24 C 6/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozená Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená Jméno Zástupce A bytem Adresa Zástupce A b) Jméno Zástupce A , narozený Datum narození Zástupce B bytem Adresa Zástupce A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 53 704 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalované společně a nerozdílně zaplacení částky 53 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 704 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se domáhali po žalované společně a nerozdílně zaplacení částky 53 704 Kč s příslušenstvím z důvodů, že v červnu a červenci 2021 byly s , jméno FO, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřeny smlouvy o dílo spočívající ve vyhotovení a instalaci truhlářského vybavení bytové jednotky č. , hodnota, na adrese , adresa, , ve spoluvlastnictví žalobců. Na základě daných smluv byla složena záloha ve 2 platbách v celkové výši 95 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, , jenž byl , jméno FO, označen ve faktuře vydané k první z uvedených smluv. Plnění podle smluv však nebylo , jméno FO, nikdy poskytnuto. Žalobci se po , jméno FO, nejprve domáhali plnění podle smluv žalobou, které vyhověl Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne , datum, , v němž žalobcům přiznal i náhradu nákladů řízení ve výši 46 006 Kč a jenž nabyl právní moci dne 20. 7. 2022. Pro vymožení povinností uložených rozsudkem podali žalobci dne 1. 9. 2022 exekuční návrh a dne 23. 9. 2022 byl vydán exekuční příkaz. Později žalobci dopisem odeslaným dne 11. 10. 2022 od výše uvedených smluv odstoupili a vyzvali , jméno FO, k vrácení složené zálohy. , jméno FO, jim dosud vrátil pouze 15 000 Kč.

2. Žalobci dále zjistili, že bankovní účet, v jehož prospěch byla záloha , jméno FO, složena, je veden na jméno jeho nezletilého syna , jméno FO, , Anonymizováno, , narozeného , datum, , bytem , adresa, . Žalovaná je matkou , jméno FO, , Anonymizováno, a bývalou manželkou , jméno FO, , Anonymizováno, , s nímž nadále žije ve společné domácnosti, a má sama k výše uvedenému účtu dispoziční oprávnění. Žalovaná při podání vysvětlení uvedla, že její bývalý manžel podnikal jako truhlář, ale následně se dostal do dluhů a exekucí, proto se nechal zaměstnat u společnosti , právnická osoba, . a u , jméno FO, a žalovanou požádal, zda by si mohl nechat na její účet posílat své příjmy ze zaměstnání a z vlastních zakázek. Žalovaná s tím souhlasila a přijaté peněžní prostředky přeposílala na účet svého nezletilého syna nebo je vybírala a bývalému manželovi předávala v hotovosti. Žalovaná takto na synův účet vložila dne 24. 8. 2022 částku 25 000 Kč a dne 3. 6. 2023 částku 18 500 Kč, jež byla obratem vybrána. Pravidelné platby ve výši až několika tisíc korun od společnosti , právnická osoba, . a od , jméno FO, současně přicházely s vědomím žalované na žádost jejího bývalého manžela i přímo na synův účet, který mu žalovaná založila za účelem čerpání kapesného. Synovi byla k účtu vydána také platební karta například pro účely plateb za svačiny. Žalovaná při podání vysvětlení připustila, že syn mohl platební kartu předat svému otci , jméno FO, , Anonymizováno, . Na synův účet byly v období od 22. 12. 2022 do 7. 3. 2023 připsány platby od , jméno FO, v celkové výši 54 370 Kč. Proti bývalému manželovi žalované bylo vedeno 19 exekučních řízení, z nichž nejstarší bylo zahájeno v roce 2004, přičemž dluhy v nich vymáhané nebyly nijak plněny.

3. Částku 53 704 Kč žalobci požadovali po žalované jako náhradu škody odpovídající předpokládaným exekučně postižitelným částkám, které náležely jejímu bývalému manželovi jako jeho příjem ze samostatné činnosti, neboť práce pro společnost , právnická osoba, . ani pro , jméno FO, Povoleného nevykonával jako zaměstnanec, a které on a žalovaná zatajili, a tím mařili uspokojení žalobců. Konkrétně se jednalo o součet částky 43 704 Kč jako 3/5 z příjmů v celkové výši 72 840 Kč připsaných na synův účet po dni 17. 10. 2022 určené na uspokojení nevrácené části zálohy a částky 10 000 Kč jako 2/5 vkladu na synův účet ze dne 24. 8. 2022 ve výši 25 000 Kč určené na uspokojení přiznané náhrady nákladů řízení. Žalobci vyzvali žalovanou k plnění výzvou, jež byla žalované doručena dne 17. 10. 2023 s lhůtou k plnění v délce 7 dnů končící dnem 24. 10. 2023. Trestní stíhání proti žalované ani jejímu bývalému manželovi dosud zahájeno nebylo.

4. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a uvedla, že její bývalý manžel , jméno FO, , narozený , datum, , jenž s ní ve společné domácnosti nežije, byl za své jednání soudem potrestán a věc byla předána do exekučního řízení. Bývalý manžel ji požádal, zda by mohl na její účet a účet jejich společného syna zasílat své peněžní prostředky, protože měl řadu exekucí a jednou byl ve výkonu trestu. Žalovaná mu to z důvodu jeho exekucí dovolila. Synovi účet založila, aby mu mohla posílat peníze na svačiny. Peněžní částku uloženou na bankovní účet syna si žalovaný vybral poté, co si při návštěvě od syna vypůjčil platební kartu. Žalovaná nevěděla a nezjišťovala, jak tyto peněžní prostředky získal. Rovněž nevěděla nic o žádném smluvním vztahu mezi ním a žalobci. Shodně se žalovaná vyjádřila již při podání vysvětlení na kriminální policii v , Anonymizováno, . Tam se také dozvěděla, že práce, které její bývalý manžel vykonal u žalobců, byly ohodnoceny na 20 000 Kč.

5. Soud věc projednal při jednáních dne 7. 6. 2024 (č. l. 69–70) a dne 18. 7. 2024.

6. Soud vzal podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že žalovaná je bývalou manželkou , jméno FO, , Anonymizováno, a matkou jejich společného syna , jméno FO, , Anonymizováno, , jemuž založila bankovní účet. Žalovaná svému bývalému manželovi dovolila, aby si na její účet a na účet jejího syna posílal své peněžní prostředky, protože proti němu byly vedeny exekuce. Její bývalý manžel obdržel s jejím vědomím také synovu platební kartu k jeho účtu, aby si z něj mohl vybrat peněžní prostředky, které mu tam dorazily. Žalovaná nejméně v rozsahu těchto skutečností podala vysvětlení policii. Žalovaná na synův účet vložila dne 24. 8. 2022 částku 25 000 Kč a dne 3. 6. 2023 částku 18 500 Kč a v období od 22. 12. 2022 do 7. 3. 2023 byly na synův účet připsány platby od , jméno FO, v celkové výši 54 370 Kč, přičemž všechny tyto peněžní prostředky náležely bývalému manželovi žalované (č. l. 70 šestý odstavec).

7. Z písemných důkazů předložených účastníky soud zjistil, že , jméno FO, , IČO , IČO, , adresa , adresa, , vystavil dne 9. 6. 2021 fakturu číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pro , právnická osoba, na zálohu ve výši 30 000 Kč na dodávku a montáž 5 kusů bílých hladkých bezfalcových interiérových dveří včetně zárubní na adrese , adresa, . Záloha měla být zaplacena do 11. 6. 2021 bankovním převodem ve prospěch účtu číslo , č. účtu, (faktura – č. l. 36). Žalobce b) odeslal dne 10. 6. 2021 ze svého bankovního účtu ve prospěch účtu číslo , č. účtu, platbu ve výši 30 000 Kč se zprávou pro příjemce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, (detail platby zaúčtované dne 10. 6. 2021 – č. l. 34). Dále žalobce b) dne 7. 7. 2021 odeslal ze svého bankovního účtu ve prospěch účtu číslo , č. účtu, platbu ve výši 65 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, /, Anonymizováno, záloha (detail platby zaúčtované dne 7. 7. 2021 – č. l. 35). Následně se , Anonymizováno, , jméno FO, prostřednictvím SMS opakovaně omlouval oběma žalobcům ze slíbených termínů montáže v jejich bytě, což odůvodňoval nejčastěji svými zdravotními problémy (korespondence mezi , jméno FO, a žalobci – č. l. 6–9).

