230 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 49 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 1. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 840 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 8. 2024 do 31. 7. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 840 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde si žalovaný vybral dle vlastní volby dostupné parametry – výši úvěru a termín splatnosti a vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté se žalovaný seznámil s obsahem a podmínkami konkrétní smlouvy o úvěru. Registraci žalovaný dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byl použit pětimístný verifikační SMS kód ve znění 25796, který byl zaslán žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva byla uzavřena dne 26. 4. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr v celkové výši 30 000 Kč vyplatila převodem z účtu na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 26. dni v měsíci, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými právní předchůdkyní žalobkyně a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. V upomínce ze dne 26. 8. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 2. 6. 2025 smluvně postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně dne 10. 6. 2025 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládala z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč ve výši 12,75 % od 27. 8. 2024 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Do prodlení se žalovaný dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal dne 26. 8. 2024. Kapitalizovanou výši smluvní pokuty vyčíslila na částku 7 840 Kč, kterou vypočítala z jistiny za každý kalendářní den od 27. 8. 2024 do 20. 7. 2025. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný, navrhovala žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a ani se z něj neomluvil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a o odročení jednání nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žádost o úvěr, všeobecné obchodní podmínky, zesplatnění úvěru, předžalobní výzva včetně oznámení o postoupení pohledávky, kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného a zpráva banky) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že jako úvěrující byla uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako úvěrovaný byl označen žalovaný. Dle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do limitu ve výši 30 000 Kč, přičemž úroková sazba byla ujednána ve výši 40 % měsíčně. Doba trvání úvěru je uvedena na dobu neurčitou. Smlouva však neobsahuje žádné podpisy stran.

5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že jako zaměstnavatele žalovaného evidovala právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, ., kdy měsíční příjem žalovaného je uveden ve výši 46 857 Kč a měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 4 860 Kč.

6. Z dokumentu o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 26. 8. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaného informovat o zesplatnění úvěru ke dni 26. 8. 2024 a vyzvat k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení oznámení.

7. Z předžalobní výzvy a oznámení o postoupení pohledávky dne 20. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání bylo zjištěno, že o postoupení pohledávky byl žalovaný informován a zároveň byl vyzván k plnění do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 7. 2025.

8. Z kopie občanského a řidičského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje kopiemi osobních dokladů žalovaného.

9. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Na tento bankovní účet byla dne 26. 4. 2024 připsána platba ve výši 5 000 Kč, dne 2. 5. 2024 platba ve výši 5 000 Kč a dne 17. 5. 2024 platby ve výši 5 000 Kč a 15 000 Kč.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 30 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Dne 23. 7. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a současně mu byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 26. 4. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaný zavázal jistinu ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2024 ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k takové dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 30 000 Kč s úrokem za sjednaných podmínek, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentují podpisy účastníků.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

20. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru, když dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. K uzavření smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků je však třeba, aby byl zachycen obsah právního jednání a rovněž aby byl připojen podpis stran, který by v souladu s ustanovením § 562 odst. 1 o. z. umožňoval jednoznačně určení jednající osoby. Jednoznačné určení jednající osoby a zachycení obsahu právního jednání je umožněno prostřednictvím zaručeného elektronického podpisu, založeného (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaného elektronického podpisu, ostatní typy podpisu nezaručují jednoznačnou identifikaci jednající osoby anebo zachycení obsahu právního jednání, tedy nezměnitelnost obsahu dokumentu. Podle nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce stanovuje, že pro podepisování elektronickým způsobem lze použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), všechny tyto typy elektronických podpisů vyjmenovává i nařízení eIDAS. Dle této úpravy lze sice použít i další typy elektronického podpisu, nicméně tyto mají nižší důkazní sílu, neboť neposkytují záruku, že jednala konkrétní osoba a že nedošlo ke změně dokumentu zachycujícího obsah právního jednání. Tyto skutečnosti by bylo třeba prokázat na základě dalších důkazů. V projednávané věci však dokumenty žádný elektronický podpis ani jiný údaj neobsahovaly. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně a posléze žalobkyni plnit, tíží žalobkyni.

25. Vzhledem k výše uvedenému měl soud v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a že k němu došlo v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (z ustálené judikatury plyne, že poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

26. I pokud by bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena, bylo by na místě aplikovat ustanovení o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako poskytovatelka úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr, by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Je nutno doplnit, že dle judikatury platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

27. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku ve výši 30 000 Kč, aniž by ji vrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 30 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 30. 7. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 23. 7. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 31. 7. 2025. Ode dne 1. 8. 2025 je tak žalovaný v prodlení.

28. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 998 Kč, přičemž tato částka představuje 20,4 % z jejich celkové výše 4 892 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 492 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 840 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

30. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.