27 C 21/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 181 851,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 181 851,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 181 851,22 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 35 531,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Návrh žalobce na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedl, že na základě 4 vyhraných aukcí na aukčním webu [webová adresa] žalovanému v dobré víře zaslal cenu vydražených mincí ve výši 2 472,69 EUR. Následně se účastníci domluvili na prodeji dalších 140 mincí za částku 4 375 EUR. Celkovou částku 6 847,69 EUR žalobce žalovanému zaslal ve 4 dílčích platbách dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaný předmětné mince žalobci nedodal, věc byla v šetření orgánů činných v trestním řízení, které dospěly k závěru, že žalovaný se dopustil trestného činu podvodu dle českého i německého trestního zákoníku, avšak věc byla odložena, neboť trest, který by žalovanému za toto jednání mohl být uložen, by byl mírnější než trest, který žalovanému za obdobné jednání vůči jiným poškozeným již byl uložen dříve. Škoda žalobci vznikla na území České republiky tím, že z něj žalovaný s podvodným úmyslem vylákal shora uvedené platby. Mince nadto měly být zaslány do České republiky, tj. na adresu bydliště žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k plnění pod hrozbou podání žaloby upomínkou ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum] Vedle zaplacení částky 181 851,22 Kč (6 847,69 EUR dle kurzu platného v době úhrad) se tak žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že zboží, které si objednal proletářský chlapec [celé jméno žalobce], odeslal a není jeho vinou, že zkorumpovaná pošta jej nedoručila. Uvedl, že zjištění, která soud učinil v jeho nepřítomnosti, neuznává a v jeho civilizované zemi ([příjmení] republice [země]) nemají žádný právní význam. Žalobce na něj dokonce podal trestní oznámení, při němž pohořel, a není přípustné podat civilní žalobu založenou na týchž obviněních s ohledem na zásadu ne bis in idem (double jeopardy). Žalovaný nadto neuznává duševní masturbaci žalobcova zástupce, která nemůže zvrátit jeho stanovisko ve věci.

3. Žalovaný nereagoval na výzvu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přestože byl poučen, že nevyjádří-li se v uvedené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasil, a soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listin bez nařízení jednání.

4. S ohledem na cizí prvek v řízení v podobě [anonymizováno] státního občanství žalovaného se soud nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti a otázkou rozhodného práva. Protože soud nárok žalobce posoudil jako nárok na náhradu škody (srov. níže), je dána příslušnost českých soudů dle čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť v daném případě deliktní odpovědnosti může být žalovaný žalován u českého soudu. Dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy je přitom pro posouzení věci rozhodné právo české, neboť škoda žalobci vznikla v České republice (srov. níže).

5. Dokazováním provedeným předloženými listinami soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

6. Z usnesení policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že předmětná trestní věc proti žalovanému jakožto obviněnému byla odložena, neboť přestože se žalovaný jednáním popsaným v žalobě dopustil trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a trestní stíhání bylo předáno do [příjmení] republiky [země], trest, který by žalovanému za tento trestný čin hrozil, by jen nepatrně převyšoval tresty uložené za obdobné podvodné jednání, jímž již žalovaný byl uznán vinným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka]. Šetřením bylo zjištěno, že žalobce jako uživatel s nickem„ [anonymizováno]“ na portálu [webová adresa] v dubnu [rok] vyhrál 4 aukce mincí (No. [číslo], No. [číslo], No. [číslo] a No. [číslo]) dražitele„ [anonymizováno]“, tj. žalovaného, a následně se se žalovaným dohodl na koupi dalších mincí, pročež v dubnu [rok] uskutečnil předmětné platby v celkové výši 6 847,69 EUR na účet IBAN: [anonymizováno] [rok] [číslo] [číslo] [číslo] 00, BIC: [anonymizováno], vedený u [anonymizována čtyři slova] [příjmení]. Uvedený účet přitom v předmětném období patřil žalovanému. Zásilky, které žalovaný označil jako ty, které měly obsahovat předmětné mince, tj. zásilky evidované Českou poštou pod podacími čísly [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] byly zaslány na adresu dvou lékáren a dvou obchodů s potravinami, nikoli na adresu žalobce, přičemž nebylo zjištěno, že by je žalobce na těchto adresách převzal. Tytéž skutečnosti vždy v dílčím rozsahu vyplývají taktéž z dalších listin (konkrétně označených v podání žalobce na listu č. 45 a násl. spisu) vyhotovených orgány činnými v trestním řízení, a to jak českými policejními orgány, tak Okresním státním zastupitelstvím v [anonymizováno], jakož i [anonymizována dvě slova]) policejními orgány a státním zastupitelstvím v [anonymizována dvě slova], [příjmení] republika [země].

