234 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M. sídlem Na spojce 610/6, Vršovice, 101 00 Praha 10 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 14 970,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 970,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 970,73 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 970,73 Kč od 7. 10. 2025 do 9. 12. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 10. 2. 2026 (č. l. 2–3) doplněnou podáním datovaným 13. 3. 2026 došlým soudu dne 16. 3. 2026 (č. l. 83) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 970,73 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ním dne 11. 10. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to převodem z účtu žalobkyně číslo , č. účtu, vedeného u společnosti , právnická osoba, ., ve prospěch účtu žalovaného číslo , č. účtu, vedeného u společnosti , právnická osoba, . Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a zaplatit jí úrok v celkové výši 4 904,75 Kč vypočtený sazbou 0,095890410958904 % denně, to vše ve 12 měsíčních splátkách, z nichž poslední byla splatná ke dni 6. 10. 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně na adrese www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný provedl registraci a zadal a ve 12.03 hodin potvrdil žádost o úvěr. Následně se žalovanému zobrazil vygenerovaný text smlouvy, text všeobecných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, a formulář s předsmluvními informaci, přičemž vše uvedené bylo žalovanému odesláno na jeho e-mailovou adresu uvedenou v žádosti o úvěr. Žalovaný vyslovil souhlas se zněním smlouvy, všeobecných obchodních podmínek a předsmluvního formuláře zaškrtnutím odpovídajících políček o souhlasu s nimi a smlouvu uzavřel kliknutím na tlačítko „Další“. Smlouva byla uzavřena v 15.32 hodin. Svou identitu žalovaný ověřil předáním údajů ze svého výše uvedeného účtu vedeného u společnosti , právnická osoba, . pomocí aplikace Kontomatik, do níž je možné se přihlásit pouze prostřednictvím přístupového hesla k internetovému bankovnictví. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách žalobkyně dotazník, ve kterém uvedl, že je svobodný a že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., a dále uvedl výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů, přičemž výši příjmu a výdajů zároveň doložil předáním údajů ze svého bankovního účtu prostřednictvím aplikace Kontomatik, předložením bankovních výpisů za období od července do září 2024 a předáním výplatních pásek za období od března do srpna 2024. Žalovaný však žalobkyni splatil jen celkovou částku 10 029,27 Kč, a to dílčími platbami dne 8. 11. 2024 ve výši 2 499,08 Kč, dne 10. 12. 2024 ve výši 2 499,08 Kč, dne 11. 1. 2025 ve výši 2 500,96 Kč a dne 25. 2. 2025 ve výši 2 530,15 Kč, přičemž všechny tyto platby byly započítány na částečnou úhradu jistiny úvěru. Žalobkyně požadovala po žalovaném v tomto řízení pouze částku 14 920,73 Kč odpovídající rozdílu mezi žalobkyní poskytnutým plněním ve výši 25 000 Kč a žalovaným provedenými úhradami v celkové výši 10 029,27 Kč. V tomto řízení po něm nepožadovala žádné poplatky spojené s poskytnutím úvěru, žádné smluvní úroky ani žádné sankce za neplnění úvěrové smlouvy Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 970,73 Kč za období ode dne 7. 10. 2025 jako dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do zaplacení. Žalovaný již ničeho dalšího žalobkyni nesplatil ani přes výzvu ze strany zástupce žalobkyně ze dne 2. 12. 2025.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Ve věci svým podáním ze dne 2. 3. 2026 (č. l. 60–61) uvedl, že se v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 11. 10. 2024 nacházel ve finanční tísni a měl další závazky, které vyplývaly mimo jiné z předložených výpisů z účtů. Tyto jiné závazky již nebyl schopen splatit, a proto se je snažil splatit sjednáním dalším půjček. Žalobkyně je profesionálem v oboru, za popsaných okolností jí proto musela být patrná neschopnost žalovaného splácet případný další úvěr. Žalovaný z uvedených důvodů namítl neplatnost smlouvy. Dále žalovaný namítl neplatnost smlouvy i pro rozpor s dobrými mravy, a to z důvodu sjednaného smluvního úroku ve výši 0,095890410958904 % denně, což odpovídá roční sazbě 35 %. Obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů bankovních subjektů v době uzavření smlouvy přitom činila jen přibližně 10 % ročně. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud věc projednal při jednání dne 25. 3. 2026, při němž provedl dokazování. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z jednání předem omluvila (č. l. 83). Rovněž žalovaný se spolu se svým zástupcem z jednání předem omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti (č. l. 87). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. V souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že žalobkyně a žalovaný spolu dne 11. 10. 2024 uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se žalovaný mimo jiné zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,095890410958904 % denně.

5. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 17–18) a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 15–16) soud zjistil, že v této písemnosti je žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný je označen jako klient. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jí tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše v celkové výši 29 904,75 Kč ve 12 splátkách splatných v termínech podle faktury, přičemž výše 1. až 11. splátky měla činit 2 499,08 Kč a výše 12. splátky měla činit 2 414,87 Kč. Poslední splátka měla být splacena do 360 dnů od poskytnutí peněžních prostředků.

6. Z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (č. l. 24) soud zjistil, že poslední sjednaná splátka měla být splacena do 6. 10. 2025.

7. Dále soud z dotazníku (Questionnaire) na č. l. 23 zjistil, že žalovaný v dotazníku dne 11. 10. 2024 uvedl, že je svobodný, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činí 100 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 45 000 Kč, má vyživovací povinnost ke 2 osobám a domácnost sdílí s 1 další osobou s vlastním příjmem.

8. Z výpisu z účtu číslo , č. účtu, za období od 1. 10. 2024 do 31. 10. 2024 (č. l. 51) soud zjistil, že dne 11. 10. 2024 byla na vrub tohoto účtu vedeného na jméno žalobkyně provedena platba ve výši 25 000 Kč ve prospěch účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, označená jako půjčka podle smlouvy 1038439335.

9. Z výpisu z účtu číslo , hodnota, vedeného u společnosti , právnická osoba, ., za období od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024 (č. l. 5–8) soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalovaného. Dne 9. 7. 2024 byla ve prospěch účtu připsána platba ve výši 60 730 Kč od společnosti , právnická osoba, . Dne 11. 7. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 100 000 Kč od společnosti , právnická osoba, označená jako vyplacení půjčky č. , hodnota, a platba ve výši 12 000 Kč od společnosti s tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, , označená jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Dne 15. 7. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena další platba ve výši 12 000 Kč od společnosti s tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, , označená jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Dne 17. 7. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 13 960 Kč od společnosti s tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, , označená opět jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Z účtu byly provedeny splátky kreditní karty dne 9. 7. 2024 ve výši 3 360 Kč a dne 29. 7. 2024 ve výši 1 000 Kč a splátka úvěru dne 15. 7. 2024 v celkové výši 7 967 Kč. Dne 15. 7. 2024 byl z účtu dále zaplacen poplatek za pojištění úvěru ve výši 598 Kč. Žádné jiné splátky úvěru z výpisu z účtu patrné nebyly. Na vrub účtu byly provedeny platby kartou na internetových stránkách tipsport.cz dne 12. 7. 2024 ve výši 8 500 Kč, dne 15. 7. 2024 ve výši 10 000 Kč a 12 000 Kč, dne 16. 7. 2024 ve výši 890 Kč a dne 19. 7. 2024 ve výši 700 Kč, 2 000 Kč, 3 000 Kč a 8 000 Kč. Dne 11. 7. 2024 byla z účtu provedena platba ve výši 10 500 Kč ve prospěch účtu číslo , č. účtu, s příjemcem označeným jako „Ja“. Konečný zůstatek účtu ke dni 31. 7. 2024 činil −24,38 Kč.

10. Dále soud z výpisu z účtu číslo , hodnota, vedeného u společnosti , právnická osoba, ., za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 (č. l. 9–10) zjistil, že dne 8. 8. 2024 byla ve prospěch účtu připsána platba ve výši 146 755 Kč od společnosti , právnická osoba, . Dne 14. 8. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 2 596 Kč od společnosti ThePay, a.s., označená jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Z účtu byly provedeny splátky kreditní karty dne 8. 8. 2024 ve výši 3 305 Kč a dne 26. 8. 2024 ve výši 1 000 Kč a splátka úvěru dne 15. 8. 2024 v celkové výši 7 967 Kč. Dne 15. 8. 2024 byl z účtu dále zaplacen poplatek za pojištění úvěru ve výši 598 Kč. Žádné jiné splátky úvěru z výpisu z účtu patrné nebyly. Konečný zůstatek účtu ke dni 31. 8. 2024 činil 150,50 Kč. Na účtu nebyl sjednán kontokorent.

