25 C 59/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci žalobce: Joshghun Guliyev Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Vladimírem Pavlisem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 262 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 262 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 262 000 Kč z důvodů, že mu dne 12. 9. 2023 zaplatil částku 252 000 Kč jako rezervační poplatek podle rezervační smlouvy ze dne 17. 5. 2023, kterou s žalovaným jako se zprostředkovatelem uzavřel. Žalobce namítl neplatnost dané smlouvy a k uzavření kupní smlouvy nedošlo. Žalovaný však rezervační poplatek nevrátil, přestože byl k tomu žalobcem vyzván ve výzvě odeslané mu poštou dne 3. 11. 2023. Kromě toho musel žalobce využít služeb soudního tlumočníka, za něž zaplatil celkem 10 000 Kč.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil z důvodů, že mezi vlastnicí bytové jednotky v Praze, mezi žalobcem a , jméno FO, jako zájemci a mezi žalovaným jako zprostředkovatelem byla dne 17. 5. 2023 uzavřena dohoda o rezervaci koupě dané bytové jednotky ve prospěch zájemců. Žalovaný a vlastnice jednotky se v rámci dohody zavázali nenabízet jednotku dále k prodeji třetím osobám. Vlastnice jednotky, žalobce a , jméno FO, a se pak v rámci dohody zavázali uzavřít ve lhůtě do 31. 7. 2023 vlastní kupní smlouvu, na jejímž základě by vlastnice prodala jednotku žalobci a , jméno FO, za cenu 6 300 000 Kč. Žalovaný na základě výše uvedené dohody a podle požadavků vlastnice jednotky a žalobce nechal jako zprostředkovatel vyhotovit návrh kupní smlouvy a smlouvy o úschově a plnou moc pro žalobce od , jméno FO, k jejímu zastupování ve věci koupě dané jednotky. Dne 21. 7. 2023 žalobce kontaktoval žalovaného s žádostí o prodloužení lhůty pro uzavření kupní smlouvy o 1 až 2 měsíce pro účely schválení svého hypotečního úvěru od banky určeného na financování části kupní ceny jednotky. Na základě této žalobcovy žádosti účastníci uzavřeli dodatek o rezervaci, kterým byla lhůta k uzavření kupní smlouvy prodloužena do 12. 9. 2023. Během celé lhůty žalovaný komunikoval s žalobcovou finanční a bankovní poradkyní , jméno FO, , zasílal jí podklady k jednotce a zajistil pro žalobce i prohlídku jednotky bankovním odhadcem. Avšak dne 11. 9. 2023 žalobce sdělil žalovanému, že hypoteční úvěr nedostal a na potřebnou částku ani nedostane. Žalobce žalovanému přes jeho žádost nepředložil žádné potvrzení banky o neschválení či nepřidělení úvěru. Žalovaný následně zjistil, že žalobce již dne 24. 8. 2023 zakoupil pozemky s rodinným domem v , adresa, a na financování jejich kupní ceny mu byl bankou poskytnut hypoteční úvěr. Součástí výše popsané dohody o rezervaci bylo ujednání, podle něhož byl žalobce jako zájemce povinen zaplatit vlastnici jednotky smluvní pokutu ve výši 252 000 Kč, pokud z důvodů na jeho straně nedošlo k řádnému uzavření kupní smlouvy v ujednané lhůtě. Částku uvedenou výše označenou jako rezervační depozitum složil žalobce podle dohody o rezervaci již dříve k rukám žalovaného. Součástí dohody o rezervaci pak bylo také ujednání, podle něhož se zaplacené rezervační depozitum automaticky započítává oproti pohledávce na zaplacení výše uvedené smluvní pokuty. Výzvu od žalobce k vrácení částky 252 000 Kč žalovaný neobdržel.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili při přípravném jednání konaném dne 4. 9. 2024 (č. l. 74–75) a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů.

4. Žalobce je státním občanem Ázerbájdžánu a mezi Českou republikou a Ázerbájdžánem neexistuje žádná mezinárodní smlouva ohledně pravomoci soudů. K rozhodování je tak soud mezinárodně příslušný podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný měl jak v době uzavření smlouvy, tak i v době zahájení řízení sídlo na území České republiky.

