234 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 53 070 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 070 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 10. 2024 do 27. 10. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 53 070 Kč s příslušenstvím z důvodů, že žalobkyně ve dnech 11. 6. 2024, 12. 6. 2024 a 17. 6. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně v uvedených dnech poskytla žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit žalobkyni uvedené peněžní prostředky a platit jí úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 40 % měsíčně, a to vždy za období do 11. dne v měsíci a se splatností nejpozději do takového dne. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně na adrese , Anonymizováno, , kde se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále odsouhlasila znění smlouvy, byl jí zřízen uživatelský účet, k němuž měla přístup jen ona pomocí vlastního hesla, dále požádala o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků, žalobkyně jí zaslala návrh smlouvy s konkrétní výší poskytovaných peněžních prostředků a žalovaná jej přijala zadáním kódu z SMS ve znění 57326. Žalobkyně před zasláním návrhu smlouvy prověřila schopnost žalované splatit požadované peněžní prostředky na základě žalovanou předloženého výpisu z jejího bankovního účtu nebo na základě žalovanou předložených výplatních listů a dále na základě lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázích CRKI a BRKI, přičemž o platební schopnosti žalované neměla důvodné pochybnosti. Žalovaná se však dostala do prodlení s placením. Žalobkyně ji z toho důvodu opakovaně upomínala a v poslední upomínce ze dne 11. 10. 2024 žalovanou v souladu se smluvním ujednáním vyzvala k vrácení všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků nejpozději do 14. 10. 2024. Pro případ prodlení žalované se splácením byla v rámci smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením byla žalovaná v prodlení. Žalobkyní požadovaná částka 53 070 Kč se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč, dále z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč vypočteného sazbou 40 % měsíčně z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč za první měsíc doby jejich poskytnutí a konečně ze smluvní pokuty ve výši 11 070 Kč vypočtené sazbou 0,1 % denně z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč za období od 15. 10. 2024 do 19. 10. 2025. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovanou k plnění upomínkou ze dne 19. 10. 2025. Jako příslušenství žalobkyně po žalované požadovala úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč jako součtu poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 12 000 Kč, a to od 15. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal při jednání dne 20. 4. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 42). Žalovaná se k jednání nedostavila ani nepožádala o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou jí byly doručeny do vlastních rukou již dne 17. 3. 2026 (č. l. 37). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (č. l. 24–25) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeny žalobkyně a žalovaná. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované.

5. Z kopií obou stran občanského průkazu (č. l. 18 p. v. a č. l. 19) a z kopie řidičského průkazu (č. l. 18) soud zjistil, že tyto doklady náleží žalované.

6. Dále soud z přehledu transakcí (č. l. 16 a elektronický soudní spis sp. zn. EPR , č. účtu, ) zjistil, že žalovaná byla majitelkou běžného účtu s IBAN , IBAN, a spořicího účtu s IBAN , IBAN, . Disponibilní zůstatek běžného účtu po poslední zaevidované transakci dne 5. 5. 2024 činil jen 18 201,42 Kč, a to přestože touto poslední transakcí byla příchozí platba ve výši 20 000 Kč. Celá tato příchozí platba byla označena jako půjčka od společnosti s tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, Ve prospěch účtu byly pravidelně připisovány platby od , právnická osoba, – krajské pobočky v Příbrami, a to z titulu rodičovského příspěvku, přídavků na děti a příspěvku na bydlení, od ledna do dubna 2024 v celkové výši 21 668 Kč měsíčně. Zůstatek spořicího účtu po poslední provedené transakci ze dne 30. 4. 2024 činil jen 4,57 Kč.

7. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, . ze dne 18. 3. 2026 (č. l. 39), kterou soud vyžádal (č. l. 36) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3), soud zjistil, že v červnu 2024 byla žalovaná majitelkou účtu číslo , č. účtu, . Ve stejném období byla žalovaná jedinou osobou, která měla dispoziční oprávnění k uvedenému účtu. Ve prospěch účtu byly připsány platby od žalobkyně dne 11. 6. 2024 ve výši 4 000 Kč, dne 12. 6. 2024 ve výši 16 000 Kč a dne 18. 6. 2024 ve výši 10 000 Kč. Tytéž platby vyplývaly také ze 3 potvrzení o provedené platbě (č. l. 20, 20 p. v. a 21) předložených žalobkyní.

