230 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 498,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 498,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 055,27 Kč, spolu s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 8 125,75 Kč za období od 17. 3. 2026 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,43 Kč za období od 26. 12. 2025 do 16.3.2026, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 498,75 Kč za období od 17. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 1. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 799 Kč který se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z aktuální vyčerpané úvěrové jistiny. Jednotlivé splátky zahrnovaly sjednané úroky, příslušnou část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné či nepravidelné poplatky. Žalovaná celkem čerpala částku 10 799 Kč, na úvěr pak uhradila částku 5 279 Kč, úvěr nehradila řádně. Žalobkyně tak dne 11. 12. 2025 tento úvěr zesplatnila. Před uzavřením smluv prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to konkrétně kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (jsou shromažďovány informace jako existence závazků, jejich výše, historická platební morálka), výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru (pomocí výpočtu tzv. credit scoringu) a rovněž důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Rovněž byla žalovaná prověřována v externích úvěrových registrech. Žalovaná částka 11 498,75 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 8 125,75 Kč, poplatků ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 978 Kč. Vedle těchto částek se žalobkyně domáhá zaplacení také kapitalizovaného úroku ve výši 1 055,27 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 8 125,75 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 293,43 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 498,75 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posouzení úvěruschopnosti doplnila, že před uzavřením smlouvy č. , hodnota, využila výpočtu maximálního limitu měsíční splátky, dále zjistila, zda měla žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů, lustrací v NRKI, dále provedla lustraci v registrech SOLUS, CEE a NRKI. Dotaz do registrů SOLUS, CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. V registru NRKI byl dotaz proveden s výsledkem klient nalezen – pozitivní hodnocení. V době žádosti o úvěr žalovaná neměla jiné závazky. K ověření příjmové a výdajové stránky si žalobkyně od žalované vyžádala výpis z účtu za období od 21. 10. 2024 do 16. 1. 2025. Při kontraktačním procesu žalovaná uvedla, že je podnikatelem, přičemž jejím zaměstnavatelem je , právnická osoba, Žalobkyně ověřila výši příjmů žalované, kdy za období 10/2024 obdržela příjem ve výši 40 250 Kč, za období 11/2024 ve výši 20 857 Kč a za období 12/2024 ve výši 25 107 Kč. Z předmětného výpisu vyplývá, že žalovaná v době výpisu disponovala nad rámec uvedeného finančními prostředky ve výši nejméně 10 000 Kč, které do vpočtu MLS nezahrnula. Prostřednictvím výpisu rovněž ověřila výdaje žalované, mezi nimi např. výdaje na stravu, drogerii, ošacení a domácí mazlíčky. Z výpisu jsou zjevné zbytné a jednorázové výdaje, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Další skutečností plynoucí z výpisu je, že žalovaná nehradila část svých výdajů přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když část svých příjmů z účtu vybírala prostřednictvím bankomatu. Tyto výdaje žalobkyně nemá jak zjistit či prověřit a lze předpokládat, že žalovaná bude muset výběry z účtu přizpůsobit tak, aby dostála svým závazkům. Na základě uvedených zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr.

3. Ve věci byl dne 25. 3. 2026 vydán elektronický platební rozkaz, č.j. EPR , č. účtu, -6, který byl usnesením téhož soudu ze dne 17. 4. 2026 zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listin předložených žalobkyní (předžalobní výzvy včetně podacího archu, smlouvy nazvané „, Anonymizováno, č. , hodnota, , výpisu čerpání, splátek a úhrad, úvěrových podmínek, výzvy ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, úvěrové zprávy, karty klienta, ověření bonity MLS, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.

6. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 799 Kč, přičemž žalovaná na dlužnou částku zaplatila v 8 splátkách celkem částku 5 279 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná marně upomínána, aby dlužnou částku požadovanou žalobkyní ve stanovené lhůtě zaplatila. Smlouva byla uzavřena elektronicky, včetně podpisu jednajících stran. Žalovaná její uzavření nijak nerozporovala.

7. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně splnila svoji povinnost před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitelka a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ze žalobkyní doložených listin plyne, že vycházela z výpisů z účtu žalované, jí sdělených údajů a provedla lustraci v databázích NRKI, BRKI, SOLUS, CEE. Žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána s měsíčním příjmem ve výši 20 000 - 40 000 Kč. Ostatní členové její domácnosti mají příjem 30 000 Kč, přičemž jejich výdaje činí 12 000 Kč. Na základě takto získaných informací dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet, a to i s přihlédnutím k jeho celkové výši. Žalovaná úvěr do srpna 2025 pravidelně splácela, z čehož je patrné, že v době žádosti o úvěr jej byla schopna splácet.

11. Po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v plném rozsahu důvodně. V řízení bylo prokázáno, že účastnice platně uzavřely smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalované poskytnut úvěr průběžně čerpán kontokorentní, který se žalovaná zavázala pravidelně splácet za podmínek dle výše citovaných smluv. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když nehradila dohodnuté splátky řádně a včas. V důsledku tohoto jednání prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě jistin úvěrů spolu s úrokem. Soud má za prokázané, že žalobkyně svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy poskytnout žalovanému peněžní prostředky, splnila řádně, naopak žalovaná svoji povinnost poskytnutý úvěr splácet a zaplatit z něj úroky nesplnila (žalovaná v průběhu řízení ostatně ani netvrdila, že by tomu bylo jinak). Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila žalobkyni dle uzavřených smluv, dostala se do prodlení s plněním. Žalovaná částka se skládá ze shora uvedených položek (bod 1).). Žalobkyně má dále s ohledem na prodlení žalované s úhradou zesplatněných úvěrů nárok na úrok z prodlení z úvěrových jistin ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do zaplacení v zákonné výši stanovené prováděcím předpisem k § 1970 o.z. – tj. nařízením vlády 351/2014 Sb. ve výši 11,5% ročně.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto ji soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 498,75 Kč, sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v podání ve věci samé ze dne 22. 4. 2026, neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a.t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.