24 C 71/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B zaplacení částky 96 303 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 743,7 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 743,7 Kč od 15.11.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem ve výši 69,9 % ročně a úrokem z prodlení) včetně zaplacení smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 30.4.2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 68 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 69,9 % ročně) ve 30měsíčních splátkách po 4 848 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2021. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z dostupných databází a z prohlášení dlužníka. Osoba žalovaného byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu 16. 1. 2022. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaný ke dni zesplatnění celého úvěru uhradil celkem částku ve výši celkem 24 240 Kč a po zesplatnění částku 11 916,3 Kč. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném jednak zaplacení dlužné „nové jistiny“ 61 903,90 Kč, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 63 017,51 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 802,69 Kč, příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 33 002,00 Kč, úrok z částky 63 017,51 Kč od 18.1.2022 do 15.12.2023 ve výši 12 197,09 Kč a úrok z částky 61 903,90 Kč od 16.12.2023 do zaplacení. Přičemž úrok je požadován v nominální roční úrokové sazbě 69,9 % s tím, že tento úrok žalobkyně požaduje maximálně do částky 174 528 Kč. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovaného o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala mu předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu, a to i stran úvěruschopnosti žalovaného.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil. K výši poskytnutého úvěru, ani k výši uhrazené částky nic nenamítal, soud tedy vzal za nesporné, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 24 240 Kč a 11 916,3 Kč, celkem 36 156,3 Kč a žalobkyně mu úvěr poskytla převodem částku 68 000 Kč na účet identifikovaný jako účet žalovaného, což bylo potvrzeno i předloženými výpisy z účtu na jméno žalovaného.

5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě, které žalobkyně poukázala žalovanému dne 30.4.2021 částku 68 000 Kč na č. účtu , č. účtu, dle smlouvy se žalovaný zavázal částku 68 000 Kč vrátit včetně úroku ve výši 69,9 % ročně do 30 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 97,27%, žalovaný měl splatit celkem 145 440 Kč, splatil však pouze 36 156,3 Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně.

6. Ze žádného důkazu se nepodávalo, že by žalobkyně prověřovala náležitým způsobem příjmy a výdaje žalovaného, výpisy z jeho účtu nemají bez řádného doplnění a ověření žádnou vypovídací hodnotu.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

9. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované.

10. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

12. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalovaného, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalovaného poskytnutou částku splácet, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. právního zástupce žalobkyně k vysvětlení toho, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr. Právní zástupce žalobkyně namítl, že nemá další informace odkázal na písemné vyjádření, kde žalobkyně uvedla, že z předložených výpisů z účtu žalovaného byla zřejmá jeho solventnost. Takové vysvětlení soud odmítl, neboť je zjevně účelové, nijak nezohledňuje obvyklé výdaje na provoz domácnosti, stravu, volnočasové aktivity, léky apod., navíc se nabízí otázka, k čemu tedy žalovaná při své údajné solventnosti úvěr od nebankovní společnosti za lichvářských podmínek potřebovala.

13. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného).

14. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části (výrok I.). Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení a poplatek za náklady vymáhání, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 31 743,7 Kč. Ta plně vrácena nebyla, resp. o případném vrácení částky vyšší než 36 153,3 Kč nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu (68 000 – 36 153,3 = 31 743,7). V řízení bylo dále zapotřebí prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalovaného, současně však bylo možno vyjít z ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru o důsledcích nedostatku písemné formy smlouvy. Tomuto hledisku dal soud přednost pro jeho jednoznačnost, kdy z pohledu ekonomiky řízení je při stejném závěru o výši platební povinnosti žalovaného vhodné volit postup do jisté míry bránící teoretickým polemikám o ne/platnosti smlouvy a o míře potřebné pro posouzení úvěruschopnosti, byť je soud přesvědčen i o nesprávnosti postupu úvěrujícího při zkoumání úvěruschopnosti zájemce o úvěr. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Vedle práva na zaplacení jistiny ve výši 31 743,7 Kč vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 30.10.2024. Ve výzvě byla uvedena lhůta 15 dní od odeslání (dle podací archu byla výzva odeslána 30.10.2024), od 15. 11. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Ve zbylém rozsahu žalobu ve II. výroku zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly a tyto ani neuplatnil.