24 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 128 856,94 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 74 588 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 588 Kč od 5. 9. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 54 268,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99 973,00 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení, pohledávky ve výši 28 883,94 Kč, úroku ve výši 68,35 % p.a. z částky 84 250,20 Kč od 20. 11. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 3 685,92 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a. z částky 84 250,20 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 11. 2024 dosáhne částky 299 865,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 133,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částek v celkové výši 128 856,94 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ním uzavřel smlouvu č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 29. 5. 2024 a na jejímž základě žalobce dne 29. 5. 2024 poskytl na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 68,35 % ročně, to vše ve 48měsíčních splátkách po 5 206 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím e-mailové komunikace a žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu žalobce za tím účelem předem poskytl.

2. Žalobce prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě prohlášení žalovaného, na základě dokladů o příjmech a na základě výpisů z databází Nebankovní registr klientských informací, v nichž byla ověřena úvěrová historie žalovaného. V případě výdajů vycházel žalobce z údajů sdělených žalovaným a z dalších podkladů předložených v rámci posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný ani jeho zaměstnavatel v té době nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaný u žalobce neměl dřívější smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalobce provedl také tzv. interní scoring žalovaného podle matematického modelu a na základě všeho uvedeného rozhodl o možnosti poskytnutí peněžních prostředků.

3. Žalovaný dle žalobce však splatil do data zesplatnění pouze částku 10 412 Kč. Podle smluvního ujednání pod bodem 6.1 žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení o délce 30 dnů. Tato smluvní pokuta byla splatná vždy do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení o délce 30 dnů se splátkami č. 3 a 4, žalobci tak vzniklo právo na zaplacení 2 smluvních pokut po 499 Kč v celkové výši 998 Kč. Dále žalobci podle smluvního ujednání pod bodem 6.2 vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla splatná vždy do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení o délce 15 dnů se splátkami č. 3 a 4, žalobci tak vzniklo právo na zaplacení 2 náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného po 200 Kč v celkové výši 400 Kč. , adresa, Kč odpovídala skutečným nákladům žalobce vzniklým v důsledku prodlení se splacením každé splátky o délce 15 dnů jako zaokrouhleného součtu jednotkových mzdových nákladů zaměstnanců podílejících se na předžalobním vymáhání ve výši 43,94 Kč, jednotkových provozních nákladů interního call centra ve výši 6,99 Kč, jednotkových nákladů na provize externí vymáhací společnosti ve výši 93,42 Kč, jednotkových nákladů na provize inkasní sítě ve výši 59,84 Kč a ostatních provozních nákladů , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 1,64 Kč.

4. Jelikož se žalovaný se splácením splátky č. 3 splatné dne 14. 9. 2024 dostal do prodlení o délce 65 dnů, podle smluvního ujednání pod body 6.3 a 6.4 nastala dnem 18. 11. 2024 splatnost všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 84 250,20 Kč a všech úroků, v celkové výši 14 325,41 Kč, přičemž součet těchto částek tvořil novou jistinu ve výši 98 575,61 Kč, již byl žalovaný povinen zaplatit v daný den. Před uvedeným datem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta o délce nejméně 30 dnů. Žalobce měl podle smluvního ujednání právo, aby mu žalovaný v případě svého prodlení se zaplacením této nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Zároveň podle smluvního ujednání pod bodem 2.2 docházelo nadále i k úročení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 84 250,20 Kč sjednaným úrokem ve výši 68,35 % ročně, a to až do doby jejich úplného vrácení, maximálně však do doby, kdy výše úroku dosáhne částky 299 865,00 Kč, jež odpovídá 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit podle části A) smlouvy. Podle smluvního ujednání pod bodem 6.5 byl žalovaný v případě nezaplacení výše uvedené nové jistiny ve výši 98 575,61 Kč dále povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu za každý den prodlení s jejím zaplacením ve výši 0,1 % z této nové jistiny. Za období ode dne 20. 11. 2024 do dne vyhotovení žaloby dosáhla tato smluvní pokuta výše 28 883,94 Kč.

5. Žalobce tak požadoval po žalovaném zaplatit částku 99 973 Kč představující zaokrouhlený součet výše uvedené nové jistiny, smluvních pokut za prodlení se zaplacením jednotlivých splátek ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, dále smluvní pokutu za prodlení se zaplacením nové jistiny ve výši 28 883,94 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99 973,00 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 68,35 % p.a. z částky 84 250,20 Kč od 20. 11. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 3 685,92 Kč a úrok ve výši 12,75 % p.a. z částky 84 250,20 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 11. 2024 dosáhne částky 299 865,00 Kč.

6. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru žalobci již nic neuhradil.

