230 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 16 410 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 000 Kč za období od 5.11.2022 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se co do částky 6 410 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 13 250 Kč za období od 26.10.2022 do 4.11.2022, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 250 Kč za období od 5.11.2022 do zaplacení, a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a co do částky 3 160 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 537 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 10 000 Kč, který se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek 3 250 Kč do 25.10.2022 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a zadal své osobní údaje. Jeho totožnost byla ověřena ověřovací platbou z účtu žalovaného, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena a fotografií dokladu totožnosti. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem zaslaným ze svého telefonu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních a příjmových poměrech, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas. Dosud na svůj dluh nic nezaplatil. Žalobkyně dále žádala náklady vynaložené v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 160 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč za období ode dne 26.10.2022 do dne 7.9.2023) a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 13 250 Kč od 26.10.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] je žalovaný označen jako klient a žalobkyně jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi zápůjčku 10 000 Kč na účet klienta a klient se zavázal ji vrátit a zaplatit poplatek 3 250 Kč do 25.10.2022 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného a je zde pouze údaj o PIN kódu, který měl žalovaný zadat.

5. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobou uplatněn nárok proti žalovanému ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] s [právnická osoba], přičemž zápůjčka byla čerpána na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného. Shodné číslo účtu je uvedeno jako platební místo poskytnutí zápůjčky sjednané mezi účastníky tohoto řízení dne 24.9.2022 ve smlouvě o zápůjčce.

6. Podle výpisu z účtu žalobkyně byla dne 25.9.2023 zaslána na účet žalovaného č. [bankovní účet] platba 10 000 Kč od žalobkyně. Shodná čísla účtů jsou opět uvedena u žalobkyně i u žalovaného ve smlouvě o zápůjčce.

7. Dne 8.8. 2023 odeslala (viz podací lístek) žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 20 565 Kč do tří dnů.

8. Podle upomínky z 1.11.2022 (a 5.11.2022, 8.11.2022, 15.11.2022) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o dlužnou zápůjčku upomenula.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, která vznikla okamžikem, kdy byly peněžní prostředky od žalobkyně poskytnuty na účet žalovaného. Jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

18. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

19. Žalobkyně pouze vágně tvrdila, že si před uzavřením smlouvy vyžádala informace o poměrech žalovaného, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Tato tvrzení žádným způsobem nekonkretizovala (jaké informace o žalovaném zjistila, jak je vyhodnotila ve vztahu ke schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, z jakých dokumentů a databází je ověřila atd.), a především k nim neoznačila žádné důkazy. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby žalobkyně odpovídajícím způsobem doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a označila k nim důkazy, soud žalobkyni nemohl dát pro její neúčast na jednání. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

20. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně všech dílčích ujednání o poplatku, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

21. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč, které představují bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, jež je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

22. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do tří dnů upomínkou ze dne 1.11.2022, která se do dispozice žalovaného dostala dne 4.11.2023 (§ 573 občanského zákoníku). Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Splatnost tedy nastala dne 4. 11.2023 a od 5.11.2023 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 15% ročně.

23. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř. Druhým výrokem soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, smluvní pokutu a úrok z prodlení v části, v níž žalobkyni nenáleží, neboť tyto nároky se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

24. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšnému žalovanému, tj. na 22 % celkových nákladů. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celková výše náhrady tak činí 2 452 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 22 %, tj. 537 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.