28 C 25/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 61 762 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhá zaplacení 61 762 Kč s úrokem ve výši 10 737,24 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 14 395 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 19 % ročně z částky 19 274 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 5 398,81 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 395 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 274 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 25 058 Kč, úroku ve výši 5 720,72 Kč v sazbě 19,98 % ročně z částky 14 395 Kč za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 14 395 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 219,18 Kč v sazbě 8,05 % ročně z částky 14 395 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 395 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které tato společnost žalovanému poskytla 39 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 3 487 Kč a sazbě 19,98 % ročně, odměna za administrativní zpracování 5 189 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 20 214 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný na ni do té doby uhradil jen 42 832 Kč. Dluh žalovaného byl podle žalobkyně splatný dne [datum], neboť ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že je povinen do tohoto dne celou částku splatit.

2. Žalobkyně se proti žalovanému dále domáhala zaplacení 36 704 Kč, úroku ve výši 5 016,52 Kč v sazbě 19 % ročně z částky 19 274 Kč za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 19 % ročně z částky 19 274 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 179,63 Kč v sazbě 8,05 % ročně z částky 19 274 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 274 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalovanému poskytla 40 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 5 803 Kč a sazbě 19 % ročně, odměna za administrativní zpracování 6 569 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 23 800 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný na ni do té doby uhradil jen 39 468 Kč. Dluh žalovaného byl podle žalobkyně splatný dne [datum].

3. Před uzavřením obou smluv zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila informace získané od žalovaného v zákaznické kartě a porovnala je s doklady, které si od žalovaného vyžádala a jsou uvedeny v části karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Konkrétně šlo o živnostenský list, výplatní pásky a doklady SIPO. Tyto listiny žalovaný pouze předložil a žalobkyně je tak nemá k dispozici. Dále si právní předchůdkyně ověřila z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, neboť se z jednání omluvili a žalovaný o odročení nepožádal, zatímco žalobkyně o něj sice požádala, avšak nedůvodně (soud není povinen odročovat jednání kvůli poučení podle § 118a o. s. ř., srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

6. Soud zjistil následující skutečnosti.

7. Žalovaný a [právnická osoba] [anonymizováno] podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 36 172 Kč, vše v 100 týdenních splátkách po 762 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 19 % ročně. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy.

8. Žalovaný před uzavřením této smlouvy téhož dne vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o zápůjčku 40 000 Kč, bydlí jako spoluvlastník (adresa [adresa žalovaného]), má již zápůjčku u právní předchůdkyně, má tři nezaopatřené děti (roky narození 1995, 1998 a 1998), pracuje jako OSVČ a jeho zaměstnání bylo„ ověřeno“. Pobírá mzdu 30 000 Kč a má„ další“ příjmy domácnosti 18 000 Kč. Výdaje má na nájem a inkaso 10 000 Kč, spoření 5 500 Kč, telefon 2 000 Kč, splátky půjček a výživné 1 228 Kč a domácnost 10 000 Kč. Žalovaný předložil k ověření občanský průkaz, živnostenský list, výplatní pásky a SIPO.

9. Žalovaný a [právnická osoba] [anonymizováno] dále podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 39 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 28 890 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 1 132 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 19,98 % ročně. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy.

10. Žalovaný před uzavřením této smlouvy téhož dne vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o zápůjčku 39 000 Kč, bydlí v nájmu (adresa [adresa žalovaného]), má již zápůjčku u právní předchůdkyně, má tři nezaopatřené děti (roky narození 1995, 1998 a 1998), pracuje jako OSVČ a jeho zaměstnání bylo„ ověřeno“. Pobírá mzdu 25 000 Kč a má„ další“ příjmy domácnosti 20 000 Kč. Výdaje má na nájem a inkaso 9 000 Kč, spoření 5 000 Kč, telefon 1 500 Kč, splátky půjček a výživné 3 048 Kč a domácnost 10 000 Kč. Žalovaný předložil k ověření občanský průkaz, živnostenský list, výplatní pásky a SIPO.

11. Podle přehledu plateb ke dni [datum] žalovaný právní předchůdkyni zaplatil celkem 82 300 Kč na obě smlouvy.

12. Společnost [anonymizována dvě slova] obě pohledávky za žalovaným s účinností ke dni [datum] postoupila na žalobkyni (viz smlouva o postoupení a přílohy), o čemž žalovanému dne [datum] (viz podací lístek) zaslala oznámení ze dne [datum], kterým mj. žalovaného vyzvala k úhradě dluhů z obou smluv v celkové výši 61 672 Kč do 10 dnů od doručení.

13. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť nebyl navržen k prokázání žádné skutečnosti (a ani z něj pro tuto věc žádná skutková zjištění nemohou vyplynout), nýbrž toliko podporuje právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku s tím, že závazky vznikly vždy v okamžiku, kdy byly peníze žalovanému předány (tj. při podpisech smluv). Zápůjčky byly současně spotřebitelskými úvěry ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaný byl spotřebitelem (byl fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Právní předchůdkyně pak byla věřitelkou podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

20. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti citované ustanovení sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle konstantní judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, který absolutní neplatnost smlouvy dovozuje i pro úpravu účinnou předtím, než byl tento následek výslovně zakotven v § 9 odst. 1 větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010).

21. Judikatura Nejvyššího soudu (viz výše cit. rozsudek) k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je ustálená a dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (zvýraznění doplněno soudem).

22. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování vycházela prakticky jen z údajů, které jí uvedl žalovaný v zákaznické kartě, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Výjimkou jsou živnostenský list, výplatní pásky a doklad SIPO, které žalovaný podle zákaznických karet předložil právní předchůdkyni. Žalobkyně však nepřednesla žádná tvrzení o tom, co bylo jejich obsahem, který ani neprokázala. Jinými slovy žalobkyně sice prokázala, že žalovaný předložil tyto dokumenty, ale netvrdila, co je v nich uvedeno, a ani neprokázala, že údaje zachycené v zákaznické kartě odpovídaly údajům podle těchto dokumentů. V tomto směru tedy neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Samotné výplatní pásky, doklad SIPO a živnostenský list by navíc ani nemohly veškeré údaje uváděné žalovaným doložit. Výplatní pásky těžko mohou doložit„ mzdu“ osoby, která, jak žalovaný současně tvrdil, pracuje jako OSVČ (podnikatelé žádnou mzdu nepobírají) – ledaže by si je vystavil sám žalovaný, což ovšem takový„ doklad“ devalvuje jen na úroveň jeho dalšího tvrzení (nejde o objektivní podklad). Dále nebyla žádným způsobem doložena výše nájemného; výše výživného; skutečnost, že žalovaný je spoluvlastníkem svého bydliště (u první smlouvy); údajné„ další“ příjmy domácnosti žalovaného; či trvání všech příjmů žalovaného, tj. zda je bude mít zajištěny po celou dobu splácení. U obou zákaznických karet je přitom po odečtení těchto nedoložených příjmů žalovaný„ v mínusu“, tedy jeho výdaje převyšují příjmy (což minimálně působí dojmem, jako by si je tam žalovaný„ domyslel“, jen aby ve výsledku vyšlo kladné číslo).

23. Tvrzení žalovaného v zákaznických kartách jsou kromě toho značně vágní a nevěrohodná. Žalovaný např. tvrdí, že je OSVČ, ale současně uvádí výši údajné„ mzdy“. Dále tvrdí, že jeho domácnost má nekonkrétní„ další“ příjmy, aniž by bylo zřejmé z čeho (viz též výše). Nic neuvedl ani o tom, jak dlouho bude pobírat své příjmy (zda po celou dobu splácení zápůjčky). Zcela nevěrohodná je i údajná výše výživného, která by měla u třech dětí ve věku dvakrát 16 let a jednou 19 let činit pouhých 3 048 Kč, resp. dokonce jen 1 228 Kč, což ve skutečnosti nepostačuje ani pro jedno dítě ve věku nejmladšího z nich. Pochybné je u první smlouvy i tvrzení žalovaného, že bydlí jako spoluvlastník, i když přitom platí nájemné; aby navíc o sotva měsíc později u druhé smlouvy uvedl, že ve skutečnosti bydlí v nájmu (adresy jsou přitom v obou případech stejné). Tvrzení, že žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, žalobkyně neprokázala (ze zákaznické karty to neplyne a žalobkyně jiný důkaz neoznačila; i kdyby tato skutečnost byla uvedena v zákaznické kartě, stále by žalobkyně – podobně jako u výpisů z účtu – neprokázala obsah výpisu z insolvenčního rejstříku, tedy své tvrzení, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení).

24. Žádná další tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla ani k nim neoznačila důkazy. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

25. Nelze tedy než uzavřít, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv o zápůjčce v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

26. Na základě nedostatečného posouzení, které žalobkyně provedla, nemohlo být zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Jelikož žalobkyně spotřebitelské úvěry žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, jsou obě smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

27. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalovanému na základě obou neplatných závazků poskytla peněžní prostředky v hotovosti ve výši celkem 79 000‬ Kč, které představují bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, jež byl žalovaný povinen právní předchůdkyni vydat (§ 2993 občanského zákoníku). Žalovaný právní předchůdkyni zaplatil celkem 82 300 Kč. Svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení již tedy v plném rozsahu splnil, čímž závazek z bezdůvodného obohacení zcela zanikl (§ 1908 odst. 1 občanského zákoníku), a žalovaný není žalobkyni povinen nic platit (nevzniklo ani právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný bezdůvodné obohacení vydal před splatností, která nastala až výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 a § 1958 odst. 2 občanského zákoníku).

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu prvním výrokem jako nedůvodnou zamítl.

29. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl z procesního hlediska ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žádné mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.