234 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 103 612,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 985 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 627,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 437,84 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 659,79 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 664,32 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 664,32 Kč od 22. 10. 2025 do 8. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 679,32 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 12 985 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 103 612,77 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 24. 4. 2023 s žalovaným smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 53 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 66 971 Kč, to vše v 21 měsíčních hotovostních splátkách po 5 713 Kč, z nichž poslední měla být splacena dne 24. 1. 2025. , adresa, 971 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 51 097 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 035 Kč a z pojistného. Společnost , právnická osoba, před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a takto zjištěné informace byly ověřovány podle dokladů vyžádaných od žalovaného, konkrétně podle výplatnic za únor a březen 2023. Žalovaný však sjednané splátky řádně nesplácel, poslední splátku splatil dne 21. 2. 2024 a celkem splatil jen 40 015 Kč. V důsledku porušení smluvní povinnosti řádně splácet dlužnou částku byl žalovaný podle smlouvy dále povinen platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením se dostal do prodlení. Uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalovanému byla smlouvou ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 112 375,38 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 40 664,32 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky, částku 36 448,45 Kč jako dlužnou část z výše uvedené částky 66 971 Kč, smluvní pokutu ve výši 26 500 Kč a dále úrok ve výši 12 % ročně a úrok z prodlení rovněž ve výši 12 % ročně, oba z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 40 664,32 Kč, a to jednak kapitalizované za období ode dne 25. 1. 2025 jako dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 21. 10. 2025, jednak běžící od 22. 10. 2025 do zaplacení. Úrok byl takto kapitalizován na částku 5 437,84 Kč a úrok z prodlení byl kapitalizován na částku 3 659,79 Kč. Smluvní pokuta požadovaná žalobkyní v celkové výši 26 500 Kč se skládala z pohledávky na zaplacení smluvní pokuty, která byla na žalobkyni postoupena, ve výši 21 719,01 Kč a ze smluvní pokuty vypočtené sazbou 0,1 % denně z částky 77 112,77 Kč za období od 22. 10. 2025 do 21. 12. 2025. Žalovaný uvedené částky nezaplatil ani přes výzvu ze strany žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal při jednání dne 22. 4. 2026, k němuž se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 25. 3. 2026 (č. l. 40). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (č. l. 6) včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. l. 7) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měli uzavřít žalovaný a společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne 24. 4. 2023. Společnost , právnická osoba, se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 53 000 Kč, jejichž část ve výši 9 624 Kč měla být použita na splacení dlužné částky žalovaného v téže výši ze smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a zbývající část ve výši 43 376 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 66 971 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 5 713 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 5 711 Kč, přičemž první splátka byla splatná 1 měsíc po uzavření smlouvy. Částka 66 971 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 86 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 51 097 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, z částky za rozšířenou doplňkovou nepovinnou službu komfortního a flexibilního splácení, tedy za poskytnutí a splácení peněžních prostředků v hotovosti, ve výši 11 035 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění, k němuž žalovaný v rámci smlouvy přistoupil, ve výši 3 339 Kč. V případě prodlení žalovaného se splacením splátky měla společnost , právnická osoba, podle smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením byl žalovaný v prodlení.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 4. 2023 (č. l. 8) soud zjistil, že žalovaný dne 20. 4. 2023 uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, nemá žádné vyživované osoby, bydlí v podnájmu a jediný příjem má ze zaměstnání na pozici operátora u společnosti , právnická osoba, , 26128209, v čisté měsíční výši 36 988 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a že má spotřebitelský úvěr u společnosti , právnická osoba, , u níž jeho dosavadní splátky činily 4 893 Kč měsíčně. Další odhadované běžné výdaje žalovaného měly činit 14 000 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalovaného byl ověřen podle pracovní smlouvy ze září 2020 se sjednaným pracovním poměrem na dobu neurčitou a podle výplatních pásek za únor a březen 2023. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaný uvedl refinancování a úvěr požadoval ve výši 20 000 Kč.

6. Dále soud z výplatních pásek za únor a březen 2023 (č. l. 9 a č. l. 9 p. v.) soud zjistil, že žalovaný byl v uvedených měsících zaměstnán v pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, Jeho základní mzda činila 191 Kč na hodinu v únoru 2023 a 162,50 Kč na hodinu v březnu 2023. Na účet mu byla v únoru 2023 vyplacena částka 25 908 Kč a v březnu 2023 částka 48 067 Kč. Součástí mzdy žalovaného v březnu 2023 byly také roční odměny ve výši 32 025 Kč. Žalovaný v obou měsících uplatňoval slevu na dani za dítě. V březnu 2023 byla žalovanému vyplacena náhrada mzdy za ošetřování člena rodiny.

7. Z tabulky umoření (č. l. 11) soud zjistil, že žalovaný splatil v období od 31. 5. 2023 do 21. 2. 2024 celkovou částku 40 015 Kč, a to nepravidelnými platbami různé výše.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 25–30) včetně přílohy č. , hodnota, (č. l. 22–24) a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky (č. l. 19) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila dne 21. 10. 2025 na žalobkyni svou pohledávku vůči žalovanému související s výše uvedenou smlouvou.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky (č. l. 10) včetně podacího lístku ze dne 21. 11. 2025 (č. l. 12) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, dopisem ze dne 21. 10. 2025 odeslaným dne 21. 11. 2025 oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky této společnosti vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, a současně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu.

