230 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované , zastoupená zmocněncem Tomášem večerkou, nar.29.9.1974, bytem Praha Jméno zmocněnce průčelí 1653/8 o zaplacení částky 256 955,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 820 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 33 820 Kč za období od 22.2.2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 223 135,65 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 49 093,9 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20 246,07 Kč, co do úroku ve výši 7,9% ročně z částky 255 455,65 Kč za období od 29.1.2025 do zaplacení, co do zákonného úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 256 955,65 Kč za období od 29.1.2025 do 21.2.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 223 135,65 Kč za období od 22.2.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75% ročně z částky 33 820 Kč za období od 22.2.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Co do návrhu žalované na zaplacení částky 900 000 Kč se řízení zastavuje.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 666 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14.12.2016 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 652 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úroku ve výši 7,9 % p.a. v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 9 197 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 1. 2017. Ačkoliv žalovaná úvěr čerpala, v rozporu se smlouvou jej řádně nesplácela, žalobkyně tak v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně tvrdila, že zůstatek úvěru v žalované výši se skládá z dlužné jistiny ve výši 255 455,65 Kč a poplatků ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 49 093,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 20 246,07 Kč, smluvní úrok ve výši 7,9 % ročně z dlužné jistiny za období od 29.1.2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši z dlužné jistiny od 29.1.2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že vědoma si své zákonné povinnosti důkladně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru. Prověřila insolvenční rejstřík, kontrolovala informace ze systému CBCB, posoudila po zohlednění příjmů a výdajů žalované, zda je její platební kapacita dostatečná pro splácení úvěru. Na základě transakcí na běžném účtu žalované žalobkyně zjistila příjmy žalované v průměrné měsíční částce 29 843 Kč. Žalobkyně tvrdila, že vyhodnotila jak příjmy žalované, tak její životní náklady, kdy rozdíl příjmů a výdajů žalované – tj. její platební kapacita žalovaná činila částku 13 481 Kč. Žalobkyně tak hodnotila rizikovost žalované jako velmi nízkou se závěrem, že žalovaná je schopná předmětný úvěr splácet.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s odůvodněním, že žalobkyně v rámci uzavírání předmětné úvěrové smlouvy porušila svou povinnost řádného posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná tvrdila, že v okamžiku podání žádosti o úvěr měla příjem z pracovního poměru cca 15 000 Kč měsíčně u zaměstnavatele , jméno FO, , právnická osoba, . a , jméno FO, (OSVČ); dále tvrdila, že pohyby plateb na výpisech z jejího běžného účtu nebyly jejími příjmy, ale pouze posuny prostředků mezi vlastními účty. Dále tvrdila, že z výpisu z registru CBCB bylo v době uzavírání smlouvy zřejmé, že žalovaná měla aktivní již tři úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši 11 685 Kč a zřízenu kreditní kartu s limitem 30 000 Kč – prostým přičtením budoucí splátky předmětného úvěru k již aktivním splátkám bylo zřejmé, že žalovaná by byla v případě uzavření smlouvy zatížena měsíční splátkou úvěru ve výši 20 882 Kč, tedy částkou vyšší, než jsou její příjmy. Úvěrovou smlouvu tak považovala žalovaná za neplatně uzavřenou.

4. Dále žalovaná v průběhu řízení v souvislosti s podezřením na zfalšování jejího podpisu na smlouvě o poskytování služeb elektronického bankovnictví uplatnila v průběhu řízení nárok na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 900 000 Kč; předtím než byla v řízení odstraněna neúplnost a nejasnost tohoto návrhu, vzala žalovaná svůj návrh (za souhlasu žalobkyně) zpět, soud v tomto rozsahu řízení dle § 96 odst. 2 a 3 o.s.ř. zastavil (výrok III. tohoto rozsudku).

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi dne 14. 12. 2016 došlo k uzavření úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, v listinné podobě a že na základě této smlouvy bylo žalovanou bezhotovostně čerpáno 652 000 Kč. Dále bylo nesporné, že žalovaná žalobkyni na splátkách tohoto úvěru uhradila částku 618 179,95 Kč.

6. Soud ve věci v rámci ústního jednání dne 20.6.2025 provedl následující listinné důkazy.

7. Ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek, žádosti o poskytnutí úvěru, standardních informací o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovanou uzavřeli dne 14.12.2016 smlouvu o úvěru v listinné podobě, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 652 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně splatit pravidelnými měsíčními anuitními splátkami po 9 197 Kč, splatnými vždy k 20. dni daného měsíce.

8. Z listiny označené jako „Internal“, která je záznamem z interního systému žalobkyně, bylo zjištěno, že v předmětném úvěrovém případě byla žalobkyní posouzeny příjmy žalované tak, že tato dosahuje průměrného měsíčního příjmu ve výši 29 843 Kč, když tento příjem byl zjištěn na základě transakcí na běžném účtu žalované a vypočítán jako medián za pět kalendářních měsíců v období od srpna 2016 do prosince 2016. Dále bylo zjištěno, že případná zadluženost žalované byla zjišťována z transakcí žalované na běžném účtu a výpisu ze systému CBCB s poznámkou – „OK bez negativních informací“. Systém žalobkyně vypočetl na základě tohoto příjmu a zadluženosti platební kapacitu žalované ve výši 13 481 Kč pro splátku předmětného úvěru ve výši 9 197 Kč; žalovaná tak byla shledána úvěruschopnou.

