Okresní soud v Kladně · Rozsudek

30 C 57/2025

č. j. 30 C 57/2025-60

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-04-24 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSKD:2026:30.C.57.2025.1

Citované zákony (4)

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený / zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 25 410 Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 410 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 8 470 Kč za období od 2.6.2025 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 8 470 Kč za období od 18.6.2025 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 8 470 Kč za období od 16.7.2025 do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 517 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalované částky z titulu dlužného nájemného za užívání prostor sloužících podnikání. Tvrdila, že mezi účastnicemi byla prostřednictvím ústní a elektronické komunikace uzavřena nájemní smlouva o nájmu stánkového gastrokontejneru včetně jeho vybavení a současně o nájmu pěti parkovacích míst umístěných (stejně jako gastrokontejner) na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , nacházejícím se v katastrálním území , adresa, , dále jen „předmět nájmu“. Písemné znění smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání bylo žalované žalobkyní zasláno a žalobkyně byla následně žalovanou informována, že žalovaná podepsané znění smlouvy zasílá žalobkyni zpět. Žalovanou podepsaná smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání však žalobkyni již nikdy doručena nebyla. Žalobkyně tvrdila, že počátek nájmu byl mezi stranami dohodnut na 3. března 2025, kdy byl předmět nájmu žalované řádně předán včetně přístupových klíčů. Dále žalobkyně tvrdila, že nájemné za měsíc březen 2025 bylo v souladu s žalobkyní vystavenou fakturou ve výši sjednané mezi účastnicemi, tj. ve výši 8 470 Kč, žalovanou uhrazeno ke dni 31. 3. 2025, přičemž k tomuto termínu byla žalovanou uhrazena též sjednaná jistota ve výši 14 000 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila i nájemné ve výši 8 470 Kč za měsíc duben 2025, a to opět na základě žalobkyní řádně vystavené faktury. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná nezaplatila nájemné za květen, červen a červenec 2025, pročež žalobkyně bez uvedení důvodu nájemní vztah vypověděla s výpovědní dobou v délce tři měsíce (plynoucí od 1.6.2025 do 31.8.2025); výpověď nájmu byla žalované doručena prostřednictvím datové zprávy dne 29. 5. 2025. Ani po předžalobní výzvě žalobkyně žalovaná dlužné nájemné za užívání předmětu nájmu za období května až července 2025 neuhradila. Žalobkyně se dále domáhala úroku z prodlení v zákonné výši a nároku na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč.

2. Ve věci byl vydán dne 3. října 2025 platební rozkaz, proti kterému žalovaná dne 9. 10. 2025 podala včasný odpor. Tvrdila, že žalobkyní tvrzená smlouva o nájmu nebyla mezi účastnicemi nikdy uzavřena písemně, a proto mezi nimi nevznikl platný nájemní vztah. Dále tvrdila, že předmět nájmu nikdy neužívala, pouze převzala klíče k nahlédnutí, následně po zjištění svých zdravotních komplikací oznámila žalovaná dle svého tvrzení žalobkyni, že o nájem nemá zájem a požádala žalobkyni o vrácení uhrazené kauce a nájemného. Žalovaná tvrdila, že jí předmět nájmu nebyl předán a že si žalobkyně platby zaslané žalovanou ponechala bez právního důvodu.

