vypočítala na částku 12 100 Kč. Po takto provedeném posouzení žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný byl schopen hradit splátky úvěru.

22. Soud na tomto místě podotýká, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto byla do právního řádu zakotvena povinnost věřitele mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného činil 20 322 Kč, nicméně neuvedla, o jaký příjem se mělo jednat (např. ze zaměstnání, zda žalovaný doložil pracovní smlouvu apod.). Co se týče tvrzených výdajů, nebylo doloženo, jaké konkrétní výdaje žalovaný má, jaké má zajištěné bydlení a jak pokrývá nezbytné potřeby, pokud uvedl, že v souvislosti s tímto nemá žádné výdaje. Pokud uvedené žalobkyně soudu nijak nedoložila a ani netvrdila, soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně soudu neposkytla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala právě výdaje žalovaného. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což způsobuje její absolutní neplatnost (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek , adresa, soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

24. V řízení však byla prokázána skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částky v souhrnné výši 32 321,99 Kč, z čehož žalovaný vrátil pouze 1 022,79 Kč. Žalobkyně však po žalovaném požadovala pouze jistinu ve výši 29 321 Kč (resp. tvrdila, že mu zaslala pouze částku 16 000 Kč + 3 000 Kč + 10 321 Kč). Rozdíl mezi požadovanou jistinou a platbou žalovaného představuje bezdůvodné obohacení (§ 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

25. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 14. 12. 2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by lhůta byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Podle 573 § o. z. se má zato, že zásilka odeslána pomocí poštovní přepravy došla třetím dnem po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 17. 12. 2025 a lhůta uplynula dne 20. 12. 2025, počínaje dnem 21. 12. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 28 298,21 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně z částky 28 298,21 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud žalovanému s ohledem na jeho žádost a aktuální osobní, finanční a majetkovou situaci, uložil uvedenou částku zaplatit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku po ztrátou výhody splátek. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015.