28 C 15/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 990 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 990 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 13,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 170,28 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 395,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že je právní nástupkyní [právnická osoba] s.r.o., která s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 29 400 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úroky v sazbě 3,99 % ročně v 66 splátkách po 507 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru 600 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaná do žádosti o úvěr zadala své kontaktní údaje a její podání potvrdila SMS kódem zaslaným na jí zadané telefonní číslo. Poté nahrála doklad totožnosti a výpisy k účtu vedenému na své jméno. Samotnou smlouvu podepsala zadáním autorizačního SMS kódu zaslaného na ověřené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že jí žalovaná sdělila svůj měsíční příjem ze zaměstnání, což žalobkyně ověřila z výpisů z účtu, podle kterých měla příjem 21 000 Kč. Dále žalovaná sdělila své výdaje ve výši 12 000 Kč, což žalobkyně verifikovala porovnáním s normativními náklady na bydlení a životní minimum. Z registru klientských informací dále žalobkyně zjistila, že žalovaná měla dva úvěry se splátkami 6 814 Kč a 978 Kč měsíčně. Kromě toho žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku a registru [příjmení] bez negativního nálezu. Žalovaná následně úvěr nesplácela řádně a včas a proto jej žalobkyně dne [datum] zesplatnila. Celkem žalovaná žalobkyni do zesplatnění zaplatila 29 913 Kč. Po zesplatnění dne [datum] zaplatila další 4 000 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá zaplacení dvou smluvních pokut za pozdní úhradu splátky po 490 Kč (za říjen 2022) a 500 Kč (za listopad 2022). Dále požaduje úrok ve výši 3,99 % ročně z částky 3 453,66 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 990 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 990 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 1 000 Kč, neboť ji žalovaná dne [datum] uhradila, a navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit úrok ve výši 13,78 Kč, který představuje úrok ve výši 3,99 % ročně z částky 3 453,66 Kč za období od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 127,14 Kč, který představuje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 990 Kč za období od [datum] do [datum], a úrok z prodlení ve výši 43,14 Kč, který představuje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 990 Kč za období od [datum] do [datum].

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Ve smlouvě o úvěru ze dne [datum] jsou jako smluvní strany označeni žalovaná a [právnická osoba] s.r.o. (která se později přejmenovala na [právnická osoba], viz příslušný výpis z obchodního rejstříku). Ta se zavazuje žalované poskytnout úvěr 30 000 Kč a žalovaná se zavazuje jej vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí 600 Kč a úrok 3,99 % ročně v 66 měsíčních splátkách po 507 Kč Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované a je zde pouze údaj o SMS kódu, který měla žalovaná zadat.

6. V nedatovaných screenshotech z aplikace žalobkyně (viz přehled tvrzených příjmů žalované a listiny„ MW1“ a„ UW1“) se uvádí, že žalovaná měla žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělit příjem 21 000 Kč ze zaměstnání a že bydlí ve vlastním domě (bytě) s hypotékou a má celkové měsíční výdaje 12 000 Kč, z čehož 7 000 Kč jsou výdaje na bydlení, 252 Kč na telefon a internet, 213 Kč na pojištění a spoření, 97 Kč na fixní náklady, 310 Kč měsíčně na dopravu a 1 008 Kč na jídlo. Z dalšího nedatovaného screenshotu (listina„ UW2“) je zřejmé, že žalovaná měla další dva úvěry se splátkami po 6 814 Kč a 978 Kč měsíčně.

7. Z výpisů z účtu žalobkyně (číslo účtu odpovídá číslu podle smlouvy o úvěru) za červenec, srpen a září 2017 plyne, že počáteční a konečné zůstatky byly 1 302 Kč, 3 548 Kč, 1 720 Kč a 2 332 Kč. Příjem od zaměstnavatele činil 17 809 Kč, 19 292 Kč a 18 576 Kč (v září 2017 žalobkyně navíc od zaměstnavatele obdržela částku 7 350 Kč). Žalobkyně platila každý měsíc 6 814 Kč a 978 Kč na úvěry a inkasní platby v celkové výši 9 918,33 Kč (kromě července 2017, kdy to bylo 9 258 Kč).

8. V úvěrové zprávě, která je datována ke dni [datum], má žalovaná uvedeny dva existující splátkové kontrakty se splátkami 6 814 Kč měsíčně a 978 Kč měsíčně.

