230 C 7/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 500 Kč za období od 16. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 16 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 500 Kč za období od 1. 5. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výší 14,75 % ročně z částky 36 000 Kč za období od 1. 5. 2024 do 15. 11. 2024, co do úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 19 500 Kč za období od 16. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 36 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 21. 2. 2024 uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 30. 4. 2024. Žalovaný se zavázal v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky zaplatit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Jelikož byl žalovaný v prodlení s 5 splátkami, celková výše sankce činí 2 500 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání v celkové výši 14 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů (včetně telefonního čísla a emailové adresy) a k ověření své totožnosti doložil kopii svého občanského průkazu. Následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a byl mu vygenerován návrh úvěrové smlouvy, kdy mu současně na uvedené telefonní číslo , tel. číslo, zaslán unikátní SMS kód, prostřednictvím kterého návrh smlouvy akceptoval. K ověření majitele bankovního účtu žalobkyně využívá služeb společnosti , právnická osoba, . a pokud žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, provedl tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 21. 2. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný však úvěr do dnešního dne nesplatil. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 14 000 Kč. Po zohlednění dílčí platby ze strany žalovaného činí celková výše nároku žalobkyně 36 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 36 000 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný k podané žalobě toliko uvedl, že se dostal do finanční tísně a každý měsíc splácí exekuce.

3. Účastníci se k jednání nařízenému na den 28. 3. 2025 nedostavili, z jednání se omluvili, o odročení jednání nežádali. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny nazvané „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ s datem 21. 2. 2024 bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně (Společnost), na druhé straně žalovaný (Klient). Na listině je žalovaný označen rodným číslem, adresou místa podnikání, číslem bankovního účtu, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Je zde uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný žalobkyni splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z úvěrové jistiny za každý den čerpání úvěru do 30. 4. 2024. Na místě předpokládaném pro podpis žalovaného je namísto jeho vlastnoručního podpisu uvedeno pouze datum 21. 2. 2024 a kód SMS verifikace , Anonymizováno, .

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými na výše uvedené listině.

7. Z potvrzení o způsobech ověření totožnosti žalovaného bylo zjištěno, že ověření totožnosti nebylo provedeno prostřednictvím služeb SokordiaTech, s.r.o. ani pomocí BankID, ale mělo proběhnout na základě tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Samotné provedení této platby však prokázáno nebylo.

8. Z potvrzení ThePay.cz, s.r.o. o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 21. 2. 2024 v 12:59 hod. byla na bankovní účet č. , č. účtu, odeslána částka ve výši 20 000 Kč.

9. Ze zprávy České spořitelny, a.s. ze dne 25. 2. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 21. 2. 2024 byla na tento účet připsána platba ve výši 20 000 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně dne 9. 11. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 2. 2024 převodem na jeho bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud vrátil toliko 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku žalobkyni ve stanovené lhůtě zaplatil, takto však neučinil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 21. 2. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný žalobkyni splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z úvěrové jistiny za každý den čerpání úvěru do 30. 4. 2024, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni načerpanou částku za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

12. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“).

13. Podle § 1725 věty první o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

14. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

19. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda vůbec mezi účastníky tohoto řízení k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru došlo a dospěl k závěru, že v tomto směru neunesla žalobkyně své břemeno důkazní, které ji v tomto sporu tíží. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření předmětné smlouvy o podnikatelském úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Žalobkyně k tomu neoznačila v podstatě žádné důkazy, kromě listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , ve které je namísto vlastnoručního podpisu žalovaného uvedeno pouze datum 21. 2. 2024 a kód SMS verifikace 3830. Toto vyhotovení ovšem vytvořila sama žalobkyně a spolehlivě proto nemůže prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření provedl (především že právě on vyplnil žádost a poslal ověřovací SMS kód a dále, že akceptoval nabídku smlouvy žalobkyní tvrzeného znění).

24. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, což žalobkyně neučinila. Žalobkyní předložená listina smlouvy o podnikatelském úvěru je opatřena za stranu úvěrovaného dle připojené doložky jen příslušným elektronickým kódem, což samo o sobě uzavření smlouvy neprokazuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Co 10/2023). Nadto nebylo v řízení prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám.

25. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání a aby označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

26. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet (jak bylo prokázáno zejm. zprávou banky) celkem 20 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Žalovaný přitom na dlužnou částku zaplatil dosud pouze 500 Kč (toto tvrzení žalovaný v řízení nijak nerozporoval).

27. Splatnost pohledávky žalobkyně však soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů výzvou odeslanou dne 9. 11. 2024. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva se tak dle zákonné domněnky do dispozice žalovaného dostala dne 12. 11. 2024, splatnost nastala dne 15. 11. 2024 a od 16. 11. 2024 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 500 Kč za období od 16. 11. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku (co do poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty, neboť tyto nároky pro neuzavření smlouvy vůbec nevznikly, a úrok z prodlení v části, v níž žalobkyni nenáleží) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť s přihlédnutím k uplatněnému příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) je procesní úspěch žalobkyně a žalovaného v řízení v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný.