7 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že výpověď, kterou dal žalovaný žalobkyni z nájmu bytu – jednotky [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], je neoprávněná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12 419 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu 2 853,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala určení, že výpověď, kterou dal žalovaný žalobkyni z nájmu bytu – jednotky [číslo] v domě s [adresa] v ulici [ulice] ve [obec] (dále jen„ byt“), je neoprávněná, a to s odůvodněním, že dne [datum] jí byla doručena výpověď z nájmu bytu ve vlastnictví žalovaného, jehož byla nájemkyní na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] na dobu určitou od [datum] do [datum]. Výpověď obsahovala celkem čtyři důvody, které žalobkyně považuje za neoprávněné. Pokud jde o první důvod, žalobkyně odebírala elektřinu ze sklepní kóje jen jednou dne [datum] asi 2 hodiny, neboť jí byla chybou [právnická osoba] odpojena dodávka v bytě. Žalovaný neuvedl, kdy mělo dojít k opakování. Předtím odebírala elektřinu z protějšího bytu od svého kamaráda, ale kabel zasahoval do komunikace a musel být odstraněn. Žalobkyně zaplatila pokutu Městskému úřadu Stochov a uhradila opravu i odebranou elektřinu, čímž měla vše za vyřešené. Nikdy poté, zejména po výstraze žalovaného ze dne [datum] již takto energii neodebírala. Výpověď byla navíc dána až po půlroce. Žalobkyně to má za nepřiměřené. Druhý důvod výpovědi byl podle žalobkyně ve výpovědi vymezen příliš obecně bez konkrétního času. Nebylo prokázáno, že žalobkyně v době trvání nájmu obtěžovala ostatní nájemce hlasitou hudbou a partnerskými rozepřemi s velmi vulgárními projevy. Intenzita tvrzeného hluku nebyla nikdy změřena. Žalobkyně ráda poslouchá s partnerem hudbu, avšak nikdy to nepřekračuje míru přiměřenou poměrům. Ohledně třetího důvodu výpovědi žalobkyně uvedla, že výpovědi není specifikováno, na jaké výzvy žalovaného neodpověděla. Na výstrahu [datum] žalobkyně reagovala a v následujícím období se dalšího porušení nedopustila. U čtvrtého důvodu podle žalobkyně není jasné, kdo ze sousedů a kdy ji vyzýval k zanechání rušení nočního klidu a stal se terčem vulgarit. Žalobkyně dále namítla, že výpověď je zdánlivá pro svou neurčitost podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), neboť důvody v ní nebyly dostatečně skutkově vymezeny.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že výpověď dal žalobkyni oprávněně. Žalobkyně zejména pro sebe odebírala elektřinu ze společných prostor domu a po odpojení neoprávněného odběru (kabel napojený ze sklepa žalobkyně do bytu) a upozornění, se opět na společné prostory napojila. Stalo se tak dvakrát v červnu 2020 a jednou v září 2020 (již po písemném upozornění). Dále žalobkyně po celou dobu roku 2020 až do doručení výpovědi dne [datum] soustavně rušila noční klid hlasitou monotónní hudbou o intenzitě přesahující obvyklé poměry a znemožňující ostatním nájemcům klidné užívání jejich bytů. Klid a pořádek v domě rušila i nočními partnerskými rozepřemi, které musela opakovaně řešit městská policie. Na výzvy k zanechání rušení žalobkyně zpravidla reagovala vulgárně a verbálně napadala ostatní nájemníky v domě. Žalobkyně byla žalovanou opakovaně vyzvána k nápravě, naposledy písemně dne [datum], avšak ve svém jednání nepřestala. Porušování povinností žalobkyní bylo ve výpovědi jednoznačně formulováno a nelze je zaměnit s jiným.

3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Žalovaný je vlastníkem bytu – jednotky [číslo] vymezené v domě s [adresa] v k. ú. [obec] a podílu na společných částech domu (viz informace o jednotce). S žalobkyní dne [datum] podepsali nájemní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal pronajmout tento byt (nacházející se v ulici [ulice], [obec]) na dobu určitou od [datum] do [datum]. K bytu náležel i sklep. Žalobkyně jako nájemkyně se mj. zavázala užívat byt řádně v souladu s nájemní smlouvou a obecně závaznými předpisy (viz nájemní smlouva).

5. Mezi účastníky je nesporné, že dne [datum] byla žalobkyni doručena výpověď z nájmu bytu, kterou jí žalovaný adresoval. Z výpovědi plyne, že žalovaný vypověděl výše uvedenou nájemní smlouvu podle § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaný v ní dále uvedl, že žalobkyně porušila své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy celkem čtyřmi jednáním. Zaprvé (bod a) neoprávněně odebírala elektrickou energii ze společných prostor domu. Po odpojení neoprávněného odběru pracovníky pronajímatele (napojeného prodlužovacího kabelu ze sklepa žalobkyně přes sklepní okénko do bytu žalobkyně) a upozornění na to, že jde o neoprávněný odběr, se žalobkyně opět připojila na elektroměr ze společných prostorů. Šlo tedy o opakovaný neoprávněný odběr. Zadruhé (bod b) žalobkyně opakovaně hrubě narušovala občanské soužití v domě tím, že obtěžovala ostatní nájemce v domě hlasitou hudbou a partnerskými rozepřemi s velmi vulgárními projevy, často i v nočních hodinách. Zatřetí (bod c) na předchozí výzvu žalovaného k okamžitému zanechání porušování povinností žalobkyně nereagovala. Začtvrté (bod d) na výzvy sousedů, aby zanechala rušení nočního klidu, žalobkyně zpravidla nereagovala, popř. reagovala vulgárně. Jednání pod body b) až d) trvalo kontinuálně již řadu měsíců až doposud. Výpověď konečně obsahuje poučení o možnosti žalobkyně podat námitky a návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi soudu dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku.

6. Dne [datum] žalobkyně podala žalovanému námitky proti výpovědi (viz podací razítko a kopie námitek), v nichž konstatovala, že ani jeden z výpovědních důvodů nepovažuje za pravdivý. Dále argumentovala k jednotlivým důvodům podobně jako v žalobě. Žalovanému závěrem mj. nabídla společnou schůzku.

7. V nedatovaném e-mailu sděluje starosta žalovaného [titul] [příjmení] žalobkyni, že není kompetentní k projednávání její záležitosti a žalobkyně se má obrátit na místostarostku [anonymizováno] [příjmení]. Ta e-mailem z [datum] (tj. až po podání výpovědi) sdělila žalobkyni, že jejich další osobní schůzka je již bezpředmětná, žalobkyně vše obdržela písemně a může se obrátit na soud.

8. Jde-li o první výpovědní důvod (opakovaný neoprávněný odběr elektřiny žalobkyní), mezi účastníky je nesporné, že sklepní kóje je sice příslušenstvím bytu, ale spotřebu elektřiny neeviduje elektroměr k bytu, nýbrž je odebírána ze společných prostor.

9. Soud dále vyslechl jako svědka [jméno] [jméno], zaměstnance žalovaného, který pracuje jako technik správy bytového fondu. Z jeho výpovědi bylo zjištěno, že v roce [rok] dostal informaci od městské policie, že z domu s [adresa] (tj. dům, v němž je byt žalobkyně) vede přes silnici kabel do vedlejšího domu s [adresa]. Žalobkyni tehdy nezastihl, a proto kontaktoval ženu, od které žalobkyně elektřinu odebírala, aby kabel odpojila. Následující den dostal informaci, že z domu s [adresa] opět vede venkem kabel, ale tentokrát ze sklepa stejného domu (z okna žalobkyně do sklepního okna). [jméno] byl připojený na světlo ve sklepní kóji. Svědek spolu s údržbáři odběr zrušili. Do sklepa je pustil přítomný druh žalobkyně [jméno] [příjmení]. Hned další den se ke svědkovi dostala informace, že z téhož místa je kabel opět napojený do stejného bytu. Šli (svědek, údržbáři a hlídka městské policie) tedy na místo, kde zjistili, že kabel byl vyveden úplně stejným způsobem ze sklepa do okna bytu žalobkyně. Do bytu se však v tomto případě nedostali, neboť v něm nikoho nezastihli, a proto pouze vypnuli jističe.

10. Výpověď svědka [jméno] je potvrzena dvěma zápisy o kontrole bytu, z nichž plyne prakticky totéž, co svědek uvedl. Dále dokládají, že kontroly se uskutečnily 3. a [datum]. Svědek při výslechu potvrdil, že oba zápisy podepsal on a příslušník hlídky městské policie a že v prvém případě je zápis ještě podepsán [jméno] [příjmení], což se v něm ostatně i uvádí (žalobkyně byla dle zápisu nepřítomna, proto zápis podepsal její spolubydlící [jméno] [příjmení]). Druhý zápis sice opravdu žádný podpis uživatele bytu neobsahuje, na základě výpovědi svědka [jméno], který jeho obsah potvrdil, má však soud za prokázané, že se uskutečnila a žalobkyně opravdu stejným způsobem neoprávněně přiváděla elektřinu do svého bytu ze společných prostor. Svědka považuje soud za věrohodného, neboť má k žalovanému toliko zaměstnanecký vztah a v osobní rovině je jejich vztah neutrální. K žalobkyni žádný vztah nemá a v domě, v němž se nachází byt, sám nebydlí. Jeho výpověď je navíc zcela v souladu se zápisy a dalšími důkazy (viz níže). Pokud si některé detaily nepamatoval, je to pochopitelné s ohledem na to, že má na starost 1 400 bytů, jak vypověděl.

11. Žádanka o opravu spolu s příjmovým pokladním dokladem dále prokazují, že žalobkyně zaplatila náklady na opravu ve výši 230 Kč, která spočívala ve zrušení zásuvky napojené na světlo ve sklepní kóji dne [datum]. Konkrétně se podle dopisu žalovaného ze dne [datum] jednalo o odpojení kabelu ze stropního světla vedoucího do bytu žalobkyně. To koreluje s výpovědí svědka [jméno], a to i v tom směru, že při kontrole dne [datum] se do bytu nedostali, a proto pouze vypnuli jističe (nebyla tedy třeba žádná oprava, kterou by žalovaný žalobkyni vyúčtoval).

12. Žalobkyni byla dále podle pokutového bloku (který podepsala) dne [datum] městskou policií uložena pokuta [částka] za přestupek podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, tj. za krádež. Spáchaný skutek spočíval v tom, že se žalobkyně ve dnech 3. a [datum] (datum není zcela čitelné, ale ve spojení s výpovědí svědka [jméno] a zápisy z kontroly to lze dovodit) dopustila krádeže energie napojením k odběru elektřiny do bytu ze společných prostor. I tento důkaz tedy potvrzuje opakovaný neoprávněný odběr elektřiny žalobkyní.

13. Soud se dále zabýval skutkovými okolnostmi souvisejícími s druhým důvodem výpovědi, který spočíval v tom, že žalobkyně obtěžovala ostatní nájemce hlasitou hudbou a hlasitými hádkami s partnerem s velmi vulgárními projevy i v nočních hodinách, a to kontinuálně několik měsíců. Soud má tyto skutečnosti za prokázané. Zásadní význam měly výpovědi sousedů žalobkyně, svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Oba jsou věrohodní, neboť k účastníkům nemají žádný relevantní vztah (samozřejmě kromě vztahu, který je dán věcí samou, tedy že jsou sousedy žalobkyně, která je obtěžuje hlukem). Svědek [příjmení] je dokonce příbuzným žalobkyně (vzdáleně), takže by byl spíš motivován vypovídat v její prospěch. Na svědka [příjmení] sice žalobkyně podala [anonymizováno] oznámení, což ale není ničím jiným, než jen dalším nesouhlasem žalobkyně s okolnostmi uváděnými tímto svědkem. Osobní konflikt s ním vyvolala primárně sama žalobkyně rušením klidu v domě – až poté si na ni svědek stěžoval a ona na něj podala [anonymizována dvě slova]. Na jeho věrohodnost to tedy nemá vliv. Výpovědi svědků jsou přitom plně v souladu s provedenými listinnými důkazy, jak bude dále uvedeno. I proto soud svědkům plně uvěřil.

14. Mezi výpověďmi obou svědků ani nejsou žádné podstatné rozpory ohledně čestných prohlášení, jak se žalobkyně pokouší konstruovat. Svědek [příjmení] neuvedl nic o tom, že by svědek [příjmení] nikdy nic nepřinesl z městského úřadu nebo nic nikam nenesl. Z výpovědi svědka [příjmení] jasně plyne, že s textem prohlášení mu toliko pomohl právník žalovaného (o odnášení z městského úřadu nic neřekl), což svědek [příjmení] nepopřel; podle výpovědi svědka [příjmení] dále on sám a svědek [příjmení] obcházeli nájemníky pro podpis, o čemž svědek [příjmení] také nic odlišného nevypověděl, a konečně z obou výpovědí shodně plyne, že prohlášení žalovanému odnesl svědek [příjmení]. I kdyby se výpovědi v některých detailech lišily, nelze tomu přisuzovat podstatnější význam (lidská paměť není dokonalá) a nečinilo by to celá svědectví nevěrohodnými. Naprosté podrobnosti sepisování prohlášení (kdo co kam nesl, sepisoval, zajišťoval podpisy atp.) navíc ani nejsou pro věc relevantní a jde pouze o vedlejší okolnosti. Rozhodující je, že podepsané osoby skutečně souhlasily s obsahem čestných prohlášení.

15. Z výpovědi svědka [příjmení], který bydlí v patře nad žalobkyní (stěna jeho ložnice pokračuje dolů, kde odděluje byt žalobkyně) tak soud zjistil, že žalobkyně a její druh [jméno] [příjmení] se do bytu nastěhovali v dubnu 2020. Od té doby neustále a opakovaně v bytě pouštějí hudbu. Jde o techno, tzn. monotónní bubnování. Hudba rezonuje sdílenou stěnou a celou bytovkou. Duní s takovou silou, že svědek si ve svém bytě ani nemůže číst nebo pustit televizi. Svědek si nemá jak odpočinout po návratu z práce (je řidič autobusu). Žalobkyně hudbu pouštěla i v noci, na což si svědek a ostatní nájemníci u žalobkyně stěžovali. V reakci na to zhruba od června 2020 žalobkyně po 22. hodině většinou s poslechem ustala. Přes den ale hudba jela pořád se stejnou monotónností. Svědek a ostatní nájemníci se jim snažili domluvit, ale žalobkyně a její druh argumentovali, že do 22 hodin si mohou dělat, co chtějí.

16. Z výpovědi svědka též plyne, že na hluk od žalobkyně si jeho prostřednictvím stěžovala i [jméno] [příjmení], která bydlí přímo nad žalobkyní. Jedná se o [anonymizována dvě slova], která je [anonymizována dvě slova] a sotva chodí a nemá sílu řešit věci přímo (proto se obrací většinou na svědka). To je potvrzeno jejím dopisem, který byl svědkem předložen při jednání. V něm [jméno] [příjmení] (v souladu s výpovědí svědka [příjmení]) popisovala, že před příchodem žalobkyně bylo v domě po klidu a jak hrozně zní bubny z bytu žalobkyně. O„ rámusu“ z bytu žalobkyně píše [jméno] [příjmení] také v dalším dopise, kterým se současně omlouvala z jednání soudu. Potvrzuje v něm také své zdravotní problémy (má„ otevřenou nohu v nejhorším stadiu“, která vyžaduje přebalování několikrát denně, pročež s velkými obtížemi chodí po bytě), a skutečnost, že problémy s žalobkyní řeší přes svědka [příjmení]. [jméno] [příjmení] si podle svědka na hluk stěžovala poprvé [datum], kdy šlo o partnerskou rozepři mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] a naposledy dne [datum]. V mezidobí si stěžovala ještě celkem osmkrát. Svědek tyto skutečnosti přesně znal na základě zpráv od [jméno] [příjmení] ve svém telefonu, proto mu lze i v tom věřit: např. zprávou z [datum], která byla provedena k důkazu, si [jméno] [příjmení] stěžovala, že pod ní duní bubny.

17. Podle výpovědi svědka [příjmení] chování žalobkyně nevadilo jenom jemu a [jméno] [příjmení], ale i dalším sousedům (svědek [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a paní [příjmení]). Také volali městskou policii, avšak na příjezdovou cestu je z domu vidět, a žalobkyně tak před jejím příjezdem stihne hudbu vypnout. Kromě toho se obrátili na žalovaného ([územní celek]) jako pronajímatele. To potvrzuje listina nazvaná jako„ žádost o ukončení nájemního vztahu s (žalobkyní)“, z níž se podává, že podepsaní nájemníci (svědek [anonymizováno], K. [obec], svědek [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) požádali radu [územní celek] o ukončení nájemní smlouvy s žalobkyní, neboť s jejím příchodem (a příchodem jejího druha [jméno] [příjmení])„ odešel“ klid a od té doby nájemníky doprovází hlasitá hudba (většinou monotónní bubnování) nebo partnerské rozepře této dvojice, jejichž slovní výjevy jsou velmi vulgární. Žádost došla [stát. instituce] dne [datum] (viz podací razítko). Žalovaný jim dle svědka na to sdělil, ať sepíšou čestná prohlášení (svědek je ve výpovědi označuje jako„ petice“).

18. Těmito čestnými prohlášeními soud provedl také důkaz. Jde celkem o šest čestných prohlášení ze dne [datum] stejného znění, která zcela potvrzují skutečnosti plynoucí ze svědeckých výpovědí obou sousedů. Žalobkyně podle těchto prohlášení soustavně ruší noční klid zejména hlasitou hudbou hrající i řadu hodin dlouho do noci a nočními hádkami s přítelem. Intenzita hluku značně přesahuje obvyklé poměry a znemožňuje nájemcům klidné a řádné užívání bytů. Žalobkyně na výzvy k zanechání rušení nereaguje, popř. reaguje vulgárně. Uvedené jednání trvá kontinuálně již několik měsíců a nesměřuje k nápravě. Čestná prohlášení jsou podepsána nájemci bytů v domě s [adresa] v ul. [ulice], [obec]: [jméno] [příjmení], paní [příjmení] (křestní jméno je nečitelné), svědkem [příjmení], svědkem [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědkové [příjmení] i [příjmení] pravost svých podpisů při výslechu potvrdili a z dopisu [jméno] [příjmení] svědkovi [příjmení] bylo zjištěno, že i ona stvrdila, že čestné prohlášení podepíše. Oba svědkové shodně vypověděli, že každý z nájemníků text četl a souhlasil s jeho obsahem. O pravosti čestných prohlášení tak soud nemá pochyb (včetně toho, že nájemníci s obsahem souhlasili).

19. Výpověď svědka [příjmení] jen znovu potvrzuje skutková zjištění učiněná z výše uvedených důkazů. Přestože svědek bydlí až ve [anonymizována dvě slova], shodně vypověděl, že z bytu žalobkyně je od počátku slyšet velký hluk, který se nese po stěnách. Jde o techno hudbu a vulgarismy, které slyšel i přes zeď. Rušení stále trvá, naposledy se tak stalo před týdnem v sobotu a pondělí (16. a [datum]). Svědek a jeho přítelkyně pracují na 12 hodinové směny, a aby se vyspali, museli několikrát odejít přespat do karavanu. [obec] podle svědka vadí všem v domě, ale připomínky obyvatel domu, aby toho žalobkyně nechala, nepomáhaly (upozorňovali ji několikrát, a poté sepsali výše uvedená čestná prohlášení). Na příjezd městské policie žalobkyně reagovala vznětlivě. Poté, co věc oznámili žalovanému, žalobkyně na svědka podala [anonymizována dvě slova], že ji svědek obtěžuje. Svědek podával vysvětlení na Policii ČR, která pak věc skončila, aniž by po svědkovi cokoliv chtěla.

20. Podle nedatovaného úředního záznamu městské policie dne [datum] v 20:50 hodin přijala několik oznámení na velmi hlasitou hudbu z bytu žalobkyně. Přivolaná hlídka na místě již hudbu neslyšela, což je ale v souladu s výpovědí svědka [příjmení], že žalobkyně hlídku vidí přijíždět a stihne hudbu vypnout. Žalobkyně dle záznamu na příjezd hlídky reagovala křikem na oznamovatele, že jsou komunističtí udavači. Křičela i na hlídku. Přestože se úřední záznam skutečně týká incidentu, který se odehrál až po podání výpovědí, má podle názoru soudu svůj význam, neboť dále dokládá kontinuitu počínání žalobkyně a její nenapravitelnost (dokonce i po výpovědi z nájmu).

21. Soud dále provedl důkaz videozáznamy na flash disku, z nich ovšem nic podstatného nezjistil, neboť na videích skutečně není uvedeno, odkud byla pořízena, ani to nelze jinak poznat. Některá z nich navíc evidentně z bytu žalobkyně být nemohou (jsou natočena např. z neznámých venkovních prostor či garáže).

22. Dopisem ze dne [datum] žalovaný podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku písemně vyzval žalobkyni, aby bez zbytečného odkladu zanechala porušování povinností nájemce bytu. To spočívalo v opakovaném neoprávněném odběru elektřiny a opakovaném narušování občanského soužití v domě hlasitou hudbou a hlasitými partnerskými rozepřemi s velmi vulgárními projevy často i v nočních hodinách. Podle poštovní doručenky žalobkyně výzvu osobně převzala dne [datum].

23. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz výslechem druha žalobkyně [jméno] [příjmení]. Veškeré relevantní skutečnosti ohledně opakovaného neoprávněného odběru elektřiny žalobkyní již byly spolehlivě prokázány ostatními důkazy (druhému odpojení od neoprávněného odběru nadto ani druh nebyl přítomen). Tvrzená skutečnost, že žalobkyně neoprávněným odběrem řešila odpojení dodávky elektřiny ČEZem bez její viny (tedy vlastně jaký měla motiv), ke které měl svědek vypovídat, by na věci nic nezměnila, neboť žalobkyně si stále počínala protiprávně. Nadbytečný by výslech druha byl i ve vztahu k okolnostem rušení ostatních obyvatel domu. Výpověď svědka, který mý blízký (partnerský) vztah k žalobkyni a sám se měl rušení dopouštět, by nemohla převážit nad výpověďmi sousedů, kteří žádný vztah k žalobkyni nemají, a které jsou zcela podpořeny listinnými důkazy. Videozáznamy, k jejichž pořízení měl svědek vypovídat, nebyly rozhodujícími důkazy ve věci. Soud dále neprovedl ani důkaz výslechem svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení], neboť skutečnost, že nájemníci s obsahem čestných prohlášení souhlasili, i okolnosti jejich vzniku již byly prokázány výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení]. Důkaz výpovědí [jméno] [příjmení] (vedoucí odboru bytového fondu žalované) soud také neprováděl, neboť žalovaný, který tento důkaz navrhl, posléze uvedl, že tato osoba k věci nemá žádné detailnější poznatky. Ani z případné výpovědi místostarostky žalovaného [příjmení] [příjmení] by nemohlo vyplynout nic pro věc relevantního. K důkazu účastnickou výpovědí žalobkyně (který navrhl také žalovaný) by soud mohl přistoupit až za situace, kdy by některou rozhodující skutečnost nebylo možné prokázat jinými důkazy (§ 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), k čemuž se v této věci nedošlo. Důkaz odpovědí žalovaného na námitky by byl nadbytečný, neboť její obsah by nemohl mít pro věc žádný význam (resp. žalovaný ani neuvedl, co by měla prokazovat s výjimkou toho, že ji žalobkyni zaslal, což ale nemá žádnou relevanci).

24. Podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

25. Podle § 2256 odst. 2 občanského zákoníku nájemce dodržuje po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů.

26. Podle § 2288 odst. 1 občanského zákoníku pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době (písm. a)) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, nebo (písm. d)) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Podle odst. 3 vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

27. Podle § 2290 občanského zákoníku nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

28. Účastníci dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku na dobu určitou do [datum]. Jelikož předmětem nájmu byl byt, který žalobkyně užívala k zajištění svých bytových potřeb, aplikují se i zvláštní ustanovení o nájmu bytu, tj. § 2235 a násl. občanského zákoníku.

