234 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 24 376 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 470 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 906 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 376 Kč od 16. 5. 2024 do 1. 8. 2025, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 906 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 10 470 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 376 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ním dne 22. 3. 2023 uzavřela smlouvu číslo , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit a dále jí zaplatit poplatek ve výši 13 906 Kč, to vše v týdenních splátkách po 516 Kč, z nichž první měla být splacena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od té předchozí. Poslední splátka měla být splacena do 15. 5. 2024. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, telefonické kontroly zaměstnání žalovaného, platební historie žalovaného u žalobkyně, čestného prohlášení žalovaného, místních znalostí obchodního zástupce a dalších předložených dokumentů o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Žalovaný však žalobkyni splácel nepravidelně a celkově splatil jen částku 6 530 Kč, která byla v souladu s ujednáním v čl. 4 smlouvy použita nejprve na úhradu sjednaného poplatku. V případě prodlení žalovaného se splácením se podle smluvního ujednání stal splatným celý zbývající dluh včetně příslušenství, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nesplatil ani přes výzvu k plnění, kterou mu odeslala. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 376 Kč ode dne 16. 5. 2024 jako dne následujícího po splatnosti poslední splátky až do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal při jednání dne 9. 3. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně svou neúčast na jednání předem omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednání v její nepřítomnosti (č. l. 21). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 23.2.2026 (č. l. 23). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Dokazování soud provedl při jednání písemnosti předloženými žalobkyní.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (č. l. 6) včetně smluvních podmínek (č. l. 6 p. v.) a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 7) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měli uzavřít žalobkyně a žalovaný dne 22. 3. 2023. Žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit úrok ve výši 3 366 Kč vypočtený sazbou 70,89 % ročně, poplatek za zpracování a doručení ve výši 5 100 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 440 Kč, to vše v 60 týdenních hotovostních splátkách po 515,10 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 3. 2023 a každá další splátka byla splatná vždy 7 dnů po datu splatnosti té předchozí.

5. Z evidenční karty klienta (č. l. 8) soud zjistil, že žalovaný před uzavřením výše uvedené smlouvy uvedl, že je rozvedený, žije sám, bydlí ve spolubydlení a jediný příjem má ze zaměstnání na pozici řidič u společnosti , Anonymizováno, & , právnická osoba, , IČO , IČO, , ve výši 15 083 Kč čistého měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že jediné výdaje má na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum ve výši 4 860 Kč a že nemá žádné dluhy.

6. Dále soud z přehledu splátek (č. l. 9–10) zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni postupně ve 3 dílčích platbách celkovou částku 6 530 Kč.

7. Konečně z předžalobní výzvy k úhradě dlužného plnění ze dne 21. 7. 2025 (č. l. 5) včetně seznamu zásilek (č. l. 4) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 22. 7. 2025 advokát , tituly před jménem, , právnická osoba, jménem žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 24 376 Kč v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 22. 3. 2023, a to do 7 dnů od doručení dopisu.

8. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 17 000 Kč, z nichž žalovaný již vrátil celkem 6 530 Kč. Podle žalobkyní předložené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími částkami v ujednaných splátkách. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 7 dnů od doručení dopisu, který mu odeslala dne 22. 7. 2025.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[p]řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“11. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“ Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“14. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaný v tomto závazku vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka podle § 420 o. z. poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění § 87 odst. 1 věty první daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

17. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány toliko od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tvrzené doklady, podle nichž mělo k ověření dojít, žalobkyně k důkazu neoznačila ani je soudu nepředložila. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

19. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil řešenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

20. Žalovaný od žalobkyně převzal částku 17 000 Kč a dosud jí splatil celkem 6 530 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. Rozdíl mezi peněžními prostředky, které žalovaný získal, a prostředky, které již vrátil, tak činil 10 470 Kč (17 000 Kč − 6 530 Kč = 10 470 Kč). Co do této částky proto soud žalobě vyhověl.

21. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 7 dnů od jeho doručení, přičemž dopis odeslala dne 22. 7. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 25. 7. 2025. Poslední den lhůty tak připadl na 1. 8. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 2. 8. 2025 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení z částky 10 470 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení v sazbě 11,5 % ročně odpovídající počátku prodlení žalované až ve druhém kalendářním pololetí roku 2025.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

23. Co do zbytku, tedy v rozsahu částek, které již žalovaný žalobkyni splatil, v rozsahu poplatku a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, jelikož soud žalobu proti žalovanému v rozsahu nadpoloviční většiny předmětu řízení zamítl, a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi poměrem úspěchu žalovaného a poměrem úspěchu žalobkyně, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.