27 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 32 788,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši , částka, z titulu smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, , a to v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku s úrokem ve výši , částka, , poplatkem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a poplatkem umožňujícím platit splátky v hotovosti ve výši , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, do , datum, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyhodnotila údaje týkající se příjmů a výdajů získané od žalované, kdy žalovaná uvedla, že je zaměstnána s měsíčním příjmem ve výši , částka, a měsíčními výdaji ve výši , částka, . Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná celkem uhradila , částka, , a to tak, že dne , datum, uhradila , právnická osoba, Kč, dne , datum, uhradila , částka, a dne , datum, uhradila , částka, . Pohledávka byla s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá nesplacené jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, , administrativního poplatku ve výši , částka, , poplatku za umožnění hradit splátky v hotovosti ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a bez omluvy se nedostavila na jednání ve věci. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. V průběhu jednání ve věci žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom směru, že žalovaná částku částečně splácela, a proto svůj dluh uznala ve smyslu § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

4. S ohledem na cizí prvek v podobě slovenského státního občanství žalované se soud po právní stránce nejprve zabýval otázkou své pravomoci a otázkou rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by Česká a Slovenská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení předmětných nároků a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva aplikuje přednostně před ustanoveními zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 17 a 19 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná v rozhodné době měla bydliště na území České republiky.

5. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru.

6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná žádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Ve své žádosti uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, s měsíčním příjem ve výši , částka, . Měsíční výdaje žalované připadají v částce , částka, na bydlení a energie, v částce , částka, na dopravu a jídlo a v částce , částka, na srážky ze mzdy. Žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost k nezaopatřeným dětem a žije v nájmu. Nejvyšší ukončené vzdělání má základní a nevlastní žádný bankovní účet.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že první předchůdkyně žalobkyně a žalovanou uzavřely dohodu, podle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši , částka, , a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši , částka, , poplatkem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a poplatkem za umožnění hradit splátky v hotovosti ve výši , částka, vrátit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, do , datum, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Smlouva obsahovala popisy obou smluvních stran.

8. Z přehledu bylo zjištěno, že žalovaná uhradila právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, částku ve výši , právnická osoba, Kč, dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, . Všechny tyto částky byly hrazeny v hotovosti.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do , datum, .

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval o. z. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen “SpÚ“), ve znění účinném ke dni právního jednání.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. V tomto směru žalobkyně pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované, kdy žalovaná označila svého zaměstnavatele, výši svého měsíčního příjmu a výši svých měsíčních výdajů. Žádné listiny, které by prokazovaly tvrzení žalované, však přiloženy nebyly. Žalobkyně neoznačila žádný další důkaz, ačkoliv byla na jednání opětovně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, zda a jak právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu navíc soud uvádí, že posouzení pouze na základě údajů získaných od spotřebitele (žalované) není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru).

28. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že její právní předchůdkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

29. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

30. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

31. Protože, jak rozvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, která byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze. Částečnou úhradu žalované přitom nelze považovat za uznání dluhu, a to zejména s ohledem na specialitu SpÚ, jakožto právní úpravy chránící spotřebitele, tj. slabší smluvní stranu (§ 419 o. z.).

32. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši , částka, , z nichž žalovaná doposud vrátila jen , částka, . Rozdíl mezi poskytnutým plnění ve výši , částka, a vrácenou částkou ve výši , částka, , tj. , částka, , proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Soud podotýká, že „alokace“ jednotlivých plateb žalobkyní na různé dílčí pohledávky je bezpředmětná, neboť zúčtování bezdůvodného obohacení provádí přímo soud Pohledávka na zaplacení těchto částek za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalované oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná dluh uznala, když na dlužné částce částečně hradila, soud jak je uvedeno a odůvodněno shora, soud nepřihlížel.

33. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, . V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do , datum, . Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byl nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem , datum, je tedy žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

34. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

35. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

36. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.