27 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 962 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 830 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 29 830 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 770 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Co do částky 20 192,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 439 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 70,15 % ročně z částky 34 374,31 Kč od 19. 2. 2025 do 14. 3. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 34 374,31 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 2. 2025 dosáhne částky 101 520 Kč, se řízení zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 658,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 9. 2025 domáhala zaplacení částky 50 962 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 8. 2024 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu žalobkyně na účet poskytla částku 35 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 2 585 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 70,15 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, dále kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z listin a informací od žalovaného, tj. z prohlášení žalovaného a dokladů o příjmech. Žalovaný dle žalobkyně ve dnech 11. 10. 2024 a 12. 11. 2024 uhradil částky 2 585 Kč, tj. celkem 5 170 Kč. Poté žalovaný přestal úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 17. 2. 2025. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 40 341,83 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhradu nákladů za vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 8 753,78 Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 470 Kč (2x 235 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru 70,15 % ročně z částky 34 374,31 Kč od 19. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 1 542,48 Kč, úrok ve výši 12,75 % z částky 34 374,31 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 2. 2025 dosáhne 101 520 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 42 209 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení. Dne 17. 11. 2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět s tím, že nadále po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 29 830 Kč, dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 940 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 770 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 15. 12. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

6. Předložena byla listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, , kde je jako poskytovatelka úvěru uvedena žalobkyně a jako klient žalovaný, listina datovaná je dnem 29. 8. 2024 (dále jen „smlouva o úvěru“), dále dodatek č. , hodnota, datovaný ke dni 29. 8.2024, předsmluvní formulář, informační dokument o pojistném produktu, informace po pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr, přihláška do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr, Příloha č., hodnota, k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr a předpis splátek. Předmětem listin mělo být poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 35 000 Kč s tím, že žalovaný měl částku vrátit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 585 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 84 600 Kč, úroková sazba činila 70,15 % ročně, RPSN činila 97,73 %. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. V bodě 6.2 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaný dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. V bodě 6.3 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně má právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Dále byl sjednán poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 235 Kč měsíčně. Mělo se jednat o bezhotovostní úvěr, vyplacený na účet č. , č. účtu, . Žádná z listin nebyla žalovaným podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem.

7. Předložena byla listina označená jako „podpis na dálku“, kde je popsán postup podepisování uznávaný žalobkyní.

8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 8. 2024 spolu s dodejkou ze dne 9. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl schválen úvěru ve výši 35 000 Kč. Listina byla žalovanému odeslána dne 2. 9. 2024.

9. Z dokladu o vyplacení částky bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poukázala dne 29. 8. 2024 částku 35 000 Kč na bankovní účet č. , Anonymizováno, .

10. Z potvrzení , právnická osoba, ., ze dne 29. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 35 000 Kč11. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 14. 8. 2024 neplynuly z tohoto výpisu žádné informace o žalovaném. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 14. 8. 2024 finančně exponován v částce 1 146 275 Kč a neměl dluhy po splatnosti.

12. Z listiny nazvané základní informace o klientovi bylo zjištěno, že u žalovaného je uveden e-mail , e-mail, a bankovní účet č. , č. účtu, .

13. Z hodnocení klienta, které nebylo žalovaným podepsané, bylo zjištěno, že je tam uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 45 391 Kč, výdaje 12 441 Kč (4 860 Kč jako životní minimum, 7 581 Kč jako výdaje na bydlení, přičemž žalovaný bydlí u rodičů a 0 Kč jako ostatní výdaje žalovaného). Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 1 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnaný ve společnosti , právnická osoba, , přičemž pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou.

14. Z detailu úhrady ze dne 9. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla poukázána mzda ve výši 42 675 Kč. Z detailu úhrady ze dne 8. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla poukázána mzda ve výši 45 970 Kč.

15. V kartě klienta bylo uvedeno, že žalovaný v období od 14. 10. 2024 do 14. 11. 2024 řádně hradil splátky. Celkem zaplatil 5 170 Kč.

16. Z potvrzení a z informace o vyplacení ze dne 29. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému potvrdila platbu ve výši 1 Kč.

17. Z výzev ze dne 14. 1. 2025 a 14. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek splatných dne 14. 12. 2024, dne 14. 1. 2025 a dne 14. 2. 2025. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru.

18. Z oznámení ze dne 17. 2. 2025 bylo zjištěno, že úvěr byl ke dni 17. 2. 2025 zesplatněn, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dnů. Žalovanému byla zároveň vyčíslena tzv. nová jistina ve výši 42 209 Kč.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 9. 2025 a z podacího archu ze dne 4. 9. 2025 bylo zjištěno, že dne 4. 9. 2025 žalobkyně odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní výzvy.

20. Z prohlášení klienta a fotokopie občanského průkazu žalovaného nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti.

21. Soud posoudil věc zejména dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 110 odst. 1 SpÚ neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

24. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)

27. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka sjednala úvěrovou smlouvu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.

30. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice kroky v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti výdajů žalovaného nezkoumala téměř vůbec. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech, přičemž žádné negativní poznatky nebyly zjištěny. Dále předložila listiny, ze kterých je patrné, že na bankovní účet č. , č. účtu, uvedeným žalovaným byly v červenci 2024 a srpnu 2024 poukázány částky 42 675 Kč a 45 970 Kč z titulu mzdy. Žalobkyně však nepředložila žádnou pracovní smlouvu žalovaného, a není tedy postaveno na jisto, jestli se jedná o příjem stálého rázu, jednorázové odměny či zda pracovní poměr žalovaného již zanikl. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný měl výdaje ve výši 4 860 Kč jako životní minimum a dále 7 581 Kč na nákladech na bydlení, jejichž výše však nebyla doložena. Žádné jiné výdaje nebyly v tvrzeny ani doloženy, dle žalobkyně ostatní výdaje byly ve výši 0 Kč. Tomuto tvrzení však lze těžko uvěřit, neboť náklady vyúčtování za telefonní služby, internet, dopravu či volnočasové aktivity má většina obyvatel. Posouzení se podle § 87 odst. 1 SpÚ sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovaného v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

32. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

33. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný zpětně uhradil 5 170 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 29 830 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat.

34. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem sepsaným dne 4. 9. 2025 odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání, tj. do 19. 9. 2025. Dopis byl doručen v souladu s § 573 o. z. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 20. 9. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

35. S ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec shora uvedené částky včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.

36. Podáním ze dne 17. 11. 2025 žalobkyně vzala žalobu co do částky 11 439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 439 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, částky 8 753,78 Kč, úroku ve výši 70,15 % ročně z částky 34 374,31 Kč od 19. 2. 2025 do 14. 3. 2025 a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 34 374,31 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 2. 2025 dosáhne částky 101 520 Kč částečně zpět. Soud proto ve věci postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této časti zastavil.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 658,06 Kč, přičemž tato částka představuje 17,60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,47 %). Žalobkyně totiž zavinila částečné zastavení řízení, neboť část uplatněných nároků v řízení vzala zpět a nic jí nebránilo tyto nároky vůbec v žalobě nevznést. Z tohoto důvodu byla úspěšná co do částky 29 830 Kč a co do částky 21 132 Kč byla neúspěšná. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku v částce 2 549 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 962 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. v sazbě 21 % ze základu 10 770 Kč ve výši 2 261,70 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za částečné zpětvzetí žaloby, neboť se jedná o neúčelně vynaložený úkon (srov. výše uvedenou argumentaci).

38. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.