30 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalobní návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni za vyloučení z užívání částku ve výši 67 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 67 375 Kč za období od 11. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 19 940,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 67 375 Kč s příslušenstvím spočívajícího v náhradě za vyloučení z užívání společné věci. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky č. , Anonymizováno, /1, Anonymizováno, způsobem využití byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. v bytovém domě čp. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , s jejímž vlastnictvím je spojeno spoluvlastnictví společných částí bytového domu v rozsahu podílu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , (dále jen „bytová jednotka“) a bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , způsobem využití garáž, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. v bytovém domě čp. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , s jejímž vlastnictvím je spojeno spoluvlastnictví společných částí bytového domu v rozsahu podílu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , (dále jen „garáž“) a pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , druhem zastavěná plocha a nádvoří, to vše v k.ú. , adresa, (dohromady dále též jako „nemovité věci“). Žalovaná disponuje spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bytové jednotce a garáži a ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalobkyně pak disponuje spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bytové jednotce a garáži a ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku, přičemž tento podíl nabyla z poloviny v rámci pozůstalostního řízení po otci, který zemřel dne 6. 11. 2022, a z poloviny odkoupením od své nevlastní sestry.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná výlučně užívá předmětný společný byt a garáž k bydlení, čímž z užívání neoprávněně vylučuje žalobkyni, ačkoliv si je vědoma toho, že jí nesvědčí výlučné vlastnické právo. Bytovou jednotku nelze stavebně technicky rozdělit, z tohoto důvodu nemůže být podle názoru žalobkyně užívána vícero rodinami. Žalobkyně se pokoušela situaci vyřešit s žalovanou smírně (odprodejem podílu ve vlastnictví žalobkyně žalované, odkupem podílu ve vlastnictví žalované žalobkyní, prodejem nemovitých věcí a rozdělením výtěžku, uzavřením dohody o užívání věci), avšak neúspěšně, neboť žalovaná není ochotna na žádné řešení přistoupit. Žalobkyně dále doplnila, že bytovou jednotku ani garáž sama žádným způsobem v minulosti neužívala, ani k nim neměla klíče. Když chtěla z garáže odvézt zděděné auto, tak jí byly klíče pouze dočasně zapůjčeny. Nelze po ní požadovat, aby společně s žalovanou bytovou jednotku užívala. Žalobkyně zdůraznila, že většinový spoluvlastnický podíl neznamená neomezenou moc nad společnou věcí. Žalobkyně na základě sdělení realitní kanceláře určila výši bezdůvodného obohacení žalované s odkazem na průměrné nájemné v částce 14 000 Kč měsíčně, požaduje tak zaplatit za období od 6. 11. 2022 do 18. 6. 2023 částku ve výši 24 500 Kč a za období od 19. 6. 2023 do budoucna částku ve výši 6 125 Kč měsíčně s tím, že k lednu 2024 činí bezdůvodné obohacení 67 375 Kč. Ačkoliv byla žalovaná k uhrazení této částky vyzvána, dosud ničeho nezaplatila.

3. Žalovaná nárok vznesený žalobou odmítla s odůvodněním, že žalobní návrh neobsahuje potřebná tvrzení o skutečnostech, které by zakládaly závěr o vylučování žalobkyně z užívání bytové jednotky a garáže. Žalovaná tvrdila, že žalobkyně se vždy zajímala pouze o peníze, nikoliv o užívání společných nemovitostí. Dále žalovaná doplnila, že žalobkyně je dcerou dlouholetého partnera žalované, v roce 2012 došlo k návrhu žalobkyně na výměně jejího bytu za rodinný dům ve spoluvlastnictví otce žalobkyně a žalované. Žalovaná následně byla vyloučena z dědictví po svém partnerovi a velká část majetku žalované v důsledku dědického řízení připadla žalobkyni. Dále žalovaná tvrdila, že předmětná bytová jednotka disponuje více pokoji, přičemž žalovaná ji užívá pouze v částečném rozsahu. Pokud se žalobkyně na užívání bytové jednotky s garáží nepodílí dobrovolně, nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení. V předmětných nemovitostech jsou nadto uskladněny osobní věci ve vlastnictví žalobkyně po jejím otci, žalobkyně tak společnou nemovitost minimálně pasivním způsobem užívá. O užívání bytové jednotky k bydlení či jiným účelům pak žalobkyně nikdy neprojevovala zájem.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí s podílem žalované ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bytové jednotce a garáži a ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s podílem žalobkyně ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bytové jednotce a garáži a ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalobkyně polovinu svého podílu nabyla v rámci pozůstalostního řízení po svém otci, který zemřel dne 6. 11. 2022, druhou polovinu odkoupila od své sestry s účinky od 19. 6. 2023.