3. K projednání sporu nařídil soud na 21. 1. 2025 jednání, ze kterého se jednatelka žalované pro akutní onemocnění omluvila a žádala o jeho odročení. Důvod své absence doložila lékařskou zprávou. Jednání tak bylo odročeno na 5. 3. 2025. I z tohoto jednání žádala jednatelka žalované pro svou zdravotní indispozici omluvit a jednání odročit. Opětovně lékařskou zprávou doložila své akutní onemocnění. Jednání tak bylo odročeno na 16. 4. 2006, v 13:00 hodin. I toto jednání žádala jednatelka žalované ze zdravotních důvodů odročit; tvrdila, že se jej chce osobně účastnit, v čemž jí však brání zdravotní důvody. Tuto žádost ze dne 14. 4. 2026 však soud vyhodnotil již jako nedůvodnou., neboť obecně tvrzené „zdravotní důvody“, které měly žalované v přítomnosti ujednání bránit, nebyly žalovanou blíže specifikovány. Žalovaná v případě této žádosti o odročení doložila pouze fotografií části tiskopisu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ze kterého vyplývá, že je žalovaná neschopná práce od 17. 3. 2026 dále. Ručně psaná poznámka na fotografii obsahuje údaj „1. 9. až 15. 9. – MD“. Dále z tiskopisu vyplývá, že žalovaná má po dobu pracovní neschopnosti povolené vycházky od 12 hodin do 18 hodin. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že tiskopis o dočasné pracovní neschopnost žalované byla vystaven v souvislosti s těhotenstvím žalované, nikoli v souvislosti s nenadálým konkrétním zdravotním problémem. Tomu odpovídají i lékařem povolené šestihodinové vycházky. Soud tak dospěl k závěru, že je v silách jednatelky žalované se k opakovaně odročenému soudnímu jednání dostavit, naopak lze předpokládat, že v následujících měsících by mohl jednatelce žalované v účasti u soudného jednání bránit vysoký stupeň těhotenství či stav šestinedělí a péče o čerstvě narozené , rodné přijmení, . Žádosti o odročení ze dne 14.4.2026 tak soud jako důvodné nevyhověl, o čemž žalovanou dne 16. 4. v ranních hodinách i vyrozuměl.

4. Za účelem posouzení důvodnosti žaloby provedl soud následující dokazování.

5. Z žalobkyní předložené smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání bylo zjištěno, že na ní absentují podpisy smluvních stran. Jejím obsahem je specifikace předmětu nájmu, tj. prostory sloužící k podnikání - stánkový kontejner včetně vybavení a pět parkovacích míst nacházejících se v , adresa, na pozemku parc. číslo , adresa, , které se žalobkyně jako pronajímatel zavázala přenechat k užívání žalované coby nájemci od 3. 3. 2025 na dobu neurčitou. Nájemné a platby za služby spojené s užíváním prostor byly stanoveny ve výši 7 000 Kč měsíčně bez DPH. Čl. 4 smlouvy obsahuje závazek nájemce poskytnout pronajímateli jistotu ve výši 14 000 Kč. Ohledně platebních podmínek smlouva obsahuje ujednání o závazku nájemce hradit nájemné na základě pronajímatelem řádně vystaveného daňového dokladu se splatností vždy 14 dní ode dne jeho vystavení. Čl. 8 obsahuje právo nájemce i pronajímatele vypovědět smlouvu z jakéhokoliv důvodu, přičemž výpovědní doba činí tři měsíce a počíná běžet první den měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla písemná výpověď doručena druhé smluvní straně.

6. Z faktury č. , hodnota, ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno, že za nájemné gastrokontejneru v březnu 2025 bylo žalované žalobkyní účtováno 8 470 Kč včetně DPH.

7. Z daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo účtováno za nájem gastrokontejneru v dubnu 2025 8 470 Kč.

8. Z faktury č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 19. 5. 2025 byl žalované vyúčtován nájem gastrokontejneru za květen 2025 ve výši 8 470 Kč se splatností 19.5.2025.

9. Z faktury 250100045 ze dne 4. 6. 2025 bylo zjištěno že dne 4.6.2025 byl žalované vyúčtován nájem gastrokontejneru za červen 2025 ve výši 8 470 Kč. Se splatností 1.6.2025.

10. Z faktury číslo , hodnota, za 2. 7. 2025 bylo zjištěno že dne 19. 5. 2025 byl žalované vyúčtován nájem gastrokontejneru za květen 2025 ve výši 8 470 Kč se splatností 17.6.2025.

11. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že na její bankovní účet č. , Anonymizováno, byla společností , právnická osoba, . zaslána dne 22. 4. 2025 částka 8 470 Kč, dne 31. 3. 2025 pak částka 14 000 Kč a dne 31. 3. 2025 pak částka 8 470 Kč - vždy s poznámkou platby „ Fakturujeme vám dle smlouvy o pronájmu prostor“. Variabilní symbol plateb zněl 250 100028, 250100025 a 250100024.

12. Z přípisu z 26. 5. 2025 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobkyně vypověděla nájem předmětu nájmu bez uvedení důvodu, s výpovědní dobu tři měsíce, která začala běžet od 1. 6. 2025. Z doručenky této zprávy bylo zjištěno, že byla žalované společnosti doručena 5.6.2025.

