25 C 2/2018

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 328 328 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 328 328 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu částku ve výši 8 753 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu částku ve výši 8 753 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou k soudu dne 4. 1. 2018 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 328 328 Kč z důvodů, že od něj na základě smlouvy ze dne 19. 8. 2016 zakoupil za cenu 2 000 000 Kč pozemek parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, . Poté, co bylo na žalobce převedeno vlastnické právo k uvedeným nemovitým věcem a jakmile žalobce nemovité věci převzal a začal užívat, zjistil, že dřevěné trámy tvořící podlahovou konstrukci čtyř místností ve spodní části domu jsou zcela ztrouchnivělé. Dále žalobce zjistil, že na podlahách v patře domu se při pohybu objevují průhyby. V místnostech s dlažbou byly některé dlaždice uvolněné. Půdní vestavba byla nezpůsobilá k užívání z důvodu provedení podlah a z důvodu chybějící větrací mezery mezi izolací stropů a střechou, vinou čehož se v topné sezóně při venkovních teplotách pod bodem mrazu na izolaci srážela vlhkost a ta jako kondenzát zatékala do vestavby. Obvodové zdivo nebylo opatřeno omítkou, proto se vlivem vlhkosti a povětrnostních podmínek začalo drolit a rozpadat. Ve spodní místnosti první vlevo od vstupu bylo pod obložením vlhké zdivo a omítka a tvořila se tam plíseň. Vinou toho docházelo ke drolení se rozpadu celého zdiva. Žalovaný před koupí nemovitých věcí při jejich prohlídce žalobce výslovně ubezpečoval, že dům je naprosto suchý, že nikde v objektu nedochází ke vzlínání vlhkosti a že veškeré podlahové krytiny jsou nepoškozené. Žalobce si nechal od pana , adresa, , jehož předmětem činnosti jsou zednické a pokrývačské práce, nechat vypracovat předběžný rozpočet na opravu výše popsaných vad, podle něhož na ně bylo třeba vynaložit náklady ve výši 257 001 Kč. Žalobce dále zjistil, že obě komínová tělesa v domě jsou v havarijním stavu. Na jejich prozatímní opravu žalobce vynaložil náklady ve výši 26 000 Kč. Aby však komínová tělesa byla způsobilá k řádnému užívání, byla třeba i jejich komplexní oprava. Žalobce si nechal od společnosti , právnická osoba, ., vypracovat nabídku na opravu komínových těles s předpokládanými náklady ve výši 45 327 Kč. Žalobce požadoval celkovou částku 328 328 Kč rovnající se součtu výše vyjmenovaných vynaložených nebo předpokládaných nákladů na opravu vad jako přiměřenou slevu z kupní ceny. Zjištěné vady žalobce u žalovaného uplatnil písemně postupně dne 23. 11. 2016 a dne 7. 12. 2016.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil z důvodů, že dané nemovité věci původně nabízel k prodeji za cenu 2 500 000 Kč. Žalobce však žádal o poskytnutí slevy, neboť měl sice k dispozici částku uvedené výše, ale chtěl z ní nejméně 500 000 Kč použít na rekonstrukci, jejíž potřeby si byl vědom. Žalobce byl s faktickým stavem nemovitých věcí seznámen během prohlídek a v rámci kupní smlouvy s ním souhlasil. Krajský soud v Praze usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a současně ho osvobodil od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Žalobce měl svou tvrzenou pohledávku vůči žalovanému do insolvenčního řízení přihlásit, ale neučinil tak. Tím se de facto vzdal práva na její soudní přezkum. S ohledem na uvedené osvobození žalovaného od placení pohledávek zanikla jeho povinnost nepřihlášenou pohledávku žalobce uspokojit, i kdyby byla po právu.

3. Soud věc projednal při jednáních dne 14. 6. 2019 (č. l. 86–87), dne 5. 9. 2019 (č. l. 97–98), dne 1. 11. 2019 (č. l. 99–101), dne 28. 8. 2020 (č. l. 149), dne 12. 2. 2021 (č. l. 159–160), dne 2. 7. 2021 (č. l. 183), dne 10. 9. 2021 (č. l. 195–196), dne 4. 11. 2021 (č. l. 208), dne 10. 6. 2022 (č. l. 250–251) a dne 12. 12. 2024 (č. l. 340), při nichž s výjimkou jednání dne 2. 7. 2021 provedl dokazování a dne 12. 12. 2024 vyhlásil rozsudek.

4. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (č. l. 294–295), soud zjistil, že uvedeným usnesením byl zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka.

5. Dále soud z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RČ, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (č. l. 323–324), zjistil, že uvedeným usnesením bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného jako dlužníka a žalovaný jako dlužník byl osvobozen mimo jiné od placení pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

6. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci za situace, kdy žalobu zamítl z důvodu osvobození žalovaného od placení pohledávek v insolvenčním řízení, jak vyloženo níže.

7. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Po zahájení řízení v této věci byl v insolvenčním řízení zjištěn úpadek žalovaného a později byl žalovaný rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen od placení pohledávek včetně pohledávek věřitelů, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

8. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „insolvenční zákon“) „[v]ěřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek.“9. Podle § 173 odst. 2 insolvenčního zákona „[p]řihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí.“10. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 9. 2024, „[j]estliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.“ Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 9. 2024 „[o]svobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.“11. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že až po zahájení řízení v této věci a po žalobcem tvrzeném vzniku jeho pohledávky vůči žalovanému, jejíhož uspokojení se v tomto řízení domáhal, bylo proti žalovanému zahájeno insolvenční řízení. Žalobce tak podle § 110 odst. 1 a § 173 odst. 2 insolvenčního zákona mohl a měl svou tvrzenou pohledávku vůči žalovanému uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou. Žalovaný byl následně insolvenčním soudem podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 9. 2024 osvobozen od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. S ohledem na § 414 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 9. 2024 se takové osvobození vztahovalo také na žalobce, a to i tehdy, pokud svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, přestože tak učinit měl.

12. Žalobou uplatněná tvrzená pohledávka žalobce vůči žalovanému sice osvobozením žalovaného insolvenčním soudem od jejího placení nezanikla, přiznat ji však nelze [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. , spisová značka, (uveřejněný pod č. 63/2011 Sb. rozh. obč.)]. Z uvedeného důvodu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl.

13. O povinnosti k náhradě nákladů řízení, které platil stát, soud rozhodl výroky II. a III. podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že každý z účastníků je povinen nahradit státu právě polovinu těchto nákladů. Daný způsob rovného rozdělení náhrady nákladů řízení mezi žalobce a žalovaného soud zvolil, neboť žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému soud náhradu nákladů řízení z výše uvedených důvodů nepřiznal. Stát platil náklady v podobě znalečného, a to znalci , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 1 718 Kč (č. l. 169 a 181) podle usnesení ze dne 2. 3. 2021, č. j. , spisová značka, , a znalci , tituly před jménem, , právnická osoba, ve výši 11 691 Kč (č. l. 254 a 256) podle usnesení ze dne 17. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , ve výši 1 325 Kč (č. l. 282 a 289) podle usnesení ze dne 10. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , a ve výši 2 772 Kč (č. l. 299 a 300) podle usnesení ze dne 20. 9. 2022, č. j. , spisová značka, . Celkem tak stát platil znalečné ve výši 17 506 Kč. Každému z účastníků proto soud uložil nahradit státu polovinu uvedených nákladů, tedy částku 8 753 Kč. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení státu soud určil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.

14. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným navzájem soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl sice ve věci plný úspěch, protože soud žalobu zcela zamítl, a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl mít tudíž žalovaný právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobci, jenž ve věci úspěch neměl. Soud však v důvodech zamítnutí žaloby shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které žalovanému výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nepřiznal. Žaloba totiž byla zamítnuta pouze z toho důvodu, že žalovaný byl insolvenčním soudem osvobozen od placení pohledávek a toto osvobození se vztahovalo i na tvrzenou pohledávku uplatňovanou v tomto řízení žalobcem. Skutečnost, že žalovaný využil dobrodiní oddlužení a osvobození od placení pohledávek, nastala jen z jeho vůle a žalobce ji v době zahájení řízní v této věci nemohl předvídat. Zároveň soud přihlédl k vyjádření žalobce ze dne 17. 10. 2024 (č. l. 333), podle něhož si byl osvobození žalovaného od placení pohledávek vědom, avšak na meritorním rozhodnutí soudu trval, neboť je podle svého vyjádření potřebuje pro účely uplatnění svého nároku na náhradu škody vůči advokátovi, který jej dříve zastupoval. Pokud by žalobce z důvodu osvobození žalovaného od placení pohledávek vzal žalobu zpět, soud by takové zpětvzetí nepovažoval za zavinění zastavení řízení žalobcem a náhradu nákladů řízení by rovněž žádnému z účastníků nepřiznal. Za situace, kdy ke zpětvzetí žaloby nedošlo, ale soud jen pro žalovaným namítané osvobození od placení pohledávek žalobu zamítl, by bylo v rozporu s principy spravedlnosti, jestliže by soud o povinnosti k náhradě nákladů rozhodl jinak než při zpětvzetí žaloby a kdyby k ní zavázal žalobce.