25 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku [částka]. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 35 měsíčních splátkách po [částka] a poslední splátce ve výši [částka]. Celková částka, k jejímuž splacení se žalovaný takto zavázal, činí [částka], z toho obchodní úrok ve výši [částka] a administrativní poplatek ve výši [částka]. Žalovaný však zápůjčku nesplácel, pročež žalobkyně jistinu zesplatnila ke dni [datum]. Nyní požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši [částka], obchodního úroku ve výši [částka], administrativních poplatků ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] (před zesplatněním) a [částka] (od zesplatnění do [datum]; dohromady [částka]), smluvních pokut ve výši [částka] (za dobu do zesplatnění) a [částka] (od zesplatnění do [datum]; dohromady [částka]), náklady spojené s vymáháním ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena kontrolou insolvenčního rejstříku a evidence exekucí a ověřením platnosti dokladu totožnosti žalovaného. Žalovaný též před uzavřením smlouvy předložil aktuální výpis z účtu, z nějž plynulo, že má měsíční příjem ve výši [částka], a formulář příjmů a výdajů.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu [číslo] jejíž přílohou byl i sazebník, splátkový kalendář a obchodní podmínky (viz poslední strana smlouvy). Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který měl být vyplacen mj. bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] (viz čl. 2 a 3 smlouvy). Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 58 % ročně a administrativní poplatek [částka] ([částka] za každý měsíc splácení), a to v 36 měsíčních splátkách po [částka] (poslední ve výši [částka]), splatných 18. dne v každém kalendářním měsíci počínaje [datum] (viz čl. 3 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z aktuální dlužné částky (viz čl. 9 smlouvy, čl. 13 obchodních podmínek a položka II.I.A. sazebníku). Zároveň bylo pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části ujednáno právo žalobkyně celou neuhrazenou jistinu zesplatnit, pokud žalovaný neuhradí dlužné splátky ani do 30 dnů od doručení upomínky. Ode dne doručení informace o zesplatnění nebo pozdějšího uvedeného dne se stane splatnou jistina a žalovaný ztrácí výhodu splátek. Neuhradí-li žalovaný poté bezodkladně veškeré nároky ze smlouvy, je žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální celkové částky, se kterou je žalovaný v prodlení (viz čl. 11 smlouvy a položka II.

1. B. sazebníku). Celková výše obou smluvních pokut nesmí převýšit 50 % jistiny (viz čl. 13 smlouvy).

5. Ještě před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Za tímto účelem si opatřila výpisy z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, v nichž žalovaný nebyl veden (viz tyto výpisy). Dále žalobkyně vycházela z formuláře příjmů a výdajů, podle nějž (něčí) mzda činí [částka] měsíčně a tato osoba platí nájemné ve výši [částka] měsíčně. Formulář ovšem není žalovaným podepsán a ani v něm není uvedeno žádné jméno. Soud proto nemá za prokázané, že jej vyplnil žalovaný a týká se jeho osoby. I kdyby tomu však bylo, je údaj o mzdě nepravdivý, neboť je v rozporu s výpisy z účtu žalovaného za prosinec 2016 a leden 2017. Z těch plyne, že mzda žalovaného byla přibližně jen [částka] měsíčně (viz položky označené jako„ mzda“). Je z nich dále zřejmé, že celkové výdaje žalovaného jsou rozhodně vyšší, než měl ve formuláři uvádět a nečiní pouze nájemné. Žalovaný má evidentně„ napjatý“ rozpočet, neboť počáteční a konečný zůstatek na účtu činily v prosinci pouhých [částka] a [částka] a konečný zůstatek v lednu dokonce záporných - [částka] (a to i přes dvě nepravidelné příchozí platby v celkové výši [částka]).

6. Dne [datum] žalobkyně vyplatila na výše specifikovaný účet žalovaného částku [částka] (viz výpis z účtu žalobkyně). Následně výzvou ze dne [datum] (která byla dle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslána) vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] do [datum] s tím, že je v prodlení s úhradou splátek, a upozornila jej na možnost zesplatnění. Oznámením o zesplatnění ze dne [datum] (opět dle podacího lístku odesláno téhož dne) pak žalobkyně sdělila žalovanému, že podle čl. 11 smlouvy a čl. 13 obchodních podmínek prohlašuje ke dni [datum] za splatnou neuhrazenou část jistiny s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhů. Celkový dluh podle oznámení činil [částka] a měl být zaplacen do [datum]. Konečně předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou téhož dne (viz podací lístek), žalobkyně požádala žalovaného o uhrazení téže dlužné částky do [datum] a upozornila jej na možnost podání žaloby.