11. Z výpisu z účtu číslo , hodnota, vedeného u společnosti , právnická osoba, ., za období od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2024 (č. l. 11–14) soud zjistil, že dne 9. 9. 2024 byla ve prospěch účtu připsána platba ve výši 59 649 Kč od společnosti , právnická osoba, . Dne 2. 9. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 12 000 Kč od společnosti ThePay, a.s., označená jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Dne 6. 9. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 25 960 Kč od společnosti ThePay, a.s., označená opět jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Dne 16. 9. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 2 596 Kč od společnosti ThePay, a.s., označená opět jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Dne 27. 9. 2024 byly ve prospěch účtu vyplaceny platby ve výši 15 960 Kč a 10 000 Kč od společnosti ThePay, a.s., označené opět jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Z účtu byly provedeny splátky kreditní karty dne 6. 9. 2024 ve výši 3 298 Kč a dne 24. 9. 2024 ve výši 1 000 Kč a splátka úvěru dne 16. 9. 2024 v celkové výši 7 967 Kč. Dne 16. 9. 2024 byl z účtu dále zaplacen poplatek za pojištění úvěru ve výši 598 Kč. Žádné jiné splátky úvěru z výpisu z účtu patrné nebyly. Konečný zůstatek účtu ke dni 30. 9. 2024 činil 7 615,60 Kč.

12. Z výpisu z účtu číslo , hodnota, vedeného u společnosti , právnická osoba, ., za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024, předloženého žalovaným (č. l. 74–76), soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalovaného. Dne 10. 6. 2024 byla ve prospěch účtu připsána platba ve výši 57 938 Kč od společnosti , právnická osoba, . Dne 18. 6. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 25 960 Kč od společnosti s tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, , označená jako poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero. Dne 19. 6. 2024 byla ve prospěch účtu vyplacena platba ve výši 16 000 Kč od společnosti , právnická osoba, označená jako půjčka č. , hodnota, . Z účtu byly provedeny splátky kreditní karty dne 7. 6. 2024 ve výši 3 392 Kč, dne 12. 6. 2024 ve výši 2 500 Kč a dne 26. 6. 2024 ve výši 2 000 Kč a splátka úvěru dne 17. 6. 2024 v celkové výši 7 967 Kč. Dne 17. 6. 2024 byl z účtu dále zaplacen poplatek za pojištění úvěru ve výši 598 Kč. Žádné jiné splátky úvěru z výpisu z účtu patrné nebyly. Na vrub účtu byly provedeny platby kartou na internetových stránkách tipsport.cz dne 14. 6. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 17. 6. 2024 opět ve výši 10 000 Kč a dne 20. 6. 2024 ve výši 2 000 Kč a 12 000 Kč. Dne 26. 6. 2024 byla ve prospěch účtu připsána platba ve výši 3 000 Kč z účtu číslo , č. účtu, s plátcem označeným jako „, Jméno žalovaného, “. Konečný zůstatek účtu ke dni 30. 6. 2024 činil 1 184,48 Kč.