9. Ze zprávy [právnická osoba], plyne, že majitelkou účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru je žalovaná. Podle výpisu z účtu žalované za říjen 2017 poskytla [právnická osoba] s.r.o. dne [datum] žalované částku 29 400 Kč (číslo účtu této společnosti je stejné jako ve smlouvě o úvěru).

10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že dne [datum] došlo k fúzi žalobkyně a [právnická osoba] s.r.o., jejíž jmění přešlo na žalobkyni jako na nástupnickou společnost.

11. Dne [datum] odeslala (viz poštovní podací arch) žalobkyně žalované dopis, kterým jí oznámila zesplatnění úvěru, neboť řádně nehradila splátky.

12. Podle splátkového kalendáře žalovaná žalobkyni do okamžiku zesplatnění zaplatila celkem 29 913 Kč (poslední splátka 507 Kč byla zaplacena dne [datum] a předposlední ve stejné výši dne [datum]). Podle seznamu transakcí zaplatila žalovaná ze svého účtu (číslo odpovídá číslu podle výpisů a ve smlouvě o úvěru) dne [datum] částku 4 000 Kč na účet žalobkyně podle smlouvy o úvěru.

13. Dne [datum] (viz historie zásilky) odeslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, kterou ji vyzvala k zaplacení pohledávky 8 201,56 Kč do 7 dnů od doručení. Zásilka byla doručena dne [datum] (viz opět historie zásilky).

14. Podle dalšího seznamu transakcí zaplatila žalovaná ze svého účtu (číslo opět odpovídá číslu podle výpisů a ve smlouvě o úvěru) dne [datum] částku 1 000 Kč na účet žalobkyně podle smlouvy o úvěru.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Prvním výrokem soud řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zčásti zastavil co do částky 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 990 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět ještě před začátkem jednání (zpětvzetí bylo soudu doručeno prostřednictvím datové schránky dne [datum]). Z obsahu tohoto podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) plyne nejen to, že žalobkyně bere žalobu zpět co do určité částky, ale že se v důsledku zaplacení jistiny žalovanou nadále nedomáhá ani úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (tedy že i v této části bere žalobu zpět).

21. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Přijetí nabídky žalobkyně k uzavření této smlouvy žalovanou je zřejmé z toho, že žalovaná se podle ní zachovala, tj. přijala plnění žalobkyně (čerpala úvěr) a žalobkyni hradila splátky úvěru na účet podle smlouvy o úvěru (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

23. Žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že posuzování úvěruschopnosti je třeba mj. provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Judikatura Nejvyššího soudu k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (kterou lze s ohledem na téměř nezměněné znění relevantních ustanovení aplikovat i na nynější zákon o spotřebitelském úvěru) dále dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (zvýraznění doplněno soudem, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud dále zdůrazňuje, že prověření úvěruschopnosti je nutno provést před uzavřením smlouvy úvěru (viz § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. Pokud jde o příjmy žalované, žalobkyně si sice vyžádala výpisy z účtu žalované, avšak plyne z nich jiná výše čisté mzdy žalované, než s jakou žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti počítala a žalovaná tvrdila. Průměrně se totiž jednalo o pouhých 18 559 Kč, a nikoliv 21 000 Kč (z částky 7 350 Kč poskytnuté v září 2017 nelze vycházet, neboť se jedná o mimořádný příjem žalované, který se v jiných měsících neopakuje a u nějž tak není žádná jistota, že by jej žalovaná opět v budoucnu dosáhla). Již zde tedy žalobkyně své povinnosti zanedbala.

25. Výdaje žalované pak žalobkyně neměla objektivně podložené vůbec a pouze je srovnávala se statistickými údaji a normativními výdaji, což je ve světle shora citované judikatury nedostatečné. Již to samo o sobě svědčí o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud dále poukazuje na to, že podle výpisů z účtu žalované měla žalovaná pravidelné výdaje (inkaso) ve výši 9 918,33 Kč měsíčně a k tomu dalších 7 792,31 Kč měsíčně splácela na další existující úvěry. Prostým součtem těchto položek (17 710,64‬ Kč) a porovnáním s reálným příjem žalované (18 559 Kč) je zřejmé, že jí zbývalo sotva 800 Kč měsíčně na všechny ostatní běžné výdaje, které nemají povahu opakujících se stejných plateb, jako na jídlo, cestování, zábavu apod. Tomu ostatně odpovídají i nízké průběžné zůstatky na účtu žalované. Těžko tedy za této situace mohla mít žalovaná na to, aby splácela jakýkoliv další úvěr poskytnutý žalobkyní – což muselo (nebo minimálně mělo být při vynaložení odborné péče) žalobkyni jasné.