7. Z výpisů z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce provedl tyto platby na účet IBAN: [anonymizováno] [rok] [číslo] [číslo] [číslo], BIC: [anonymizováno]: i. 1 229 EUR dne [datum], tj. 32 637,86 Kč, ii. 582,84 EUR dne [datum], tj. 15 455,17 Kč, iii. 659,95 EUR dne [datum], tj. 17 479,44 Kč a iv. 4 375 EUR dne [datum], tj. 116 278,75 Kč.

8. Z komunikace žalobce a zákaznického servisu [webová adresa] z předmětného období bylo zjištěno, že žalobce situaci řešil prostřednictvím uvedeného aukčního portálu, který sdělil, že s ohledem na to, že platby byly provedeny převodem na účet, nelze jeho prostřednictvím žádat o jejich vrácení.

9. Z emailové komunikace účastníků z předmětného období bylo zjištěno, že žalobce ohledně koupě mincí a problémů s jejich doručením se žalovaným aktivně komunikoval. Žalovaný nejprve slíbil pomoc při řešení situace a dodání dokladů o odeslání zásilek, posléze přešel k dehonestaci žalobce a osobním invektivám vůči němu. Žalobce žalovanému například vytkl, že je vyloučeno, že může existovat jeho podpis na doručenkách [anonymizováno] posty ([příjmení] [příjmení]), která v České republice nedoručuje – případně by muselo jít o podpis na doručenkách České pošty.

10. Tato komunikace účastníků obsahuje 4 doručenky [anonymizováno] pošty v [anonymizováno] jazyce se zřetelně čitelným podpisem„ [anonymizováno] [celé jméno žalobce]“.

11. Z úředního záznamu policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že policejní orgán provedl porovnání údajných podpisů žalobce na 4 předmětných doručenkách, přičemž bylo zjištěno, že žalobce se podepisuje zjevně jinak, a doručenky tedy musela podepsat jiná osoba.

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalovaného písemně vyzval k úhradě žalované částky ve lhůtě 7 dnů od doručení upomínky.

13. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána poštou žalovanému na adresu ve [příjmení] republice [země]. Ze sledování zásilky bylo dále zjištěno, že výzva byla žalovanému doručena dne 25. února 2023.

14. Z dalších předložených listin soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění.

15. Provedené listiny, které tvoří ucelený logický řetězec a proti nimž žalovaný nijak nebrojil, soud pečlivě hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

16. Žalobce žalovanému v období měsíce dubna [rok] z České republiky v návaznosti na výhru v aukcích mincí na portálu [webová adresa] a na následnou domluvu ohledně prodeje dalších mincí ve 4 platbách zaslal celkem částku ve výši 181 851,22 Kč jakožto kupní cenu mincí. Žalovaný neměl v úmyslu mince žalobci dodat, žalobci je neodeslal a nedodal ani jinak a popsaným jednáním se opakovaně dopustil obdobného jednání, které bylo dříve posouzeno jako trestný čin dle [anonymizováno] trestního zákoníku, avšak pravomocně nebyl uznán vinným, neboť trest, který by mu za takové jednání hrozil, by mohl být jen nepatrně vyšší než trest, který mu za obdobnou trestnou činnost již byl uložen. Trestní věc proto poté, co byla předána orgánům [příjmení] republiky [země], byla odložena.

17. Prokázáním těchto skutečností současně bylo vyvráceno tvrzení žalovaného (jeho procesní obrana), že mince řádně odeslal a jejich nedoručení je vinou pošty. Soud tedy ve vztahu k žalovanému neshledal důvod pro postup dle § 118a odst. 1 či 3 o.s.ř., neboť provedeným dokazováním byla vyvrácena skutková verze prezentovaná žalovaným.