13. Dále soud z písemnosti označené jako Bank statement data (č. l. 25–41) zjistil, že v období 6 měsíců přede dnem 2. 10. 2024 byly ve prospěch účtu číslo , č. účtu, , jehož majitelem byl žalovaný, vyplaceny platby od společnosti ThePay, a.s., označené jako půjčka podle smlouvy od společnosti s tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, , dne 19. 6. 2024 ve výši 80 000 Kč, dne 26. 6. 2024 ve výši 40 000 Kč, dne 15. 7. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 17. 7. 2024 znovu ve výši 10 000 Kč, dne 22. 7. 2024 ve výši 1 168,53 Kč a dne 30. 9. 2024 ve výši 8 925,25 Kč. Dále byly ve prospěch účtu připsány platby od společnosti , právnická osoba, . označené jako úvěr dne 25. 6. 2024 ve výši 23 000 Kč, dne 1. 7. 2024 ve výši 3 700 Kč, dne 3. 7. 2024 ve výši 3 400 Kč a 5 800 Kč, dne 4. 7. 2024 ve výši 10 100 Kč, dne 12. 7. 2024 ve výši 18 500 Kč a 4 500 Kč, dne 12. 8. 2024 ve výši 12 072 Kč, dne 27. 8. 2024 ve výši 35 000 Kč, dne 31. 8. 2024 ve výši 8 200 Kč, dne 3. 9. 2024 ve výši 16 600 Kč, dne 5. 9. 2024 ve výši 24 000 Kč, dne 6. 9. 2024 ve výši 5 877 Kč, dne 21. 9. 2024 ve výši 6 000 Kč, dne 23. 9. 2024 ve výši 35 000 Kč a dne 25. 9. 2024 ve výši 21 841 Kč. Pouze úvěr od společnosti , právnická osoba, . poskytnutý dne 17. 6. 2024 ve výši 23 000 Kč byl splacen dne 20. 6. 2024 částkou 23 026,47 Kč ve prospěch účtu s IBAN , IBAN, , z něhož byl poskytnut. Každý měsíc od dubna do září 2024 byla z účtu vždy k 12. dni v měsíci provedena splátka RePůjčky v celkové výši vždy 9 265 Kč a zaplacen poplatek za pojištění vždy ve výši 815 Kč.

14. Z vyúčtování mzdy za období od března do července 2024 (č. l. 52–56) soud zjistil, že žalovaný byl v uvedeném období zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., na pozici oblastního manažera , právnická osoba, s úvazkem v rozsahu 40 hodin měsíčně a se základní měsíční časovou mzdou ve výši 40 000 Kč. Na účet číslo , č. účtu, mu byla vyplacena za březen 2024 částka 97 854 Kč zahrnující i kladný výsledek ročního zúčtování záloh na daň ve výši 40 408 Kč, za duben 2024 částka 127 121 Kč zahrnující i komerční kvartální incentivy ve výši 97 478 Kč, za květen 2024 částka 57 938 Kč, za červen 2024 částka 60 730 Kč a za červenec 2024 částka 146 755 Kč zahrnující i komerční kvartální incentivy ve výši 116 329 Kč. Žalovaný ve všech uvedených měsících uplatňoval daňové zvýhodnění na 2 děti a ve vyplacené částce byl zahrnut vždy i benefitní příspěvek po 500 Kč a stravenkový paušál ve výši od 1 600 Kč do 2 000 Kč měsíčně. Žalovanému byl také poskytnut elektromobil a ze mzdy mu byla srážena částka od 1 173 Kč do 1 655 Kč měsíčně za soukromé kilometry a částka do 598 Kč měsíčně za soukromé telefony.

15. Ze 4 potvrzení o úhradě platby (č. l. 46–49) soud zjistil, že na účet žalobkyně vedený u platební brány společnosti ThePay, a.s., IČO , IČO, , byla dne 8. 11. 2024 přijata částka 2 499,08 Kč, dne 10. 12. 2024 opět částka 2 499,08 Kč, dne 11. 1. 2025 částka 2 500,96 Kč a dne 25. 2. 2025 částka 2 530,15 Kč.

16. Konečně z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky (č. l. 44) včetně podacího archu (č. l. 45) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 2. 12. 2025 advokát zastupující žalobkyni vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 27 142,86 Kč zahrnující mimo jiné nevrácenou část z peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč, které mu žalobkyně poskytla. Advokát zastupující žalobkyni vyzval žalovaného k plnění do 9. 12. 2025.

17. Ze všeobecných obchodních podmínek na č. l. 19–22 ani ze shrnutí úvěru na č. l. 50 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci.

18. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů a ze shodných tvrzení účastníků soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, z nichž žalovaný již žalobkyni vrátil celkem 10 029,27 Kč. Podle žalobkyní předložené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v ujednaných splátkách. Dopisem odeslaným dne 2. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 9. 12. 2025.