26. Žalobkyně kromě toho nesplnila ani povinnost zkoumat způsob plnění dosavadních dluhů žalovanou, resp. svá tvrzení o tom neprokázala. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou prověřila v registru klientských informací, avšak úvěrová zpráva, která má toto tvrzení prokazovat, je datována až ke dni [datum], tj. po uzavření smlouvy. K tomu, že žalobkyně žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku a registru [příjmení] bez negativního nálezu, neoznačila žalobkyně žádný důkaz a tato skutečnost současně ani neplyne z žádného jiného provedeného důkazu.

27. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Žalobkyně proto neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.) ohledně toho, že dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně dílčích ujednání o úroku, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

28. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby zůstal toliko úrok a úrok z prodlení. Ujednání o úroku je absolutně neplatné, jak již bylo výše uvedeno, a proto žalobkyně nemá právo na jeho zaplacení.

29. U úroku z prodlení zbývá dodat, že žalovaná vrátila celou jistinu, která jí byla poskytnuta žalobkyní v souladu s § 87 odst. 1 větou poslední zákona o spotřebitelském úvěru již dne [datum], tedy ještě před začátkem období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje. Jinými slovy v tomto období nemohla být žalovaná v prodlení (§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku) a ani tento nárok tak žalobkyni nenáleží.

30. Ze shora uvedených důvodů soud druhým výrokem žalobu zamítl ve zbývající části (tj. části, v níž nebylo řízení zastaveno na podkladě zpětvzetí), kterou se žalobkyně domáhala úroku a úroku z prodlení.

31. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 146 odst. 2 větou druhou a § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně pro chování žalované vzala zpět (toliko z procesního hlediska) důvodně podanou žalobu a ve zbývající části předmětu řízení byla ve věci úspěšná žalovaná. Jelikož rozsah zastavení řízení (1 008,63 Kč) převažuje nad úspěchem žalované (184,06 Kč), má žalobkyně právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti žalované, tj. na 69,14 % náhrady (rozdíl rozsahu zastavení a úspěchu žalované).

32. Náhradu nákladů řízení tvoří: -) odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 200 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; -) paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; -) odměna advokáta za jeden úkon právní služby (částečné zpětvzetí) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu po 500 Kč podle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 2. advokátního tarifu; -) odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast na jednání) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu po 300 Kč podle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 1. advokátního tarifu, neboť v té době již žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a předmětem řízení tak zůstal jen úrok a úrok z prodlení v celkové výši 184,06 Kč (§ 8 odst. 1 věta druhá advokátního tarifu); -) paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby (zpětvzetí a účast na jednání) po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu; -) náhrada cestovních výdajů z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu dne [datum] v celkové délce 74 km ve výši celkem 692,72 Kč (základní náhrada při sazbě 5,20 Kč/km a náhrada za pohonné hmoty při kombinované spotřebě 10,1 l [číslo] km a ceně 41,20 Kč za litr paliva, vše podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/2023 Sb.); -) náhrada promeškaného času stráveného cestou na jednání v rozsahu tří půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu; -) náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 628,47 Kč; a -) zaplacený soudní poplatek ve výši 990 Kč. Celková výše náhrady tak činí 4 911,19 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 69,14 %, tj. 3 395,60 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu (např. 11 C 59/2022, 23 C 37/2022 či 28 C 5/2023), jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

34. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů za vyjádření ze dne [datum], neboť tam uvedená tvrzení (zejména ohledně zkoumání úvěruschopnosti, což je ve sporech ze smluv o spotřebitelském úvěru zcela základní tvrzení, čehož by si žalobkyně jako jejich poskytovatelka měla být vědoma) měla být již součástí žaloby tak, aby obsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Šlo tedy o náklad vynaložený žalobkyní neúčelně (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).

35. Rozsudek je odůvodněn v rozsahu podle § 157 odst. 4 o. s. ř.