13. Z předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 2.9.2025 zaslané žalované do datové schránky dne 2. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomenula o dlužnou částkou s informací, že v případě nezaplacení bude zahájeno soudní řízení.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Ze shodných skutkových tvrzení účastnic má soud za prokázané, že spolu vedly komunikaci o nájmu výše specifikovaného předmětu nájmu a že žalovaná od žalobkyně převzala klíče od předmětu nájmu (stánkového kontejneru). Dále má soud z výpisu účtu žalobkyně za prokázané, že žalovaná žalobkyni uhradila dne 31.3.2025 částku přesně odpovídající měsíčnímu nájemnému uvedenému v návrhu nájemní smlouvy předložené žalobkyní a stejného dne pak i částku 14 000 Kč přesně odpovídající částce označené v návrhu smlouvy jako kauce, dále pak žalovaná dne 22.4.2025 uhradila žalobkyni opět 2025 částku přesně odpovídající měsíčnímu nájemnému uvedenému v návrhu nájemní smlouvy předložené žalobkyní. Výpisem byla dále prokázáno, že platby zaslané žalovanou jsou označeny variabilním symbolem přesně odpovídajícím číslům daňových dokladů vystavených žalobkyní.

15. Fakturami (bod 9 – 11) bylo prokázáno, že částka nájemného obsažená v návrhu smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání byla v měsíci květnu, červnu a červenci roku 2025 fakturována žalované; výpovědí smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání ze dne 29. 5. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně nájemní vztah vypověděla; předžalobní výzvou včetně doručenky datové zprávy pak bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu na nájemném.

16. Po právní stránce posoudil soud spor podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

17. Podle § 1732 odst. 1 o.z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

18. Podle § 1740 o.z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

19. Podle § 1744 o.z. platí, že s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

20. Podle § 1745 o.z. platí, že smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

21. Podle § 2201 o.z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

22. Podle § 2302 odst. 1, 2 o.z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.

23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Příslušným nařízením pak je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, když nabídka uzavření smlouvy o nájmu byla žalobkyní učiněna písemně formou návrhu nájemní smlouvy (bod 5), žalovaná pak minimálně prokázanou faktickou úhradou nájemného za březen a duben 2026 a platbou kauce ve výši dle návrhu nájemní smlouvy tuto nabídku konkludentně přijala a mezi účastnicemi tak vznikl platný nájemní vztah. Žalobkyně pak žalované prostřednictvím předání klíčů od kontejneru přenechala k užívání předmět nájmu za účelem provozování podnikatelské činnosti, čímž splnila svou základní povinnost pronajímatele. Na trvání smluvního vztahu pak nemá vliv, zda žalovaná předmět nájmu k podnikatelské činnosti skutečně využila. To, že nemovitost byla pronajata za účelem provozování podnikatelské činnosti, vyplývá jednak z písemného návrhu smlouvy, kde je výslovně uvedeno, že je pronajata za tímto účelem, jednak ze samotné povahy předmětu nájmu (gastrokontejner včetně parkovacích míst). Žalovaná oproti tomu svou základní povinnost ze smluvního vztahu hradit sjednané nájemné za měsíce květem a červenec 2025 nesplnila. Soud proto žalobě co do částky 25 410 Kč představující dlužné nájemné (8 470 Kč x 3) vyhověl.

25. Vedle práva na zaplacení dlužného nájemného vznikl žalobci dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, ode dne následující po splatnosti nájemného. Dále pak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávek v rámci smluvního vztahu mezi podnikateli ve smyslu § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 3 600 Kč ( 3 x 1200 Kč). Z ustálené judikatury (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19.10.2021, sp. zn. IV. ÚS 1763/2) plyne, že nárok na tuto paušální náhradu nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč vzniká v obchodních vztazích v souvislosti s každou dlužnou fakturou samostatně.

26. Soud z výše uvedených důvodů žalobě v plném rozsahu jako důvodné vyhověl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 517 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 271 Kč a nákladů řízení nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 410 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 140 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 140 Kč za účast na jednání soudu dne 16.4.2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16.4.2025 náhrada 4 276 Kč za 500 ujetých km na trase , adresa, a zpět (39 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při kombinované spotřebě 6,8 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. – 2 950 Kč + 1326 Kč) podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 130,01 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.