25 C 19/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce t. č. Věznice Vinařice, obec a číslo , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o odškodnění ve výši 100 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit 100 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení 100 000 Kč jako nemajetkové újmy na zdraví v důsledku dlouhodobých nepříznivých účinků tzv. pasivního kouření, která byla zapříčiněna tím, že [ulice] služba ČR ve Věznici Vinařice nezajistila jeho umístění na nekuřácké oddělení, popř. celu a není zde dodržován zákaz kouření. Na nástupním oddělení byl umístěn od [datum] na cele 3L, kde byli všichni kuřáci. V době podání žaloby byl umístěn na oddělení K4, kde se také kouří celý den a dlouho do noci. Nikdy sám nekouřil a před několika lety prodělal pnemumotorax pravé plíce, daruje krevní plazmu a navíc se zúčastňuje studií na Quinta klinice v [obec], kde je nekouření základní podmínkou účasti. V důsledku pobytu v zakouřených prostorách má permanentně zahleněné plíce, ucpané dýchací cesty a špatně se mu dýchá. O nekuřáckou celu nežádal, ve věznici v Brně a na Pankráci bylo takové umístění automatické bez nutnosti speciální žádosti. Na nekuřácké oddělení o kapacitě cca 24 osob ve [obec] je čekací doba asi rok, a proto je jakákoli žádost bezpředmětná. Na kouření spoluvězňů si stěžoval Ing. [příjmení].

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a na svou obranu uvedla, že žalobce je ve Věznici Vinařice umístěn od [datum], přičemž od [datum] do [datum] byl ubytován na ložnicích 3L a 1L nástupního oddílu K7, a od [datum] na ložnicích 1P, 5L a 6P ubytovny K4. Tvrdila, že dle čl. 21 Vnitřního řádu pro odsouzené – Věznice Vinařice, č. j. VS-49778-6/ČJ-2018-8000033-V, vydaného dne 13. 2. 2020, odsouzení mohou ve věznici kouřit pouze ve vyhrazených a místech označených„ Kouření povoleno“. V ostatních prostorech je kouření zakázáno, a to jak ve vnitřních, tak i ve venkovních prostorách věznice. Nadto je v čl. 21 odst. 2 výslovně uveden zákaz kouření v ložnicích. Porušení zákazu kouření je porušení povinnosti stanovené § 28 odst. 2 písm. o) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen„ Z o VTOS“) a čl. 21 Vnitřního řádu a naplňuje skutkovou podstatu přestupku. Příslušníci Vězeňské služby ČR a občanští zaměstnanci v rámci svých povinností průběžně kontrolují dodržování kázně a pořádku v ubytovacích prostorách odsouzených a v případě porušení povinností je s odsouzenými podezřelými ze spáchání kázeňského přestupku vedeno kázeňské řízení. Dle § 28 odst. 2 písm. f) Z o VTOS je odsouzený povinen neprodleně oznámit zaměstnanci Vězeňské služby ČR okolnosti, které mohou způsobit vážné ohrožení bezpečnosti jemu samotnému, spoluodsouzeným, zaměstnancům Vězeňské služby ČR nebo věznici, pokud se o nich dozví nebo je zjistil. Ke skutečnostem tvrzeným v žalobě se vyjádřili vychovatelé Vězeňské služby ČR na ubytovnách, kde byl žalobce ubytován. Žalobce byl poučen, že má kontaktovat vychovatele v případě jakýchkoli problémů. Zaměstnance věznice nikdy nekontaktoval se stížností na kouření spoluvězňů a ani nepožádal o přemístění na nekuřácké oddělení. Nikdy blíže neurčil, jaké osoby se údajného porušení zákazu kouření na ložnicích měly dopouštět a v jakých konkrétních místech k tomuto porušení mělo skutečně docházet. Dále uvedla, že žalobce u žalované uplatnil dne [datum] nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ČR spočívajícího v nezajištění nekuřáckého prostředí a nezájmu vedení věznice tuto situaci řešit ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“). Žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu a žádost zamítla. Dne [datum] obdržela Věznice Vinařice žádost žalobce o zařazení do pilotního projektu Nekuřácká zóna. Odborná komise dne [datum] zařazení žalobce do nekuřácké zóny doporučila a ředitel věznice ve stejný den požadované zařazení schválil. Od [datum] je žalobce umístěn na nekuřáckém oddílu. Věznice Vinařice se tak faktickou a jedinou žádostí žalobce bezodkladně zabývala a následně žádosti, po ukončení mimořádných opatření, bez problému vyhověla.

