230 C 8/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 31 724,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 822 Kč za období od 20. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 16 903 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 724,79 Kč za období od 6. 4. 2023 do 19. 10. 2023, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 903 Kč za období od 20. 10. 2023 do zaplacení, co do úroku ve výši 4,4 % ročně z částky 31 724,79 Kč za období od 6. 4. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , jméno FO, . (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, na základě které žalovaná jednorázově téhož dne čerpala peněžní prostředky ve výši 61 883 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 858 Kč vždy k 10. dni v příslušném kalendářním měsíci, se splatností první splátky dne 12. 11. 2018. Sjednána byla úroková sazba ve výši 4,4 % ročně. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované porovnáním příjmů a výdajů žalované. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované činil 15 257 Kč. Životní výdaje žalované byly určeny prostřednictvím statistické metody na částku 12 430 Kč. Z bankovního registru bylo dále zjištěno, že žalovaná nemá žádné závazky. Právní předchůdkyně tak dospěla k závěru, že žalovaná byla schopna hradit splátky 858 Kč měsíčně. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, proto dne 5. 4. 2023 právní předchůdkyně zaslala žalované dopis, kterým prohlásila celou nesplacenou část úvěru včetně příslušenství za splatnou a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky do 19. 4. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr hradila do února 2022, poté se dostala do prodlení. Od data zesplatnění nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně žalované zaslala dne 4. 10. 2023 předžalobní výzvu, ve které žalovanou vyzvala k uhrazení dluhu ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ve věci se konalo dne 29. 4. 2024 jednání, na které se žalovaná bez omluvy nedostavila, byť byla řádně a včas předvolána., právnická osoba, provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Z dopisu ze dne 20. 9. 2018 adresovaného žalované soud dále zjistil, že návrh na uzavření smlouvy o úvěru byl právní předchůdkyní žalobkyně akceptován s tím, že první splátka úvěru je splatná dne 12. 11. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 61 883 Kč, a to částku 50 000 Kč bez prokazování účelu jednorázově ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, , částku 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částku 10 383 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Úrok byl sjednán ve výši 4,4 % ročně. Žalovaná se zavázala splatit celý úvěr včetně příslušenství v 84 měsíčních splátkách ve výši 858 Kč se splatností vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník odměn za poskytování bankovních služeb.

5. Dle informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2018 výše úvěru činila 61 883 Kč s tím, že tato částka měla být převedena na bankovní účet žalované. Úvěr byla žalovaná povinna uhradit v 84 měsíčních splátkách po 858 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 4,4 % ročně. Výše poplatku za poskytnutí úvěru činila 1 500 Kč a žalovaná byla současně povinna uzavřít úvěrové pojištění.

6. Z výpisů z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období od června do září 2018 bylo zjištěno, že dne 20. 9. 2018 byla na účet připsána částka 50 000 Kč od plátce , jméno FO, , Anonymizováno, položkou poznačenou jako „Čerpání“. V červnu 2018 činil konečný zůstatek na účtu částku 116,92 Kč, v červenci 2018 částku -24,08 Kč, v srpnu 2018 částku 107,91 Kč a v září 2018 částku 804,91 Kč. Pravidelný příjem žalované tvořil přídavek na dítě a rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč v červnu a 5 400 Kč v ostatních měsících, příspěvek na péči od Úřadu práce ČR ve výši 3 300 Kč a příspěvek od nadace , jméno FO, .