5. Sporným tak mezi účastníky řízení zůstalo, zda po úmrtí otce žalobkyně žalovaná svým jednáním vyloučila žalobkyni z užívání společné nemovitosti a zda žalovaná užívá společnou nemovitost v rozsahu větším než odpovídá jejímu spoluvlastnickému podílu.

6. Soud ve věci provedl následující dokazování.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně po úmrtí svého otce vyzvedávala z garáže zděděný automobil, byla tam dvakrát, žalovaná jí vždy na krátkou dobu vypůjčila klíč. V garáži viděla uskladněné věci, ale čí byly, to nevěděla. Naposledy v bytové jednotce byla v červenci 2023 na schůzce s realitní makléřkou, seděli v obývacím pokoji, v ostatních místnostech nebyla. Bytová jednotka má čtyři obytné místnosti, v jedné z nich se nachází nábytková stěna a nízké skříňky, v další je knihovna s posezením, třetí místnost je obývací pokoj s jídelním stolem, sedačkou, televizí a konferenčním stolkem a poslední místností je ložnice. Dále se v bytové jednotce nachází kuchyně, špajz, koupelna a WC.

8. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2023, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalobkyně v rámci řízení o pozůstalosti po svém otci , jméno FO, nabyla společně se svou sestrou , jméno FO, každá rovným dílem spoluvlastnický podíl o velikosti 7/16 na bytové jednotce a garáži a podíl o velikosti , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , dále práva a povinnosti k bankovnímu účtu zůstavitele, nábytek a ostatní bytové zařízení, šatstvo, prádlo, obuv a osobní věci. Dále pak žalobkyně sama výlučně nabyla hrobové příslušenství hrobu na pohřebišti ve , Anonymizováno, a osobní automobil zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

9. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechy pracovnice notářské kanceláře JUDr. , jméno FO, a druhé dědičky , jméno FO, , kterými mělo být prokázáno, že si žalobkyně nebyla vědoma svého vlastnictví k osobním věcem a nábytku po otci, a dále návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomie, odvětví ceny a odhady, k prokázání výše bezdůvodného obohacení, neboť provedení těchto důkazů nebylo potřebné pro to, aby soud mohl ve věci rozhodnout a jejich provedení by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Další dokazování pak nebylo nutné s ohledem na prohlášení výše uvedených skutečností za nesporné. Je přitom nerozhodné, na základě jakého právního titulu účastníci řízení do spoluvlastnictví vstoupili, a i v tomto směru by proto jakékoliv další dokazování bylo nadbytečné.

10. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí s podílem žalované ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bytové jednotce a garáži a ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a s podílem žalobkyně ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na bytové jednotce a garáži a ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalobkyně polovinu svého podílu nabyla v rámci pozůstalostního řízení po svém otci, který zemřel dne 6. 11. 2022, druhou polovinu odkoupila od své sestry s účinky od 19. 6. 2023. Nemovité věci užívá žalovaná, po úmrtí svého otce žalobkyně pouze z garáže odvezla zděděný automobil, žalovaná jí vždy na krátkou dobu vypůjčila klíče. Žalobkyně v rámci řízení o pozůstalosti po svém otci nabyla společně se svou sestrou , jméno FO, rovným dílem mimo jiné i nábytek a ostatní bytové zařízení, šatstvo, prádlo, obuv a osobní věci zůstavitele. Věci po otci žalobkyně jsou uskladněny v garáži a bytová jednotka je nadále plně zařízena nábytkem.

