234 C 88/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 065 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 065 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 275 Kč od 19. 7. 2025 do 13. 4. 2026, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 275 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 234,21 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek v celkové výši 15 065 Kč s příslušenstvím z důvodů, že dne 17. 6. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 18. 6. 2025 ve prospěch účtu č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za jejich poskytnutí ve výši 2 275 Kč, to vše nejpozději do 18. 7. 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně na adrese www.coolcredit.cz a ze strany žalovaného byla podepsána pomocí PIN, který mu zaslala žalobkyně na žalovaným uvedené telefonní číslo. Žalobkyně před uzavřením smlouvy na základě informací vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do databází posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, přičemž o dané schopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti. Žalovaný však z poskytnutých peněžních prostředků nevrátil ničeho a nezaplatil ani poplatek za jejich poskytnutí. V důsledku prodlení byl žalovaný podle smlouvy povinen nahradit žalobkyni náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč za 5 písemných výzev a zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 790 Kč vypočtenou sazbou 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč za období od 19. 7. 2025 do 24. 4. 2026. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplatit částku 12 275 Kč jako součet poskytnutých peněžních prostředků a poplatku za jejich poskytnutí, dále smluvní pokutu ve výši 2 790 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 275 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný přes výzvu ze strany žalobkyně ze dne 1. 4. 2026 nesplatil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal při jednání dne 24. 6. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně i její zástupkyně se z jednání předem omluvily a žalobkyně žádala, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti (č. l. 36). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 1. 6. 2026. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Z písemnosti označené jako smlouva o zápůjčce (č. l. 11–12) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni žalobkyně a žalovaný. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o PIN kódu. Totéž platí pro všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 13–16), z nichž soud z toho důvodu nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí.

5. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., ze dne 18. 5. 2026 (č. l. 32–33), kterou soud vyžádal (č. l. 29) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3 p. v.), soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu číslo , č. účtu, byl žalovaný. Ve prospěch uvedeného účtu byla dne 18. 6. 2025 připsána příchozí platba ve výši 10 000 Kč z účtu číslo , č. účtu, vedeného na jméno žalobkyně označená jako poskytnutí zápůjčky. Skutečnost, že žalobkyně je majitelkou účtu číslo , č. účtu, , vyplývala také z výstřižku z výpisu z běžného účtu (č. l. 7) předloženého žalobkyní. Skutečnost, že žalovaný byl majitelem účtu číslo , č. účtu, a že ve prospěch daného účtu byla dne 18. 6. 2025 provedena platba ve výši 10 000 Kč, vyplývala také z písemnosti označené jako protokol o vlastnictví účtu a údaje o provedených platbách (č. l. 7 p. v. – č. l. 8).

6. Dále soud z upomínky ze dne 27. 5. 2025 (č. l. 17), z upomínky ze dne 1. 8. 2025 (č. l. 17 p. v.), z opakované výzvy k úhradě ze dne 8. 8. 2025 (č. l. 18), z opakované výzvy k úhradě ze dne 17. 8. 2025 (č. l. 18 p. v.) a z opakované výzvy k úhradě ze dne 1. 9. 2025 (č. l. 19) zjistil, že v textu těchto dopisů žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

7. Konečně z výzvy k úhradě ze dne 1. 4. 2026 (č. l. 10) spolu s podacím lístkem (č. l. 9) soud zjistil, že uvedeným dopisem advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 18 728 Kč v souvislosti se smlouvou ze dne 18. 6. 2025, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky. Dopis byl žalovanému odeslán dne 1. 4. 2026. Žalovaný byl v dopise vyzván k zaplacení uvedené částky do 3 dnů.

8. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako smlouva o zápůjčce, natož že by projevil vůli být obsahem těchto písemností vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronické písemnosti by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. PIN kód umístěný namísto očekávaného podpisu žalovaného na písemnostech neobsahoval jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalovaného, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového PIN kódu s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jeho podpisu v podobě PIN kódu, stále by z žalobkyní předložených písemností nebylo možné zjistit jejich integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla dne 18. 6. 2025 ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Advokátka zastupující žalobkyni dopisem ze dne 1. 4. 2026 odeslaným téhož dne vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.

10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“11. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“12. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni vše, co mu žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Co do částky 10 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.

13. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 1. 4. 2026. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 8. 4. 2026. Poslední den lhůty tak s ohledem na § 607 o. z. připadl na 13. 4. 2026. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 14. 4. 2026 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení.

14. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit poplatky, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu.

15. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o zápůjčce nebo smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. I v případě neplatnosti smlouvy o zápůjčce nebo smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez poplatků, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty.

16. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

17. Co do zbytku, tedy v rozsahu poplatků, v rozsahu smluvní pokuty, v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 234,21 Kč, přičemž tato částka představuje 8,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,16 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,84 %). Při výpočtu míry úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil i příslušenství ve výši ke dni vyhlášení rozsudku [srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (N 175/58 SbNU 529), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015]. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 226,85 Kč (částka 10 000 Kč + úrok z prodlení ve výši 226,85 Kč vypočtený sazbou 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 14. 4. 2026 do 24. 6. 2026), zatímco žalovaný byl úspěšný co do částky 8 656,96 Kč (částka 5 065 Kč + + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč + úrok z prodlení ve výši 1 040,35 Kč vypočtený sazbou 11,5 % ročně z částky 12 275 Kč za období od 19. 7. 2025 do 13. 4. 2026 + úrok z prodlení ve výši 51,61 Kč vypočtený sazbou 11,5 % ročně z částky 2 275 Kč za období od 14. 4. 2026 do 24. 6. 2026). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 065 Kč a sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupkyně žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu například ve věci sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ) a její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.