18. K obraně žalovaného soud pro úplnost dodává, že před tím, než žalovaný podal vyjádření ve věci, soud žádná zjištění nečinil. Skutková zjištění soud činil až v návaznosti na vyjádření účastníků, tedy za stavu, kdy žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci na základě předložených listin bez nařízení jednání. Konkrétní skutková zjištění pak soud uvádí výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

19. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle něhož povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

20. Dle § 2900 občanského zákoníku vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

21. Dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

22. Dle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Dle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

24. Dle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

25. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Provedeným dokazováním bylo nepochybně zjištěno, že žalovaný s podvodným úmyslem ze žalobce vylákal platby za mince, přičemž neměl v úmyslu tyto mince žalobci dodat. Ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že žalovaný úmyslně žalobci způsobil škodu v rozsahu provedených plateb, tj. v částce 181 851,22 Kč dle kurzu ke dni jejich provedení. Provedeným dokazováním současně byla vyvrácena jak domněnka obsažená v § 2911 (způsobení škody z nedbalosti), tak domněnka obsažená v § 7 občanského zákoníku (jednání v dobré víře). Je nepochybné, že žalovaný v podvodném úmyslu opatřit si majetkový prospěch (platby od žalobce), který je zdůrazněn tím, že žalovaný za obdobné jednání byl již v minulosti odsouzen i potrestán, žalobci způsobil škodu v uvedeném rozsahu porušením několika zákonných povinností. Žalovaný tak zejména porušil povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 občanského zákoníku), neboť jednal ve zjevném úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch (uvedl žalobce v omyl), zneužil právo (vyvolal v žalobci přesvědčení, že bude plnit z titulu dražby, resp. poté z titulu kupní smlouvy) ve smyslu § 8 občanského zákoníku a rovněž si počínal zjevně v rozporu s povinností stanovenou v § 2900 občanského zákoníku jednat tak, aby jinému nevznikla újma (tzv. obecná prevenční povinnost). Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že žalobci vznikla škoda právě v uvedeném rozsahu 181 851,22 Kč a tato škoda je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, které je její jedinou a výlučnou příčinou.

27. Žaloba proto byla podána důvodně, a soud jí v celém rozsahu včetně nároku na úrok z prodlení v zákonné výši, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl, neboť splatnost pohledávky se řídí žalobcovou výzvou s ohledem na § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Taková výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena dne [datum], domněnka obsažená v § 573 občanského zákoníku se v daném případě proto nepoužije. S ohledem na lhůtu k plnění 7 dnů od doručení výzvy splatnost nastala dne [datum] (§ 605 a násl. občanského zákoníku), ode dne následujícího, tj. 7. března 2023, je žalovaný v prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).

28. K relevantní argumentaci žalovaného soud uvádí a znovu zdůrazňuje, že v dané věci bylo rozhodováno dle českého práva. České právo samozřejmě zná zásadu ne bis in idem (obdobně koncept„ double jeopardy“), tzn. že v případě, kdy by o nároku žalobce bylo rozhodnuto již trestním řízení, nemohl by žalobci tentýž nárok být přiznán v (tomto) řízení občanskoprávním. Taková situace však nenastala, neboť dle sdělení německých orgánů byla předmětná trestní věc odložena a rozhodnutí o nároku žalobce v trestním řízení vůbec vydáno nebylo. Žalobci proto nic nebránilo domáhat se předmětného nároku (náhrady škody) v tomto řízení.

29. Výrokem III. soud zamítl návrh na vydání rozsudku pro uznání, který žalobce odůvodnil tím, že vyjádření žalovaného k žalobě nelze hodnotit jako kvalifikované vyjádření k tzv. kvalifikované výzvě soudu (§ 114b, § 153a o.s.ř.). Se žalobcem sice lze souhlasit, že žalovaný ve své replice neuvedl téměř žádné rozhodné skutečnosti (vyjma tvrzení, že zboží odeslal a jeho nedoručení je vinou pošty) a jeho replika je převážně souborem invektiv vůči žalobci i jeho zástupci, avšak je z ní zřejmý výslovný nesouhlas s podanou žalobou. Za popsaného stavu je zřejmé, že z projevu nesouhlasu žalovaného nelze dovodit jeho souhlas, a to ani formou tzv. fikce, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě vyjádřil, a to nesouhlasně. Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, § 153a).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 531,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 093 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 181 851,22 Kč sestávající z částky 8 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 4 190 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 8 380 Kč za písemný návrh ve věci dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a včetně náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 21 850 Kč ve výši 4 588,50 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že zástupci žalobce nepřiznal odměnu za vyjádření k doplnění dokazování včetně následného vyjádření k téže otázce a za vyjádření k replice žalovaného, neboť v prvém případě šlo o doplnění nedostatečně formulovaných důkazních návrhů a doložení předmětných listin v českém jazyce a ve druhém se jednalo podání, které soud nežádal.

31. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.