11. Zjištěný relevantní skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

12. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

13. Podle § 1126 odst. 1 o. z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle odst. 2 se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

14. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu plyne, že pod pojmem správy společné věci je zahrnuto i užívání věci jejími spoluvlastníky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98, který se sice týká pojmu „hospodaření se společnou věcí“ ve smyslu § 139 odst. 2 zákona č. 40/ 1964 Sb., uvedený výklad lze však použít i v poměrech o. z.).

15. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

16. Podle § 1129 odst. 1 o. z. k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podstata podílového spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci (viz § 1122 odst. 1 o. z.). Pokud se některý ze spoluvlastníků v tomto rozsahu v důsledku jednání jiného spoluvlastníka na správě společné věci podílet nemůže, je nezbytné rozlišovat situaci, v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu na základě řádného právního důvodu (dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), a v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by zde byl řádný právní důvod, jenž by jej z užívání vylučoval. Zatímco na nárok z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v prvním případě třeba pohlížet jako na nárok podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z.; s ohledem na absenci právního důvodu vyloučení z užívání v druhém případě půjde o nárok z bezdůvodného obohacení (nutnost rozlišit obě situace vyplývá ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5386/2016). Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li například existenci dohody o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 225/2023).

19. Podle § 132 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

20. Při uvedeném způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů a přihlédnutí ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně tvrzení účastníků, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se domáhala nároku na náhradu za vyloučení z užívání společné věci, příp. vydání bezdůvodného obohacení z titulu nadužívání společné věci žalovanou. Žalobkyni v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke skutečnostem zakládajícím nárok na žalovanou částku. V daném případě tak bylo na žalobkyni, aby tvrdila, jakým konkrétním faktickým jednáním ji žalovaná vyloučila z užívání nemovitých věcí, anebo jakým konkrétním jednáním a v jakém rozsahu žalovaná nemovité věci užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a aby tato tvrzení prokázala.

21. Žalobkyně v řízení netvrdila ani jinak nevyšlo najevo, že by k vyloučení žalobkyně z užívání nemovitých věcí došlo na základě dohody spoluvlastníků, rozhodnutí žalované jako většinového spoluvlastníka či rozhodnutí soudu, naopak z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že tomu tak mělo být faktickým jednáním žalované. Ačkoliv byla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. vyzvána, aby toto jednání konkretizovala, ve svých tvrzeních setrvala nadále ve velmi obecné rovině, kdy pouze opakovala, že žalovaná užívá bytovou jednotku výlučně k zajištění své vlastní bytové potřeby, čímž žalobkyni vylučuje z jejího užívání, neboť po ní nikdo nemůže spravedlivě požadovat, aby společně s žalovanou obytný prostor sdílela. V uvedeném však soud konkrétní jednání, kterým by žalovaná žalobkyni z užívání nemovitých věcí vylučovala, nespatřuje. V řízení bylo zjištěno, že bytová jednotka má dispozici 4+1, sestává tedy ze čtyř obytných místností (knihovna, pracovna, obývací pokoj a ložnice), kuchyně a příslušenství. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 225/2023, plyne, že vznik bezdůvodného obohacení může být založen i fakticky existujícími poměry, které neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, a existence takových poměrů může být předznamenána stavebně-technickým a dispozičním uspořádáním společné věci (typicky nemovitosti), jež umožňuje nemovitost užívat pouze členy jedné domácnosti, k tomu však musí přistoupit takové okolnosti, jež společné užívání nemovitosti více spoluvlastníky vylučují či podstatným způsobem činí obtížným. Takové okolnosti však žalobkyně netvrdila, když v obecné rovině uváděné nedobré vztahy účastníků a jejich těžko představitelná vzájemná koexistence společné užívání nemovitých věcí přímo nevylučují ani podstatně neztěžují. Byť může být sdílení nemovitých věcí účastníky řízení subjektivně nekomfortní, v daném případě nelze konstatovat, že by užívání bytové jednotky dvěma osobami nebylo možné. Bytová jednotka (což o to více platí i pro garáž) nemusí být navíc využívána toliko k trvalému bydlení, lze si rovněž představit využití prostoru k uskladnění věcí, jako pracovnu či využití části jednotky k dočasnému ubytování. Samotná skutečnost, že nemovité věci nelze fakticky (stavebně technicky) rozdělit, tak vyloučení jednoho ze spoluvlastníků z jejich užívání nepředznamenává. Žalovaná žalobkyni nezamezila v přístupu k nemovitým věcem; byť žalobkyně nedisponuje klíči od nemovitých věcí, vždy jí žalovaná na požádání klíče poskytla. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by s výjimkou situace, kdy potřebovala odvézt automobil z garáže, klíče od žalované aktivně žádala či že by o samotné užívání nemovitých věcí měla zájem. Nadto je nezbytné konstatovat, že v řízení bylo prokázáno, že i žalobkyně nemovité věci fakticky užívá, a to formou uskladnění movitých věcí v bytové jednotce a garáži, když z rozhodnutím o pozůstalosti po zemřelém otci žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně společně se svou sestrou každá rovným dílem nabyla mimo jiné i nábytek a ostatní bytové zařízení, šatstvo, prádlo, obuv a osobní věci zůstavitele, které se v předmětné bytové jednotce a garáži od skončení pozůstalostního řízení až dosud nadále nacházejí.

22. Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 48/18, ze dne 16. 10. 2018). Co se týče užívání společné věci žalovanou nad rozsah odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, v tomto ohledu v daném případě bylo na žalobkyni, aby přesně tvrdila, v jakém rozsahu a jakým způsobem žalovaná společné nemovité věci nadužívá, a aby toto v řízení prokázala. Za tímto účelem soud žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a poučil ji o následcích nesplnění této výzvy, kdy by se vystavila nebezpečí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uspokojuje své bytové potřeby v celé bytové jednotce a rovněž užívá i celou garáž, přičemž žalobkyně ani nedisponuje klíči od nemovitých věcí. K prokázání tohoto tvrzení byl proveden toliko účastnický výslech žalobkyně, neboť žalovaná se svým výslechem v souladu s § 131 odst. 1 o. s. ř. nesouhlasila a jiné důkazy navrženy nebyly. Výslechem žalobkyně však nebylo prokázáno nadužívání nemovitých věcí žalovanou, naopak z něj vyplynulo, že žalobkyni ani není známo, v jakém rozsahu žalovaná bytovou jednotku skutečně užívá.

23. Lze tedy uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla v důsledku jednání žalované z užívání nemovitých věcí vyloučena, a ani nebylo dostatečně tvrzeno a prokázáno, že by žalovaná společné nemovitosti užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Splnění povinnosti tvrzení s příslušným důkazním návrhem reflektuje zásadu projednací, v souladu s níž je v občanském soudním řízení sporném odpovědnost za zjišťování skutkového stavu kladena na bedra účastníků zatížených břemenem důkazním a břemenem tvrzení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1658/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1491/2018). Žalobkyně stran zákonných předpokladů vzniku jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení, resp. náhrady za vyloučení z užívání společné věci, břemeno důkazní neunesla.

24. Jelikož není dán samotný základ žalobou vzneseného nároku, bylo pak již nadbytečné se zabývat jeho výší. Soud proto z výše popsaných důvodů žalobu zamítl a žalobkyni zavázal úhradou nákladů řízení žalované.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byla žalovaná plně úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů v plném rozsahu. Náklady řízení v celkové výši 19 940,80 Kč sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za 4 úkony právní služby po 3 820 Kč vypočtené v souladu s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty odpovídající žalované částce, konkrétně za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé a účast u soudního jednání dne 26. 4. 2024, celkem 15 280 Kč, a dále ze 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 1 200 Kč. S ohledem na registraci právního zástupce žalované k dani z přidané hodnoty pak je celková částka navýšena o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.

26. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval.