230 C 56/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 771 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 9 500 Kč za období od 26.2.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 271 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 4 271 Kč za období od 26.2.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 13 771 Kč za období od 27.1.2024 do 25.2.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75% ročně z částky 9 500 Kč za období od 26.2.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 325 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 771 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 18.12.2023 úvěr ve výši 9 500 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26.1.2024. Do uvedeného data však žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, , kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a po dokončení registrace zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil autorizačním SMS kódem , Anonymizováno, zaslaným na jeho mobilní telefon. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 18.12.2023 na bankovní účet č. , č. účtu, . Celková výše nároku žalobkyně činí 13 771 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 9 500 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3989, 90 Kč a úroku ve výši 281,10 Kč.

2. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.2.2025 postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný marně upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně posouzení nároku v části jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ soud zjistil, že je zde právní předchůdkyně žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný a je v ní uvedeno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 9 5000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 281,10 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru, který v případě překročení data splatnosti činí 3 989,90 Kč, a to do 17.1.2024. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis je uvedeno, že podpis byl proveden dne 18.12.2023 v 13:21:20 hod. elektronickým kódem 31089.

6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 18.12. 2023 je na bankovním účtu právní předchůdkyně žalobkyně evidována odchozí platba ve výši 9 500 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a se zprávou příjemci „, Anonymizováno, 18“. Z řízení vedených u zdejšího soudu (např. 220 C 143/2024, 211 C 185/2024 a 211 , právnická osoba, /2024) bylo zjištěno, že uvedený účet je veden na jméno žalovaného.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19.2.2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 19.2.2025.

9. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 18.12.2023 bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku ve výši 9 500 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 19.2.2025, odeslanou žalovanému téhož dne, k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný však na dlužnou částku nezaplatil ničeho. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 18.12.2023 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na základě které se žalovaný zavázal jistinu ve výši 9 500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši poplatkem za poskytnutí úvěru, který v případě překročení data splatnosti činí 3 989,90 Kč, a to do 17.1.2024, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 500 Kč s poplatkem a úrokem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

15. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický, když na listině bylo pouze uvedeno, že podpis byl proveden elektronickým kódem. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby.

19. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o SMS verifikaci, neboť toto samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Kód zaslaný formou SMS na telefonní číslo, o němž není ani známo, zda se jednalo o číslo žalovaného, nebo k němu měl výhradní přístup, nemůže elektronický podpis nahradit. Telefonní číslo , tel. číslo, patřit komukoliv, proto mohl s takovým kódem disponovat kdokoliv, kdo měl k dispozici identifikační údaje žalovaného. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis. Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, nebylo prokázáno.

20. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

22. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. V daném případě žalobkyně pouze v obecné rovině tvrdila, že schopnost žalovaného úvěr splácet ověřovala jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, NRKI a BRKI. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně však v tomto směru soudu neposkytla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla, jak bylo uvedeno již výše. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

23. Žalobkyně však žalovanému prokazatelně bez právního titulu poskytla částku ve výši 9 500 Kč, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 12 000 Kč bezdůvodně obohatil a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 19.2.2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 25.2.2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

24. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 26.2.2025 do zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 325 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

26. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.