8. Žalovaná si s , jméno FO, , Anonymizováno, pořídila v roce 2021 nejméně jedno společné selfie, a to konkrétně dne 20. 9. 2021. Oba také používali vířivku na terase (fotografie předložené žalobci ze , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – č. l. 65–67). V rámci SMS komunikace , jméno FO, , Anonymizováno, dne 12. 8. 2021 ve zprávě adresované žalobcům označoval žalovanou za svou manželku. Právě tak žalovaná jej v další zprávě ze dne 14. 10. 2021 označovala za svého manžela. V červenci 2021 sděloval , jméno FO, , Anonymizováno, žalobcům, že dovolenou tráví doma ve vířivce na terase (SMS korespondence – – č. l. 68).

9. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (č. l. 10–11), jenž nabyl právní moci dne 20. 7. 2022, bylo , jméno FO, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uloženo dodat žalobcům a provést montáž 5 kusů bílých hladkých bezfalcových dveří, vestavné šatní skříně do ložnice, vestavné skříně do chodby, závěsné koupelnové skříňky pod umyvadlo a závěsné skříňky na WC v bytové jednotce č. , hodnota, na adrese , adresa, , to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, a zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 46 006 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. Pro vymožení povinností uložených , jméno FO, , narozenému , datum, , IČO , IČO, , výše uvedeným rozsudkem podali žalobci dne 1. 9. 2022 exekuční návrh a dne 13. 9. 2020 byl Okresním soudem v Kladně pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor (vyrozumění o zahájení exekuce – č. l. 12–15). V takto zahájeném exekučním řízení vydal soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , exekuční příkaz ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, a to nikoliv z účtu číslo , č. účtu, (exekuční příkaz – č. l. 16–18).

11. Žalobci dopisem datovaným 10. 10. 2022 oznámili , jméno FO, , IČO , IČO, , že odstupují od smlouvy o dílo, kterou s ním uzavřeli ústně v červnu 2021 a jejímž předmětem byla výroba a montáž 5 kusů bílých hladkých bezfalcových interiérových dveří, a od smlouvy o dílo, kterou s ním uzavřeli ústně v červenci 2021 a jejímž předmětem byla výroba a montáž vestavné šatní skříně do ložnice, vestavné skříně do chodby, koupelnové skříňky pod umyvadlo a závěsné skříňky na WC. Odstoupení od smluv žalobci zdůvodňovali prodlením , jméno FO, , jenž nesplnil ani jednu svou povinnost podle uvedených smluv, ač byl termín montáže stanoven na srpen 2021. Žalobci současně požadovali vrácení zaplacené zálohy ve výši 95 000 Kč do 3 dnů od doručení výzvy (odstoupení od smlouvy – č. l. 19). Dopis byl , jméno FO, odeslán dne 11. 10. 2022 na adresy , adresa, (2 podací lístky ze dne 11. 10. 2022 – č. l. 19 p. v.).

12. Ke dni 18. 10. 2022 bylo proti , jméno FO, , narozenému , datum, , bytem , adresa, , vedeno 19 exekucí, z toho nejstarší od roku 2004 a nejmladší z roku 2021 (výpis z centrální evidence exekucí – č. l. 20–21).

13. Pro společnost , právnická osoba, . pracoval , jméno FO, jako osoba samostatně výdělečně činná, ke dni 3. 8. 2023 však pro ni již delší dobu nepracoval (e-mailová korespondence – č. l. 27).

14. Žalovaná dne 27. 9. 2023 podala vysvětlení v trestním řízení ve věci „, jméno FO, podvod vylákáním zálohy a nedokončením zakázky“, při němž uvedla, že je bývalou manželkou pana , jméno FO, a bydlí sama se svým synem na adrese , adresa, . Její bývalý manžel podnikal jako truhlář, ale dostal se do dluhů a exekucí, proto se nechal zaměstnat. V roce 2020 žalovanou požádal, zda by mu mohla chodit jeho výplata na její bankovní účet u společnosti , právnická osoba, . Žalovaná s tím souhlasila, a tak na její účet chodily peněžní prostředky od společnosti , právnická osoba, ., u níž bývalý manžel pracoval. Na účet žalované také přicházely větší peněžní částky patrně za zakázky bývalého manžela a žalovaná tyto částky posílala na synův účet, odkud si je bývalý manžel pravděpodobně vybíral. Tak se dělo i v případě plateb od pana , jméno FO, . Žalovaná o zakázkách svého bývalého manžela nic nevěděla (úřední záznam ze dne 27. 9. 2023 – č. l. 23–24).