29. Žalovaný dal dne [datum] žalobkyni z nájmu bytu výpověď. Výpověď v souladu s § 2286 odst. 1 větou první občanského zákoníku žalobkyni došla a byla v písemné formě. Obsahovala též v souladu s § 2286 odst. 2 občanského zákoníku poučení o možnosti námitek a soudního přezkumu oprávněnosti. Soud jen pro úplnost dodává, že podání námitek nepodmiňuje možnost domáhat se u soudu přezkumu oprávněnosti výpovědi, a tím spíše ani nepředurčuje rozsah případné soudní ochrany (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

30. Podstatné dále je, že výpověď byla dána s tříměsíční výpovědní dobou, tzn. podle § 2288 občanského zákoníku. V takovém případě nebylo povinností žalovaného (pronajímatele) před doručením výpovědi žalobkyni vyzývat k odstranění závadného chování. To zákon vyžaduje jen pro výpověď bez výpovědní doby podle § 2291 občanského zákoníku (viz odst. 3 tohoto ustanovení). Proto ani nemá význam, zda žalobkyně se svým jednáním po takové (ze strany žalovaného nadbytečné) výzvě se svým jednáním ustala, byl-li již tímto jednáním naplněn některý výpovědní důvod podle § 2288 občanského zákoníku. Jinak řečeno, žalobkyně sice po výzvě žalovaného přestala neoprávněně odebírat elektřinu, to však pouze znamená, že jí žalovaný nemohl dát výpověď bez výpovědní doby podle § 2291 občanského zákoníku. Na jeho právu vypovědět nájem s výpovědní dobou podle § 2288 občanského zákoníku to však nic nemění.

31. Žalobkyně namítala, že výpovědní důvody byly ve výpovědi vymezeny příliš neurčitě, a proto je výpověď zdánlivá podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku a nepřihlíží se k ní (§ 554 občanského zákoníku). Soud však považuje výpovědní důvody za dostatečně určité.

32. Jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu, výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním jednáním a musí tudíž splňovat obecné náležitosti právního jednání podle § 545 a násl. občanského zákoníku, a tedy i § 553 odst. 1 občanského zákoníku. Kromě toho výpověď pronajímatele musí obsahovat rovněž zvláštní náležitosti specifikované mj. v § 2288 odst. 3 občanského zákoníku, tedy musí v ní být uveden výpovědní důvod. Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel dostojí především tím, že použitý výpovědní důvod skutkově vymezí (uvede skutečnosti, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek – zejména z důvodu perfektnosti výpovědi jako hmotněprávního jednání pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce – byl nezaměnitelný s jiným skutkem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Povinností pronajímatele však není uvádět, podle jakého právního ustanovení výpověď dává a učiní-li to, není jeho názorem soud vázán. Je jen věcí soudu, aby posoudil, které ustanovení upravující výpovědní důvody na dané skutkové vylíčení dopadá, a zda jde vskutku o důvod, pro který může pronajímatel nájem bytu vypovědět (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

33. V projednávané věci žalovaný do výpovědi uvedl, že ji dává podle § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. Tím ovšem soud není vázán. Relevantní je pouze to, že byla dána s tříměsíční výpovědní dobou za situace, kdy nájem byl sjednán na dobu určitou, tedy že skutečnosti v ní uvedené musí naplňovat některý z důvodů (či i více) podle § 2288 odst. 1 občanského zákoníku.

34. Z obsahu výpovědi je dále zřejmé, že je sice po formální stránce rozdělena na čtyři výpovědní důvody, materiálně však jde toliko o důvody dva. Prvním důvodem je opakované neoprávněné odebírání elektřiny žalobkyní ze sklepa ze společných prostor do jejího bytu, a to i přes upozornění. Druhým důvodem je opakované obtěžování a narušování občanského soužití v domě hlasitou hudbou a hlasitými partnerskými rozepřemi s velmi vulgárními projevy po dobu několika měsíců.„ Důvody“ pod body c) a d) jsou jen dílčími skutečnostmi, které rozšiřují skutek pod druhým důvodem o to, že se jej žalobkyně nadále dopouštěla i přes upozornění žalovaného (tzn., nereagovala na jeho výzvu k zanechání) a že nereagovala ani na výzvy sousedů, popř. reagovala vulgárně. Jde tedy o okolnosti, které s jednáním žalobkyně vymezeným pod druhým důvodem nedílně a přímo souvisí, toliko je zintenzivňují (činí je závažnějším, neboť nedbala na výzvy k jeho zanechání) a dohromady tvoří jeden skutek. Nejsou tak samostatnými důvody. Proto není na místě samostatně zkoumat určitost či oprávněnost těchto„ důvodů“, ale je třeba je posuzovat vcelku s důvodem druhým.

35. Jde-li o určitost prvního důvodu, je pravda, že ve výpovědi není přesně uvedeno, kdy k jednání mělo dojít. Na druhou stranu to nic nemění na tom, že skutek je dostatečně individualizován tak, že nemůže být s jiným zaměněn. Žalobkyně nikdy jindy, než v červnu 2020 kabel ze sklepní kóje do svého bytu nepřipojovala. Pro nezaměnitelnost skutku tedy není nutné, aby zde bylo i konkrétní datum. Ostatně i v žalobě uvádí, že k této události došlo v červnu 2020, tedy je jí jasné, oč se jednalo a proti čemu se má bránit. Pokud jí není zřejmé, kdy mělo dojít k opakování, je to jen popření pravdivosti výpovědního důvodu (žalobkyně tvrdí, že k opakování nikdy nedošlo), nikoliv jeho neurčitost.