19. Závěr o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč za strany žalobkyně ve prospěch žalovaného plynul z výpisu z účtu číslo , č. účtu, vedeného na jméno žalobkyně, z něhož bylo patrné provedení platby v uvedené částce ve prospěch účtu číslo , č. účtu, . Z výpisů z účtu číslo , hodnota, vedeného na jméno žalovaného u společnosti , právnická osoba, ., které soudu předložil i sám žalovaný, pak byly patrné příchozí i odchozí platby mezi tímto účtem a účtem právě s číslem , č. účtu, , který byl rovněž veden na jméno žalovaného.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“22. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“25. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“26. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný v tomto závazku vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka podle § 420 o. z. poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. V případě porušení povinnosti poskytovatele dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění § 87 odst. 1 věty první daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

28. Z informací, které žalobkyně měla k dispozici v době uzavření smlouvy s žalovaným, důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet žalobkyní poskytovaný spotřebitelský úvěr zřetelně plynuly. Z výpisů z účtu žalovaného a přehledu transakcí na jeho jiném účtu, které si žalobkyně opatřila, bylo patrné, že žalovaný v období 4 měsíců před uzavřením smlouvy s žalobkyní čerpal přinejmenším 32krát nebankovní úvěry či zápůjčky v souhrnné výši nejméně 514 000 Kč, aniž by byť jen jeden z těchto úvěrů alespoň částečně splácel. Nepříliš vysoký kladný zůstatek na účtu žalovaného mohl být udržován jen díky čerpání těchto nebankovních úvěrů. Důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného pak vzbuzovaly také platby ve prospěch obecně známé sázkové společnosti, a to ve stejném období v souhrnné výši takřka 80 000 Kč, z toho v posledních 3 měsících před uzavřením smlouvy v souhrnné výši přes 45 000 Kč, navíc bez jakýchkoliv patrných výher. Žalovaný jako zaměstnanec banky sice ve zkoumaném období před uzavřením smlouvy skutečně dosáhl průměrně čisté mzdy okolo 100 000 Kč měsíčně, i když jen díky započtení všech odměn a daňového bonusu, nicméně jeho přes 30 nesplácených nebankovních úvěrů a značné utrácení za hazard vzbuzovaly zcela konkrétní důvodné pochybnosti o jeho schopnostech splatit další úvěr. Žalobkyně měla podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédnout i k údajům o závazcích žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž z podkladů bylo patrné, že žalovaný má dluhů již mnoho a neplní většinu z nich. Žalobkyně mohla žalovaného také vyzvat, aby zjištěné informace doplnil nebo vysvětlil podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil řešenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně úvěr žalovanému poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, tedy přes důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit, jež měla mít na základě opatřených podkladů.

30. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 25 000 Kč a dosud jí splatil celkem 10 029,27 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 14 970,73 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 14 970,73 Kč představující nesplacenou jistiny, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou žalobkyně ve smyslu § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v tomto řízení požadovala po žalovaném právě jen částku 14 970,73 Kč, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

31. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 10. 12. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 9. 12. 2025. Ode dne 10. 12. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 970,73 Kč, ale až od 10. 12. 2025 do zaplacení, zatímco v rozsahu úroku z prodlení za období od 7. 10. 2025 do 9. 12. 2025 žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. Za situace, kdy soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, bylo již nadbytečné zabývat se dalším namítaným důvodem neplatnosti smlouvy pro tvrzený rozpor s dobrými mravy vzhledem ke sjednané úrokové sazbě 35 % ročně. Bez ohledu na důvod neplatnosti smlouvy by žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni vždy rozdíl mezi poskytnutými a již vrácenými peněžními prostředky, a to se splatností na výzvu žalobkyně. Na rozhodnutí věci by tedy důvod neplatnosti smlouvy ničeho nezměnil.

33. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, neboť měla neúspěch v řízení jen v poměrně nepatrné části. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 970,73 Kč a sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na její vyjádření k odporu žalovaného došlé soudu dne 16. 3. 2026 (č. l. 83), neboť žalobkyně k takovému vyjádření nebyla soudem vyzvána a ve vyjádření neuvedla žádné nové skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, nejednalo se tedy o úkon potřebný k účelnému uplatňování práva, za nějž by žalobkyni měla náležet náhrada nákladů. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu například ve věci sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ) a jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.