15. Žalobci zastoupení advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, vyzvali žalovanou dopisem datovaným 26. 9. 2023 k zaplacení částky 207 008 Kč jako náhrady škody vzniklé tím, že zanedbala dohled nad svým nezletilým synem , jméno FO, tak, že , jméno FO, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , si mohl na synův účet nechat zasílat peněžní prostředky ze svého podnikání, a tím se vyhnout jejich exekučnímu postižení. Škodu podle žalobců představoval součet částek exekučně vymáhaných po , jméno FO, starším za nesplnění povinností uložených mu rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a to náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 46 006 Kč a částky 176 002 Kč jako nákladů na dodání truhlářských výrobků jinou osobou ve smyslu § 350 odst. 1 o. s. ř., snížený o úhradu od , jméno FO, staršího ve výši 15 000 Kč. Žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení uvedené částky do 7 dnů od doručení výzvy (předžalobní výzva – č. l. 29–30). Výzva byla žalované odeslána dne 27. 9. 2023 (podací lístek ze dne 27. 9. 2023 – č. l. 31).

16. Při podání vysvětlení v trestním řízení ve věci „, jméno FO, podvod vylákáním zálohy a nedokončením zakázky“ dne 25. 10. 2023 žalovaná doplnila, že svému synovi , jméno FO, založila bankovní účet č. , č. účtu, , a to pro účely čerpání kapesného. K účtu náležela také platební karta, kterou žalovaná přenechala synovi, aby si z bankomatu vybíral peníze například na svačiny. Žalovaná připustila, že syn mohl platební kartu předat svému otci na jeho žádost a ten pak jejím prostřednictvím mohl z účtu vybírat peněžní prostředky, které si tam nechal zasílat, a to v případě některých z nich s vědomím žalované. Žalovaná svému bývalému manželovi na jeho žádost posílala na synův účet také peněžní prostředky ze svého vlastního bankovního účtu. Na synův účet dorazily také peněžní prostředky od žalobce b). Žalovaná potvrdila, že obdržela předžalobní výzvu od žalobce b) (úřední záznam ze dne 25. 10. 2023 – – č. l. 25).

17. Ke dni 25. 10. 2023 probíhalo prověřování ve věci podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 a odstavce 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se mohl dopustit , jméno FO, . Trestní stíhání k uvedenému dni však zahájeno nebylo, pouze byl prověřován rozsah věřitelů (sdělení Policie České republiky – č. l. 26).

18. Pravost a správnost písemných důkazů nebyly při jejich provádění žádným z účastníků zpochybňovány a ani soud o nich neměl důvod pochybovat. V případě úředních záznamů o podaném vysvětlení žalované v trestním řízení soud s ohledem na její povinnost vypovídat pravdu a nic nezamlčet podle § 158 odst. 8 věty druhé zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rovněž neměl důvod pochybovat o pravdivosti podaných vysvětlení, jež navíc nebyla v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Snad jedinou výjimkou by mohla být skutečnost, zda žalovaná a bývalý manžel stále žili ve společné domácnosti, avšak taková skutečnost nebyla pro rozhodnutí v této věci významná. Navíc nelze přehlédnout, že mezi dobou zveřejnění fotografií a odeslání SMS zpráv, z nichž by vyplývalo společné soužití žalované a jejího bývalého manžela, a dobou podání vysvětlení žalovanou uplynuly přibližně 2 roky, během nichž se jejich rodinná situace mohla změnit.

19. Při jednání dne 7. 6. 2024 (č. l. 69 p. v.) soud vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení, jakého konkrétního porušení povinnosti se žalovaná ve vztahu k žalobcům měla dopustit. Žalobci na základě výzvy soudu toliko zopakovali svá žalobní tvrzení o tom, že jednak na bankovní účet žalované byly zasílány peněžní prostředky pana , jméno FO, , jež mu žalovaná následně vyplácela nebo je přeposílala na účet svého nezletilého syna, jednak žalovaná zanedbala nad svým nezletilým synem dohled tak, že ten přenechal panu , jméno FO, platební kartu ke svému účtu a umožnil mu na svůj účet přijímat jeho peněžní prostředky, čímž byly všechny tyto peněžní prostředky zatajeny před žalobci a bylo znemožněno uspokojení žalobců v exekuci.

20. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobci navržený důkaz dotazem na vlastníka domu, v němž žalovaná bydlí, za účelem zjištění jmen sousedů, jež by soud následně oslovil. Žalobci totiž takový důkaz označili k prokázání tvrzení, že žalovaná s panem , jméno FO, tvořili pár, což však nebyla skutečnost pro rozhodnutí věci významná.

21. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů a ze shodných tvrzení účastníků soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Bývalý manžel žalované se s žalobci dohodl na dodání dveří a nábytku do jejich bytu a požadoval zaplacení zálohy na bankovní účet, jehož majitelem byl nezletilý syn žalované a dotyčného bývalého manžela mladší 13 let a který pro syna založila žalovaná. Žalobci na účet zaplatili celkem 95 000 Kč. Povinnost dodat žalobcům dveře a nábytek a nahradit náklady řízení ve výši 46 006 Kč byla bývalému manželovi žalované uložena rozsudkem soudu, jenž nabyl právní moci dne 20. 7. 2022. Žalobci pro vymožení těchto povinností podali exekuční návrh a došlo k pověření soudního exekutora a vydání exekučního příkazu. Žalobci následně oznámili bývalému manželovi žalované, že odstoupili od smluv o dodání dveří a nábytku z důvodu jeho prodlení s dodáním, a vyzvali jej k vrácení složené zálohy do 17. 10. 2022. Bývalý manžel žalované jim však vrátil jen 15 000 Kč. Bývalý manžel žalované v té době pracoval nikoli jako zaměstnanec pro jiné osoby a měl i své vlastní zakázky. Žalovanou požádal, zda by si mohl za svou práci a zakázky nechávat platit ve prospěch jejího účtu a účtu jejich společného nezletilého syna, s čímž žalovaná souhlasila z důvodu jeho exekucí. Platby takto přijaté na vlastní účet žalovaného na žádost svého bývalého manžela předávala na synův účet, aby si je z něj její bývalý manžel vybral, protože měl k tomuto účtu od syna k dispozici platební kartu. Z peněžních prostředků náležejících svému bývalému manželovi žalovaná vložila na synův účet dne 24. 8. 2022 částku 25 000 Kč a dne 3. 6. 2023 částku 18 500 Kč. Za práci bývalého manžela žalované byly na synův účet v období od 22. 12. 2022 do 7. 3. 2023 připsány platby v celkové výši 54 370 Kč. Proti bývalému manželovi žalované bylo ke dni 18. 10. 2022 vedeno 19 exekučních řízení.

22. Podle § 1127 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[z] právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.“23. Podle § 1969 o. z. „[p]o dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.“ Podle § 2003 o. z. „[j]akmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit.“24. Podle § 2053 o. z., „[u]zná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Podle § 2054 odst. 2 o. z., „[p]lní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.“25. Podle § 2586 odst. 1 o. z. „[s]mlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“ Podle § 2587 věty první o. z. „[d]ílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem.“ Podle § 2086 odst. 2 o. z. „[z]a kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.“ Podle § 2610 odst. 1 o. z. „[p]rávo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.“26. Podle § 2909 o. z. „[š]kůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.“27. Podle § 2910 o. z. „[š]kůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“28. Podle § 2991 odst. 1 o. z., „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“29. Podle § 350 odst. 1 o. s. ř., „[u]kládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl pro oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný, povolí soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, provést někým jiným nebo si ji provedl sám, a to na náklad povinného.“30. Shora popsaný skutkový stav posoudil soud po právní stránce tak, že žalobci uzavřeli s bývalým manželem žalované smlouvy o dílo podle § 2586 odst. 1 a § 2587 věty první ve spojení s § 2086 odst. 2 o. z., kterými se bývalý manžel žalované zavázal provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalobce dílo a žalobci se zavázali dílo převzít a zaplatit cenu. Ze smluv byli oba žalobci jako spoluvlastníci nemovité věci, ke které se smlouvy vztahovaly, zavázáni společně a nerozdílně podle § 1127 o. z. Bývalý manžel žalované byl v prodlení se splněním svých povinností podle smluv jako svého dluhu, žalobci po něm proto podle § 1969 o. z. splnění dluhu vymáhali u soudu, jenž svým pravomocným rozsudkem uložil bývalému manželovi žalované dílo provést a zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 46 006 Kč.

31. Jestliže však žalobci následně oznámili bývalému manželovi žalované, že odstupují od smluv z důvodu jeho prodlení, nemělo takové jejich jednání žádné právní účinky, neboť žalobci neměli právo odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení druhé strany se splněním dluhu, jestliže dříve z téhož důvodu dluh vymáhali. Pro tento právní závěr svědčí jazykový výklad ustanovení § 1969 o. z., jelikož spojka „anebo“ užitá vzhledem k předcházející čárce ve významu vylučovacím dává věřiteli na výběr jen jednu z uvedených možností, jak na prodlení dlužníka právně reagovat, tedy buď dluh vymáhat, nebo od smlouvy odstoupit, nikoliv však obě možnosti současně. Zároveň popsaný právní závěr plyne i z § 2003 o. z., podle něhož jedna smluvní strana již nemá možnost od smlouvy odstoupit pro stejné jednání druhé smluvní strany, přes které se dříve rozhodla na smlouvě setrvat, což druhé smluvní straně oznámila. V poměrech projednávané věci lze za takové oznámení od žalobců považovat i soudní řízení o splnění smluvní povinnosti, s jejímž plněním se bývalý manžel žalované dostal do prodlení, a následnou exekuci. Právo volby z možností podle § 1969 a 2003 o. z. je tedy prvním provedením takové volby smluvní stranou vyčerpáno a následně již nelze bez souhlasu druhé smluvní strany volbu měnit.

32. Ostatně jiný než výše popsaný právní závěr o neoprávněnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalobců by vedl i ke zjevně nelogickému a nespravedlivému výsledku, při kterém by byl bývalý manžel žalované na základě pravomocného rozsudku povinen provádět pro žalobce na vlastní náklad práce vyplývající ze závazku, který by však odstoupením od smlouvy ze strany žalobců zanikl zpětně od počátku, takže by žalobci přes své obohacení pracemi nebyli povinni bývalému manželovi žalované za jeho práci ničeho platit. Jinými slovy by nastala paradoxní situace, při které by se žalobci nadále domáhali po bývalém manželovi žalované splnění povinnosti uložené mu rozsudkem, pro který byla hmotněprávním podkladem smlouva zavazující k plnění obě strany, od níž by však žalobci zároveň odstoupili, a tím se své vlastní povinnosti k plnění zprostili. Pro popsané právní závěry je přitom bez významu, zda bývalý manžel žalované ponese náklady na provedení prací přímo, tedy tím, že je provede osobně, nebo nepřímo tím, že si práce žalobci provedou sami nebo je nechají provést někým jiným vždy na náklady bývalého manžela žalované, a to v exekuci nebo při soudním výkonu rozhodnutí podle § 350 odst. 1 o. s. ř.

33. Protože k zániku závazku ze smluv o dílo odstoupením od smlouvy nedošlo, plnění přijaté bývalým manželem žalované od žalobců jako záloha na cenu díla v celkové výši 95 000 Kč nepředstavuje jeho bezdůvodné obohacení. Peněžité plnění nebylo žalobci poskytnuto bez právního důvodu, nýbrž právě naopak na základě uzavřených smluv o dílo. Závazky z těchto smluv nebyly zrušeny odstoupením a k jejich zániku nedošlo ani jiným způsobem, právní důvod pro peněžité plnění ze strany žalobců tudíž ve smyslu § 2991 ani § 2993 o. z. neodpadl. Jestliže podkladem pro peněžité plnění ze strany žalobců je stále trvající právní důvod, k bezdůvodnému obohacení tímto plněním dojít nemohlo. Není přitom podstatné, že právo na zaplacení ceny díla vzniká zhotoviteli, není-li ujednáno jinak, až provedením díla podle § 2610 odst. 1 o. z., pokud v projednávané věci bylo peněžité plnění ze strany žalobců poskytnuto jako ujednaná záloha na cenu díla. Právním důvodem pro poskytnutí zálohy tak bylo již samotné ujednání o jejím poskytnutí a tento právní důvod shodně jako celý závazek ze smlouvy o dílo dosud neodpadl. Žalobci po bývalém manželovi žalované nadále vymáhají provedení díla cestou exekuce, proto nelze dospět ani k závěru, že by k provedení díla a tím i vzniku práva na zaplacení samotné ceny díla nemělo dojít (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99).

