27 C 49/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti na zletilého

I. Vyživovací povinnost určená žalobci vůči žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , se počínaje dnem 1. 7. 2024 zrušuje.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, .

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 5 850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému (svému synovi), která mu byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Uvedl, že prošel insolvencí, se žalovaným není v kontaktu, avšak nedávno zjistil, že žalovaný ukončil studium vysoké školy. Bližší informace o žalovaném žalobce nemá.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se, ačkoli byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobci jako otci bylo určeno výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně na žalovaného jako na tehdy nezletilého syna žalobce.

5. Z potvrzení vystaveného společností , právnická osoba, ., (zaměstnavatel žalobce) ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobci byla v roce 2025 ze mzdy stržena částka ve výši 127 583 Kč, která byla odeslána soudnímu exekutorovi , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci exekuce sp. zn. , spisová značka, . Dne 27. 2. 2025 bylo zaměstnavateli žalobce doručeno oznámení o ukončení této exekuce.

6. Ze zprávy o splnění oddlužení ze dne 1. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobce spolu s manželkou prošel oddlužením, v rámci insolvence řádně plnil povinnosti dlužníka a insolvenční správce deponoval částku 12 000 Kč na výživné žalovaného, který však od července 2023 do 1. 7. 2024 nedoložil potvrzení o studiu, a tato částka tak byla vyplacena věřitelům žalobce.

7. Žalobce při svém výslechu uvedl, že informace o žalovaném vlastně nemá žádné. Exekuce na výživné dle sdělení zaměstnavatele skončila, konkrétní důvod však žalobce nezná. Žalovaný snad měl studovat v Anglii.

8. Provedené důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř., přičemž vyšel z toho, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému byla určena pravomocným rozhodnutím soudu a žalovaného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že není schopen se sám živit, tj. že se např. nadále připravuje na budoucí povolání či mu v zajištění příjmů brání jiné okolnosti. Protože žalovaný v řízení zůstal zcela pasivní (nic netvrdil, neoznačil žádné důkazy, k jednání ve věci se bez omluvy nedostavil), dospěl soud k závěru, že neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní, a nemůže tedy být ve sporu úspěšný.

9. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle něhož předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Dle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Z výše uvedeného je nepochybné, že návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti je důvodný. Žalovaný neunesl svá procesní břemena v řízení, což soud vedlo k závěru, že je schopen se sám živit, tedy obstarat si k příjmy ke své obživě. Pokud jde o konkrétní časové vymezení zániku vyživovací povinnosti žalobce, ve shodě s podaným návrhem má soud za to, že objektivně lze vyjít z data 1. 7. 2024 uvedeného ve zprávě o splnění oddlužení žalobce, kterou vyhotovil insolvenční správce a o jejíž pravosti či pravdivosti nemůže být žádná pochybnost. Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 850 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.