3. Žalobce svoji žalobou vymezil rozhodné období, po které má soud zkoumat nesprávný úřední postup žalované, za který mu vznikla nemajetková újma, tedy od [datum], kdy nastoupil k výkonu trestu do Věznice Vinařice do [datum], což byl den, kdy byla žaloba doručena soudu.

4. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na nesporná tvrzení účastníků došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce byl ve Věznici Vinařice umístěn od [datum], přičemž od [datum] do [datum] byl ubytován na ložnicích 3L a 1L nástupního oddílu K7 (důkaz: úřední záznam Mgr. [příjmení] + nesporná tvrzení účastníků), a od [datum] byl ubytován na ubytovně K4. Od [datum] v ložnici 1P, od [datum] v ložnici 5L a od [datum] v ložnici 6P (důkaz: úřední záznam Ing. [příjmení] + nesporná tvrzení účastníků). Vězni jsou ve věznici oprávněni kouřit pouze na vyhrazených místech (důkaz: článek 21 Vnitřního řádu pro odsouzené- Věznice Vinařice), o čemž jsou Vězeňskou službou ČR poučeni (důkaz: úřední záznamy Mgr. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Ing. [příjmení]). Současně se jim dostává poučení o možnosti kontaktovat vychovatele v případě jakýchkoli problémů (důkaz: úřední záznam Ing. [příjmení]). V posuzovaném období od [datum] do [datum] žalobce podával stížnosti na kouření spoluvězňů toliko ústně v době jeho umístění na oddíle K4, konkrétně Ing. [příjmení] (důkaz: svědecká výpověď Ing. [příjmení]). Ústní stížnosti podané žalobcem související s kouřením byly nekonkrétní, tzn. nebylo v nich sděleno, na jakém konkrétním nepovoleném místě se kouří a nebyla sdělena konkrétní osoba porušující tento zákaz (důkazy: svědecká výpověď Ing. [příjmení], úřední záznam Mgr. [příjmení]), čímž Ing. [příjmení] soudu vysvětlil rozpor v mezi s ním sepsaným úředním záznamem a jeho svědeckou výpovědí stran stížností žalobce na kouření spoluvězňů. O tom svědčí i to, že si žalobce nebyl schopen vzpomenout na jméno žádného z vězňů, kteří v jím obývaných ložnicích v rozhodném období údajně kouřili. Po ústní stížnosti žalobce následovalo ze strany Vězeňské služby ČR prověření situace a stavu, zda je stížnost důvodná (důkazy: úřední záznam Ing. [příjmení] a jeho svědecká výpověď). I přes skutečnost, že ústní stížnosti žalobce byly Vězeňskou službou ČR vyhodnoceny vždy jako nedůvodné (důkazy: úřední záznam Ing. [příjmení] a jeho svědecká výpověď), byl žalobce na jejich základě přesunut do jiné ložnice, a to nejprve na ložnici 1P, následně z ložnice 1P do ložnice 5L a následně z ložnice 5P do ložnice 6P, a to i s cílem vyhovět žalobci a reagovat na jeho stížnosti, což soudu sdělil i sám žalobce. Na ložnici 6P, kde žalobce strávil konečný a nejdelší časový úsek na oddělení K4 (do léta 2020), hodnotil žalobce situaci jako nejlepší, neboť„ jedině osazenstvo tohoto pokoje respektovalo zákaz kouření“ (viz. podání žalobce doručené soudu dne [datum]). Žalobcovo tvrzení, že byl v rámci perzekuce jeho osoby přestěhován Ing. [příjmení] z jediného téměř nekuřáckého pokoje (ložnice 5L) mezi silné kuřáky (ložnice 6P), tak působí nevěrohodně. V průběhu rozhodného období nebylo ze strany žalobce zažádáno o přeřazení na nekuřáckou celu nebo nekuřácké oddělení (důkazy: úřední záznamy Mgr. [příjmení] a Ing. [příjmení], svědecká výpověď Ing. [příjmení]). I sám žalobce v podání doručeném soudu dne [datum] uvedl, že o nekuřáckou celu nežádal pro její bezpředmětnost, neboť ve Věznici Vinařice je nekuřácké oddělení pro zhruba 24 osob na 1 100 vězněných osob. Žalobce požadoval odškodnění ve výši 100 000 Kč u Ministerstva spravedlnosti ČR za nezajištění nekuřáckého prostředí ve Věznici Vinařice, a současně uvedl:„ Alibismus věznice dosáhl takové míry, že tvrdí, že celá věznice je nekuřácká a přitom si mám dát žádanku na nekuřácké oddělení, kde je cca 20 míst a čekací doba přes půl roku.“ (důkaz: žádost o předběžné projednání žaloby ze dne [datum]). Přes tato svá písemná podání žalobce začal v pozdější fázi řízení překvapivě tvrdit, že opakovaně žádal osobně Ing. [příjmení] o nekuřácký oddíl, a tím mu bylo sděleno, že jím Věznice Vinařice nedisponuje. Takovou změnu v tvrzení shledává soud účelovou v návaznosti na žalobcovo seznámení se se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR v prosinci 2022 (důkaz: Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum]). O povědomosti žalobce o existenci nekuřáckého oddělení ve Věznici Vinařice svědčí i jeho podání doručené soudu dne [datum]. Ze Stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum] k předběžnému uplatnění nároku na náhradu újmy žalobce bylo zjištěno, že dle žalované žalobce o umístění na nekuřácký oddíl písemně ani jinak Věznici Vinařice za celý rok 2020 nepožádal. Věznice Vinařice se faktickou a jedinou žádostí žalobce bezodkladně zabývala a následné žádosti vyhověla, od [datum] je žalobce umístěn na nekuřáckém oddílu. Ze strany Věznice Vinařice nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že by žalobci nezajistila nekuřácké prostředí, jeho žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění tak nebylo vyhověno.