9. Z výpisů z bankovního účtu žalované za prosinec 2016 bylo zjištěno, že od zaměstnavatele , jméno FO, , právnická osoba, . a , jméno FO, (dále jen „zaměstnavatel) byly žalované zaslány částky 12 644 Kč a 8 415 Kč. Jiné platby (s výjimkou plateb výživného a plateb z aukcí na Aukro) zjištěny nebyly. Z výpisu z účtu žalované za období září 2016 bylo zjištěno, že platba označená jako výplata mzdy od , jméno FO, činila 2 678 Kč; od , jméno FO, , právnická osoba, . byla připsána platba 1 704 Kč; dále na účet žalované byla připsána platba ve výši 30 000 Kč zaslaná z účtu vedeného na jméno žalované, dále pak platba výživného. Z výpisu z běžného účtu za říjen 2016 bylo zjištěno, že od zaměstnavatele byla žalované zaslána částka 12 045 Kč a 3 188 Kč. Platba 12 000 Kč byla zaslána z účtu vedeného na jméno žalované; jiné připsané platby s výjimkou položky označené jako výživné, nebyly na účet žalované připsány. Za listopad 2016 byla na účet žalované připsána opět platba od zaměstnavatele ve výši 2 550 Kč a 12 644 Kč, ostatní připsané platby byly zaslány z účtu vedeném na jméno žalované.

10. Z listiny označené jako informace za , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná měla tři existující kontrakty, dále tři žádosti zamítnuté bankou a sedm ukončených kontraktů. Z existujících kontraktů činil souhrn měsíčních splátek celkem 11 685 Kč a celková nesplacená jistina částku 884 434 Kč.

11. Výzvou ze dne 30.11.2023, doručenou dle související doručenky žalované do vlastních rukou dne 5.12.2023), vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky 29 060,13 Kč, s upozorněním, že pro případ nezaplacení této částky bude celý úvěr zesplatněn.

12. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22.2.2024, doručeného žalované do vlastních rukou dne 27.2.2024, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 288 078,29 Kč coby zesplatněného úvěru do 29.2.2024.

13. Z předžalobní výzvy z 10.2.2025, odeslané dne 13.2.2025, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhardě dlužné částky do 5 dnů od doručení výzvy.

14. Na základě výše uvedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila příjmy žalované, když do příjmů žalované započetla i platební transakce provedené mezi účty žalované, tedy prostředky, které žalovaná převedla sama sobě. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od září do prosince 2016 bylo prokázáno, že žalovaná v tomto období dosahovala mzdy (příjmů ze zaměstnání od stále stejného subjektu) ve výši zhruba cca 15 000 Kč měsíčně. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně v rámci vyhodnocení schopnosti žalované splácet úvěr zcela pominula úvěrové zatížení žalované ve výši 11 685 Kč měsíčně, ačkoli o těchto závazcích žalované měla zcela přesné informace (které soudu ostatně sama předložila).

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

22. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

24. Soud má za to, že žalobkyně v daném případě řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. S ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která je bankou, měla žalobkyně údaje o výši příjmů ze mzdy a zaměstnavateli žalovaného v horizontu pěti měsíců dostatečně spolehlivě doloženy interními výpisy z bankovního účtu. Soud však má za to, že údaje o poměru příjmů a výdajů žalovaného nebyly posouzeny s odbornou pečlivostí, když jednak příjmy žalované nebyly zjištěny správně (bod 12) a zároveň bylo zcela pominuto bylo úvěrové zatížení žalované. V případě zohlednění správných údajů by žalobkyně nemohla dospět k jinému závěru, než že žalované nezbývají finanční prostředky ani na její základní životní výdaje, natož že by byla schopna splácet další úvěr. Na tom nemůže nic změnit argument žalobkyně, že přesuny prostředků z jiných účtu žalované považovala za její příjem, neboť nebylo v jejích silách odlišit charakter plateb. Opačný výklad by vedl k porušení smyslu zákona, neboť smyslem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je objektivně posoudit reálnou finanční situaci žadatelů a zamezit tak mj. jejich pádu do dluhových pastí.

25. Soud tedy uzavřel, že v daném případě před uzavřením smlouvy o úvěru bylo zjevné, že žalovaná není schopná o splácet předmětný spotřebitelský úvěr; ten tak byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, smluvní pokutě a splatnosti.

26. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 652 000 Kč, z nichž jí žalovaná vrátila pouze 618 179,95 Kč. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 33 820 Kč představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

27. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně nárokovala úrok z prodlení od uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou. V řízení bylo zjištěno, že k prodlení žalované již došlo před tímto datem, nicméně soudu nemůže překročit návrh žalobkyně – proto bylo rozhodnuto o úroku z prodlení za období nárokované žalobkyní a ve výši nižší úrokové sazby 12% ročně. Úrok z prodlení náleží žalobkyni na základě § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná dále v průběhu řízení žádala o možnost hradit dlužnou částky ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, což žalobkyně akceptovala.

28. Ze shora uvedených důvodů tak soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 33 820 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 22.2.2025 do zaplacení, současně rozhodl o plnění povinnosti uložené výrok I. ve splátkách po 3 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, kapitalizovaných a nekapitalizovaných úroků z úvěru a prodlení) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

29. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byl z procesního hlediska se svou žalobní obranou úspěšnější (žalobkyně uspěla co do 33 820 Kč, žalovaná co do 223 135,65 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšnému žalovanému, tj. na 74 % náhrady. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů (dvě písemná podání ve věci samé, účast u jednání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky ve výši 900 Kč. 74% pak činí částku 666 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám žalované.