28 C 23/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 210 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhá zaplacení 25 210 Kč s úrokem ve výši 3 333,14 Kč, úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 456,50 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 16 810 Kč, úroku ve výši 1 811,24 Kč v sazbě 19,31 % ročně z částky 12 839,29 Kč za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 890,19 Kč v sazbě 9,75 % ročně z částky 12 839,29 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost žalované poskytla 13 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 2 600 Kč a sazbě 19,31 % ročně, odměna za administrativní činnost 2 600 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč a životní pojištění s poplatkem 360 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 7 200 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne [datum], neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit.

2. Žalobkyně se proti žalované dále domáhala zaplacení 8 400 Kč, úroku ve výši 1 521,90 Kč v sazbě 23,72 % ročně z částky 6 363,06 Kč za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 566,31 Kč v sazbě 9 % ročně z částky 6 363,06 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalované poskytla 10 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1 400 Kč a sazbě 23,72 % ročně, odměna za administrativní činnost 2 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a životní pojištění s poplatkem 290 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 9 290 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne [datum], neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit.

3. Před uzavřením obou smluv zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace získané od žalované v kartě zákazníka a porovnala je s doklady, které si od žalované vyžádala a jsou uvedeny v části karty nazvané„ dokumenty k ověření“. Konkrétně šlo o výplatní pásky a složenky k příjmům. Tyto listiny žalovaná pouze předložila a žalobkyně je tak nemá k dispozici. Nashromážděné údaje byly právní předchůdkyní odeslány do systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalovaná a společnost [právnická osoba] podepsaly dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit úrok 1 400 Kč, poplatek 2 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a poplatek za pojištění Credit Life 290 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán fixní úrok platný po celou dobu trvání smlouvy (58 týdnů) ve výši 23,72 % ročně. Životní pojištění Credit Life bylo sjednáno jako doplňková služba. Žalované byla při podpisu smlouvy předána v hotovosti částka 5 496 Kč; ohledně zbývající částky 4 504 Kč žalovaná souhlasila, že bude započtena na pohledávku právní předchůdkyně na zaplacení zůstatku jiného spotřebitelského úvěru čerpaného v minulosti žalovanou (viz část smlouvy nazvaná„ refinancování“ na poslední straně).

7. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala kartu zákazníka, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 10 000 Kč, je bývalým/stávajícím zákazníkem právní předchůdkyně, bydlí v nájmu, v domácnosti bydlí s manželem, nemá nezaopatřené děti ani jiné nezaopatřené osoby, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, má již u právní předchůdkyně zápůjčku ve výši 8 000 Kč, na kterou splácí 740 Kč měsíčně. Má čistý příjem (ze zaměstnání) 9 191 Kč,„ další příjmy“ 7 259 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, osobní výdaje 4 300 Kč a splátky úvěrů 740 Kč. Žalovaná předložila k ověření své finanční situace složenky ohledně příjmů a její zaměstnání bylo„ ověřeno“, ale v kartě není zaškrtnut konkrétní způsob ověření. V kartě je výslovně napsáno, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovaných dokumentů za období posledních 3 měsíců.

8. Žalovaná a společnost [právnická osoba] dále podepsaly dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 13 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit úrok 2 600 Kč, administrativní poplatek 2 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč a poplatek za pojištění Credit Life 360 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 396 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán fixní úrok platný po celou dobu trvání smlouvy (60 týdnů) ve výši 32,15 % ročně. Pojištění Credit Life bylo sjednáno jako doplňková služba. Žalované byla při podpisu smlouvy předána v hotovosti částka 9 659 Kč; ohledně zbývající částky 3 341 Kč žalovaná souhlasila, že bude započtena na pohledávku právní předchůdkyně na zaplacení zůstatku jiného spotřebitelského úvěru čerpaného v minulosti žalovanou (viz část smlouvy nazvaná„ refinancování“ na poslední straně).

9. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala kartu zákazníka, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 15 000 Kč, je bývalým/stávajícím zákazníkem právní předchůdkyně, bydlí v nájmu, v domácnosti bydlí s manželem, nemá nezaopatřené děti ani jiné nezaopatřené osoby, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, má již u právní předchůdkyně zápůjčku ve výši 15 000 Kč, na kterou splácí 1 220 Kč měsíčně. Má čistý příjem (ze zaměstnání) 9 300 Kč,„ další příjmy“ 5 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, osobní výdaje 4 200 Kč, splátky úvěrů 1 220 Kč a další výdaje na exekuci 765 Kč. Žalovaná předložila k ověření své finanční situace výplatní pásky, složenky ohledně příjmů a její zaměstnání bylo„ telefonicky ověřeno“. V kartě je výslovně napsáno, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovaných dokumentů za období posledních 3 měsíců. Žalovaná konečně prohlásila, že je proti ní vedena jedna exekuce.

10. Podle přehledu plateb ke dni [datum] žalovaná právní předchůdkyni zaplatila celkem 16 490 Kč na obě smlouvy o úvěru.

11. Právní předchůdkyně zaslala dne [datum] (viz podací lístek) žalované oznámení o postoupení obou pohledávek z úvěrových smluv za žalovanou na žalobkyni, kterým mj. žalovanou vyzvala k úhradě dluhů z obou smluv v celkové výši 26 710 Kč do 10 dnů od doručení.

12. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť nebyl navržen k prokázání žádné skutečnosti (a ani z něj pro tuto věc žádná skutková zjištění nemohou vyplynout), nýbrž toliko podporuje právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěry byly sjednány jako spotřebitelské ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelské úvěry. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

22. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Při posuzování vycházela prakticky jen z údajů, které jí uvedla žalovaná v zákaznických kartách, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Výjimkou jsou výplatní pásky a (v případě druhé smlouvy) složenky ohledně příjmů, které žalovaná podle zákaznických karet předložila právní předchůdkyni. Žalobkyně však nepřednesla žádná tvrzení o tom, co bylo jejich obsahem, který ani neprokázala. Jinými slovy žalobkyně sice prokázala, že žalovaná předložila tyto dokumenty, ale netvrdila, co je v nich uvedeno a ani neprokázala, že údaje zachycené v zákaznické kartě odpovídaly údajům podle těchto dokumentů. To platí i pro údajné (telefonické) ověření zaměstnání – opět totiž není zřejmé, co zaměstnavatel právní předchůdkyni konkrétně sdělil (a u první smlouvy ani jak to sdělil), a zda to korespondovalo žalovanou uvedeným údajům. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Samotné výplatní pásky, resp. i složenky ohledně příjmů by navíc ani nemohly veškeré údaje uváděné žalovanou doložit. Zejména nebyly žádným způsobem doloženy výdaje žalované (samotné využití statistických dat, na nichž dle tvrzení žalobkyně měl být založen skóringový model, nestačí, viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018) a ani údajné„ další“ příjmy žalované a trvání všech příjmů žalované, tj. zda je bude mít zajištěny po celou dobu splácení. U obou zákaznických karet je přitom po odečtení těchto nedoložených příjmů žalovaná„ v mínusu“, tedy její výdaje převyšují příjmy (což minimálně působí dojmem, jako by si je tam žalovaná„ domyslela“, jen aby ve výsledku vyšlo kladné číslo).

23. Tvrzení žalované v zákaznických kartách jsou kromě toho značně vágní, nevěrohodná a zavdávající pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnuté úvěry. Žalovaná např. v obou kartách tvrdí, že má„ další“ příjmy, aniž by vůbec bylo zřejmé z čeho. Ve druhé zákaznické kartě pak sama přiznala, že je v exekuci, což právní předchůdkyně nijak nereflektovala. Z obou karet je také zřejmé, že z poskytnutých úvěrů měly být zčásti splaceny jiné dluhy žalované u právní předchůdkyně: jinak řečeno je patrné, že žalovaná dalšími úvěry„ vytloukala klín klínem“, tedy její finanční situace byla tak špatná, že jí neumožňovala předchozí závazky bez dalšího úvěru splácet. I to měla právní předchůdkyně zohlednit.

24. Žádná další tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně neuvedla ani k nim neoznačila důkazy. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

25. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelské úvěry žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, odměnách, poplatcích, započtení a splatnosti. Smlouvy o úvěru pro neplatnost vůbec nevznikly, nevznikly proto ani smlouvy o pojištění, neboť se jedná o smlouvy na nich závislé (§ 1727 věta druhá občanského zákoníku). To je zřejmé zejména z výslovného ujednání, že životní pojištění je doplňkovou službu (ke smlouvě o úvěru).

26. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalované na základě obou neplatných závazků poskytla peněžní prostředky v hotovosti ve výši celkem 15 155‬ Kč, které představují bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalované, jež byla žalovaná povinna právní předchůdkyni vydat (§ 2993 občanského zákoníku). Žalovaná právní předchůdkyni zaplatila celkem 16 490 Kč. Svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení již tedy v plném rozsahu splnila, čímž závazek z bezdůvodného obohacení zcela zanikl (§ 1908 odst. 1 občanského zákoníku) a žalovaná není žalobkyni povinna nic platit (nevzniklo ani právo na úrok z prodlení, neboť žalovaná bezdůvodné obohacení vydala před splatností, která nastala až výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 a § 1958 odst. 2 občanského zákoníku).

27. Soud dodává, že své tvrzení o předání zbytku částky v hotovosti žalobkyně neprokázala (neunesla břemeno důkazní), neboť ze smluv plyne toliko předání částky 15 155 Kč v hotovosti. Soud ji v tomto směru opět nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. pro její neúčast na jednání (viz výše). Právní jednání spočívající v započtení (§ 1982 a násl. občanského zákoníku) pohledávek právní předchůdkyně z jiných úvěrových smluv na pohledávky žalované na čerpání úvěru z nyní projednávaných smluv jsou přitom neplatná, neboť, jak již bylo výše uvedeno, neplatné jsou tyto smlouvy jako celek. Započtení by ostatně bylo absolutně neplatným právním jednáním i pro nemožnost plnění od počátku (§ 588 věta druhá občanského zákoníku), neboť žádná z nyní projednávaných smluv o úvěru pro neplatnost nevznikla, a proto nevznikla ani žádná pohledávka žalované na čerpání úvěru (co do zbytku úvěru, který nebyl poskytnutý v hotovosti), vůči které by své pohledávky z jiných úvěrových smluv mohla právní předchůdkyně započíst.

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu prvním výrokem jako nedůvodnou zamítl.

29. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla z procesního hlediska ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žádné jí však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.