5. V souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že dne 17. 5. 2023 byla uzavřena dohoda o rezervaci koupě nemovité věci, že žalobce na základě dohody o rezervaci koupě nemovité věci složil žalovanému částku 252 000 Kč, že kupní smlouva uzavřena nebyla, a že žalovaný částku 252 000 Kč žalobci nevrátil.

6. Z listiny označené jako dohoda o rezervaci koupě nemovitostí ze dne 17. 5. 2023 (č. l. 6–10, shodně č. l. 29–31 a č. l. 48–50) soud zjistil, že v uvedené listině prohlásili na straně jedné žalobce a , jméno FO, označení jako zájemci s korespondenční adresou v Praze a na straně druhé vlastnice bytové jednotky v Praze, že nejpozději do 31. 7. 2023 uzavřou kupní smlouvu k dané jednotce (odstavce 1.2, 1.3, 2.1 a 2.3). Současně se podle listiny zavázali vyvíjet činnost směřující k uzavření kupní smlouvy do konce výše uvedené lhůty (odstavec 4.1). Vlastnice jednotky a žalovaný označený v listině pomocí IČO, jako zprostředkovatel a jako realitní kancelář poskytující realitní a zprostředkovatelské služby se dále v listině zavázali, že do uplynutí výše uvedené lhůty nebudou nabízet prodej jednotky třetím osobám (odstavce 1.1, 2.1 a 2.5). Žalobce a , jméno FO, se v listině zavázali složit k rukám žalovaného částku 252 000 Kč označenou jako rezervační depozitum (odstavec 3.1). Pro případ neuzavření kupní smlouvy z důvodů na straně žalobce a , jméno FO, měli tito podle listiny zaplatit vlastnici jednotky smluvní pokutu ve výši rezervačního depozita, přičemž žalovaný měl být oprávněn převést zaplacené rezervační depozitum ve prospěch této vlastnice a zaplacené rezervační depozitum se mělo automaticky započítat oproti pohledávce na zaplacení dané smluvní pokuty (odstavce 4.4). Rezervační depozitum mělo podle listiny zůstat majetkem žalobce a , jméno FO, až do doby uzavření kupní smlouvy nebo vzniku nároku na započtení na smluvní pokutu (odstavec 4.6). Listina byla podepsána v podnikatelských prostorách žalovaného (odstavec 5.2).

7. Z potvrzení o platbě provedené dne 21. 5. 2023 (č. l. 3) soud zjistil, že žalobce zaplatil žalovanému částku 252 000 Kč dne 21. 5. 2023.

8. Dále soud z e-mailové korespondence mezi žalovaným a , jméno FO, (č. l. 53–55) zjistil, že žalovaný nejméně v období od 13. 6. 2023 do 18. 6. 2023 komunikoval prostřednictvím e-mailu s oblastní manažerkou společnosti , právnická osoba, reality holding a. s., jež pro žalobce zařizovala hypoteční úvěr v bance. Zasílal jí různé podklady související s prodejem bytové jednotky včetně návrhu kupní smlouvy a smlouvy o úschově a zařídil prohlídku bankovním odhadcem.

9. Z e-mailu od žalobce žalovanému ze dne 29. 6. 2023 (č. l. 70) soud zjistil, že uvedeným e-mailem žalobce informoval žalovaného o svém záměru koupit rodinný dům mimo Prahu namísto řešené bytové jednotky a dotázal se jej na možnost zrušení rezervace a vrácení již zaplacené částky.

10. Dále soud z e-mailu od žalovaného žalobci ze dne 13. 7. 2023 (č. l. 71) zjistil, že uvedeným e-mailem žalovaný sdělil žalobci, že vlastnice jednotky nesouhlasí s vrácením složené částky. Dále se dotázal, jak si žalobce přeje dále pokračovat.

11. Z e-mailu od žalobce žalovanému ze dne 21. 7. 2023 (č. l. 45) soud zjistil, že uvedeným e-mailem žalobce požádal žalovaného o prodloužení lhůty pro uzavření kupní smlouvy o 1 až 2 měsíce pro potřeby řešení svého hypotečního úvěru od banky.

12. Z listiny označené jako dodatek č. , hodnota, smlouvy o rezervaci (č. l. 11–12, v podstatném rozsahu shodně č. l. 32 a 51) soud zjistil, že uvedeným dodatkem z konce července 2023 se žalovaný jako zprostředkovatel, vlastnice bytové jednotky a žalovaný a , jméno FO, označení jako zájemce dohodli na prodloužení lhůty pro uzavření kupní smlouvy podle výše uvedené dohody o rezervaci až do dne 12. 9. 2023.