8. Z písemnosti označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (č. l. 26) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila tuto písemnost datovanou 11. 10. 2024, v jejímž textu oznámila žalované, že dne 11. 10. 2024 došlo k zesplatnění úvěru podle smlouvy číslo , hodnota, .

9. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 (č. l. 17) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 23) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 21. 10. 2025 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovanou k zaplacení částky 99 083,20 Kč do 3 dnů.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 na č. l. 5–7 ani z přílohy č. , hodnota, ze dne 8. 5. 2025 ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 na č. l. 8, uzavřených mimo jiné mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalobkyní, včetně seznamu pohledávek dlužníka tvořících zajištění na č. l. 8 p. v. – 15, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí této věci.

11. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaná seznámila s obsahem písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, natož že by projevila vůli být obsahem této písemnosti vázána. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalované a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovanou jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaná osobně aktivně učinila úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil například zobrazením jejího jména, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaná popsaným způsobem podepsala, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalované, nevypovídá nic o tom, zda sama žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaná hodlala řídit.

12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla ve dnech 11. 6. 2024 až 18. 6. 2024 ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelkou byla žalovaná, peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Dopisem odeslaným dne 21. 10. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky do 3 dnů.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“14. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni vše, co jí žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Co do částky 30 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.

16. Žalovaná byla povinna plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 21. 10. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 24. 10. 2025. Poslední den výše uvedené 3denní lhůty počítané od dojití zásilky tak připadl na 27. 10. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaná dne 28. 10. 2025 dostala do prodlení podle § 1968 o. z., čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení v sazbě 11,5 % ročně odpovídající počátku prodlení žalované až ve druhém kalendářním pololetí roku 2025.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

18. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu podepsala nebo jinak projevila vůli být jí vázána. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalované platit úroky a smluvní pokutu.

19. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně přihlédla i k údajům o závazcích žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů, jak vyžaduje § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože z opatřených podkladů bylo patrné, že žalovaná již čerpala nebankovní úvěr ve výši 20 000 Kč, který přitom nepostačoval ani k pokrytí všech jejích výdajů, neboť zůstatek jejího běžného účtu po načerpání uvedeného úvěru činil méně, než kolik činil daný úvěr. Žalobkyně mohla žalovanou také vyzvat, aby zjištěné informace doplnila nebo vysvětlila podle § 84 odst. 2 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaná byla povinna žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroků a bez smluvní pokuty.

20. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

21. Co do zbytku, tedy v rozsahu úroku, v rozsahu smluvní pokuty a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně i míra úspěchu žalované ve věci byla téměř totožná. Při výpočtu míry úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil i příslušenství ve výši ke dni vyhlášení rozsudku [srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (N 175/58 SbNU 529), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015]. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 31 654,11 Kč (částka 30 000 Kč + úrok z prodlení ve výši 1 654,11 Kč vypočtený sazbou 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 28. 10. 2025 do 20. 4. 2026), zatímco žalovaná byla úspěšná co do částky 29 529,08 Kč (částka 23 070 Kč + úrok z prodlení ve výši 5 545,73 Kč vypočtený sazbou 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč za období od 15. 10. 2024 do 27. 10. 2025 + úrok z prodlení ve výši 733,56 Kč vypočtený sazbou 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč za období od 28. 10. 2025 do 20. 4. 2026 + úrok z prodlení ve výši 179,79 Kč vypočtený sazbou 1,25 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 28. 10. 2025 do 20. 4. 2026). Žalobkyně tedy měla ve věci úspěch jen v rozsahu přibližně 51,74 % předmětu řízení, zatímco žalovaná měla ve věci úspěch v rozsahu přibližně 48,26 %, takže rozdíl mezi mírou úspěchu žalobkyně a mírou úspěchu žalované činil jen přibližně 3,48 procentního bodu.