36. Dostatečně určitě je vymezen i druhý důvod. Jak již bylo žalobkyni sděleno, na žalovaném nelze spravedlivě žádat podrobné rozvedení na hodinu přesných časů a intenzity hluku (žalobkyně si zřejmě představuje, že pronajímatel nainstaluje do domu měřič hluku a bude evidovat přesné decibely, což je zcela absurdní), zvláště v případě, kdy se jej dopouštěla nepřetržitě několik měsíců. To by pak výpověď měla spíše podobu tenčí knihy. Pro individualizaci skutku a jeho posouzení z hlediska toho, zda naplňuje některý výpovědní důvod, úplně stačí alespoň rámcově vymezit způsob rušení (zde: hlasitou hudbou a velmi vulgárními a hádkami s partnerem) a dobu (zde: několik měsíců; z logiky věci jde o časový úsek před podáním výpovědi). Výzva k okamžitému zanechání byla žalobkyni adresována jen jedna, proto ani tady není nutné uvádět konkrétní den. Výzvy sousedů kontinuálně reagovaly na související rušení žalobkyně, jsou tedy dostatečně určitě vymezeny stejným způsobem.

37. Oba výpovědní důvody má soud taktéž za oprávněné.

38. Bylo prokázáno, že žalobkyně se dne [datum] neoprávněně napojila kabelem ze svého bytu na světlo ve sklepní kóji a odebírala elektřinu ze společných prostor. Byť soud není vázán rozhodnutím o přestupku v blokovém řízení (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), takové jednání nelze kvalifikovat jinak, než jako úmyslnou krádež elektřiny. Poté, co pracovníci žalovaného neoprávněný odběr zastavili a druha žalobkyně [jméno] [příjmení], který s žalobkyní bydlel, o tom informovali, se hned následující den dopustila téhož. Dostatečným upozorněním pro žalobkyni přitom měl být i samotný fakt, že k odpojení ze strany žalovaného došlo (i kdyby jí druh nic neřekl).

39. Výše uvedený skutek je třeba podřadit pod § 2288 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, tedy jde o jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu (nikoliv písm. a), jelikož nejde o porušení povinnosti vyplývající přímo z nájmu). Žalobkyni lze přisvědčit že, tento důvod musí být co do závažnosti srovnatelný („ obdobný“) důvodům pod ostatními písmeny tohoto ustanovení. Taktomu v daném případě i je. Žalobkyně se sice nedopustila úmyslného [anonymizována dvě slova] proti cizímu majetku v domě (písm. b)), ale toliko přestupku, avšak její jednání bylo opakované. Právě opakovanost jejího jednání je staví i naroveň s hrubým porušení povinností nájemce (písm. a)).

40. I pokud by žalobkyni byla vinou dodavatele odpojena elektřina, nijak ji to neopravňuje, aby svou situaci opakovaně řešila protiprávním odběrem ze společných prostor, a závažnost jejího jednání to žádným způsobem nezmírňuje. Stejně tak není relevantní, že jí byla uložena pokuta a musela zaplatit náklady opravy. Že právní řád spojuje s různými aspekty jednoho jednání více (negativních) následků, není nic neobvyklého. Správní sankce je na občanskoprávních důsledcích nezávislá (§ 1 odst. 1 věta první občanského zákoníku) a trestá porušení veřejného zájmu na ochraně cizího majetku. Náklady na opravu žalobkyně sama způsobila zřízením nelegálního připojení, které muselo být odstraněno. Odebranou elektřinu pak žalobkyně pochopitelně musela zaplatit. Nic z uvedeného nesouvisí s tím, že pronajímatel jako soukromá osoba má zájem na tom, aby jeho věc (byt) nebyla užívána nájemci, kteří protiprávně odebírali elektřinu ze společných prostor. Konečně sama skutečnost, že žalobkyně se po výzvě již neoprávněného odběru nedopustila, nehraje z hlediska výpovědních důvodů podle § 2288 občanského zákoníku žádnou roli (viz výše). Ani doba, která od jednání uplynula, nemá na právo pronajímatele dát nájemci výpověď žádný vliv (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého toto právo ani nepodléhá promlčení).

41. I druhý důvod výpovědi je oprávněný. Z § 2256 odst. 2 občanského zákoníku plyne, že nájemce je povinen po dobu nájmu dodržovat pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů. Tím se rozumí dodržování zásad občanského soužití. Porušování této povinnosti ze strany nájemce může být – v závislosti na jeho intenzitě – posouzeno i jako hrubé porušení povinností nájemce opravňující pronajímatele nájem vypovědět podle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku (viz komentář k § 2256 v Švestka, J., Dvořák, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ [číslo]). [obec], Wolters Kluwer, 2014).

