27 C 10/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 23 338,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 844 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5 994,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 838,25 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 934,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 591,45 Kč, co do částky 651 Kč a co do částky 9 500 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 338,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 20 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím, jež je tvořeno kapitalizovaným smluvním úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila 37 184 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila od něj získané informace. Žalovaný byl povinen úvěr splatit ve 14. měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dluh byl podle žalobkyně splatný dne [datum], tj. den poté, co došlo k postoupení pohledávky. Žalovaný na pohledávce uhradil částku ve výši 12 156 Kč. Tato částka byla právní předchůdkyní žalobkyně alokována na jistinu a příslušenství. Žalobkyně se nyní požaduje částku 13 838,25 Kč na jistině, zákonný úrok z prodlení z částky 13 838,25 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 934,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 591,45 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 500 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, na svoji obranu nic neuvedl.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

6. Z listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na straně úvěrující vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně a na straně úvěrované žalovaný. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se pak měl zavázat vrátit úvěr a zaplatit poplatky ve výši 17 184 Kč a úrok 15 % p. a. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a poplatek za upomínky. Listinu podepsaly obě smluvní strany. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že převzal částku ve výši 20 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu ve spojení s potvrzením banky bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením ze dne [datum], odeslaným žalovanému dne [datum].

8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k plnění.

9. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle ust. § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalovanému předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (ust. § 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (ust. § 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (ust. § 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (ust. § 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

20. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru žalobkyně pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného. Neunesla tedy již své břemeno tvrzení, neboť konkrétně netvrdila, jak ze sdělených údajů dovodila úvěruschopnost žalovaného či zda činila i jiné kroky ke zjištění úvěruschopnosti žalovaného. Ke svému tvrzení ani neoznačila žádný důkaz, neunesla tedy rovněž břemeno důkazní. Navíc je třeba uvést, že posouzení pouze na základě údajů získaných od spotřebitele (žalovaného) není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru).

21. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

22. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 12 156 Kč. Rozdíl ve výši 7 844 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Soud podotýká, že„ alokace“ jednotlivých plateb žalovaným na různé dílčí části pohledávky je bezpředmětná, neboť zúčtování bezdůvodného obohacení provádí přímo soud. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalovanému dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, ust. § 573 občanského zákoníku). Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem [datum] je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1968 a ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 7 844 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části, tj. co do požadovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, nákladů a smluvní pokuty soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

26. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni (úspěch žalobkyně ve výši 33,61 %, neúspěch ve výši 66,39 %). Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.