230 C 72/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 13 059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9 000 Kč za období od 11.4.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 059 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 4 059 Kč za období od 12.1.2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 13 059 Kč za období od 12.1.2023 do 10.4.2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 417 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla dne 12.12.2022 úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději do 11.1.2023. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně www., Anonymizováno, .cz, kde se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Žalovaná zaslala právní předchůdkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Znění smlouvy žalovaná odsouhlasila verifikačním kódem ve formě SMS. Autorizační kód byl žalované přidělen na základě žádosti o úvěr na její verifikovaný mobilní telefon. K uživatelskému účtu měla pomocí hesla přístup jen žalovaná. Žalované byl úvěr poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas a dosud na svůj dluh nic nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2024 postoupena na společnost , právnická osoba, ., následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 4. 4. 2024, přesto žalovaná dlužnou částku nezaplatila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

4. Na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 12.12.20222, č. , Anonymizováno, , je žalovaná označena jako úvěrovaný a právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Dle textu listiny se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč na bankovní účet žalované a žalovaná se měla zavázat jej do 30 dnů od jeho poskytnutí vrátit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 327,45 Kč. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, na místě předvídaném pro podpis žalované je pouze uvedeno, že podpis byl proveden dne 12.12.2022 v 09:31:54 elektronickým kódem , Anonymizováno, . Dle karty klienta (listiny označené jako „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “) žalobkyně u žalované ve svém interním systému evidovala její osobní údaje a informace o příjmech a výdajích. Příjmy žalované byly evidovány ve výši 28 144 Kč s tím, že žalovaná je zaměstnankyně, výdaje pak činily 16 000 Kč, z toho náklady na bydlení 6 000 Kč, ostatní výdaje 6 000 Kč a již existující splátky bankovních a nebankovních úvěrů 4 000 Kč měsíčně. Dne 12.12.2022 byla podle předloženého potvrzení o platbě z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně provedena platba s označením „, Anonymizováno, půjčka ze dne 2022-12-12“ na účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 9 000 Kč, přičemž téhož dne byla platba dle zprávy , právnická osoba, . ze dne 12.8.2024 na uvedený účet připsána (majitelem uvedeného účtu byla dle zprávy banky v předmětném období žalovaná). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením odeslaným na adresu žalované dne 4. 4. 2024 (jak bylo zjištěno z podacího lístku). Právní předchůdkyně žalobkyně současně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou k zaplacení dluhu ze smlouvy do tří dnů.

5. Soud měl po provedeném dokazování za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky. Žalobkyně k tomu neoznačila v podstatě žádné důkazy, které by byly schopné spolehlivě prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byla právě žalovaná, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření smlouvy provedl (především že právě ona vyplnila žádost o úvěr a poslala ověřovací SMS kód).

6. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě jí měla žalovaná plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy ke svým tvrzením o způsobu uzavření smlouvy. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně své břemeno důkazní neunesla a neprokázala tvrzený způsob uzavření smlouvy, konkrétně že to byla právě žalovaná, kdo podal žádost o úvěr a SMS kódem podepsal smlouvu.

7. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

8. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

9. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

10. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po právní stránce se tedy soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

13. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a pouhým nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto absence písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) může vést „jen“ k její neplatnosti.

14. Na předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru absentoval jak vlastnoruční podpis žalované, tak její podpis elektronický. Žádost úvěrujícího o poskytnutí úvěru ani potvrzení o uzavření úvěrové smlouvy zadáním kódu zaslaného na zadané telefonní číslo formou SMS nesplňují požadavky na kvalitu zaručeného elektronického podpisu. Kód zaslaný formou SMS na telefonní číslo, o němž není ani známo, zda se jednalo o číslo žalované, nebo k němu měla výhradní přístup, nemůže elektronický podpis nahradit. Telefonní číslo mohlo patřit komukoliv, proto mohl s takovým kódem disponovat kdokoliv, kdo měl k dispozici identifikační údaje žalované. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, resp. neprokázala, že to byla právě žalovaná, kdo vůči žalobkyni učinil nabídku v podobě žádosti o úvěr. Soud tak nemohl dospět k závěru o platně uzavřené smlouvě o úvěru mezi účastníky tohoto řízení.

15. I pokud by však v řízení uzavření úvěrové smlouvy bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu úvěrové smlouvy jako smlouvy spotřebitelské by bylo na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však v tomto směru soudu neposkytla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. Soud měl v úmyslu ji při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla, jak bylo uvedeno již výše. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského , spisová značka, soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

16. Soud se tak dále zabýval tím, zda lze nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Dle ustálené judikatury platí, že bezdůvodné obohacení je (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil (obohacený), vydat to, oč se obohatil, a tomu korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo (ochuzený), požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019).

17. Žalobkyně žalované poskytla bez platného závazku peněžní prostředky ve výši celkem 9 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud nic nevrátila. Částka ve výši 9 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a ust. § 2993 o. z.) na straně žalované, které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni.

18. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla odeslána dne 4. 4. 2024. Podle 573 § o. z. se má zato, že zásilka odeslána pomocí poštovní přepravy došla třetím dnem po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 7.4.2024, od 11.4.2024 je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč za období od 11.4. 2024 do zaplacení.

20. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

21. Ve výroku třetím rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 417 Kč, přičemž tato částka představuje 17 % z jejich celkové výše (když při vyčíslení procesního úspěchu žalobkyně vzal soud v úvahu jak žalovanou částku, tak její příslušenství). Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 059 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 900 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.