230 C 60/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupené advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 24 747,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 126 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky za období od 12.12.2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 24 621,92 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 301,78 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 24 621,92 Kč za období od 25.7.2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 126 Kč za období od 25.7.2023 do 11.12.2023, co do úroku ve výši 23,99% ročně z částky 24 248,92 Kč za období od 25.7.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalované částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 1. 6. 2021 smlouvu o vydání karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě banka vydala žalovanému kreditní kartu se sjednaným úvěrovým rámcem až do výše 30 000 Kč (za sjednaný úrok ve výši 23,99 %). Žalovaný se touto smlouvou budoucí čerpaný úvěr zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách ve výši 3,2 % z celkové čerpané částky úvěru, minimálně však ve výši 200 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, z důvodu prodlení žalovaného s hrazením měsíční povinné minimální splátky využila banka svého práva a prohlásila ke dni 24. 7. 2023 závazky žalovaného z předmětné smlouvy o vydání kreditní karty za okamžitě splatné a vyzvala jej k jejich úhradě. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 26 049, 70 Kč a skládala se dle tvrzení žalobkyně z jistiny úvěru ve výši 24 248,92 Kč, poplatku ve výši 499 Kč, a smluvního úroku ve výši 1 301,78 Kč, splatného ke dni 24. 7. 2023. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z úvěru ve výši 23,99 % ročně z jistiny úvěru ve výši 24 248,92 Kč za období od 5. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky ve výši 24 747,92 za období od 25. 7. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě odeslané mu 27. 2. 2024 dlužnou částku neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla ke dni 1.12.2023 postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.11.2023.

2. V rámci přípravy jednání vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , k doplnění žalobních tvrzení ohledně procesu uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru, dále k tvrzení, jakým způsobem byla v rámci sjednávání smlouvy ověřena totožnost žadatele o úvěr; dále vyzval k doplnění tvrzení o konkrétních krocích učiněných za účelem zjištění příjmů a výdajů žalovaného v rámci posuzování jeho schopnosti splácet úvěr; dále vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně konkrétní výše žalovaným čerpané úvěrové jistiny a data (kdy konkrétně byla čerpána a tvrzení, jaké částky byly případně uhrazeny na závazky z předmětné úvěrové smlouvy, na jaké nároky byly tyto částky započteny); dále byla vyzvána k doplnění tvrzení o konkretizaci žalobou požadovaných bankovních poplatků ve výši 499 Kč; žalobkyně byla vyzvána i ke splnění povinnosti důkazní, tedy aby označila důkazní materiál tato tvrzení prokazující (a předložila konkrétně avizované výpisy z bankovního účtu).

3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 7. 6. 2024 doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutí do veřejných registrů. Dále tvrdila, že smlouva mezi právní předchůdkyní žalobykně a žalovaným byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného prostřednictvím jeho internetového bankovnictví dne 31. 5. 2021; ověření a následný podpis návrhu byl realizován připojením elektronického podpisu banky, případně vyhotoveným podepsaným akceptačním dopisem. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobykně a žalovaný uzavřeli 14. 7. 2020 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb v listinné podobě, která byla žalovaným podepsána osobně a v níž se tito dohodli na vedení vzájemné komunikace elektronickými komunikační prostředky prostřednictvím zřízeného přímého bankovnictví, kdy žalovanému byl přidělen klientský elektronický klíč a došlo k autorizování SMS čísla pro další komunikaci. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný načerpal úvěrovou jistinu ve výši 4 265 Kč (v období od 24. 7. 2021 do 26. 11. 2021) a že žalovaný na závazek z předmětné úvěrové smlouvy uhradil částku 4 139 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že požadovaný poplatek ve výši 499 Kč je poplatkem za písemnou upomínku vyúčtovanou v souladu s čl. 8.1 bod 6 Sazebníku.

4. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému ve věci zdejším soudem dne 3. května. 2024, č. j. , Anonymizováno, , včasný odpor s vyjádřením, že nemá žádné ponětí od dlužné částce a že žalobkyní nikdy nebyl nikterak kontaktován ani vyzýván.

5. Soud ve věci nařídil jednání na 14. 6. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak spor projednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Za účelem posouzení důvodnosti žalobního návrhu provedl soud ve věci následující dokazování.

6. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 7. 2020 v listinné podobě bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytovat žalovanému služby přímého bankovnictví. Smluvní strany se dohodly, že pro ověření totožnosti autora pokynu k uzavření smlouvy bude žalovaný používat elektronické identifikační prostředky služeb přímého bankovnictví, zejména elektronický klíč a klientské číslo, tel. číslo, .