5. Ze sdělení Vězeňské služby ČR ze dne [datum] soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí významnou skutečnost, jelikož se netýkalo rozhodného období.

6. Podle § 13 zákona č. 82/1998 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Judikatura dovodila, že nesprávným úředním postupem je„ každý postup orgánu veřejné moci, který při jejím výkonu postupuje v rozporu s obecně závaznými právními předpisy či v rozporu se zásadami jejího výkonu“ (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 36/08). Nejvyšší soud dále doplnil, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 430/2000).

7. Dle odst. 7 § 23 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 345/1999, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, na základě vlastní žádosti se odsouzený nekuřák umístí vždy odděleně od odsouzených kuřáků.

8. Ve světle soudní rozhodovací praxe by nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona mohla být v souzené věci ta skutečnost, že orgány Vězeňské služby ČR neřešily stížnosti žalobce ohledně kouření v nevyhrazených prostorách věznice, přičemž nejde o nesprávný úřední postup v případě, že jednotliví spoluvězni žalobce porušují zákaz kouření ve společných prostorách mimo prostory vyhrazené kuřákům a kdy následně tato porušení [ulice] služba ČR prověřuje a sankcionuje (pokud jsou důvodné). Jde pak o protiprávní jednání ze strany jednotlivých spoluvězňů, nikoli o nesprávný úřední postup ze strany státu. Za nesprávný úřední postup by pak bylo považováno, i pokud by docházelo ke kouření spoluvězňů žalobce na cele, na které by byl žalobce umístěn, ačkoli by žádal, že nemůže být umístěn na cele s kuřákem (viz. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2020, č. j. 51 Co 60/2020-132 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 51 Co 371/2020-180).

9. Soud uzavírá, že ze strany žalované, resp. Vězeňské služby ČR v rozhodném období od [datum] do [datum] k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo pro absenci žádosti žalobce o přeřazení do nekuřácké cely, popř. oddělení a současně s ohledem na to, že i ústní anonymní stížnosti žalobce na kouření spoluvězňů byly ze strany Vězeňské služby ČR vyřizovány.

10. Za této situace nebyl naplněn jeden ze základních předpokladů pro přiznání požadované nemajetkové újmy, tj. nesprávný úřední postup ze strany státu, a proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout. Soud se dále nezabýval prokazováním dalších předpokladů odpovědnosti za nemajetkovou újmu (tj. vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost), neboť není-li splněn jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004). Stejně tak se soud nezabýval výší požadované nemajetkové újmy – finančního zadostiučinění.

11. Návrhy na provedení dalších důkazních prostředků byly soudem zamítnuty z důvodu jejich nadbytečnosti pro dostatečné zjištění skutkového stavu v rozhodném období nezbytného pro rozhodnutí ve věci (výslechy svědků a lékařské zprávy), popř. pro absenci časové souvislosti s rozhodným obdobím (trestní oznámení žalobce a stížnost žalobce na Věznici Vinařice v roce 2022). [příjmení] záznamy soud k důkazu neprováděl, neboť žalobce je nebyl schopen vztáhnout ke své konkrétní stížnosti na kouření, která nebyla ze strany Vězeňské služby ČR řešena. Pouhé prokázání skutečnosti, že se ve Věznici Vinařice kouřilo mimo vyhrazená místa, což chtěl žalobce dokazovat kromě kamerových záznamů i svědeckými výslechy spoluodsouzených, však s ohledem na výše uvedené (odstavec 8), nezakládá nesprávný úřední postup Vězeňské služby ČR.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci měl úspěch. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů žalované je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za provedené úkony (2 vyjádření k žalobě a účast na jednání dne [datum]) ve výši 900 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.