28 C 43/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 473 Kč, úroku z prodlení ve výši 898,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

III. Řízení se co do částky 3 975 Kč a úroku ve výši 5 900 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 056,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal do [datum] vrátit částku 30 750 Kč s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách právní předchůdkyně, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu ze svého účtu (na který pak byl úvěr poskytnut). Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že jej prověřila v registrech (insolvenční rejstřík, BRKI a NRKI). Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný na pohledávku dosud nic neuhradil. Žalobkyně nyní žádá jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 898,46 Kč za období od [datum] do [datum], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, úrok ve výši 5 900 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 975 Kč (0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum]).

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 3 975 Kč (smluvní pokuta) a částky 5 900 Kč (úrok), neboť nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovaný uvedl, že si nepamatuje uzavření smlouvy s právní předchůdkyní, neboť má hodně závazků. Úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně si pravděpodobně vzal, ale neví to jistě.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Dne [datum] zaslal žalovaný platbu 0,01 Kč na účet právní předchůdkyně (viz výpis z účtu právní předchůdkyně).

6. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet spotřebitelský úvěr 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal jej vrátit do [datum] s úrokem 5 750 Kč (sazba 279,83 % ročně).

7. Právní předchůdkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného 25 000 Kč (viz výpis z účtu právní předchůdkyně z tohoto dne ve spojení s výpisem z účtu právní předchůdkyně ze dnů 18. – [datum], v němž je uvedeno jméno žalovaného u téhož čísla účtu).

8. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Oznámením ze dne [datum], odeslaným dne [datum] (viz poštovní podací arch), oznámila právní předchůdkyně (viz plná moc opravňující jednatelku žalobkyně k oznámení postoupení jménem právní předchůdkyně) žalovanému totéž.

9. Dne [datum] (viz poštovní podací arch) žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu, kterou žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy do [datum].

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku Uzavření smlouvy (§ 1725 a § 1745 občanského zákoníku) právě žalovaným je zřejmé z toho, že zaplatil verifikační platbu z účtu, který ve smlouvě uvedl a i na něj byl poté úvěr poskytnut. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalovaného prověřila v registrech, což je samo o sobě nedostatečné, neboť vedle způsobu splácení dosavadních dluhů je třeba vyhodnotit i porovnání příjmů a výdajů spotřebitele (viz § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení o prověření žalovaného v registrech je navíc zcela obecné, neboť není zřejmé, s jakým výsledkem proběhlo a jak na jeho základě dospěla právní předchůdkyně k závěru o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Svá tvrzení pak žalobkyně především neprokázala (neoznačila k jejich prokázání žádné důkazy).

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99 /1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně výzvy k prokázání výše uvedených neprokázaných skutečností). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně dílčích ujednání o úroku, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti. Soud podotýká, že právo na náhradu nákladů na vymáhání žalobkyni (či právní předchůdkyni) neplyne z žádného ustanovení právního předpisu ani – platného – ujednání účastníků (§ 513 občanského zákoníku pouze stanoví, že tento nárok představuje příslušenství pohledávky, ale samo o sobě jej bez dalšího nezakládá – podobně jako např. u úroků, které jsou v tomto ustanovení rovněž vyjmenovány). K analogické aplikaci § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. není důvod, neboť zde nevzniká žádná mezera v právu, a navíc ani nejde o obdobné situace (právě z důvodu rozdílů mezi spotřebitelskými a podnikatelskými vztahy).

22. Právní předchůdkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 25 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni v době přiměřené jeho možnostem. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

23. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Právní předchůdkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum]. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (žalobkyně jej nicméně žádala pouze ve výši ve výši 8,25 % ročně).

24. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do nákladů na vymáhání a úroků z prodlení, které žalobkyni nenáleží) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

25. Třetím výrokem soud řízení zčásti zastavil co do částky 3 975 Kč a úroku ve výši 5 900 Kč, neboť žalobkyně ještě před začátkem jednání vzala žalobu v tomto rozsahu zpět (§ 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.).

26. Ve výroku čtvrtém soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 146 odst. 2 větou první a § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu a zavinění stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně svým zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení, v tomto rozsahu by tedy měl žalovaný právo na náhradu nákladů proti žalobkyni (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Z procesního hlediska však žalobkyně i po odečtení jejího neúspěchu ve věci uspěla ve větší části, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti žalovanému, tj. na 40,44% náhrady (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v rozsahu 70,22 % a zaviněním žalobkyně v součtu s jejím neúspěchem v celkovém rozsahu 29,78 %, vše po zaokrouhlení). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží také soudní poplatek ve výši 1 160 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2 612 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část ve výši 1 056,29 Kč. Náhrada je splatná k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

27. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby (tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti a uzavření smlouvy jsou zcela základní), která tak neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). To se týká i částečného zpětvzetí. Žalobkyně musela již od počátku vědět, že nedisponuje důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (resp. pokud jimi disponovala, měla je předložit spolu s podáním žaloby, § 79 odst. 2 o. s. ř.) a stejně tak musela vědět, že tuto skutečnost soud zkoumá i bez návrhu (viz výše) s ohledem na to, že jen u zdejšího soudu vede celou řadu právně totožných sporů. Svůj procesní postoj teda mohla adekvátně„ revidovat“ již před podáním žaloby. Náklady žalobkyně na toto vyjádření (včetně zpětvzetí) proto soud shledal neúčelně vynaloženými (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).