234 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 90 838,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 871,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 871,46 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 68 966,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 186,27 Kč od 18. 7. 2025 do 13. 11. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 314,81 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 90 838,37 Kč s příslušenstvím z důvodů, že dne 11. 9. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 43 800 Kč s možností postupného čerpání až do 4. 3. 2026 a kterou se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,88 % denně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a poplatek ve výši 1,99 % z výše poskytnutých peněžních prostředků, to vše v pravidelných denních splátkách ve výši podle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, jež byly součástí smlouvy a s nimiž se žalovaná před uzavřením smlouvy seznámila a vyslovila s nimi souhlas. První splátka byla splatná dne 11. 10. 2024. Žalovaná si v rámci smlouvy dále sjednala volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 197,64 Kč a volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 2 970 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek na adrese www., Anonymizováno, .cz v rámci klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí peněžních prostředků, odsouhlasila standardní předsmluvní informace a dále odsouhlasila návrh smlouvy kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě ověření, že žalovaná není vedena v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, nahlédnutím do bankovního a nebankovního registru klientských informací, dále na základě žalovanou sdělených údajů o její domácnosti a o jejích výdajích a konečně na základě čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 29 083 Kč, jenž byl ověřen podle informací a platebním účtu žalované a transakcí na něm. Žalobkyně poskytovala žalované peněžní prostředky převodem na účet č. , č. účtu, vedený u společnosti , právnická osoba, ., pod variabilním symbolem , var. symbol, dílčími platbami, podrobně popsanými v žalobě, v období od 11. 9. 2024 do 3. 4. 2025 v celkové výši 65 750 Kč. Žalovaná z poskytnutých peněžních prostředků splatila postupnými dílčími platbami v období od 11. 10. 2024 do 18. 3. 2025 celkovou částku 23 878,54 Kč. Platby provedené žalovanou se podle smluvních ujednání započítávaly v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úrok, následně na poplatky a poté na poskytnuté peněžní prostředky, v případě prodlení žalované pak nejprve na náklady již určené, poté na poskytnuté peněžní prostředky, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením pravidelné denní splátky splatné dne 17. 4. 2025, žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním smlouvu dne 17. 7. 2025 vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem z téhož dne. V případě prodlení žalované měla žalobkyně podle smluvního ujednání právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením se žalovaná ocitla v prodlení. Žalobkyní požadovaná částka se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 41 900,72 Kč, z dlužného poplatku z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 720,10 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 42 297,63 Kč, z dlužného poplatku za službu „, Anonymizováno, spaní“ ve výši 109,80 Kč, z dlužného poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 2 455,65 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3 354,47 Kč. Uvedenou smluvní pokutu žalobkyně požadovala jen za období prvních 90 dnů prodlení žalované od 18. 4. 2025 do 17. 7. 2025, přičemž vypočtena byla sazbou 0,1 % z výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, s jejichž splacením se žalovaná dostala do prodlení, a to v každém dni z uvedeného 90denního období. Dne 18. 11. 2025 byla žalované odeslána předžalobní výzva. Jako příslušenství žalobkyně po žalované požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 186,27 Kč za období od 18. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal při jednání dne 9. 2. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 61). Žalovaná se k jednání nedostavila ani nepožádala o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou jí byly doručeny do vlastních rukou již dne 26. 1. 2026 (č. l. 57). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 8–10) soud zjistil jen tolik, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeny žalobkyně a žalovaná. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované. Na místě očekávaného podpisu žalované v závěru písemnosti pod datem 11. 9. 2024 bylo uvedeno pouze slovo „Klient“. Vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované nebyla opatřena ani písemnost označená jako informace pro spotřebitele (č. l. 6–7), ani písemnost označená jako souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 11–13), ani příloha: předpis denních splátek (č. l. 14–21), ani písemnost označená jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č. l. 22–23), ani všeobecné obchodní podmínky (č. l. 24–32), ani výpis o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 37), ani písemnost označená jako identifikované příjmy (č. l. 41). Vzhledem k chybějícímu podpisu žalované soud z uvedených písemností nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci.

5. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., ze dne 14. 1. 2026 (č. l. 59), kterou soud vyžádal (č. l. 56) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3 p. v.), soud zjistil, že v období od 11. 9. 2024 do 17. 7. 2025 byla žalovaná majitelkou účtu číslo , č. účtu, vedeného společností , právnická osoba, ., Ve stejném období byla žalovaná jedinou osobou, která měla právo nakládat s uvedeným účtem. V období od 11. 9. 2024 do 17. 7. 2025 byly ve prospěch účtu připsány platby od žalobkyně v celkové výši jen 45 750 Kč, přičemž první taková platba byla provedena až dne 22. 9. 2024 a poslední platba byla provedena v dubnu 2025. Jednalo se přitom o tytéž dílčí platby, které byly žalobkyní jednotlivě vypsány v žalobě, avšak s výjimkou žalobkyní tvrzené platby ve výši 20 000 Kč ze dne 11. 9. 2024. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č. l. 42–44) soud zjistil jen tolik, že jde o písemnost vyhotovenou samotnou žalobkyní.

