29 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 145,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 145,38 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 835,12 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 179,78 Kč, úrokem ve výši 21 % ročně z částky 15 145,38 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 15 145,38 Kč od 23. 9. 2016 do 30. 10. 2016, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 145,38 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 15 145,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 835,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 179,78 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 15 145,38 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 145,38 Kč od 29. 6. 2016 do zaplacení, s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 2. 4. 2012 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které tato společnost žalované poskytla 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 2 384 Kč, odměna za administrativní zpracování 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 11 743 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku v 45 týdenních splátkách ve výši 959 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 11. 2. 2013. Pohledávka ze smlouvy byla ke dni 22. 9. 2016 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradil jen 17 000 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 11. 2. 2013, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno] podepsali dne 2.4.2012 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 18 127 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 959 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy a poslední splátka činí 931 Kč Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o půjčce, včetně smluvních podmínek).

6. Žalovaná před uzavřením této smlouvy téhož dne vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 25 000 Kč, bydlí jako spoluvlastník (adresa [adresa žalované]), vlastní automobil, je majitelkou vozidla, pracuje na pozici [anonymizována dvě slova] s měsíčním příjmem ve výši [částka]. Měsíční výdaje činí 2000 Kč nájemného, 400 Kč na spoření, 1000 Kč hradí za telefon, splátky dalších závazků žalované činí 12 000 Kč, výdaje na domácnost 6000 Kč. Nemá kreditní kartu, ale má další půjčky u jiných společností. Žalovaná předložila k ověření občanský průkaz (zákaznická karta žalované).

7. Podle přehledu plateb, že do listopadu 2013 žalovaná právní předchůdkyni zaplatila celkem 17 000 Kč.

8. Společnost [anonymizována dvě slova] pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 22. 9. 2016 postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení, včetně seznamu postoupených pohledávek), o čemž žalované dne [datum] (podací lístek) zaslala oznámení ze dne 22.9.2016, kterým mj. žalovanou vyzvala k úhradě dluhů ze smlouvy v celkové výši 26 127 Kč do 10 dnů od doručení.

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (předžalobní výzva, podací lístek).

10. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť nebyl navržen k prokázání žádné skutečnosti (a ani z něj pro tuto věc žádná skutková zjištění nemohou vyplynout), nýbrž toliko podporuje právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci.

11. Podle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do [datum].

12. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 500 odst. 2 citovaného zákona, nestanoví-li úvěrová smlouva jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku. Dle § 502 odst. 1 věta první a § 503 odst. 1 citovaného zákona je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Ve smyslu § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky.

13. Podle § 524 občanského zákoníku může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Těmi je ustanovení § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku s tím, že závazky vznikly vždy v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smluv). Smlouva byla současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaná byla spotřebitelem (byla fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Právní předchůdkyně pak byla věřitelkou podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

18. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti citované ustanovení sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle konstantní judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, který absolutní neplatnost smlouvy dovozuje i pro úpravu účinnou předtím, než byl tento následek výslovně zakotven v § 9 odst. 1 větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010).

19. Judikatura Nejvyššího soudu (viz výše cit. rozsudek) k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je ustálená a dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (zvýraznění doplněno soudem).

20. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Při posuzování vycházela prakticky jen z údajů, které jí uvedla žalovaná v zákaznické kartě, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Žalobkyně proto neprokázala, že údaje zachycené v zákaznické kartě odpovídaly skutečnosti. V tomto směru tedy neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Skutečnosti uvedené v zákaznické kartě, tak zůstaly pouze v rovině tvrzení, které však nebyly ničím podloženy, například žalovaná uvádí své příjmy ve výši 29 000 Kč, avšak potvrzení zaměstnavatele zcela absentuje, dále nejsou doloženy ani další tvrzené výdaje žalované. Pochybné je i tvrzení žalované, že bydlí jako spoluvlastník, i když přitom platí nájemné.

21. Žádná další tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně neuvedla ani k nim neoznačila důkazy. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

22. Nelze tedy než uzavřít, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv o zápůjčce v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

23. Na základě nedostatečného posouzení, které žalobkyně provedla, nemohlo být zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Jelikož žalobkyně spotřebitelské úvěry žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

24. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalované na základě neplatné smlouvy poskytla peněžní prostředky v hotovosti ve výši celkem 25 000 Kč, které představují bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, jež byl žalovaná povinna právní předchůdkyni vydat (§ 2993 občanského zákoníku). Žalovaná právní předchůdkyni zaplatila celkem 17 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 8 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 1. 11. 2016, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22.9.2016 odeslaném 14. 10. 2020 s určením data plnění do 10 dnů od doručení. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne 18. 10. 2016, po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná je tak v prodlení od 1. 11. 2016 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.