13. Dále soud z výpisu z katastru nemovitostí z listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, (č. l. 28, shodně č. l. 52) zjistil, že žalobce a jeho manželka , jméno FO, byli ke dni 7. 3. 2024 zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci pozemků s rodinným domem v katastrálním území , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne 24. 8. 2023 s právními účinky zápisu ke dni 25. 8. 2023. S právními účinky ke stejnému dni bylo do katastru nemovitostí zapsáno také zástavní právo ve prospěch banky na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 24. 8. 2023.

14. Ze zprávy od žalobce žalovanému prostřednictvím aplikace WhatsApp ze dne 11. 9. 2023 (č. l. 73) soud zjistil, že uvedenou zprávou žalobce sdělil žalovanému, že se mu dosud nepodařilo získat hypoteční úvěr, a že jej na potřebnou částku ani nezíská.

15. Z faktury č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2023 (č. l. 5) a z faktury č. , hodnota, ze dne 23. 11. 2023 (č. l. 4) soud zjistil, že soudní překladatel jako dodavatel vystavil žalobci jako odběrateli výše uvedené faktury na celkovou částku 10 000 Kč splatnou na účet číslo , č. účtu, . Z potvrzení o platbě provedené dne 1. 11. 2023 (č. l. 78) a z potvrzení o platbě provedené dne 23. 11. 2023 (č. l. 79) soud zjistil, že žalobce celkovou částku 10 000 Kč ve prospěch výše uvedeného účtu zaplatil.

16. Konečně z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 11. 2023 (č. l. 72) soud zjistil, že žalobce vyhotovil dopis datovaný dne 3. 11. 2023, kterým měl vyzvat žalovaného k zaplacení částky 252 000 Kč nejpozději do 7 dnů a zároveň jej upozornit na zvýšení dluhu o náklady například na tlumočníka v případě nezaplacení dané částky v poskytnuté lhůtě.

17. Soud neměl za prokázané, že by žalobce doručil žalovanému výzvu k vrácení částky 252 000 Kč datovanou 3. 11. 2023, přičemž žalobce při přípravném jednání uvedl, že doklad o jejím odeslání ani nemá.

18. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce s manželkou, oba s korespondenční adresou v Praze, žalovaný a vlastnice bytové jednotky si spolu dne 17. 5. 2023 v podnikatelských prostorách žalovaného písemně sjednali, že žalobce s manželkou a vlastnice jednotky uzavřou do uplynutí ujednané lhůty samostatnou smlouvu, podle níž vlastnice jednotky tuto jednotku prodá žalobci a jeho manželce. Žalobce s manželkou se zavázali k rukám žalovaného označeného pomocí IČO, jako zprostředkovatele a jako realitní kanceláře poskytující realitní a zprostředkovatelské služby složit částku 252 000 Kč, která však měla zůstat majetkem žalobce a jeho manželky až do doby uzavření kupní smlouvy. Žalobce uvedenou částku žalovanému zaplatil. Součástí listiny ze dne 17. 5. 2023 bylo také ujednání o povinnosti žalobce a jeho manželky zaplatit vlastnici jednotky smluvní pokutu ve výši 252 000 Kč, pokud nedošlo k uzavření kupní smlouvy v ujednané lhůtě z důvodů na straně žalobce s manželkou, a o právu žalovaného převést jemu dříve složenou částku uvedené výše ve prospěch vlastnice jednotky. Kupní smlouva v ujednané lhůtě uzavřena nebyla a žalobce s manželkou v mezidobí zakoupili jinou nemovitou věc. Žalobce vyrozuměl žalovaného o svém záměru koupit jinou nemovitou věc ještě dříve, než byla na jeho žádost písemným ujednáním mezi ním, jeho manželkou, žalovaným a vlastnicí jednotky lhůta k uzavření kupní smlouvy prodloužena. Žalovaný během lhůty pro uzavření kupní smlouvy komunikoval s žalobcovou poradkyní vyřizující jeho hypoteční úvěr, zasílal jí návrh kupní smlouvy a smlouvy o úschově a zajistil prohlídku jednotky bankovním odhadcem. Žalobce zaplatil soudnímu překladateli jím účtovanou částku 10 000 Kč v době, kdy vyhotovil výzvu žalovanému k vrácení částky 252 000 Kč, a v době před podáním žaloby v této věci.

19. Jelikož je žalobce je státním občanem Ázerbájdžánu a mezi Českou republikou a Ázerbájdžánem neexistuje žádná mezinárodní smlouva ohledně rozhodného práva v tomto sporu, rozhodným právem pro smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným je české právo podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť smlouva byla uzavřena žalobcem jako fyzickou osobou za účelem, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti (spotřebitel), s žalovaným jako jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (obchodník), žalobce měl v České republice obvyklé bydliště již v době uzavření smlouvy v souladu s čl. 19 odst. 3 nařízení č. 593/2008 a žalovaný provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.

20. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“21. Podle § 420 odst. 1 o. z., „kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Podle § 420 odst. 2 o. z. „pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.“22. Podle § 513 o. z. „příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“23. Podle § 1812 odst. 2 věty první o. z. „k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.“24. Podle § 1958 odst. 2 o. z., „neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., „kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z. „bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“26. Podle § 2 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o realitním zprostředkování“) „pro účely tohoto zákona se rozumí a) realitním zprostředkováním činnost, jejímž účelem je zprostředkovat uzavření realitní smlouvy, b) realitním zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje realitní zprostředkování, c) smlouvou o realitním zprostředkování smlouva o zprostředkování, kterou se realitní zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření realitní smlouvy, d) realitní smlouvou smlouva o nabytí 1. vlastnického práva k nemovité věci, nebo 2. práva, jež obsahuje nebo s nímž je spojeno oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc, byt nebo nebytový prostor, ledaže se jedná o ubytování.“27. Podle § 3 odst. 2 zákona o realitním zprostředkování „realitní zprostředkování zahrnuje zpravidla a) poskytnutí inzertní služby, b) posouzení stavu nemovité věci a zpracování návrhu nabídkové ceny, c) zpracování marketingu nemovité věci, d) zajištění prohlídky nemovité věci, e) obstarání stavebně technické dokumentace související s nemovitou věcí, f) zprostředkování poskytnutí právních služeb, g) zprostředkování úschovy za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy.“28. Podle § 14 zákona o realitním zprostředkování „ve smlouvě o realitním zprostředkování nelze uložit zájemci, který je spotřebitelem, povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy.“29. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobcem s manželkou, žalovaným a vlastnicí nemovité věci byla dne 17. 5. 2023 uzavřena smlouva o realitním zprostředkování podle § 2 písm. c) zákona o realitním zprostředkování, kterou se žalovaný jako realitní zprostředkovatel zavázal, že žalobci s manželkou jako zájemcům zprostředkuje uzavření realitní smlouvy.

30. Žalovaný na základě dané smlouvy poskytoval realitní zprostředkování ve smyslu § 2 písm. a) zákona o realitním zprostředkování, tedy vyvíjel činnost, jejímž účelem bylo zprostředkovat uzavření realitní smlouvy podle § 2 písm. d) bodu 1 zákona o realitním zprostředkování, konkrétně smlouvy o nabytí vlastnického práva k nemovité věci. Realitní zprostředkování přitom žalovaný poskytoval nejen ve prospěch vlastnice nemovité věci za účelem jejího prodeje, ale i ve prospěch žalobce s manželkou jako zájemců přinejmenším formou zajištění prohlídky nemovité věci, zprostředkování poskytnutí právních služeb zahrnujících i vypracování návrhu kupní smlouvy a zprostředkování úschovy za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy, opět zahrnující i vypracování návrhu smlouvy o úschově, přičemž tyto činnosti jsou obvyklou součástí realitního zprostředkování podle § 3 odst. 2 písm. d), f) a g) zákona o realitním zprostředkování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).

31. Žalovaný poskytoval realitní zprostředkování jako realitní zprostředkovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o realitním zprostředkování, neboť je poskytoval jako podnikatel v rámci své samostatné výdělečné činnosti podle § 420 o. z.

32. Naopak žalobce jako zájemce uzavřel danou smlouvu s žalovaným jako podnikatelem sám v postavení spotřebitele, tedy mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání podle § 419 o. z.

33. Protože žalobce smlouvu o realitním zprostředkování uzavřel jako spotřebitel, s ohledem na § 14 zákona o realitním zprostředkování nebylo možné mu v ní uložit povinnost uzavřít kupní smlouvu. K ujednání, které se odchylovalo od § 14 zákona o realitním zprostředkování tím, že žalobci jako spotřebiteli v jeho neprospěch ukládalo povinnost uzavřít kupní smlouvu, se podle § 1812 odst. 2 věty první o. z. nepřihlíží, protože odkazované ustanovení zákona o realitním zprostředkování bylo stanoveno právě k ochraně spotřebitele. Z téhož důvodu se nepřihlíží ani k ujednání utvrzujícímu žalobcovu povinnost k uzavření kupní smlouvy jeho další povinností k zaplacení smluvní pokuty při neuzavření kupní smlouvy v ujednané lhůtě (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).

34. Je přitom bez významu, zda povinnost žalobce k uzavření kupní smlouvy a k zaplacení smluvní pokuty byla ujednána ve prospěch žalovaného jako realitního zprostředkovatele, nebo ve prospěch vlastnice nemovité věci. To právě s ohledem na sjednání uvedených povinností přímo v rámci smlouvy o realitním zprostředkování uzavřené mezi žalobcem jako zájemcem a žalovaným jako realitním zprostředkovatelem, byť byla smluvní stranou i vlastnice nemovité věci. Uvedené platí tím spíše, že částku odpovídající výši smluvní pokuty byl žalobce jako zájemce podle smlouvy povinen složit už předem právě k rukám žalovaného jako realitního zprostředkovatele a v případě následného vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty měl její úhradu dále zajišťovat výhradně žalovaný jako realitní zprostředkovatel již zcela mimo žalobcovu kontrolu.

35. Žalovaný od žalobce převzal jeho peněžní prostředky ve výši 252 000 Kč a bez právního důvodu mu je nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z. Proto je povinen podle odkazovaného ustanovení vrátit žalobci, oč se obohatil. Žalobce mohl po žalovaném požadovat vrácení ihned a žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 o. z. Za žalobcovu výzvu k plnění je pak třeba považovat doručení žaloby v této věci žalovanému, k němuž došlo dne 26. 1. 2024 spolu s doručením platebního rozkazu ze dne 25. 1. 2024, č. j. 25 , právnická osoba, /2023-19.

36. Jako příslušenství výše uvedené částky 252 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z., které žalobce jako cizinec neznalý českého jazyka vynaložil na opatření překladů písemností potřebných k uplatnění své pohledávky.

37. Z výše uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl.

38. O povinnosti k náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž měl v řízení plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 14 000 Kč proti žalovanému, jenž ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobce potřebné k účelnému uplatňování práva sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 100 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů v řízení nezastoupeného žalobce, jenž výši svých hotových výdajů nedoložil, podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“) po 300 Kč za 3 úkony, a to za písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., za písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření došlé soudu dne 3. 4. 2024 (č. l. 35) k argumentům strany žalovaného na výzvu soudu (č. l. 34) podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a za účast při přípravném jednání dne 4. 9. 2024 (č. l. 74–75) podle § 1 odst. 3 písm. i) vyhlášky č. 254/2015 Sb., v celkové výši 900 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za výzvu k plnění, neboť neměl její odeslání prokázáno, jak vyloženo výše. Neodeslání výzvy k plnění před podáním žaloby nicméně nebránilo přiznání náhrady nákladů řízení jako takové žalobci ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný žalobou uplatňovanou povinnost nesplnil ani po doručení žaloby ze strany soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 2178/15 (N 124/82 SbNU 35)]. Za dodatečné zaslání písemných důkazů náhrada nákladů řízení žalobci nenáleží, protože žalobce je mohl a měl soudu předložit již spolu s žalobou, a nejednalo se tak o úkony potřebné k účelnému uplatňování práva.

39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

40. Náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině, platí podle § 141 odst. 2 o. s. ř stát, jenž s ohledem na zajištění práva na spravedlivý proces nemá právo na náhradu takových nákladů [srov. rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 4. 1984, sp. zn. , právnická osoba, 15/84 (uveřejněný pod č. 21/1986 Sb. rozh. obč.)].