6. Dále soud z e-mailu ze dne 17. 7. 2025 (č. l. 46) zjistil, že uvedeným e-mailem žalobkyně sdělila, že s okamžitou platností vypovídá smlouvu o půjčce.

7. Konečně z výzvy k úhradě ze dne 2. 11. 2025 (č. l. 33) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 34) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 5. 11. 2025 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovanou k zaplacení částky 91 918,37 Kč do 3 dnů.

8. Z písemnosti označené jako autorizace ověření totožnosti na č. l. 35 soud nejistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, neboť nebylo patrné, k jakému účelu se ověření totožnosti vztahuje, navíc písemnost nebyla opatřena žádným podpisem ani elektronickou pečetí. Totéž platí pro BankID výpis na č. l. 36.

9. Soud neprovedl důkaz žalobkyní předloženou písemností počínající nadpisem „1. Obecné principy posuzovaní a filozofie Společnost“ na č. l. 38–40, jelikož tato písemnost obsahovala pouze tvrzení samotné žalobkyně, a to jen v obecné rovině bez uvedení jakýchkoliv konkrétních skutečností týkajících se projednávané věci.

10. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaná seznámila s obsahem písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, natož že by projevila vůli být obsahem této písemnosti vázána. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalované a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovanou jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Slovo „Klient“ umístěné namísto očekávaného podpisu žalované na písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neobsahovalo jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalované, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového slova s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovanou mimo vlastní písemnost. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaná osobně aktivně učinila úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jejího podpisu v podobě slova „Klient“, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaná popsaným způsobem podepsala, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalované, nevypovídá nic o tom, zda sama žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaná hodlala řídit.

11. Dále soud neměl za prokázané, že by žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 65 750 Kč, neboť bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši jen 45 750 Kč. Provedení žalobkyní tvrzené platby ve výši 20 000 Kč ze dne 11. 9. 2024 soud za prokázané neměl, a to s ohledem na obsah zprávy společnosti , právnická osoba, ., vyžádané soudem k důkazu na návrh žalobkyně.

12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně od září 2024 do dubna 2025 poskytla ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelkou byla žalovaná, peněžní prostředky v celkové výši 45 750 Kč. Dopisem odeslaným dne 5. 11. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky do 3 dnů13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“14. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 45 750 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni vše, co jí žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná jí už splatila celkem 23 878,54 Kč. Rozdíl mezi peněžními prostředky, které žalovaná získala, a prostředky, které již vrátila, tak činil 21 871,46 Kč (45 750 Kč − 23 878,54 Kč = 21 871,46 Kč). Co do této částky proto soud žalobě vyhověl.

16. Žalovaná byla povinna plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 5. 11. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 10. 11. 2025. Poslední den lhůty tak připadl na 13. 11. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaná dne 14. 11. 2025 dostala do prodlení podle § 1968 o. z., čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení z částky 21 871,46 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

18. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu podepsala nebo jinak projevila vůli být jí vázána. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalované platit úroky, poplatky za poskytnutí peněžních prostředků a za další smluvené služby a smluvní pokutu.

19. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně sama uvedla, že před tvrzeným uzavřením smlouvy ověřovala výdaje žalované jen podle jejího prohlášení. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalované byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Všechny žalobkyní předložené písemnosti, které se měly vztahovat k posuzování schopnosti žalované splácet ujednané splátky, byly vyhotoveny jen samotnou žalobkyní a nebyly podepsány žalovanou. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaná byla povinna žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroků, bez všech poplatků a bez smluvní pokuty.

20. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

21. Co do zbytku, tedy v rozsahu částek, které již žalovaná žalobkyni podle jejích tvrzení splatila a nebyly dosud v jistině zohledněny, v rozsahu částek, u nichž nebylo prokázáno ani jejich poskytnutí žalované ze strany žalobkyně, v rozsahu úroku, v rozsahu všech poplatků, v rozsahu smluvní pokuty a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná měla ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, jelikož soud žalobu proti žalované v rozsahu nadpoloviční většiny předmětu řízení zamítl, a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi poměrem úspěchu žalované a poměrem úspěchu žalobkyně, žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.