34. Žalobci tvrzené částečné plnění dluhu bývalým manželem žalované v rozsahu 15 000 Kč by nemělo ani účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., protože z okolností nelze usuzovat, že by bývalý manžel žalované takovým případným částečným plněním uznal i zbytek dluhu, zvlášť pokud mezi oběma zůstával sporným rozsah případných již provedených prací a jejich hodnota. K tomu nezbývá než zdůraznit, že předmětem uznání dluhu může být jen takový dluh, který v době uznání existuje. Uznání dluhu usnadňuje žalobci jeho procesní postavení v řízení před soudem, neboť zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době uznání podle § 2053 o. z. a § 133 o. s. ř. Taková právní domněnka však připouští důkaz opaku a v řízení v této věci bylo možno na základě zjištěného skutkového stavu právně uzavřít, že nedošlo k účinnému odstoupení od smluv o dílo ani ke vzniku bezdůvodného obohacení z dříve poskytnuté zálohy na cenu díla na straně bývalého manžela žalované, a proto neexistuje ani dluh v podobě jeho povinnosti takové bezdůvodné obohacení vydat, jak vyloženo shora.

35. Ke vzniku bezdůvodného obohacení plněním zálohy na cenu díla nedošlo ani straně žalované, ani na straně jejího nezletilého syna, neboť žalobci sice platby poukázali ve prospěch bankovního účtu nezletilého syna žalované, ale činili tak na výslovný pokyn bývalého manžela žalované, tedy na sjednané platební místo. Žalobci tak plněním zálohy na cenu díla ve prospěch účtu určeného bývalým manželem žalované řádně splnili svůj dluh vůči němu. Nezáleží přitom na tom, že samotní žalobci nevěděli, kdo je skutečným majitelem daného účtu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003).

36. Ohledně dluhů bývalého manžela žalované vůči žalobcům tak soud právně uzavřel, že žalobci mají vůči bývalému manželovi žalované vykonatelnou pohledávku na zaplacení náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 46 006 Kč, ne však již pohledávku na vrácení zálohy na cenu díla.

37. Skutkový závěr o jednání žalované soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná svým jednáním přinejmenším úmyslně porušila dobré mravy dobré tím, že vědomě usnadnila svému bývalému manželovi obcházet zákonem daná pravidla pro uspokojování vykonatelných pohledávek při výkonu rozhodnutí nebo exekuci. Soudu ve věcech občanskoprávních nepřísluší rozhodovat o vině za trestné činy a proti žalované nebylo vedeno ani trestní stíhání, ani neprobíhalo prověřování pro podezření ze spáchání některého trestného činu, kterého by se snad žalovaná mohla dopustit. Přesto soud nemůže schvalovat takové jednání, kterým žalovaná vědomě umožnila svému bývalému manželovi, aby prostřednictvím jejího bankovního účtu a prostřednictvím jí založeného bankovního účtu na jméno jejich nezletilého syna cíleně ukrýval své příjmy před možností jejich exekučního postižení. Navíc žalovaná o exekucích svého bývalého manžela věděla, a právě ty pro ni byly důvodem, pro který bývalému manželovi využívání uvedených bankovních účtů popsaným způsobem umožnila.