7. Z návrhu na uzavření smlouvy a o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena jménem , Jméno zainteresované osoby 0/0, , pokynem v internetovém bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně pod klientským číslem, tel. číslo, dne 31. 5. 2021 a že se v ní právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového limitu 30 000 Kč s úrokovou sazbou pro bezhotovostní transakce ve výši 23,99% ročně; oproti tomu se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet ve výši minimální povinné splátky 3,2 % měsíčně z celkové dlužné částky. Smluvní strany se dále dohodly, že poplatky za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a veškeré poplatky vyplývající z této smlouvy se budou řídit ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby.

8. Z vyrozumění u postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o změně věřitele jeho pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy (podací arch pak prokazuje odeslání vyrozumění).

9. Podacím archem ze dne 20.12.2023 byl zjištěno, že žalovanému byl odeslán přípis s informací o okamžité splatnosti kreditní karty.

10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované pohledávky, tomu odpovídá podací arch ze dne 7. 2. 2024.

11. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že banka osobu žalovaného prověřila z hlediska jeho schopnosti splácet úvěr se závěrem, že subjekt je v pořádku, žalovaný byl bez záznamu v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, interním blacklistu, externích úvěrových registrech, kdy byla v registrech BRKI/NRKI zjištěna pouze pozitivní úvěrová historie žalovaného.

12. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty (označeného pouze jménem žalovaného) bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 13. 6. 2021 platbou u obchodníka částku ve výši 1 940 HRK, dále dne 9. 1. 2022 platbou obchodníka čerpal částku 216 Kč, dne 10. 2. 2023 pak čerpal částku 1 177 Kč, 12. 2. 2023 částku 199 Kč a 12.

4. částku 199 Kč.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 31.5.2021 v elektronické podobě smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu žalovaného vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky ve výši 23,99 % p.a. z čerpané úvěrové jistiny. Výpisem z úvěrového účtu (bod 12) bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěrovou jistinu v tvrzené výši 4 265,40 Kč (dle písemného podání žalobkyně k výzvě soudu ze dne 7.6.2024, na které bylo právní zástupkyní žalobkyně výslovně odkázáno i k dotazu soudu v rámci jednání); žalovaný pak na čerpaný úvěr uhradil dle tvrzení žalobkyně (které žalovaný nerozporoval ani v řízení nevyšla najevo úhrada v jiné výši) částku 4 139 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky tak byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni, které byla pohledávka postoupena.

14. Právně byl spor posouzen za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalovaného jako žadatele o úvěr jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů uvedených žalovaným, dále údajů z veřejných databází; ohledně příjmů žalovaného uvedla, že byly zjištěny z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Nebylo však tvrzeno, jaké konkrétní příjmy žalovaného tedy poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy zjistil (byť k doplnění těchto tvrzení byla žalobkyně v dostatečném předstihu písemně vyzvána). Při jednání dne 14.6.2024 tedy soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118 a odst. 1 o.s.ř., že je nutné ve věci tvrdit, jaká konkrétní zjištění byla učiněna ohledně příjmů žalovaného jako žadatele o úvěr. Tato tvrzení však doplněna nebyla, právní zástupkyně žalobkyně pouze požádala o poskytnutí lhůty pro obstarání výpisů z bankovního účtu žalovaného, pomocí nichž by tvrzení mohla být doplněna a následně jimi prokázána.

23. Žádosti o poskytnutí lhůty k předložení těchto výpisů (a doplnění tvrzení, která mají tyto výpisy prokazovat) učiněné při jednání soud nevyhověl, neboť k předložení tohoto důkazního materiálu a především doplnění předmětných tvrzení již žalobkyni vyzval usnesením z 16.5.2024 (bod 2). Bylo tak procesní odpovědností žalobce tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a podložit tato tvrzení důkazními návrhy při jednání ve věci, obzvláště v situaci, kdy soud dopředu prostřednictvím výzvy k doplnění tvrzení a důkazních návrhů avizoval prozatímní neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení v otázce řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, úroku a splatnosti.

25. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

26. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 4 265,4 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 4 139 Kč. Částka 126 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

27. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 8.12.2023 (oznámení o postoupení pohledávky) k úhradě dlužné částky. Počínaje dnem 12.12.2023 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 126 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 12.12.2023 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, úroků, kapitalizovaných i nekapitalizovaných úroků z prodlení) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

29. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. podle procesního úspěchu ve věci. Došel k závěru, že procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, bylo tak rozhodnuto, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.