234 C 59/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A ., dříve Jméno žalobkyně B ., IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 821,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 059,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 059,67 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 761,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 282,82 Kč od 24. 9. 2025 do 9. 2. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 223,15 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek v celkové výši 23 821,12 Kč s příslušenstvím z důvodů, že dne 13. 3. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 10 100 Kč s možností postupného čerpání až do 4. 9. 2026 a kterou se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 1,02 % denně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a poplatek ve výši 1,99 % z výše poskytnutých peněžních prostředků, to vše v pravidelných denních splátkách ve výši podle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, jež byly součástí smlouvy a s nimiž se žalovaný před uzavřením smlouvy seznámil a vyslovil s nimi souhlas. První splátka byla splatná dne 12. 4. 2025. Žalovaný si v rámci smlouvy dále sjednal volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 1 485 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek na adrese www.flexifin.cz v rámci klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí peněžních prostředků, odsouhlasil standardní předsmluvní informace a dále odsouhlasil návrh smlouvy kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě ověření, že žalovaný není veden v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, nahlédnutím do bankovního a nebankovního registru klientských informací, dále na základě žalovaným sdělených údajů o jeho domácnosti a o jeho výdajích a konečně na základě čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč, jenž byl ověřen podle informací a platebním účtu žalovaného a transakcí na něm. Žalobkyně poskytovala žalovanému peněžní prostředky převodem na účet č. , č. účtu, vedený u společnosti , právnická osoba, ., pod variabilním symbolem , var. symbol, dílčími platbami, podrobně popsanými v žalobě, v období od 13. 3. 2025 do 6. 4. 2025 v celkové výši 16 096 Kč. Žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků splatil celkem 6 036,33 Kč, a to dílčími platbami dne 13. 3. 2025 ve výši 6 000,60 Kč, dne 23. 4. 2025 ve výši 12,81 Kč a dne 24. 5. 2025 ve výši 22,92 Kč. Platby provedené žalovaným se podle smluvních ujednání započítávaly v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úrok, následně na poplatky a poté na poskytnuté peněžní prostředky, v případě prodlení žalovaného pak nejprve na náklady již určené, poté na poskytnuté peněžní prostředky, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením pravidelné denní splátky splatné dne 23. 6. 2025, žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním smlouvu dne 23. 9. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem z téhož dne. V případě prodlení žalovaného měla žalobkyně podle smluvního ujednání právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyní požadovaná částka se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 10 064,27 Kč, z dlužného poplatku z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 182,67 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 12 169,14 Kč, z dlužného poplatku za službu „Presto“ ve výši 1 035,88 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 369,16 Kč. Uvedenou smluvní pokutu žalobkyně požadovala jen za období prvních 90 dnů prodlení žalovaného od 24. 6. 2025 do 22. 9. 2025, přičemž vypočtena byla sazbou 0,1 % z výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, s jejichž splacením se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém dni z uvedeného 90denního období. Dne 1. 2. 2026 byla žalované odeslána předžalobní výzva. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 282,82 Kč za období od 24. 9. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal při jednání dne 27. 4. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 63). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 9. 4. 2026 (č. l. 53 a 57). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , hodnota, (č. l. 7–9) soud zjistil jen tolik, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni žalobkyně a žalovaný. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného. Na místě očekávaného podpisu žalovaného v závěru písemnosti pod datem 13. 3. 2025 bylo uvedeno pouze slovo „Klient“. Vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného nebyla opatřena ani písemnost označená jako informace pro spotřebitele (č. l. 5–6), ani písemnost označená jako souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 10–12), ani příloha: předpis denních splátek (č. l. 13–20), ani písemnost označená jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č. l. 21–22), ani všeobecné obchodní podmínky (č. l. 23–31), ani výpis o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 36), ani písemnost označená jako identifikované příjmy (č. l. 40). Vzhledem k chybějícímu podpisu žalovaného soud z uvedených písemností nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci.

5. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., ze dne 27. 3. 2026 (č. l. 55), kterou soud vyžádal (č. l. 53) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3 p. v.), soud zjistil, že v období od 13. 3. 2025 do 23. 9. 2025 byl žalovaný majitelem účtu číslo , č. účtu, vedeného společností , právnická osoba, . Ve stejném období byl žalovaný jedinou osobou, která měla právo nakládat s uvedeným účtem. V období od 13. 3. 2025 do 6. 4. 2025 byly ve prospěch účtu připsány platby od žalobkyně v celkové výši 16 100 Kč. Jednalo se přitom o tytéž dílčí platby, které byly žalobkyní jednotlivě vypsány v žalobě, pouze navíc obsahující haléře představující rozdíl obou celkových částek ve výši 4 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č. l. 41) soud zjistil jen tolik, že jde o písemnost vyhotovenou samotnou žalobkyní.

6. Dále soud z e-mailu ze dne 23. 9. 2025 (č. l. 43) zjistil, že uvedeným e-mailem žalobkyně sdělila, že s okamžitou platností vypovídá smlouvu o půjčce.

7. Konečně z výzvy k úhradě ze dne 28. 1. 2026 (č. l. 32) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 33) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 30. 1. 2026 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 25 208,79 Kč do 3 dnů.

8. Z písemnosti označené jako autorizace ověření totožnosti na č. l. 34 soud nejistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, neboť nebylo patrné, k jakému účelu se ověření totožnosti vztahuje, navíc písemnost nebyla opatřena žádným podpisem ani elektronickou pečetí. Totéž platí pro BankID výpis na č. l. 35.

9. Soud neprovedl důkaz žalobkyní předloženou písemností počínající nadpisem „1. Obecné principy posuzovaní a filozofie Společnost“ na č. l. 37–39, jelikož tato písemnost obsahovala pouze tvrzení samotné žalobkyně, a to jen v obecné rovině bez uvedení jakýchkoliv konkrétních skutečností týkajících se projednávané věci.

10. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, natož že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Slovo „Klient“ umístěné namísto očekávaného podpisu žalovaného na písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neobsahovalo jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalovaného, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového slova s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jeho podpisu v podobě slova „Klient“, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.

11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně od března do dubna 2025 poskytla ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky bez započítání haléřů v celkové výši 16 096 Kč. Dopisem odeslaným dne 30. 1. 2026 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“13. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“14. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 16 096 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni vše, co mu žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 16 096 Kč a že žalovaný jí už splatil celkem 6 036,33 Kč. Rozdíl mezi peněžními prostředky, které žalovaný získal, a prostředky, které již vrátil, tak činil 10 059,67 Kč (16 096 Kč − 6 036,33 Kč = = 10 059,67 Kč). Co do této částky proto soud žalobě vyhověl.

15. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 30. 1. 2026. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 4. 2. 2026. Poslední den lhůty tak s ohledem na § 607 o. z. připadl na 9. 2. 2026. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 10. 2. 2026 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení z částky 10 059,67 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení.

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

17. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit úroky, poplatky za poskytnutí peněžních prostředků a za další smluvené služby a smluvní pokutu.

18. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně sama uvedla, že před tvrzeným uzavřením smlouvy ověřovala výdaje žalovaného jen podle jeho prohlášení. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Všechny žalobkyní předložené písemnosti, které se měly vztahovat k posuzování schopnosti žalovaného splácet ujednané splátky, byly vyhotoveny jen samotnou žalobkyní a nebyly podepsány žalovaným. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroků, bez všech poplatků a bez smluvní pokuty.

19. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

20. Co do zbytku, tedy v rozsahu částek, které již žalovaný žalobkyni podle jejích tvrzení splatil a nebyly dosud v jistině zohledněny, v rozsahu úroku, v rozsahu všech poplatků, v rozsahu smluvní pokuty a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, jelikož soud žalobu proti žalovanému v rozsahu nadpoloviční většiny předmětu řízení zamítl, a žalovaný by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi poměrem úspěchu žalovaného a poměrem úspěchu žalobkyně, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.