38. Popsané jednání žalované ani jejího nezletilého syna nicméně nebylo ve smyslu § 2909 ani 2910 o. z. příčinou vzniku škody, jejíž náhradu žalobci požadovali. Je totiž třeba vzít v úvahu, že nebylo povinností bývalého manžela žalované bez dalšího přijímat platby za svou práci výlučně bezhotovostně a ve prospěch vlastního bankovního účtu, natož pak jen ve prospěch účtu postiženého exekučním příkazem. Pokud by bývalý manžel žalované přijímal platby související se svým podnikáním výhradně hotovostním způsobem, taková situace by se z hlediska svých dopadů na žalobce nijak nelišila od skutkového stavu zjištěného v této projednávané věci, tedy od přijímaní peněžních prostředků na účty jiných osob a jejich následných hotovostních výběrů. V obou popsaných případech mohly být pohledávky bývalého manžela žalované postiženy jako jiné peněžité pohledávky podle § 312 a 318 o. s. ř., tak aby byly dlužníkem bývalého manžela žalované vypláceny přímo žalobcům, popřípadě soudnímu exekutorovi. K takovému postižení pohledávek bývalého manžela žalované však nedošlo, přestože žalobcům i soudnímu exekutorovi bylo známo, že bývalý manžel žalované je osobou samostatně výdělečně činnou, a to již podle jeho označení pomocí IČO.

39. Jednání žalované v podobě „mezitransakce“ přes jí spravované bankovní účty tedy samo o sobě případnému uspokojení žalobců z příjmů bývalého manžela žalované z jeho podnikání nezabránilo ani možnost jejich exekučního postižení nijak neznesnadnilo. Je naopak dokonce zřejmé, že příjmy bývalého manžela žalované z podnikání byly žalobcům odhaleny právě jen z toho důvodu, že mu byly vypláceny přes účet jeho syna. Peněžní prostředky, které by byly bývalému manželovi žalované vypláceny v souvislosti s jeho podnikáním v hotovosti, by byly pro jeho věřitele a soudní exekutory stejně obtížně sledovatelné jako prostředky vyplácené na účty vedené na jména jiných osob. Přesto by nebylo možné takovou hotovostní výplatu považovat za nezákonnou. Pakliže příjmy bývalého manžela žalované z podnikání zůstaly před žalobci utajeny, nestalo se tak vinou způsobu jejich výplaty na účty žalované a jejího syna, a proto nemožnost exekučního postižení takových příjmů nebyla způsobena jednáním žalované ani jednáním jejího nezletilého syna.

40. Pro úplnost je třeba poukázat na skutečnost, že proti bývalému manželovi žalované bylo již v době zahájení exekuce ze strany žalobců vedeno 19 starších exekučních řízení. Pokud by měla být zjišťována přesná výše škody, která by snad žalobcům byla způsobena jednáním žalované nebo jejího syna, muselo by být přihlíženo k předpokládanému rozsahu uspokojení jednotlivých exekučně vymáhaných pohledávek podle pravidel stanovených v o. s. ř. S ohledem na uvedené by bylo možno očekávat předpokládané uspokojení pohledávky žalobců mnohem nižší nebo vůbec žádné. Jelikož však soud neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a jejího syna a možným vznikem škody na straně žalobců, nebylo třeba se otázkou přesné výše potenciálního uspokojení žalobců podrobněji zabývat.

41. Soud tedy dovodil, že pohledávka na vrácení zálohy na cenu díla vůči bývalému manželovi žalované žalobcům nesvědčí a nemožnost uspokojení pohledávky žalobců vůči bývalému manželovi žalované na náhradu nákladů řízení nebyla způsobena jednáním žalované ani jejího nezletilého syna. K tomu soud zdůrazňuje, že stejný závěr o nezpůsobení možnosti uspokojení žalovanou a jejím synem by se vztahoval také na pohledávku žalobců na vrácení zálohy na cenu díla, pokud by byla po právu. Nepochybně by se však nejednalo o přednostní pohledávku podle § 279 odst. 2 písm. c) o. s. ř. na náhradu újmy způsobené trestným činem, jelikož dosud nebylo o takovém trestném činu rozhodnuto pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Ostatně taková tvrzená pohledávka žalobců by nebyla dosud ani vykonatelná, proto by vůbec nepřipadalo v úvahu uvažovat o jejím uspokojení v rámci exekuce.

42. Protože soud dospěl k závěru, že žalovaná ani její nezletilý syn nezpůsobili svým jednáním vznik případné škody žalobců, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, a to za situace, kdy žalobci byli ve věci procesně neúspěšní v celém rozsahu a byli by tudíž povinni v celém rozsahu úspěšné žalované náklady řízení nahradit, podle vyjádření žalované jí však žádné náklady nevznikly.