234 C 52/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 799 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 535 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 264 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 799 Kč od 10. 7. 2025 do 14. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 264 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 799 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s ním dne 1. 4. 2025 uzavřela smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 799 Kč, to vše nejpozději do 9. 7. 2025. Ve smlouvě bylo ujednáno také přirůstání úroku z jistině. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti , právnická osoba, na adrese www.zaplo.cz. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do ujednaného dne nevrátil, a to ani přes opakované upomínky. Pohledávka vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalobkyní požadovaná částka 17 799 Kč se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 5 799 Kč. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k plnění upomínkou ze dne 18. 11. 2025. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 799 Kč, a to od 10. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se nevyjádřil k nároku ve věci samé, pouze projevil zájem dohodnout se na splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal při jednání dne 20. 4. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalovaný svou neúčast na jednání předem omluvil, o odročení nežádal. Žalobkyně ani její zástupkyně se k jednání nedostavila ani nepožádala o odročení, přestože předvolání k jednání bylo zástupkyni doručeno již dne 17. 3. 2026 (č. l. 45). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, (č. l. 4–8) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o kódu zaslaném v SMS a e-mailem.

5. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., ze dne 18. 3. 2026 (č. l. 47), kterou soud vyžádal (č. l. 44) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3), soud zjistil, že v dubnu 2025 byl žalovaný majitelem účtu číslo , č. účtu, . Ve stejném období byl žalovaný jedinou osobou, která měla právo nakládat s uvedeným účtem. Ve prospěch účtu byla dne 1. 4. 2025 připsána platba ve výši 12 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Tatáž platba vyplývala také z výpisu z běžného účtu (č. l. 9) předloženého žalobkyní.

6. Dále soud z výzvy k úhradě ze dne 7. 5. 2025 (č. l. 12) zjistil, že společnost , právnická osoba, vyhotovila tuto výzvu datovanou 7. 5. 2025, v jejímž textu vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné minimální měsíční splátky a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru.

7. Z písemnosti označené jako poslední možnost dohody na úhradě ze dne 9. 7. 2025 (č. l. 13) včetně podacího lístku ze dne 9. 7. 2025 (č. l. 10) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 9. 7. 2025 společnost , právnická osoba, vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dlužné částky související se smlouvou č. , hodnota, a zahrnující jistinu ve výši 10 830 Kč.

8. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, (č. l. 11) soud zjistil, že v souvislosti s uvedeným číslem smlouvy byly společností , právnická osoba, přijaty 4 úhrady v celkové výši 5 465 Kč, z toho ve dnech 13. 5. 2025, 12. 6. 2025 a 10. 7. 2025 vždy ve výši 655 Kč a dále dne 10. 7. 2025 samostatně ve výši 3 500 Kč.

9. Dále soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně jejích příloh č. , hodnota, až 7 (č. l. 21–31), z dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024 včetně jeho příloh č. , hodnota, a 2 (č. l. 14–16), ze seznamu postoupených pohledávek (č. l. 32–34) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2025 (č. l. 17) včetně plné moci ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 17 p. v.) zjistil, že na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku vůči žalovanému související se smlouvou číslo , hodnota, na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla žalobkyně dopisem ze dne 14. 11. 2025 na základě plné moci udělené jí pro ten účel dne 12. 12. 2024 společností , právnická osoba10. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 11. 2025 (č. l. 18) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 18. 11. 2025 (č. l. 19) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 18. 11. 2025 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 17 404,36 Kč související se smlouvou uzavřenou se společností , právnická osoba, dne 1. 4. 2025, a to nejpozději do 3 dnů.

11. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako smlouva o úvěru, natož že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil například zobrazením jeho jména, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že společnost , právnická osoba, případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít se společností , právnická osoba, smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.

12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, poskytla dne 1. 4. 2025 ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Dopisem odeslaným dne 9. 7. 2025 pak společnost , právnická osoba, vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dlužné částky. Společnosti , právnická osoba, již bylo vráceno celkem 5 465 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“14. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor společnosti , právnická osoba, majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti vše, co mu tato společnost plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Společnosti , právnická osoba, již bylo vráceno celkem 5 465 Kč. Rozdíl mezi peněžními prostředky, které žalovaný od společnosti , právnická osoba, získal, a prostředky, které již byly uvedené společnosti vráceny, tak činil 6 535 Kč (12 000 Kč − 5 465 Kč = 6 535 Kč). Uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalovanému byla podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn podle § 1882 odst. 1 o. z. Co do částky 6 535 Kč proto soud žalobě vyhověl.

16. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu společnosti , právnická osoba, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Společnost , právnická osoba, v dopise vyzvala žalovaného k okamžitému plnění, přičemž dopis odeslala dne 9. 7. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 14. 7. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 15. 7. 2025 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 535 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný svou žádost o umožnění splátek ničím nezdůvodnil a k jednání se nedostavil.

18. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit úroky.

19. Avšak i v případě, pokud by mezi společností , právnická osoba, a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by uvedená společnost před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně takové skutečnosti ani netvrdila. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroku.

20. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

21. Co do zbytku, tedy v rozsahu částek, které již byly společnosti , právnická osoba, vráceny a nebyly dosud v žalobkyní požadované jistině zohledněny, v rozsahu úroku a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, jelikož soud žalobu proti žalovanému v rozsahu nadpoloviční většiny předmětu řízení zamítl, a žalovaný by tak měl žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi poměrem úspěchu žalovaného a poměrem úspěchu žalobkyně, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.