10. Konečně z výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 (č. l. 13–14) včetně podacího lístku ze dne 16. 1. 2026 (č. l. 42) soud zjistil, že advokát zastupující žalobkyni vyzval uvedeným dopisem žalovaného k plnění.

11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 53 000 Kč, z nichž žalovaný již vrátil celkem 40 015 Kč. Podle žalobkyní předložené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími částkami v ujednaných splátkách. Společnost , právnická osoba, své pohledávky vůči žalovanému postoupila na žalobkyni, což žalovanému oznámila. Současně vyzvala žalovaného k plnění do 10 dnů od doručení dopisu, který žalovanému odeslala dne 21. 11. 2025.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“14. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“ Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“17. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“18. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný v tomto závazku vystupoval jako spotřebitel a společnost , právnická osoba, byla poskytovatelkou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka podle § 420 o. z. poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V případě porušení povinnosti poskytovatele dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění § 87 odst. 1 věty první daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

20. Z informací, které společnost , právnická osoba, měla k dispozici v době uzavření smlouvy s žalovaným, důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr zřetelně plynuly. Z pouhých dvou předložených výplatních pásek sice plynul průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za zaměstnání za dané 2 měsíce ve výši 36 988 Kč, z níž společnost , právnická osoba, při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela, jak plyne ze zákaznické karty. Uvedené částky průměrného měsíčního příjmu žalovaného však bylo dosaženo jen díky započítání odměn, které byly žalovanému vyplaceny spolu se mzdou právě za jeden z daných 2 měsíců a které dosahovaly přibližně stejné výše jako běžná měsíční mzda žalovaného. Tyto odměny však byly přímo na předložené výplatní pásce označeny jako roční, z čehož muselo být společnosti , právnická osoba, zřejmé, že pro výpočet odpovídajícího průměrného měsíčního příjmu žalovaného by měla zohlednit jen jednu dvanáctinu těchto odměn, což však neučinila a výpočet průměrného měsíčního příjmu žalovaného provedla za pouhé 2 měsíce při započítání plné výše ročních odměn. Z výplatních pásek dále plynulo, že žalovaný uplatňuje slevu na dani za dítě a je mu vyplácena náhrada mzdy za ošetřování člena rodiny, přesto společnost , právnická osoba, při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela podle zákaznické karty ze stavu, jako kdyby žalovaný neměl žádné vyživované osoby, což muselo mít vliv i na výši předpokládaných měsíčních výdajů žalovaného, z nichž při posouzení úvěruschopnosti podle zákaznické karty také vycházela. Společnost , právnická osoba, mohla žalovaného vyzvat, aby informace zjištěné z výplatních pásek doplnil nebo vysvětlil podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023, což však s ohledem na obsah zákaznické karty neučinila. Konečně nelze přehlédnout, že žalovaný podle zákaznické karty žádal o úvěr jen ve výši 20 000 Kč za účelem refinancování a právě v té souvislosti uváděl údaje pro posouzení své úvěruschopnosti, přesto mu společnost , právnická osoba, poskytla úvěr ve výši 53 000 Kč, z něhož bylo navíc na refinancování použito jen 9 624 Kč. Úvěruschopnost žalovaného pak nepotvrzuje ani skutečnost, že již splatil celkem 40 015 Kč, protože jeho splátky byly zcela nepravidelné jak co do termínů, tak i co do výše.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil řešenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023, tedy přes důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit, jež měla mít na základě opatřených podkladů.

22. Žalovaný od společnosti , právnická osoba, obdržel částku 53 000 Kč a dosud jí splatil celkem 40 015 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. Rozdíl mezi peněžními prostředky, které žalovaný získal, a prostředky, které již vrátil, tak činil 12 985 Kč (53 000 Kč − 40 015 Kč = 12 985 Kč). V daném případě se tak žalovaný na úkor společnosti , právnická osoba, co do částky 12 985 Kč bezdůvodně obohatil a byl povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 12 985 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. Pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž byl žalovaný vyrozuměn podle § 1882 odst. 1 o. z Co do částky 12 985 Kč proto soud žalobě vyhověl.

23. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu společnosti , právnická osoba, ve lhůtě, kterou určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Uvedená společnost v dopise určila lhůtu v délce 10 dnů od jeho doručení, přičemž dopis odeslala dne 21. 11. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 26. 11. 2025. Poslední den výše uvedené 10denní lhůty tak s ohledem na § 607 o. z. připadl na 8. 12. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 9. 12. 2025 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení z částky 12 985 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení v sazbě 11,5 % ročně odpovídající počátku prodlení žalovaného až ve druhém kalendářním pololetí roku 2025.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

25. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud žalobu co do zbývajících nároků, tedy v rozsahu částek, které již byly společnosti , právnická osoba, splaceny a nebyly dosud v požadované jistině zohledněny, v rozsahu částky požadované na úroku, poplatcích a pojistném, v rozsahu smluvní pokuty, v rozsahu kapitalizovaného i běžícího úroku, v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení a v rozsahu běžícího úroku z prodlení nad rámec přiznaného, jako nedůvodnou zamítl.

26. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, jelikož soud žalobu proti žalovanému v rozsahu nadpoloviční většiny předmětu řízení zamítl, a žalovaný by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi poměrem úspěchu žalovaného a poměrem úspěchu žalobkyně, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.