24 C 37/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení částky 94 814 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 65 319 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 319 Kč, jdoucím od 27. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 446,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem ve výši 76,04 % ročně a úrokem z prodlení), zaplacení úhrady za pojištění a smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 27.10.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, , a to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 70 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 76,04 % ročně) v 48měsíčních splátkách po 4 681 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2023. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalované byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu 25. 2. 2024. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaná ke dni zesplatnění celého úvěru uhradila částku ve výši celkem 4 681 Kč. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalované jednak zaplacení dlužné tzv. nové jistiny 82 964,98 Kč, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 69 754,80 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 210,18 Kč, příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 82 964,98 od 27.2.2024 do zaplacení, ve výši 10 452,96 Kč, úrok z prodlení 14,75% p.a. z částky 84 362 Kč od 27.2.2024 do zaplacení, úrok 76,04% p.a. z dlužné jistiny úvěru 69 754,80 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky 269 625 Kč. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovanou o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala jí předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradila.

2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu.

4. Žalovaná se nedostavila ani nevyjádřila jakékoli námitky, soud tedy vzal za nesporné, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 4 681 Kč a žalobkyně jí úvěr poskytla převodem částku 70 000 Kč na účet, což bylo potvrzeno i dokladem o vyplacení úvěru.

5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 30.10.2023 částku 70 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 70 000 Kč vrátit včetně úroku ve výši 76,04 % ročně do 48 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 109,02%, žalovaná měla dle smlouvy splatit 224 688 Kč, splatila však pouze 4 681 Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně.

6. Z formuláře hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod , částka, , její měsíční náklady spojené s bydlením činí 3 915 Kč, bydlí v městském bytě. Žalobkyně k této částce připočetla životní minimum ve výši 4 860 Kč a „ostatní výdaje“ záliby a dopravu 0 Kč měsíčně, splátky na úvěry témuž poskytovateli – žalobkyni – ve výši 0 Kč měsíčně, čímž dospěla k celkovým výdajům žalované ve výši 8 775 Kč měsíčně, to vše jsou údaje zjevně účelově podhodnocené a evidentně nevěrohodné, cílící na maximalizaci tzv. volných prostředků.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované.

9. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

11. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalované, když smluvní úrok mnohonásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalované poskytnutou částku splácet, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. právního zástupce žalobkyně k vysvětlení toho, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr, zejména v tom bodě, že náklady bydlení ohodnotil částkou 3 915 Kč měsíčně, když je zcela zřejmé z běžně dostupných poznatků i laikům, nejen společnostem pohybujícím se ve finanční oblasti, že hladina takových nákladů na , Anonymizováno, je jen mírně nižší než v nejdražších oblastech, což je třeba , adresa, , a částka 3 915 Kč měsíčně je od prvního pohledu nevěrohodná a to i za bydlení v městském bytě, zejména má-li minimálně třetina z ní činit spotřebu energií. Také zcela nulové výdaje na dopravu, záliby a ostatní jsou nevěrohodné. Na tom nic nemění ani příjem žalované, která pobírá invalidní důchod. Údaje uváděné zájemcem o úvěr svědčí spíše o snaze výdaje minimalizovat, aby se dosáhlo dostatečné rezervy, která bude naznačovat úvěruschopnost zájemce o úvěr. Právní zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že nemá další návrhy důkazní prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované.

12. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované).

13. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení a poplatek za náklady vymáhání, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 65 319 Kč . Ta plně vrácena nebyla, resp. o případném vrácení částky vyšší než 4 681 Kč nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu (70 000 – 4 681 = 65 319) včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. V řízení bylo dále zapotřebí prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované, současně však bylo možno vyjít z ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru o důsledcích nedostatku písemné formy smlouvy. Tomuto hledisku dal soud přednost pro jeho jednoznačnost, kdy z pohledu ekonomiky řízení je při stejném závěru o výši platební povinnosti žalované vhodné volit postup do jisté míry bránící teoretickým polemikám o ne/platnosti smlouvy a o míře potřebné pro posouzení úvěruschopnosti, byť je soud přesvědčen o nesprávnosti postupu úvěrujícího při zkoumání úvěruschopnosti zájemce o úvěr.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 446,30 Kč, přičemž tato částka představuje 37,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,89 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 741 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 814 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 4 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 12. 2024 náhrada 920,87 Kč za 66 ujetých km v částce 520,87 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 120,87 Kč ve výši 4 435,38 Kč.

15. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Soud podle § 164 o.s.ř. v rozsudku opravil zjevnou nesprávnost ve vyčíslení procentuální výše nákladů řízení, kdy chybně při jednání uvedl 68,89% místo 37,78%.