27 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 150 951 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 540 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 77 411 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 150 951 Kč od 26. 7. 2024 do 21. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 77 411 Kč od 22. 11 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení v příslušném rozsahu usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že dne 27. 2. 2024 žalovaná podepsala smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 171 000 Kč, přičemž částku 93 589 Kč žalobkyně poskytla na účet žalované uvedený ve smlouvě částku a částka zbylá byla použita „na úhradu/započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v Dohodě o konsolidaci“. Žalovaná měla úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 9 849 Kč, nominální úroková sazba úvěru činila 66,38 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou, zda doklad totožnosti žalované není evidován jako neplatný. Žalobkyně dále vycházela z dokladů a informací od žalované (doklady o příjmech, prohlášení atp.). Žalovaná dle žalobkyně na svůj dluh uhradila celkem částku 20 049 Kč, a to před datem zesplatnění úvěru. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 24. 7. 2024. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 198 021,55 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2x 499 Kč za splátky, s nimiž se žalovaná dostala do prodlení o délce 30 dnů, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2x 200 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy žalobkyni též vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a to od 26. 7. 2024 do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje uvedenou smluvní pokutu pouze do data vyhotovení žaloby (25. 11. 2024), tj. smluvní pokutu ve výši 24 356,46 Kč. Dále žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku za poskytnutí úvěru, a to z částky zbývající původní jistiny, tj. 170 199,74 Kč, ode dne 26. 7. 2024 do zaplacení, přičemž úrok žalobkyně požaduje v nominální úrokové sazbě 66,38 % ročně a od 91. dne prodlení, tj. od 19. 8. 2024, pak v nominální úrokové sazbě 14,75 % ročně. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaná již neuhradila více, než uvedeno výše.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání ve věci omluvila, a bylo proto jednáno v nepřítomnosti účastnic dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 2. 2024 spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, podepsané žalovanou dne 27. 2. 2024 a akceptované téhož dne žalobkyní (dále jen „smlouva o úvěru“), a z karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované částku 171 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku v 60 měsíčních splátkách po 9 849 Kč vrátit. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni zaplatit, činila 590 940 Kč, úroková sazba činila 66,38 % ročně, RPSN činila 90,81 %. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 709 128 Kč, dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitla v prodlení. Dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaná dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny.

5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh uhradila 20 049 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaná netvrdila a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by žalobkyni uhradila více.

6. Z dohody o konsolidaci ze dne 27. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely tuto dohodu, dle níž část úvěru ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 77 411 Kč bude použita na úhradu dluhu z (jiné) smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 171 000 Kč byl žalované dne 27. 2. 2024 vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, v částce 93 589 Kč a na účet č. , Anonymizováno, , označený firmou žalobkyně, v částce 77 411 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedla žalovaná ve smlouvě o úvěru.

8. Z výpisů z uvedeného účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že účet je veden na jméno žalované a v roce 2024 na něj byla vyplácena mzda ve výši cca 33 500 Kč měsíčně.

9. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 27. 2. 2024 měla žádost u jedné další finanční instituce o poskytnutí úvěru a splácela jiný dluh v celkové výši 624 364 Kč.

10. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaná podepsala tento dokument, jehož obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopna splácet řádně a včas.

11. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku 34 300 Kč, jako své výdaje uvedla částku 17 360 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 860 Kč, dále ze splátky jiného závazku u žalobkyně ve výši 7 289 Kč, z výdajů na dopravu, kurzy, záliby atp. ve výši 100 Kč a výdajů na bydlení ve výši 5 111 Kč, přičemž bydlí v pronájmu. Bylo dále počítáno s rezervou 1 000 Kč. Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 15 940 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má výuční list, je svobodná, nežije s partnerem ve společné domácnosti a je zaměstnána na dobu neurčitou.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 11. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Výzva byla odeslána poštou téhož dne.

13. Z dalších provedených důkazů (např. kopie dokladu žalované) nebyly s ohledem na níže uvedené právní hodnocení zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , a ze dne 8. 10. 2020, č. j. , spisová značka, .

23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

26. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

27. Soud žalobkyni hodlal při jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů jednak ve vztahu k tomu, zda a jak konkrétně žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, a jednak k tomu, jak konkrétně a na úhradu kterého konkrétního dluhu a z jakého titulu byla použita částka ve výši 77 411 Kč (vyplacená dle provedených listinných důkazu „zpět“ na účet žalobkyně). K nároku na zaplacení této částky soud uvádí, že jde o nárok na samé hranici projednatelnosti s ohledem na zcela vágní žalobní tvrzení, které žalobkyně vlastně nahrazuje odkazem na listinu (dohodu o konsolidaci), která však uvádí toliko částku a číslo (jiné) úvěrové smlouvy. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a žádná nová tvrzení neuvedla a nové důkazy neoznačila, svá procesní břemena tedy ve vztahu k oběma uvedeným okruhům neunesla. Soud doplňuje, že dle ustálené judikatury je poučení podle § 118a o.s.ř. poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomu jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

28. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře „hodnocení klienta“. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované, doložení výpisů z účtu), ale za situace, kdy poskytnuté, resp. dostupné, údaje kriticky nevyhodnotí, a to zejména posouzením výdajů na straně spotřebitele, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena či má tak vysoké výdaje, že úvěruschopná není. V listině hodnocení klienta žalovaná uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem činí přes 34 000 Kč. Své měsíční výdaje vyčíslila částkou 17 360 Kč, tvořenou životním minimem ve výši 4 860 Kč, další splátkou úvěru u žalobkyně ve výši 7 289 Kč, náklady na bydlení v pronájmu ve výši 5 111 Kč a ostatními výdaji na dopravu, záliby atp. ve výši 100 Kč (sic!). Takové údaje od žalované vyvolávají více než malé pochybnosti o tom, že se skutečně zakládají na pravdě, a žalobkyně tedy měla po žalované požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje žalované tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nelze současně nevidět, že žalovaná u žalobkyně zjevně čerpala i splácela další úvěr, který patrně hodlala konsolidovat, a nabízí se tedy otázka, zda žalovaná byla vůbec schopna splácet již tento předchozí dluh. Žalobkyně tedy již jen z uvedeného měla vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalované tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaná bude schopna poskytovaný úvěr splácet.

29. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na povinnost eurokonformního výkladu českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

30. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

31. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Protože, jak uvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

35. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

36. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 93 589 Kč (výplata částky ve výši 77 411 Kč byla prokázána na účet žalobkyně), přičemž žalovaná žalobkyni uhradila pouze 20 049 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 73 540 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne 6. 11. 2024, přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost tak nastala 21. 11. 2024. Od 22. 11. 2024 se tudíž žalovaná nachází v prodlení37. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

38. O náhradě nákladů řízení soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl dle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že částečně úspěšné žalobkyni takovou náhradu nelze přiznat. Žalobkyně jednak netvrdila ani nedoložila, že částečné zpětvzetí žaloby zavinila žalovaná, naopak žalobkyně k tomuto procesnímu postupu zjevně byla motivována evidentně hrozícím částečným neúspěchem ve sporu. Ve „zbylém“ rozsahu předmětu řízení byla žalobkyně převážně neúspěšná, a náhradu nákladů řízení jí tak nelze přiznat ani částečně.

39. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.