42. Bylo prokázáno, že žalobkyně prakticky od svého nastěhování rušila ostatní nájemce v domě, tj. minimálně šest osob, poslechem hlasité hudby a vulgárními hádkami s partnerem [jméno] [příjmení]. Není nutné, aby byla přesně změřena hladina hluku, jak tvrdí žalobkyně. Podstatné je pouze, že jednání žalobkyně bylo v rozporu s pravidly obvyklými pro chování v domě. Protiprávní intenzita rušení přitom jasně vyplývá z vyjádření ostatních nájemců. V domě v důsledku hlasitosti hudby duní a rezonují stěny, a to až do čtvrtého patra (žalobkyně bydlí v prvním), sousedé žalobkyně v noci nemohou spát, během dne si nemohou odpočinout (včetně sousedky bydlící nad žalobkyní, která je [anonymizována dvě slova]), číst si, sledovat televizi a musí poslouchat vulgarismy z bytu žalobkyně. Označovat takové chování jako„ kulturně odlišný styl“ snad ani nemůže být žalobkyní míněno vážně. Její bezohledné jednání porušuje pravidla obvyklá pro zachování náležitého pořádku v domě, a tím pádem i § 2256 odst. 2 občanského zákoníku. Na hrubost porušení této povinnosti ukazuje řada dalších okolností: jednání žalobkyně je kontinuální (hudba jede stále) a dlouhodobé (celou dobu od nastěhování do dání výpovědi, tj. devět měsíců, i poté), docházelo k němu i v noci (byť od června 2020 s menší frekvencí), žalobkyně ignorovala stížnosti sousedů a svého jednání nezanechala ani po výzvě žalovaného a intervencích městské policie. Soud jen dodává, že„ nereagování“ na výzvy, o kterém výpověď hovoří, neznamená, že žalobkyně na ně (slovně či písemně) neodpovídala, ale že v reakci na ně nepřestala v rušení sousedů.

43. Lze tak shrnout, že oba důvody výpovědi z nájmu bytu, kterou žalovaný dal žalobkyni, a tedy i celá výpověď, byly oprávněné. Soud proto žalobu prvním výrokem zamítl jako nedůvodnou.

44. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, doplnění skutkových tvrzení a účast na dvou jednáních soudu) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“) po 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4. advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; náhrada cestovních výdajů z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu dne [datum] v celkové délce 144 km ve výši celkem 864 Kč (základní náhrada 590,40 Kč při sazbě 4,10 Kč km a náhrada za pohonné hmoty 273,60 Kč při kombinované spotřebě 5,73 l [číslo] km a ceně 33,10 Kč za litr paliva, vše podle vyhlášky č. 589/2020 Sb.); náhrada promeškaného času stráveného cestou na jednání v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 2 155 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení žalovaného činí 12 419 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

45. Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. soud neshledal. Žalovaný je sice veřejnoprávní korporací, ale v soukromoprávních vztazích, jakož i v občanském soudním řízení, vystupuje v rovném postavení s žalobkyní (§ 18 odst. 1 o. s. ř.). Má stejné právo na právní pomoc advokáta (§ 25 o. s. ř.) jako ona, a tudíž i právo na náhradu nákladů, které jí tím vznikly. Povinností žalovaného není„ být schopen svá rozhodnutí kvalifikovaně hájit“, to si žalobkyně plete s principy ovládajícími soudní řízení správní, kde – na rozdíl od civilněprávních vztahů – správní orgány uplatňují veřejnou moc (vrchnostensky zasahují do práv jednotlivců). Žalovaný je pronajímatel jako každý jiný. Žalobkyně navíc zcela obrací logiku § 150 o. s. ř., neboť výjimečné okolnosti zvláštního zřetele hodné musí být přítomny k nepřiznání náhrady nákladů, a nikoliv naopak k jejímu přiznání, jak se snaží argumentovat.

46. Soud nevyhověl ani návrhu žalobkyně na separaci nákladů podle § 147 odst. 1 o. s. ř. Zástupce žalobkyně, jak sám uvádí, byl soudem o odročení jednání telefonicky informován v 11:40 hodin v den jednání, tedy téměř hodinu a půl předtím začátkem jednání, a ještě dřív mu e-mailem svou omluvu zaslal přímo zástupce žalovaného (který byl v den jednání neplánovaně ošetřen u zubaře s akutními problémy, pročež nebyl schopen mluvit a byl pod vlivem léků, tedy jeho omluva byla včasná i důvodná). Cesta z [obec] do [obec] trvá přibližně půl hodiny, zástupce žalobkyně tak neměl žádný důvod být již v 11:40 hodin [anonymizováno] (což ani neprokázal). Pokud žalobkyni poskytl úkon právní služby v rámci přípravy na jednání, nejde o úkon zbytečný (tedy o náklady, které by jinak nebyly vznikly dle § 147 odst. 1 o. s. ř.), neboť jednání bylo pouze odročeno na jindy.

47. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení placených státem v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná, podle výsledku řízení je tedy povinna nahradit státu náklady řízení spočívající ve svědečném ve výši 2 853,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).