7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

8. Soud věc projednal při jednání dne 18. 6. 2026, při němž provedl dokazování a dne 19. 6. 2026 vyhlásil rozsudek.

9. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že v této písemnosti byl žalovaný označen jako klient. Žalobce byl v písemnosti označen jako poskytovatel úvěru. Podle písemnosti se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu uvedeného ve smlouvě. Žalovaný se měl podle písemnosti zavázat vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit mu úrok ve výši 68,35 % ročně, to vše ve 48měsíčních splátkách po 5 206 Kč splatných vždy do 14. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byly peněžní prostředky žalobcem podle smlouvy poskytnuty. Celková částka, kterou by měl žalovaný podle části A) smlouvy žalobci zaplatit, činila 249 888 Kč. Součástí písemnosti bylo ujednání pod bodem 6.1, podle něhož by žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením by se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž taková smluvní pokuta by byla splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dále bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 6.2, podle něhož by žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů, které by žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením by se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, přičemž taková náhrada nákladů by byla splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Součástí písemnosti byla také ujednání pod body 6.3 a 6.4, podle nichž by v případě prodlení žalovaného se splacením kterékoliv splátky o délce 65 dnů nastala automaticky splatnost všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a všech úroků přirostlých do daného dne, přičemž jejich součet by tvořil novou jistinu, kterou by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci nejpozději v daný den, a v případě prodlení se zaplacením této nové jistiny by žalobce měl právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Žalobce měl být povinen vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě před zesplatněním a poskytnout mu k tomu lhůtu o délce nejméně 30 dnů. Dále bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 6.5, podle něhož by žalovanému v případě nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění vznikla povinnost zaplatit žalobci další smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Konečně bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 2.2, podle něhož mělo docházet k úročení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků sjednanou sazbou 68,35 % ročně i po zesplatnění, a to až do doby jejich úplného vrácení. V případě prodlení žalovaného s plněním dluhu delšího než 90 dnů by žalobce měl právo na úrok nanejvýš v sazbě určené jako repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o 8procentních bodů. Na úrocích, které by přirostly po zesplatnění, by žalobce mohl požadovat celkově nejvýše částku 299 865,60 Kč, jež odpovídala 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit podle části A) smlouvy.

10. Z písemnosti označené jako dodatek ke smlouvě a z technického popisu uzavření smlouvy soud zjistil, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalovaný měl návrh smlouvy podepsat svým jménem, příjmením a jedinečným kódem, který mu byl žalobcem předem poskytnut.

11. Dále soud z oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře a z dodejky zjistil, že uvedeným dopisem žalobce oznámil žalovanému, že přijal jeho návrh na uzavření smlouvy číslo , hodnota, .

12. Z formuláře hodnocení klienta, ověření v registru NRKI a z dokladů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobce při posuzování schopnosti klienta splácet úvěr podle smlouvy číslo , hodnota, vycházel z podkladů předložených žalovaným a z údajů získaných z registrů. Pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činil 43 937 Kč. Za výdaje žalobce zohlednil životní minimum ve výši 4 860 Kč, splátky žalobkyni ve výši 5 975 Kč a náklady na bydlení ve výši 7 338 Kč, celkem tedy výdaje ve výši 18 173 Kč. Při zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč uvedl žalobce volné zdroje žalovaného ve výši 24 764 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný měl formu bydlení vlastní, byl vyučen a zaměstnán na hlavní pracovní poměr. Žalobce však z předložených listin nedoložil dostatečně konkrétním způsobem, jaké skutečné příjmy a zejména jaké skutečné výdaje žalovaného byly zjištěny a jak byly ověřeny.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 29. 5. 2024 byla z účtu žalobce provedena platba ve výši 85 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného.

14. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru a z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že uvedené dopisy vyhotovil žalobce a podle jejich textu žalovaného vyzval k zaplacení dlužných splátek, smluvních pokut a náhrady účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného.

15. Z karty klienta soud zjistil, že v souvislosti s číslem smlouvy , Anonymizováno, bylo splaceno celkem 10 412 Kč.

16. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce měl ode dne 11. 5. 2018 oprávnění k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

17. Konečně z předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2025 včetně podacího archu ze dne 20. 8. 2025 soud zjistil, že dopisem odeslaným dne 20. 8. 2025 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky odpovídající žalovanému nároku, a to vše do 15 dnů od odeslání tohoto dopisu.

18. Z ostatních předložených listin soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

19. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce dne 29. 5. 2024 poskytl ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč. Žalovaný žalobci vrátil pouze 10 412 Kč. Dopisem ze dne 20. 8. 2025 pak žalobce vyzval žalovaného ke splacení zbývajících dlužných částek ve lhůtě 15 dnů od odeslání dopisu.

20. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

26. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel a žalobce jako podnikatel, soud na věc vedle občanského zákoníku aplikoval také příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda žalobce ještě před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

27. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

28. Žalobce tvrdil, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotil u žalovaného jako žadatele o úvěr pečlivě jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází a dalších zdrojů. Na podporu svých tvrzení žalobce doložil formulář hodnocení klienta, ověření v registru NRKI a další listiny. Z těchto listin plyne, že žalobce vycházel z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 43 937 Kč, z výdajů představovaných životním minimem ve výši 4 860 Kč, splátkami žalobkyni ve výši 5 975 Kč a náklady na bydlení ve výši 7 338 Kč, při zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč. Přesto soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal dostatečně konkrétním způsobem, jak byly tyto údaje, zejména údaje o skutečných výdajích žalovaného, ověřeny a zda byly zohledněny i další jeho pravidelné závazky a výdaje tak, aby bylo možno bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Na základě takového posouzení proto žalobce nemohl mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytl, je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.

29. Žalobce žalovanému bez platného závazku poskytl finanční prostředky ve výši 85 000 Kč, z nichž mu žalovaný vrátil pouze 10 412 Kč. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 74 588 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen vrátit žalobci.

30. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobci přiznat až od 5. 9. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 20. 8. 2025 s výzvou k zaplacení do 15 dnů od odeslání. Poslední den lhůty tak připadl na 4. 9. 2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení k tomuto datu činila 12,75 % ročně.

31. S ohledem na uvedené proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl pouze co do jistiny 74 588 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu druhým výrokem ze shora uvedených důvodů zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 133,70 Kč, přičemž tato částka představuje 15,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 443 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 128 856,94 Kč sestávající z částky 6 260 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 840 Kč ve výši 5 636,40 Kč.