7. Z výpisu z úvěru z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne , datum, byl čerpán úvěr v celkové výši 61 883 Kč, z toho však částka 1 500 Kč byla započtena na poplatek za úvěrovou dokumentaci a částka 10 383 Kč byla použita na poplatek za pojištění úvěru. Žalovaná tak skutečně čerpala pouze částku 50 000 Kč. Úvěr splácela v měsíčních splátkách 858 Kč. Měsícem únor 2022 se dostala do prodlení. Na jistinu si žalobkyně započetla částku 30 158,21 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila za úplatu společnosti , právnická osoba, . soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovanou z uvedené úvěrové smlouvy.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku z uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

10. Z upomínky ze dne 4. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla být vyzvána k úhradě dlužné splátky úvěru po splatnosti ve výši 544,02 Kč a nákladů ve výši 800 Kč. Opětovně byla žalovaná k zaplacení dluhu vyzývána výzvou ze dne 13. 2. 2023. Z výzvy k úhradě ze dne 5. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila a žalovaná měla být opětovně vyzvána k úhradě celé dlužné částky 32 725,81 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2023 včetně vrácené dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 31 724,79 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána na adresu žalované a dne 12. 10. 2023 byla zásilka uložena na poště.

12. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Žádné další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.

13. Právně soud hodnotil skutkovou situaci za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

22. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. V daném případě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované posouzením rozdílu mezi příjmy a výdaji žalované a rovněž lustrací v databázi SOLUS. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované hodnotila jak její příjmy, tak výdaje. Příjmy žalované byly ověřeny v rámci bankovního účtu žalované vedeného u žalobkyně, ze kterého bylo patrno, že průměrnému příjmu žalované v měsících předcházejících úvěrové žádosti odpovídá částka 15 050 Kč, životní výdaje žalované žalobkyně stanovila prostřednictvím statistické metody ve výši 12 430 Kč. Po takto provedeném posouzení žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná byla schopna hradit splátky úvěru ve výši 858 Kč měsíčně a stále jí zůstal volný cash flow v průměrné výši 1 969 Kč. Soud však dospěl k jinému závěru (viz níže).

24. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). V tomto směru se především stanovení životních nákladů posuzované ve výši 12 430 Kč měsíčně jeví jako čistě formální, aniž by žalobkyně přihlédla k reálným výdajům žalované. Z výpisů z bankovního účtu žalované, na základě kterého byly dle tvrzení žalobkyně ověřovány příjmy žalované, je přitom patrné, že v měsících předcházejících uzavření úvěrové smlouvy žalovaná v konečném zůstatku nedosahovala částky, která by jí umožňovala úvěr v měsíčních splátkách 858 Kč splácet. V červnu 2018 činil konečný zůstatek na účtu částku 116,92 Kč, v červenci 2018 částku -24,08 Kč, v srpnu 2018 částku 107,91 Kč a v září 2018 částku 804,91 Kč. Příjmy žalované tvořil pouze přídavek na dítě a rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč v červnu a 5 400 Kč v ostatních měsících, příspěvek na péči od Úřadu práce ČR ve výši 3 300 Kč a příspěvek od nadace , jméno FO, . Nelze tak dojít k jinému závěru, než že měsíční příjem žalované nebyl v době posuzování úvěruschopnosti dostatečný k dalšímu zatížení v podobě měsíčních splátek ve výši 858 Kč. Žalobkyně měla v situaci, kdy z bankovního výpisu vyvstaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a současně zajišťovat své základní životní potřeby, pátrat po účelu všech plateb a případně měla po žalované požadovat další údaje či listiny, které by tyto pochybnosti vyvrátily. Za této situace nelze použít jakýsi vnitřní obecný výpočet pracující se statistickými daty (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

25. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr neposoudila s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , a dále např. rozsudek Krajského , spisová značka, soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

26. Žalobkyně nicméně žalované bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 50 000 Kč, které byly dne 20. 9. 2018 připsány na bankovní účet žalované. Jak uvedla žalobkyně, žalovaná splácela úvěr částkou 858 Kč měsíčně do února 2022, uhradila tedy 41 splátek v celkové výši 35 178 Kč. Žalovaná přitom netvrdila, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud právní předchůdkyni či žalobkyni vrátila více. Co do částky 14 822 Kč se tedy jedná o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila a je proto povinna je podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 19. 8. 2023, neboť splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu ze dne 4. 10. 2023, která byla žalované doručena dne 12. 10. 2024 a ve které ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení. Počínaje dnem 20. 10. 2023 je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 822 Kč za období od 20. 10. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.