230 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 24 327,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 957,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 957,38 Kč za období od 3. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 8 370,50 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 313,79 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 267,5 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 900 Kč za období od 29. 11. 2025 do 2. 1. 2026, co do úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 11. 1. 2026 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 942,62 Kč za období od 3. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 891,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 327,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 11. 12. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na účet uvedený ve smlouvě. Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr celkem 40 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl dostupný na online účtu Creditea na www., Anonymizováno, .cz. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a také poplatky a náklady. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Vazala při tom v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právní předchůdkyni žalobkyně, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Na základě této skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, kterou následně ke dni 12. 10. 2025 zesplatnila. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2025 s účinností k tomuto dni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil částku 24 042,62 Kč, od postoupení pohledávky pak neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 12. 10. 2025 ve výši 3 427,88 Kč, kapitalizovaných úroků od 13. 10. 2025 do 28. 11. 2025 ve výši 1 267,50 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 13. 10. 2025 do 28. 11. 2025 ve výši 313,79 Kč, úroků ve výši 11,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 11. 1. 2026 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 900 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (v nebankovním a bankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný dokázal předložením dokladů, a to zejména výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě zkoumání a vyhodnocování transakcí na běžném účtu žalovaného, z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách získala právní předchůdkyně žalobkyně úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečné období. Z těchto poznatků tak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 20 000 Kč.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání konanému dne 25. 5. 2026 se nedostavil a ani se z něj neomluvil. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a z občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako zákazník je na druhé straně označen žalovaný. V listinách je uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru činí 20 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 60 %, RPSN činila 81,02 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a neobsahuje podpisy účastníků.

6. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byly na bankovní účet č. , č. účtu, bylo dne 11. 12. 2025 zaslány dvě platby, každá ve výši 10 000 Kč. Dne 24. 6. 2025 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byly na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána částka 20 000 Kč.

7. Z oznámení postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaného vyzvat k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 24 858,25 Kč, nejpozději do 10 dnů od zaslání oznámení. Rovněž mu měla oznámit, že pohledávka přešla na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2026 s podacím lístkem bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně poslal téhož dne žalovanému předžalobní výzvu.

9. Z postupní smlouvy k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně přílohy č. , hodnota, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ke dni 28. 11. 2025.

10. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný. Rovněž bylo prokázáno, že dne 24. 6. 2025 byly na tento účet připsány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

11. Na základě těchto důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. ú. , č. účtu, postupně částku v souhrnné výši 40 000 Kč. Žalovaný uhradil toliko částku 24 042,62 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopisem ze dne 28. 11. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně měla informovat žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované zaslala dne 10. 2. 2026 předžalobní výzvu, kde požadovala úhradu částky ve výši 26 601,28 Kč. Žalovaný uvedenou částku ani po této výzvě neuhradil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 12. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na základě které se žalovaný zavázal hradit minimální měsíční platby, to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž by se žalovaný zavázal zaplatit minimální měsíční platby s poplatkem a úrokem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

18. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru, když dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. K uzavření smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků je však třeba, aby byl zachycen obsah právního jednání a rovněž aby byl připojen podpis stran, který by v souladu s ustanovením § 562 odst. 1 o. z. umožňoval jednoznačně určení jednající osoby. Jednoznačné určení jednající osoby a zachycení obsahu právního jednání je umožněno prostřednictvím zaručeného elektronického podpisu, založeného (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaného elektronického podpisu, ostatní typy podpisu nezaručují jednoznačnou identifikaci jednající osoby anebo zachycení obsahu právního jednání, tedy nezměnitelnost obsahu dokumentu. Podle nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce stanovuje, že pro podepisování elektronickým způsobem lze použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), všechny tyto typy elektronických podpisů vyjmenovává i nařízení eIDAS. Dle této úpravy lze sice použít i další typy elektronického podpisu, nicméně tyto mají nižší důkazní sílu, neboť neposkytují záruku, že jednala konkrétní osoba a že nedošlo ke změně dokumentu zachycujícího obsah právního jednání. Tyto skutečnosti by bylo třeba prokázat na základě dalších důkazů. V projednávané věci však tyto dokumenty žádný elektronický podpis ani jiný údaj neobsahovaly. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně plnit, tíží žalobkyni.

23. Dále je třeba uvést, že žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v interních a externích databází a výpisů z bankovního účtu žalovaného, nicméně k důkazu žádnou z těchto listin nenavrhla ani nedoložila. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, tíží žalobkyni.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. V tomto ohledu je tedy na místě konstatovat, že i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy, by v důsledku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně splnění povinnosti posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, bylo nutné na smlouvu hledět jako na neplatnou. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

28. Věc je však nutno posoudit tak, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka, která vznikla tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu částku ve výši 40 000 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalovaný vrátit. Žalovaný dosud vrátil celkem 24 042,62 Kč.

29. Splatnost se u bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k jeho vydání, popřípadě uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky několikrát, soud však vycházel z výzvy, která byla prokazatelně žalovanému odeslána, což bylo učiněno dokumentem oznámení o postoupení pohledávky dne 28. 11. 2025, který byl odeslán dne 18. 12. 2025. Ve smyslu § 573 o. z. ho doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 10 dnů, tj. do 2. 1. 2026. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

30. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, kdy se žalobkyně domáhala částky 15 957,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 3. 1. 2026 do zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšná v části 31,18 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v rozsahu 65,59 % a úspěchem žalovaného v rozsahu 34,41 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 891,75 Kč z jejich celkové výše 2 860 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 045 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 20 900 Kč, a to v částce 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 815 Kč ve výši 315 Kč. Za písemné podání ze dne 11. 5. 2026 soud náhradu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

32. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.