7. Ke dni [datum] žalovaný žalobkyni na dluh ze smlouvy nic nezaplatil (viz vyčíslení pohledávky a výpis ze splátkového kalendáře).

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro věc samu.

9. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz kopií občanského průkazu a karty pojištěnce. Skutečnosti, které z nich mají plynout, jsou nerozhodné, pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud též zamítl návrhy na provedení důkazu dokumentem ze scoringového systému ohledně kredibility žalovaného, který žalobkyně učinila až na jednání soudu, a na poskytnutí dodatečné lhůty k jeho předložení. Žalobkyně byla usnesením na čl. 60 spisu vyzvána, aby doplnila tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, včetně dosavadní platební morálky, a předložila o tom listinné důkazy. Taková tvrzení, kterými by byly odstraněny důvodné pochybnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, však žalobkyně až do jednání nenabídla. Nejen z hlediska ekonomie řízení, ale i zásady rozhodování při jediném jednání (§ 114a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), tedy není opodstatněné jí poskytovat další časový prostor. I kdyby však scoringový systém, jak žalobkyně tvrdí, svědčil o úvěruschopnosti žalovaného, nepostačovalo by to ve světle ostatních skutkových zjištění k závěru o dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (viz dále).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. V dané věci má soud za to, že žalobkyně jako poskytovatelka řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí bez dalšího neznamená, že bude spolehlivým dlužníkem. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla ostatně žalobkyně povinna zohlednit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale zejména i porovnání příjmů a výdajů žalovaného. V tomto směru ovšem žalobkyně víceméně nekriticky vyšla jen z údajných tvrzení žalovaného uvedených v nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů, aniž by např. jakkoliv reflektovala obsah výpisů z bankovních účtů. Ty zejména svědčí o tom, že mzda žalovaného je ve skutečnosti nižší, než uváděl (jen asi [částka] místo [částka]), což vyvrací jeho údajná tvrzení ve formuláři a zpochybňuje celkovou věrohodnost žalovaného. Přesto si žalobkyně neopatřila žádné další relevantní podklady (např. výplatní pásky).

20. Z výpisů z účtu je dále zřejmé, že výdaje žalovaného jsou výrazně vyšší, než měl uvádět, a žije v podstatě„ od výplaty k výplatě“, neboť během měsíce vyčerpá téměř veškeré své finanční prostředky (a to i přes nepravidelné příchozí platby). Těžko lze koneckonců uvěřit tomu, že jediným výdajem žalovaného je nájemné a nemá žádné výdaje spojené např. se stravováním, dojížděním do práce, či běžnými službami (elektřina, voda, plyn, telefon, internet apod.). I relativně nízké splátky úvěru ([částka] měsíčně) tak zjevně představují významnou položku v jeho rozpočtu, kterou by nemusel být schopen řádně splácet. Žalobkyně si ani nezjistila, kde žalovaný pracuje a zda vůbec má zajištěný příjem alespoň na dobu trvání splátek. I tyto skutečnosti měla žalobkyně prověřit a vyžádat si o nich od žalovaného doklady.

21. Je tedy zřejmé, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného toliko dílčím způsobem a z větší části na základě jeho nevěrohodných tvrzení, tedy nedostatečně k tomu, aby mohla dospět bez důvodných pochybností k závěru, že žalovaný je schopen plnit výše uvedené splátky úvěru. Ačkoliv byla žalobkyně opakovaně poučena, aby tvrdila a k prokázání těchto tvrzení označila důkazy, které by prokázaly, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žádné další relevantní důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Jelikož žalobkyně i tak spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, je daná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, dalších plněních. Jistina poskytnutého úvěru ve výši [částka] proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

23. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum], počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit [částka] spolu se zákonným úrokem s prodlení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Ve zbylém rozsahu soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky žalobkyně se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

25. Třetí výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady řízení mu však nevznikly. Žádný z účastníků řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.